Kronika 1871
P. Antonín Janoušek
Léta Páně 1871
Zjednané věci v roce 1871
1. Terezia Zatloukalová ze Sukdola, bývalá hospodyně nebožtíka veleb. pána faráře Matěje Halíře, zjednala 4 svícny ku sochám sv. apoštolů Cyrila a Metoděje /Karel Otáhal/ v ceně 20 zl.
2. František Novák (vulgo Butrak) a manželka Josefa ze Seče darovali na plachtu oltářní a na oponu k Panně Marii i s červenou látkou krásné široké krajky.
3. Zakoupena u Františka Alsche pro kostel Viola v ceně 13 zl.
Podpisy farníků straniva vyjevení soustrasti svat.otci Piu IX. a podpisy na žádost k vysok. cís. kr. ministerstvu: (...)
Ačkolvěk naši farníci ze všech stran byli zastrašováni a balamuceni, podepsali tito dvě adresy občané ze všech obcí v dosti četném počtu až na jedinou obec, totiž Labutickou, z nichž jen dvě osoby, a to ženského pohlaví, k podpisu se odhodlali. Ba nejen to, nýbrž balamutili oni v sousedních německých obcích, aby se nepodepisovali, že v naší farnosti žádný se nebude podepisovati. Tato obec (Labutice), ač v lunu svém nanejvýš chová 6 opravdových Němců, značný počet však odrodilců a otrockých Němčourů hlasuje při každé volbě do sněmu, ač pokaždé od duchovních v souladu tom poučena a vystříhaná, nicméně se židovskou ultraliberální stranou, totiž povždy proti národnímu kandidátovi. Z tej příčiny nechtěla obec tato s podpisů adresy proti zrušení konkordátu ani slova slyšeti. Též zadala tato obec stížnost proti zdejší duchovní správě, že ze strany zdejších duchovních, jmenovitě ze strany pana kooperátora, rovnoprávnost jazyková v obci jejich zachována.
Tato rovnoprávnost měla dle náhledu a požadování 6-ti Labutických Poloněmců v tom pozůstávat, aby každý druhý zasvěcený svátek bylo hrubé německé kázání a aby se jim každou neděli a svátek četlo v chrámu Páně německé svaté evangelium, a konečně aby se křesťanské cvičení v Labuticích odbývalo výhradně v německé toliko řeči. Žaloba ta byla zadána k cís.kr. okresnímu hejtmanovi v Litovli, odtud odeslána k vys. cís. kr. místodržitelství do Brna, které ji odeslalo veledůstojné Olomoucké kosistoři. Tato pak na pana děkana do Konice - tento ku vyjádření na p. faráře Sukdolského, a ač tento s panem děkanem bezpodstatnost a směšnost tejto žaloby ze všech stran odůvodnil a současně protesty všech ostatních přifařených obcí zaslal, přišlo nicméně (viz farní archív) od slavné konsistoře Olomoucké podivné v tejto záležitosti rozhodnutí ? ? ?
3. května, ve středu, 1871
Svatá jenerální visitace v naší farnosti
Tato svatá jenerální visitace byla již za nebožtíka v. p. děkana Jana Mikulku s poloviční jistotou ohlášená, avšak sešlo z toho kvůli přípravě ke svatému sněmu Vatikánskému.
Než čeho se žádný v oboru celého děkanství nenadal, přišla 7. března z jasného mračna docházející bouřlivá zpráva, že již 25. dubna započne svatá jenerální visitace a přitom připojen následující pořádek jejího odbývání:
25. dubna přivítati p. t. veledůstojného pána arcipastýře v Konici, oběd a nocleh na faře.
26. dubna visitace v Konici - oběd zde a nocleh na faře.
27. dubna visitace v Bohuslavicích - oběd zde a přenocování na faře.
28. dubna visitace v Luké oběd a přenocování v Konici na faře.
29. dubna visitace v Jesenci, oběd a přenocování v Kladkách na faře, 30. dubna svěcení Kladeckého chrámu Páně, oběd a přenocování v Kladkách na faře.
1. května visitace v Kladkách, oběd a přenocování v Konici na faře.
2. května visitace v Brodku - oběd a přenocování v Konici v zámku.
3. května visitace v Sukdole, oběd a přenocování v Konici na zámku.
4. května visitace v Čechách, oběd a přenocování v Čechách.
5. května visitace v Laškově, oběd a přenocování v Čechách.
6. května visitace v Přemyslovicích, oběd a přenocování v Konici na faře.
7. května Papežské požehnání v Konici - oběd a přenocování v Čechách.
8. května visitace ve Ptení - oběd a přenocování v Čechách.
9. května visitace ve Vícově - oběd a přenocování v Čechách.
10. května vizitace ve Stražisku - oběd a přenocování v Čechách.
11. května visitace v Drahanovicích, oběd a přenocování ve Slatinicích na faře.
12. května visitace ve Slatinicích - oběd ve Slatinicích na faře.
Po obědě všeobecné z celého děkanství kněží s veledůstojným p. t. panem arcipastýřem rozloučení, na to odjezd knížepána na statek svůj nedávno zakoupený do Dobromělic. Tímto dnem ukončena svatá jenerální visitace.
Příprava ku sv. jenerální vizitaci.
Především se o to dbalo, aby chrám Páně do nejlepšího pořádku byl uveden. Bylť na outraty farníků (25 zl., 71 měřice vápna) obílen.
Mariana Marková ze Seče a zbožná panna Maria Mahr, dcera Sečského pana revírníka, zhotovily krásné věnce z chvojí a vpletly v něj krásné, z rozmanitě barevného papíru udělané, růže a ozdobili těmi věnci nejen kříž svatý před kostelem stojící, nýbrž i hlavní bránu chrámovou.
Nad touto se vypínal ověnčený veliký, od p. Františka Tocháčka v Olomouci olejovými barvami malovaný, arcibiskupský erb, nešen od dvou krásných anjelů. Nad farskými dveřmi se snášel též ověnčený erb p.t. pana patrona hraběte Saintgenois. Z klobouka věžového vlála krásná 4 loktě dlouhá modrá - červená - bílá korouhev a množství takových, avšak menších, na farských staveních a vůkol dolní zahrádky na plotě bylo udělaných. Farníci zhotovili (ač přiznati se musím ne však s velkou ochotností) vítěznou bránu mezi farskou zahradou a domkem Františka Dostála čís 17. Tato brána byla dosti slušně a uměle zhotovena. Nápis na ní byl: Otče vítáme Tebe!
Též farníci konečně svatým jenerálnim vizitacím k tomu dohnáni postavili na mech kus kamenné zdi vůkol farské zahrady, která po celých šest roků tu rozvalená ležela, a to z pouhé lásky k farářovi žaduje po něm, aby když na své útraty postaviti trefil celou zbořenou zeď z kamene na dveře - i ku postavení celé zdi vůkol zahrady se přiráčil. Tak rozumoval jistý zahradník z Hrochova Josef Barák, kterýž vychováván u svého strýce faráře v Brněnské diecézi a obdržev od něho zakoupené pro něj na Hrochově místo, největším, příjda z Protivanova na Hrochov, se stal kněžstva pronásledovatelem a každé dobré věci odpůrcem. On to zároveň jest, kterýž za několik zlatých, navzdory prosby a napomínání knězů a jiných k němu schválně vyslaných dobrých lidí, při poslední volbě do sněmu Moravského hlas obce Hrochovské zaprodal židovským ustavákům, dokládaje, že nežli byl dal hlas svůj knězovi (totiž Frant. Vodičkovi, konickému p. děkanovi) že žádají k tomu svolí, aby jeho děti veřejně na vesnici na šibenici byli zavěšeni!! Prosit Baráčku!! S jakou ochotností i ostatní farníci tu zeď vůkol zahrady stavěli z toho patrno, že veškerý materiál až ku zmrzení váhavě dováželi - tak že zeď ta jen po kouskách se stavěla, ano, ta třetí strana na vzdor opětné prosby posud nedostavená stojí.
Důstojný pán děkan konický byl toho ždání, že by tato zahradní zeď se měla pojmenovati biskupskou zdí, poněvadž byla sv. jenerálním vizitacím vynucena. Bustiva gens ingráta mens!! Cesty byly s přičiněním Sukdolského starosty Vincence Růžičky v dosti dobrý stav uvedeny.
Ač střelba z moždířů byla předem zapovězena, střílelo se nicméně po celém děkanství, a pročež i u nás, jen bylo vyhrazeno, aby se to dělo co nejmožněji u vzdálenosti, aby se střelbou blízkou nepoplašilo koňstvo.
Dne 2.května o 4 hodinách odpoledne přijela s panem Hřibkem arcibiskupská kapela a bylo na to hned všechno v chrámu Páně chystáno a do pořádku uváděno. Po 9-té večerní hodině dojel veledůst. pán assesor Josef Katzer (revident kost. účtů) a s ním I. ceremoniář Monsignor p. t. Josef Weinlich a II. ceremoniář p. t. v. p. Antonín Ječmínek z Konice, kdež od tamějšího statkáře toho dne k tabuli pozváni byli. Všichni tři byli na nocleh ubytováni v první a druhé sednici čili komnatě farářové.
Dne 3. května ráno o 9. hodině dojel v čtverospřežením kočáru nejdůstojnější kníže pán a arcipastýř pan land hrabě Bedřich z Türstenbergu v společnosti nejdůst. p. t. preláta pana Gustava Belrupta do Jednova. Před ním jelo velmi četné a sice sousedy Lhoteckými a Runářovskými rozmnožené balderium na koních a před tímto též dosti četná národní garda ze Sukdolských chasníků sestavená a sice ubírala se před banderium od hraničního žlebu až do Jednova pěšky.
U vítězné brány sestoupil knížepán a pan hrabě z kočáru a byl zde od faráře následující řečí v jazyku latinském uvítán:
Salve Celsisime Princeps!
Plura millia devotorum fidelium etiam endigisis regionibus - quotonis hac ipsa via gadientes templum hoc beatissima et quidem dolorosoe matri nostrae dicatum visitant Ast hodie salus facta est a Deo domini huic co quod Colendissime pater omnium fidelium totius Archidieceseos vix relinquens limina Sanctorum apostolorum Petri et Pauli Roma ad instar alma hujus ecclesia Patrona iner montana hoc descendisti, animátus ea benignissima intentacione, ut salvum faviens Feo optimo favente clerum et populum. Et benedicens ex planiítadine potestátis a summo pastore in calis Tibi comisserheraditati Tuo ipse junta votum vere catolici cleri et populi salvus et benedictus a Deo eefficiaris. Proin progredere peregrinans apostoli es, et dirigere dignare pedes Tuoo apostolicos in viam jocivi -
(překlad)
Buď pozdraven nejvznešenější kníže !
Mnoho tisíc zbožných věřících i z odlehlých krajin každoročně kráčejíce toutéž cestou navštěvují tento chrám nejblahoslavenější a bolestné Matce naší zasvěcený. Ale dnes stala se spása od Boha tomuto domu tím, že Ty, nejdůstojnější otec všech věřících celé arcidiecéze, sotva opustiv limina (prahy) svatých apoštolů Petra a Pavla v Římě podle příkladu milostné patronky tohoto kostela na hory tyto sestoupil, naplněn tím nejdobrosrdečnějším úmyslem pozdravil z přízně Boží duchovenstvo a lid a požehnal s plností moci od nejvyššího pastýře v nebesích tobě svěřené (jako) tvé dědictví sám podle přání v pravdě katolického duchovenstva a lidu byl Bohem pozdraven a požehnán. Pročež vstup jako poutník apoštolský a rač říditi své apoštolské kroky na cestu spásy.
Nato se šlo v procesí, v něm mnoho družiček metajících na cestu kvítí se součastnilo, do chrámu Páně.
Z děkanátních knězů byli přítomni:
Veled. pan děkan František Vodička, bohuslavický v. p. farář Josef Jedlička, ptenský v. p. farář Petr Hradkovský a jeho pan kaplan Vincenc Zdráhal, brodecký pan farář František Ranofrey a jeho kaplan Josef Mark, stražiský v. p.farář Libor Vacula, kladecký v. p. kaplan Karel Řezníček, skřípovský v. p. pan farář Karel Ptáček, jesenecký v. p. kaplan Jan Pospíšil, konečně dva domácí knězi, dohromady 12.
S povolením kníže pána byli jemu po ukončení jenerální vizitace nejhlavnější dobrodincové zdejšího chrámu Páně, totiž Františka Millar ze Sukdola, Terezia Barták, vdova a výměnkářka z Lipové, a její zbožná (??) a sice též jménem Terezia představeny, jimž on s velikou ochotností svoje pastýřské požehnání udělil a poněvadž všechny jazyka německého byly znali, velmi přívětivě a blahosklonně s nimi poněkud rozmlouval a do jejich modliteb odporučoval.
Po 4-té hodině odpolední odjel nejdůstojnější P.T. pan vizitátor od zvrchu nařknutého banderium až za obec Sukdolskou doprovázen do Čech.
Jednané velmi vzácné věci v roce 1871
Pokračování
4. Zbožná panna Terezia Barták z obce Lipovské věnovala s dorozuměním svojí zbožné matky a vdovy po † Ignaci Barták, čtvrťník čís. 49 v Lipové, svoje téměř celé otcovské věno, pozůstávající z deset set rak. čista na zjednání stříbrného ostensoria (monstrance) a zároveň stříbrné pateny k nemocným. Na tejto monstranci bylo ve Vídni pět týdnů pracováno. Byla v gotickém slohu zakázána ve Vídni u Josefa Reinera a dědiců jeho. Stála i s rýsovaným nápisem, ant zní: In honorem Dei eucharisticí Honesta vulgo Therezia Bartiak Lipoviensis donat parochiani in usum ecclesiae Sugdolensis A.D.1871 - Osm set třicet zlatých rak. čista (830) Luneta (Melchizedech) ze zlata zdobená jest následujícími drahokamy a sice 38 kusů routových kaménků - 4 kusy rubín, 4 kusy smaragdu, 2 kusy hyacintu, 1 kus safíru a 2 kusy perel. Tato monstrance byla konsekrována ve Vídni a ponejprv v chrámu Páně užívaná v sobotu při procesí odpoledne na den vzkříšení Páně.
5. Tatéž zjednala pro chrám Páně krásnou stříbrnou patenu k užívání při zaopatřování nemocných v ceně sedmdesát ( 70 zl.), která nese nápis:
Honesta virgo Th. Bartiak 1781. Patena ta též zakázána u Jos. Reinera ve
Vídni a tamtéž konsekrována.
6. Zjednány 2 kusy dvouramenných svícnů k bolestné Matce Boží na hlavní oltář v ceně 16 zlatých rak. čis. u Karla Ottahala, pasíře v Litovli.
7. Zjednán u Karla Ottahala zinkový žehnáček pro sakristii v ceně 6 zl. rak. čis.
8. Zjednáno u Karla Ottahala 5 kusů mosazných koulí na lustry á 1 zl. 50 kr., podobné oným v tej samé ceně zhotoveným od něho při lampě na věčné světlo (7 kusů představuje 7-mero darů Ducha Svatého) onne na lustru nejs. 5 ran Krista Pána.
9. Zjednán nový aspergil (kropáč) v ceně 1 zl. 50 kr. u K.Otahala
10. Zjednaná nová svatokřížová cesta.
Až posud měl chrám Páně velmi chatrnou, malovanou, velice již sešlou a pouze od nebožtíka pana faráře svěcenou křížovou cestu, a přece zapotřebí bylo svatokřížové cesty s odpustkovými svěcené, jelikož všichni poutníkové, domnívající se, že křížová cesta naše odpustková jest, tuto s velkou dychtivostí a pobožností každoročně vykonávali. Jak ale při chudobě zdejších farníků na novou křížovou cestu pomyslit! Tu vzbudil nebeský Pán a sice ve Františce, vdově po Václavu Millar ze Sukdola, novou dobroditelkyni, která svoji již často osvědčenou štědrostí ku zjednání nové a sice výtečně zhotovené svatokřížové cestě nepřímý (indirectní) podnět dala, stalo se to takto: Františka Millar založila totiž po smrti druhého manžela Josefa Koláře za duši a sice 3 zpívané Rekviem každoročně. Poněvadž ale toto záduší bylo omylně zhotovené a první manžel František Grulich (od něhož větším dílem statek pocházel) byl jen vůbec v záduší jmenován, totiž druhé zpívané rekviem za zemřelou pořízen, co se dítkám po † Františku Grulichovi pozůstalým nelíbilo, a poněvadž Františka Millar i za třetího † manžela Václava Millar záduší zhotovené míti žádala, odevzdala ona na faře 300 zlatých rak. čis. k tomu cíli, aby se staré záduší dle přání jejího regulírovalo a co z téjto peněžité částky zbude, aby se dle libosti na okrasu chrámu Páně vynaložilo. Regulírování starého záduší stálo toliko 36 zl. rak. čis., za kteroužto peněžitou částku se zakoupil 50 zlat. Státní dlužní úpis co základní jistina pro zpívané rekviem za † Václava Millara a jeho † manželku. Tak zbývalo z mnoho z vrchu nařknutého kapitálu ještě 264 zlat. rak. čis. Takový kapitál, pravil sem sám k sobě, nenechá se tak snadno mezi chudobnými farníky sehnati sbírkou a pročež nabiv tak pohodlnou příležitost, dohodl sem se s Františkou Millar ku zbudování nové křížové cesty, čímž ihned k tomu cíli potřebnou přípravu. Ohlásil sem úmysl svůj všem farníkům, žádaje zároveň, aby k docílení krásné svatokřížové cesty též nějakým dárkem přispěti neváhali, načež mně hned Martin Švec, podsednický výměnkář čís. 19 v Seči po zeti svém Tomáši Grulich odeslal 50 zl. bankovku. Josef Tříska, domkař z Jednova, též 50 zlat. rak. čis. Sbírka mezi farníky vynesla 88 zl. 72 kr. rak. čis. Tuto křížovou cestu převzal k malování akademický malíř v Olomouci pan František Tocháček, an jsouce mojim dobrým známým práci svou velmi levně ocenil, totiž 230 zlatých rak. čis. Rámce zhotovil rovněž v Olomouci zlatník čili pozlacovač pan Konrad Kuhn v ceně 140 zlat. rak. čis. Nadpisy zhotovil zdejší pan učitel Josef Svoboda. Celá křížová cesta stála krom nezaznamenaných výloh menšího druhu čtyři sta čtyryadvacet zlatých 38 kr. rak. čis. (424 zl. 38 kr. rak. čis.)
Povozné při dovážení obrazů z Olomouce darovali František Doseděl, domkař a faktor ze Sukdola, a František Přikryl, familiant z Labutic.
Svěcení svatokřížové cesty
Den 13. června 1871 především u slavné K. A. Konsistoře vymohl pro veledůstojného P.T velebného patr. Kvadriliana ze řádu kapucínského v Olomouci pana Mořice Šrutky povolení ku svěcení, kdež mě i také v patřičném čase došlo.
Nato sem rozeslal pozvání na veškeré děkanátní kněžstvo k tejto neobyčejné slavnosti. Ačkoliv bylo toho dne od rána velmi špatné počasí dostavilo se krom p.t. patr. Kvadriliana (který dojel předešlého dne na večer) následující velební páni spolubratrové:
1. Veleb. pan děkan Konický František Vodička
2. Protivanovský pan farář Josef Linhart
3. Jesenecký pan farář Jakub Navrátil
4. Ptenský pan farář Petr Hradkovský
5. Ptenský kooperátor Vincenc Zdráhal
6. Přemyslovický pan farář Matěj Nepustil
7. Stražiský pan farář Libor Vacula
8. Brodecký p. koop. Josef Mark
K tejto slavnosti uvili ze samých květin křesťanští mládencové z každé obce pro sebe a křesťanské panny z každé obce pro sebe, kteréžto věnce u každého štace (zastavení) svatokřížové cesty zavěšeny byly, a až přes hrubou pouť zavěšeny zůstaly. Svěcení započato po 8. hodině ranní. Nejprve byla ode mě sloužena zpívaná mše svatá za všechny dobrodince tejto svatokřížové cesty a potom sem držel tejto slavnosti přiměřenou paranesku (promluvu) a po tejto následovalo při četném účastenství farníků svěcení jednotlivých svatokřížových štací (zastavení). Nescházeli tu ani družičky, kterých bylo na počtě 18. Slavnost tato byla ukončena Te Deum laudamus a slavné požehnání.
11. Dva cherubové u hrubého obrazu navštívení P. Marie.
Tito byli zjednáni z onych sto zlatých (100 zl. rak. čist., kterých v Pánu zesnulá Josefa Burget, manželka Jana Burgeta, domkaře číslo 17 v Lipové, na okrasu chrámu Páně odporučila. Tyto řezby byly Ferdinandem Záhořským, pozlacovačem v Olomouci, zakázány u jistého řezbáře v Lipníku v ceně 92 zl. rak. čis., krom bedny a povozného, který oboje stály 6 zl. 80 kr. rak. čis. Poněvadž řezbář ten je zhotovil příliš obnaženými a měli každý jedno křídlo velmi plitké a jednu ruku neforotně řezanou, tj. nemotorně nataženou, musela se na všem oprava státi, kterou dohotovil Ferdinand Záhořský v ceně 16 zl.10 kr. rak. čis.
12. Ferdinand Záhořský obílil hlavní oltář a očistil pozlacené věci v ceně 10 zl. rak.
13. Tentýž pozlatil 3 kanontafle na hlavním oltáři v ceně 10 zl. rak. čis.
14. Karel Otáhal čistil před jenerální vizitací veškeré kostelní lampy a všechny svícny a vše mosazné a dostal krom stravy 4 zl. r. č.
15. Karel Otáhal též v ohni zlatil konvičku na víno, která zhotovena s tak zvaného chineckého stříbra a zbudovaná od vel. pána Cyrilla Vrábel a velmi nepříjemným a ku mdlobě popuzujícím způsobem zapáchala. Pozlacení to stálo 6 zlatých rak. čis.
16. Koupil sem u pana Josefa Reinera ve Vídni na pobídnutí nejdůstojnějšího pan P.T. arcipastýře při svatým jenerálním visitaci novou stříbrnou patenu pro nemocné, a sice z uspořeného zbytku z křížové cesty z onych věnovaných od Josefa Třísku, domkaře v Jednově (50 zl. r. č.) 30 zl. rak. čis. s přídavkem 15 zl. 55 kr. rak. čis. (dohromady 45 zl.55 kr.)
17. Nechal jsem novy a od Františka Tocháčka v Olomouci v ceně 24 zl. rak. čis. malované obrazy, totiž vzkříšení Páně, vzkříšení Lazara, soudný den a vzkříšení mládence v městečku Naim na kostelní korouhve přišíti. Byli tyto obrazy počátečně ustanoveny na pohřební korouhve, než nemoha déle od Františka Buchlovského strpěti nad míru zpotvořené obrazy na těchto korouhvi, změnil jsem oumysl svůj (50 kr. rak. čis. krejčímu od práce)
18. Na pobídnutí nejdůstoj. p. t. pana arcipastýře při jenerálním visitaci mramorové altáre portatile ku křížovému oltáři v ceně 3 zl. 56kr. rak. čis.
19. Též na pobídnutí cínovou solničku ku křtitelnici v ceně 1 zl. 20 kr. rak. čis. 20. Též na pobídnutí místo sešlé měděné křtitelnice novou cínovou v Olomouci v ceně 10 zl. 96 kr. rak. čis.
21. Dne 3. září 1871 Infesto angelorum Custodum
Na tento den byl za velkého účastenství všech farníků svěcen kamenoželezný kříž, jenž na cestě Konické v Jednově na místě sešlého dřevěného kříže postaven byl.
Celý tento kříž stál sto dvacet zlatých (120 zlat. 65 kr. rak. čis.) a sice železný kříž zakoupen v Olomouci za 35 zlat., postament kamenný v Opatovicích za 48 zl. rak. čis., outraty a dovoz z Opatovic 20 zl.29 kr. rak. čis., kovářovi za železo a práce 3 zl. 50 kr. rak. čis. za olovo a sádru 1zl. 82 kr. r. č., zedníkovi a nádeníkovi 1 zl. 50 kr. r. č., za zlato a zhotovení nápisů 3 zl. 20 kr. r. č., Františkovi Buchlovalskému za obarvení kamenného postamentu 4 zl. r. č. Ostatní menší výlohy 1zl. 36 kr. rak. čis na tento kříž věnovali:
1. Vel. p. farář Antonín Janoušek 20 zlat. rak. č.
2. Vel. p. kooperátor František Sedláček 4,-
3. Pán revírník Eduard Žatecký z Jednova č.7 2,-
4. Farská hospodyň Jenovéfa a sestra Frant. Hartman 2,-
5. Tato děvečka Florentina Přidal 1,-
6. Václav Dostál, bývalý kostelník, domkař, č. 28 20,-
7. František Pejř, kostelník a domkař, čís. 26 10,-
8. Albert Bittner, mlynář, č.15,-
9. Josef Tříska, domkař, č. 20 13,-
10. Jan Grepl, domkař, č. 131,50
11. Florian Zatloukal, vyměnkář, č. 191,50
12. František Grulich, obchodník, č. 71,50
13. Antonín Vymětal, domkař, č. 91,50
14. Albert Hofman, č. 211,50
15. František Dokoupil, dom., č. 361,-
16. Jan Hofman, podruh, č. 271,50
17. Vincenc Kučera, domkař č. 231,-
18. Václav Dostál, kostelník, domkař, čís. 191,-
19. František Valer, domkař, č. 81,50
20. Jan Větr, domkař, č. 141,50
21. Josef Pejř, domkař, č. 21 2,-
22. Josef Šín, domkař, č. 291,50
23. Tomáš Šuster, dom., č. 301,-
24. Josef Rus, dom., čis. 391,-
25. Martin Švecar, dom., č.184,50
26. Vincenc Dostál, dom., čís. 211,-
27. František Dostál, hostinský, č. 175,-
28. Jan Burget, domkař, č. 321,-
29. Barbara Vymětal, dom., č. 45 0,50
30. František Sochor, dom., č.12 1,-
31. František Mazáč, dom., čis. 221,-
32. Tomáš Blesk, výměnkář, č. 221,-
33. Od mládenců a panen, obec Jednov 3,69
34. František Jurka, obchodník, čis. 151,-
35. František Zatloukal, výměnek, čis. 130,30
36. Libor Hofman, domkař0,30
37. Fabian Čech, domkař2,-
38. František Sochor, svob. syn T.Š., čis. 120,50
Den 24. září 1871
Na tento den připadající na neděli XVII. po svatém Duchu byl po poledni svěcen obraz a socha Sv. Floriána mučedníka na poli Františka Dostála hostinského z Jednova strojivý. Tento obraz byl od Františka Tocháčka z Olomouce za sníženou cenu od 3 zl. rak. čis. malován.
Toho samého dne byl svěcen obraz a socha svatých mučedníků Jana a Pavla v příčinách obce Labutické stojicí. Tento obraz maloval na outraty jmenované obce též František Tocháček ve velmi levné ceně od 5 zl. rak. čis.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1872
Zjednané věci v roce 1871
1. Terezia Zatloukalová ze Sukdola, bývalá hospodyně nebožtíka veleb. pána faráře Matěje Halíře, zjednala 4 svícny ku sochám sv. apoštolů Cyrila a Metoděje /Karel Otáhal/ v ceně 20 zl.
2. František Novák (vulgo Butrak) a manželka Josefa ze Seče darovali na plachtu oltářní a na oponu k Panně Marii i s červenou látkou krásné široké krajky.
3. Zakoupena u Františka Alsche pro kostel Viola v ceně 13 zl.
Podpisy farníků straniva vyjevení soustrasti svat.otci Piu IX. a podpisy na žádost k vysok. cís. kr. ministerstvu: (...)
Ačkolvěk naši farníci ze všech stran byli zastrašováni a balamuceni, podepsali tito dvě adresy občané ze všech obcí v dosti četném počtu až na jedinou obec, totiž Labutickou, z nichž jen dvě osoby, a to ženského pohlaví, k podpisu se odhodlali. Ba nejen to, nýbrž balamutili oni v sousedních německých obcích, aby se nepodepisovali, že v naší farnosti žádný se nebude podepisovati. Tato obec (Labutice), ač v lunu svém nanejvýš chová 6 opravdových Němců, značný počet však odrodilců a otrockých Němčourů hlasuje při každé volbě do sněmu, ač pokaždé od duchovních v souladu tom poučena a vystříhaná, nicméně se židovskou ultraliberální stranou, totiž povždy proti národnímu kandidátovi. Z tej příčiny nechtěla obec tato s podpisů adresy proti zrušení konkordátu ani slova slyšeti. Též zadala tato obec stížnost proti zdejší duchovní správě, že ze strany zdejších duchovních, jmenovitě ze strany pana kooperátora, rovnoprávnost jazyková v obci jejich zachována.
Tato rovnoprávnost měla dle náhledu a požadování 6-ti Labutických Poloněmců v tom pozůstávat, aby každý druhý zasvěcený svátek bylo hrubé německé kázání a aby se jim každou neděli a svátek četlo v chrámu Páně německé svaté evangelium, a konečně aby se křesťanské cvičení v Labuticích odbývalo výhradně v německé toliko řeči. Žaloba ta byla zadána k cís.kr. okresnímu hejtmanovi v Litovli, odtud odeslána k vys. cís. kr. místodržitelství do Brna, které ji odeslalo veledůstojné Olomoucké kosistoři. Tato pak na pana děkana do Konice - tento ku vyjádření na p. faráře Sukdolského, a ač tento s panem děkanem bezpodstatnost a směšnost tejto žaloby ze všech stran odůvodnil a současně protesty všech ostatních přifařených obcí zaslal, přišlo nicméně (viz farní archív) od slavné konsistoře Olomoucké podivné v tejto záležitosti rozhodnutí ? ? ?
3. května, ve středu, 1871
Svatá jenerální visitace v naší farnosti
Tato svatá jenerální visitace byla již za nebožtíka v. p. děkana Jana Mikulku s poloviční jistotou ohlášená, avšak sešlo z toho kvůli přípravě ke svatému sněmu Vatikánskému.
Než čeho se žádný v oboru celého děkanství nenadal, přišla 7. března z jasného mračna docházející bouřlivá zpráva, že již 25. dubna započne svatá jenerální visitace a přitom připojen následující pořádek jejího odbývání:
25. dubna přivítati p. t. veledůstojného pána arcipastýře v Konici, oběd a nocleh na faře.
26. dubna visitace v Konici - oběd zde a nocleh na faře.
27. dubna visitace v Bohuslavicích - oběd zde a přenocování na faře.
28. dubna visitace v Luké oběd a přenocování v Konici na faře.
29. dubna visitace v Jesenci, oběd a přenocování v Kladkách na faře, 30. dubna svěcení Kladeckého chrámu Páně, oběd a přenocování v Kladkách na faře.
1. května visitace v Kladkách, oběd a přenocování v Konici na faře.
2. května visitace v Brodku - oběd a přenocování v Konici v zámku.
3. května visitace v Sukdole, oběd a přenocování v Konici na zámku.
4. května visitace v Čechách, oběd a přenocování v Čechách.
5. května visitace v Laškově, oběd a přenocování v Čechách.
6. května visitace v Přemyslovicích, oběd a přenocování v Konici na faře.
7. května Papežské požehnání v Konici - oběd a přenocování v Čechách.
8. května visitace ve Ptení - oběd a přenocování v Čechách.
9. května visitace ve Vícově - oběd a přenocování v Čechách.
10. května vizitace ve Stražisku - oběd a přenocování v Čechách.
11. května visitace v Drahanovicích, oběd a přenocování ve Slatinicích na faře.
12. května visitace ve Slatinicích - oběd ve Slatinicích na faře.
Po obědě všeobecné z celého děkanství kněží s veledůstojným p. t. panem arcipastýřem rozloučení, na to odjezd knížepána na statek svůj nedávno zakoupený do Dobromělic. Tímto dnem ukončena svatá jenerální visitace.
Příprava ku sv. jenerální vizitaci.
Především se o to dbalo, aby chrám Páně do nejlepšího pořádku byl uveden. Bylť na outraty farníků (25 zl., 71 měřice vápna) obílen.
Mariana Marková ze Seče a zbožná panna Maria Mahr, dcera Sečského pana revírníka, zhotovily krásné věnce z chvojí a vpletly v něj krásné, z rozmanitě barevného papíru udělané, růže a ozdobili těmi věnci nejen kříž svatý před kostelem stojící, nýbrž i hlavní bránu chrámovou.
Nad touto se vypínal ověnčený veliký, od p. Františka Tocháčka v Olomouci olejovými barvami malovaný, arcibiskupský erb, nešen od dvou krásných anjelů. Nad farskými dveřmi se snášel též ověnčený erb p.t. pana patrona hraběte Saintgenois. Z klobouka věžového vlála krásná 4 loktě dlouhá modrá - červená - bílá korouhev a množství takových, avšak menších, na farských staveních a vůkol dolní zahrádky na plotě bylo udělaných. Farníci zhotovili (ač přiznati se musím ne však s velkou ochotností) vítěznou bránu mezi farskou zahradou a domkem Františka Dostála čís 17. Tato brána byla dosti slušně a uměle zhotovena. Nápis na ní byl: Otče vítáme Tebe!
Též farníci konečně svatým jenerálnim vizitacím k tomu dohnáni postavili na mech kus kamenné zdi vůkol farské zahrady, která po celých šest roků tu rozvalená ležela, a to z pouhé lásky k farářovi žaduje po něm, aby když na své útraty postaviti trefil celou zbořenou zeď z kamene na dveře - i ku postavení celé zdi vůkol zahrady se přiráčil. Tak rozumoval jistý zahradník z Hrochova Josef Barák, kterýž vychováván u svého strýce faráře v Brněnské diecézi a obdržev od něho zakoupené pro něj na Hrochově místo, největším, příjda z Protivanova na Hrochov, se stal kněžstva pronásledovatelem a každé dobré věci odpůrcem. On to zároveň jest, kterýž za několik zlatých, navzdory prosby a napomínání knězů a jiných k němu schválně vyslaných dobrých lidí, při poslední volbě do sněmu Moravského hlas obce Hrochovské zaprodal židovským ustavákům, dokládaje, že nežli byl dal hlas svůj knězovi (totiž Frant. Vodičkovi, konickému p. děkanovi) že žádají k tomu svolí, aby jeho děti veřejně na vesnici na šibenici byli zavěšeni!! Prosit Baráčku!! S jakou ochotností i ostatní farníci tu zeď vůkol zahrady stavěli z toho patrno, že veškerý materiál až ku zmrzení váhavě dováželi - tak že zeď ta jen po kouskách se stavěla, ano, ta třetí strana na vzdor opětné prosby posud nedostavená stojí.
Důstojný pán děkan konický byl toho ždání, že by tato zahradní zeď se měla pojmenovati biskupskou zdí, poněvadž byla sv. jenerálním vizitacím vynucena. Bustiva gens ingráta mens!! Cesty byly s přičiněním Sukdolského starosty Vincence Růžičky v dosti dobrý stav uvedeny.
Ač střelba z moždířů byla předem zapovězena, střílelo se nicméně po celém děkanství, a pročež i u nás, jen bylo vyhrazeno, aby se to dělo co nejmožněji u vzdálenosti, aby se střelbou blízkou nepoplašilo koňstvo.
Dne 2.května o 4 hodinách odpoledne přijela s panem Hřibkem arcibiskupská kapela a bylo na to hned všechno v chrámu Páně chystáno a do pořádku uváděno. Po 9-té večerní hodině dojel veledůst. pán assesor Josef Katzer (revident kost. účtů) a s ním I. ceremoniář Monsignor p. t. Josef Weinlich a II. ceremoniář p. t. v. p. Antonín Ječmínek z Konice, kdež od tamějšího statkáře toho dne k tabuli pozváni byli. Všichni tři byli na nocleh ubytováni v první a druhé sednici čili komnatě farářové.
Dne 3. května ráno o 9. hodině dojel v čtverospřežením kočáru nejdůstojnější kníže pán a arcipastýř pan land hrabě Bedřich z Türstenbergu v společnosti nejdůst. p. t. preláta pana Gustava Belrupta do Jednova. Před ním jelo velmi četné a sice sousedy Lhoteckými a Runářovskými rozmnožené balderium na koních a před tímto též dosti četná národní garda ze Sukdolských chasníků sestavená a sice ubírala se před banderium od hraničního žlebu až do Jednova pěšky.
U vítězné brány sestoupil knížepán a pan hrabě z kočáru a byl zde od faráře následující řečí v jazyku latinském uvítán:
Salve Celsisime Princeps!
Plura millia devotorum fidelium etiam endigisis regionibus - quotonis hac ipsa via gadientes templum hoc beatissima et quidem dolorosoe matri nostrae dicatum visitant Ast hodie salus facta est a Deo domini huic co quod Colendissime pater omnium fidelium totius Archidieceseos vix relinquens limina Sanctorum apostolorum Petri et Pauli Roma ad instar alma hujus ecclesia Patrona iner montana hoc descendisti, animátus ea benignissima intentacione, ut salvum faviens Feo optimo favente clerum et populum. Et benedicens ex planiítadine potestátis a summo pastore in calis Tibi comisserheraditati Tuo ipse junta votum vere catolici cleri et populi salvus et benedictus a Deo eefficiaris. Proin progredere peregrinans apostoli es, et dirigere dignare pedes Tuoo apostolicos in viam jocivi -
(překlad)
Buď pozdraven nejvznešenější kníže !
Mnoho tisíc zbožných věřících i z odlehlých krajin každoročně kráčejíce toutéž cestou navštěvují tento chrám nejblahoslavenější a bolestné Matce naší zasvěcený. Ale dnes stala se spása od Boha tomuto domu tím, že Ty, nejdůstojnější otec všech věřících celé arcidiecéze, sotva opustiv limina (prahy) svatých apoštolů Petra a Pavla v Římě podle příkladu milostné patronky tohoto kostela na hory tyto sestoupil, naplněn tím nejdobrosrdečnějším úmyslem pozdravil z přízně Boží duchovenstvo a lid a požehnal s plností moci od nejvyššího pastýře v nebesích tobě svěřené (jako) tvé dědictví sám podle přání v pravdě katolického duchovenstva a lidu byl Bohem pozdraven a požehnán. Pročež vstup jako poutník apoštolský a rač říditi své apoštolské kroky na cestu spásy.
Nato se šlo v procesí, v něm mnoho družiček metajících na cestu kvítí se součastnilo, do chrámu Páně.
Z děkanátních knězů byli přítomni:
Veled. pan děkan František Vodička, bohuslavický v. p. farář Josef Jedlička, ptenský v. p. farář Petr Hradkovský a jeho pan kaplan Vincenc Zdráhal, brodecký pan farář František Ranofrey a jeho kaplan Josef Mark, stražiský v. p.farář Libor Vacula, kladecký v. p. kaplan Karel Řezníček, skřípovský v. p. pan farář Karel Ptáček, jesenecký v. p. kaplan Jan Pospíšil, konečně dva domácí knězi, dohromady 12.
S povolením kníže pána byli jemu po ukončení jenerální vizitace nejhlavnější dobrodincové zdejšího chrámu Páně, totiž Františka Millar ze Sukdola, Terezia Barták, vdova a výměnkářka z Lipové, a její zbožná (??) a sice též jménem Terezia představeny, jimž on s velikou ochotností svoje pastýřské požehnání udělil a poněvadž všechny jazyka německého byly znali, velmi přívětivě a blahosklonně s nimi poněkud rozmlouval a do jejich modliteb odporučoval.
Po 4-té hodině odpolední odjel nejdůstojnější P.T. pan vizitátor od zvrchu nařknutého banderium až za obec Sukdolskou doprovázen do Čech.
Jednané velmi vzácné věci v roce 1871
Pokračování
4. Zbožná panna Terezia Barták z obce Lipovské věnovala s dorozuměním svojí zbožné matky a vdovy po † Ignaci Barták, čtvrťník čís. 49 v Lipové, svoje téměř celé otcovské věno, pozůstávající z deset set rak. čista na zjednání stříbrného ostensoria (monstrance) a zároveň stříbrné pateny k nemocným. Na tejto monstranci bylo ve Vídni pět týdnů pracováno. Byla v gotickém slohu zakázána ve Vídni u Josefa Reinera a dědiců jeho. Stála i s rýsovaným nápisem, ant zní: In honorem Dei eucharisticí Honesta vulgo Therezia Bartiak Lipoviensis donat parochiani in usum ecclesiae Sugdolensis A.D.1871 - Osm set třicet zlatých rak. čista (830) Luneta (Melchizedech) ze zlata zdobená jest následujícími drahokamy a sice 38 kusů routových kaménků - 4 kusy rubín, 4 kusy smaragdu, 2 kusy hyacintu, 1 kus safíru a 2 kusy perel. Tato monstrance byla konsekrována ve Vídni a ponejprv v chrámu Páně užívaná v sobotu při procesí odpoledne na den vzkříšení Páně.
5. Tatéž zjednala pro chrám Páně krásnou stříbrnou patenu k užívání při zaopatřování nemocných v ceně sedmdesát ( 70 zl.), která nese nápis:
Honesta virgo Th. Bartiak 1781. Patena ta též zakázána u Jos. Reinera ve
Vídni a tamtéž konsekrována.
6. Zjednány 2 kusy dvouramenných svícnů k bolestné Matce Boží na hlavní oltář v ceně 16 zlatých rak. čis. u Karla Ottahala, pasíře v Litovli.
7. Zjednán u Karla Ottahala zinkový žehnáček pro sakristii v ceně 6 zl. rak. čis.
8. Zjednáno u Karla Ottahala 5 kusů mosazných koulí na lustry á 1 zl. 50 kr., podobné oným v tej samé ceně zhotoveným od něho při lampě na věčné světlo (7 kusů představuje 7-mero darů Ducha Svatého) onne na lustru nejs. 5 ran Krista Pána.
9. Zjednán nový aspergil (kropáč) v ceně 1 zl. 50 kr. u K.Otahala
10. Zjednaná nová svatokřížová cesta.
Až posud měl chrám Páně velmi chatrnou, malovanou, velice již sešlou a pouze od nebožtíka pana faráře svěcenou křížovou cestu, a přece zapotřebí bylo svatokřížové cesty s odpustkovými svěcené, jelikož všichni poutníkové, domnívající se, že křížová cesta naše odpustková jest, tuto s velkou dychtivostí a pobožností každoročně vykonávali. Jak ale při chudobě zdejších farníků na novou křížovou cestu pomyslit! Tu vzbudil nebeský Pán a sice ve Františce, vdově po Václavu Millar ze Sukdola, novou dobroditelkyni, která svoji již často osvědčenou štědrostí ku zjednání nové a sice výtečně zhotovené svatokřížové cestě nepřímý (indirectní) podnět dala, stalo se to takto: Františka Millar založila totiž po smrti druhého manžela Josefa Koláře za duši a sice 3 zpívané Rekviem každoročně. Poněvadž ale toto záduší bylo omylně zhotovené a první manžel František Grulich (od něhož větším dílem statek pocházel) byl jen vůbec v záduší jmenován, totiž druhé zpívané rekviem za zemřelou pořízen, co se dítkám po † Františku Grulichovi pozůstalým nelíbilo, a poněvadž Františka Millar i za třetího † manžela Václava Millar záduší zhotovené míti žádala, odevzdala ona na faře 300 zlatých rak. čis. k tomu cíli, aby se staré záduší dle přání jejího regulírovalo a co z téjto peněžité částky zbude, aby se dle libosti na okrasu chrámu Páně vynaložilo. Regulírování starého záduší stálo toliko 36 zl. rak. čis., za kteroužto peněžitou částku se zakoupil 50 zlat. Státní dlužní úpis co základní jistina pro zpívané rekviem za † Václava Millara a jeho † manželku. Tak zbývalo z mnoho z vrchu nařknutého kapitálu ještě 264 zlat. rak. čis. Takový kapitál, pravil sem sám k sobě, nenechá se tak snadno mezi chudobnými farníky sehnati sbírkou a pročež nabiv tak pohodlnou příležitost, dohodl sem se s Františkou Millar ku zbudování nové křížové cesty, čímž ihned k tomu cíli potřebnou přípravu. Ohlásil sem úmysl svůj všem farníkům, žádaje zároveň, aby k docílení krásné svatokřížové cesty též nějakým dárkem přispěti neváhali, načež mně hned Martin Švec, podsednický výměnkář čís. 19 v Seči po zeti svém Tomáši Grulich odeslal 50 zl. bankovku. Josef Tříska, domkař z Jednova, též 50 zlat. rak. čis. Sbírka mezi farníky vynesla 88 zl. 72 kr. rak. čis. Tuto křížovou cestu převzal k malování akademický malíř v Olomouci pan František Tocháček, an jsouce mojim dobrým známým práci svou velmi levně ocenil, totiž 230 zlatých rak. čis. Rámce zhotovil rovněž v Olomouci zlatník čili pozlacovač pan Konrad Kuhn v ceně 140 zlat. rak. čis. Nadpisy zhotovil zdejší pan učitel Josef Svoboda. Celá křížová cesta stála krom nezaznamenaných výloh menšího druhu čtyři sta čtyryadvacet zlatých 38 kr. rak. čis. (424 zl. 38 kr. rak. čis.)
Povozné při dovážení obrazů z Olomouce darovali František Doseděl, domkař a faktor ze Sukdola, a František Přikryl, familiant z Labutic.
Svěcení svatokřížové cesty
Den 13. června 1871 především u slavné K. A. Konsistoře vymohl pro veledůstojného P.T velebného patr. Kvadriliana ze řádu kapucínského v Olomouci pana Mořice Šrutky povolení ku svěcení, kdež mě i také v patřičném čase došlo.
Nato sem rozeslal pozvání na veškeré děkanátní kněžstvo k tejto neobyčejné slavnosti. Ačkoliv bylo toho dne od rána velmi špatné počasí dostavilo se krom p.t. patr. Kvadriliana (který dojel předešlého dne na večer) následující velební páni spolubratrové:
1. Veleb. pan děkan Konický František Vodička
2. Protivanovský pan farář Josef Linhart
3. Jesenecký pan farář Jakub Navrátil
4. Ptenský pan farář Petr Hradkovský
5. Ptenský kooperátor Vincenc Zdráhal
6. Přemyslovický pan farář Matěj Nepustil
7. Stražiský pan farář Libor Vacula
8. Brodecký p. koop. Josef Mark
K tejto slavnosti uvili ze samých květin křesťanští mládencové z každé obce pro sebe a křesťanské panny z každé obce pro sebe, kteréžto věnce u každého štace (zastavení) svatokřížové cesty zavěšeny byly, a až přes hrubou pouť zavěšeny zůstaly. Svěcení započato po 8. hodině ranní. Nejprve byla ode mě sloužena zpívaná mše svatá za všechny dobrodince tejto svatokřížové cesty a potom sem držel tejto slavnosti přiměřenou paranesku (promluvu) a po tejto následovalo při četném účastenství farníků svěcení jednotlivých svatokřížových štací (zastavení). Nescházeli tu ani družičky, kterých bylo na počtě 18. Slavnost tato byla ukončena Te Deum laudamus a slavné požehnání.
11. Dva cherubové u hrubého obrazu navštívení P. Marie.
Tito byli zjednáni z onych sto zlatých (100 zl. rak. čist., kterých v Pánu zesnulá Josefa Burget, manželka Jana Burgeta, domkaře číslo 17 v Lipové, na okrasu chrámu Páně odporučila. Tyto řezby byly Ferdinandem Záhořským, pozlacovačem v Olomouci, zakázány u jistého řezbáře v Lipníku v ceně 92 zl. rak. čis., krom bedny a povozného, který oboje stály 6 zl. 80 kr. rak. čis. Poněvadž řezbář ten je zhotovil příliš obnaženými a měli každý jedno křídlo velmi plitké a jednu ruku neforotně řezanou, tj. nemotorně nataženou, musela se na všem oprava státi, kterou dohotovil Ferdinand Záhořský v ceně 16 zl.10 kr. rak. čis.
12. Ferdinand Záhořský obílil hlavní oltář a očistil pozlacené věci v ceně 10 zl. rak.
13. Tentýž pozlatil 3 kanontafle na hlavním oltáři v ceně 10 zl. rak. čis.
14. Karel Otáhal čistil před jenerální vizitací veškeré kostelní lampy a všechny svícny a vše mosazné a dostal krom stravy 4 zl. r. č.
15. Karel Otáhal též v ohni zlatil konvičku na víno, která zhotovena s tak zvaného chineckého stříbra a zbudovaná od vel. pána Cyrilla Vrábel a velmi nepříjemným a ku mdlobě popuzujícím způsobem zapáchala. Pozlacení to stálo 6 zlatých rak. čis.
16. Koupil sem u pana Josefa Reinera ve Vídni na pobídnutí nejdůstojnějšího pan P.T. arcipastýře při svatým jenerálním visitaci novou stříbrnou patenu pro nemocné, a sice z uspořeného zbytku z křížové cesty z onych věnovaných od Josefa Třísku, domkaře v Jednově (50 zl. r. č.) 30 zl. rak. čis. s přídavkem 15 zl. 55 kr. rak. čis. (dohromady 45 zl.55 kr.)
17. Nechal jsem novy a od Františka Tocháčka v Olomouci v ceně 24 zl. rak. čis. malované obrazy, totiž vzkříšení Páně, vzkříšení Lazara, soudný den a vzkříšení mládence v městečku Naim na kostelní korouhve přišíti. Byli tyto obrazy počátečně ustanoveny na pohřební korouhve, než nemoha déle od Františka Buchlovského strpěti nad míru zpotvořené obrazy na těchto korouhvi, změnil jsem oumysl svůj (50 kr. rak. čis. krejčímu od práce)
18. Na pobídnutí nejdůstoj. p. t. pana arcipastýře při jenerálním visitaci mramorové altáre portatile ku křížovému oltáři v ceně 3 zl. 56kr. rak. čis.
19. Též na pobídnutí cínovou solničku ku křtitelnici v ceně 1 zl. 20 kr. rak. čis. 20. Též na pobídnutí místo sešlé měděné křtitelnice novou cínovou v Olomouci v ceně 10 zl. 96 kr. rak. čis.
21. Dne 3. září 1871 Infesto angelorum Custodum
Na tento den byl za velkého účastenství všech farníků svěcen kamenoželezný kříž, jenž na cestě Konické v Jednově na místě sešlého dřevěného kříže postaven byl.
Celý tento kříž stál sto dvacet zlatých (120 zlat. 65 kr. rak. čis.) a sice železný kříž zakoupen v Olomouci za 35 zlat., postament kamenný v Opatovicích za 48 zl. rak. čis., outraty a dovoz z Opatovic 20 zl.29 kr. rak. čis., kovářovi za železo a práce 3 zl. 50 kr. rak. čis. za olovo a sádru 1zl. 82 kr. r. č., zedníkovi a nádeníkovi 1 zl. 50 kr. r. č., za zlato a zhotovení nápisů 3 zl. 20 kr. r. č., Františkovi Buchlovalskému za obarvení kamenného postamentu 4 zl. r. č. Ostatní menší výlohy 1zl. 36 kr. rak. čis na tento kříž věnovali:
1. Vel. p. farář Antonín Janoušek 20 zlat. rak. č.
2. Vel. p. kooperátor František Sedláček 4,-
3. Pán revírník Eduard Žatecký z Jednova č.7 2,-
4. Farská hospodyň Jenovéfa a sestra Frant. Hartman 2,-
5. Tato děvečka Florentina Přidal 1,-
6. Václav Dostál, bývalý kostelník, domkař, č. 28 20,-
7. František Pejř, kostelník a domkař, čís. 26 10,-
8. Albert Bittner, mlynář, č.15,-
9. Josef Tříska, domkař, č. 20 13,-
10. Jan Grepl, domkař, č. 131,50
11. Florian Zatloukal, vyměnkář, č. 191,50
12. František Grulich, obchodník, č. 71,50
13. Antonín Vymětal, domkař, č. 91,50
14. Albert Hofman, č. 211,50
15. František Dokoupil, dom., č. 361,-
16. Jan Hofman, podruh, č. 271,50
17. Vincenc Kučera, domkař č. 231,-
18. Václav Dostál, kostelník, domkař, čís. 191,-
19. František Valer, domkař, č. 81,50
20. Jan Větr, domkař, č. 141,50
21. Josef Pejř, domkař, č. 21 2,-
22. Josef Šín, domkař, č. 291,50
23. Tomáš Šuster, dom., č. 301,-
24. Josef Rus, dom., čis. 391,-
25. Martin Švecar, dom., č.184,50
26. Vincenc Dostál, dom., čís. 211,-
27. František Dostál, hostinský, č. 175,-
28. Jan Burget, domkař, č. 321,-
29. Barbara Vymětal, dom., č. 45 0,50
30. František Sochor, dom., č.12 1,-
31. František Mazáč, dom., čis. 221,-
32. Tomáš Blesk, výměnkář, č. 221,-
33. Od mládenců a panen, obec Jednov 3,69
34. František Jurka, obchodník, čis. 151,-
35. František Zatloukal, výměnek, čis. 130,30
36. Libor Hofman, domkař0,30
37. Fabian Čech, domkař2,-
38. František Sochor, svob. syn T.Š., čis. 120,50
Den 24. září 1871
Na tento den připadající na neděli XVII. po svatém Duchu byl po poledni svěcen obraz a socha Sv. Floriána mučedníka na poli Františka Dostála hostinského z Jednova strojivý. Tento obraz byl od Františka Tocháčka z Olomouce za sníženou cenu od 3 zl. rak. čis. malován.
Toho samého dne byl svěcen obraz a socha svatých mučedníků Jana a Pavla v příčinách obce Labutické stojicí. Tento obraz maloval na outraty jmenované obce též František Tocháček ve velmi levné ceně od 5 zl. rak. čis.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1872