Kronika 1920
Léta Páně 1921
Ku dni 15/2 1921 bylo v celé republice ohlášeno sčítání lidu, které neobyčejně rozvířilo znovu jinak klidnou hladinu politického života. Všechny strany, komunisté, soc. demokraté, národní socialisté, národní demokrati i strana agrární, kromě lidové katolické, všechny noviny daly na buben „Nyní je čas nejpříhodnější zúčtovati s Římem; zúčtovali jsme s Vídní, musíme zúčtovati s Římem. Musíme se odřímštiti a odpadnouti od církve řím. katolické, od té vzácné víry, kterou nám byli přinesli vzácné kněží římského vyznání, naši milí věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj.“
I zde ve farnosti nabyla tato akce trochu půdy mezi nevědomým lidem v obci, který se dal svésti Františkem Liškou a Františkem Sekaninou, a odpadli vlastně jen do archů sčítacích, dali se zapsati do nové církve československé, v Lipové asi 60, v Hrochově asi 20.
Dne 24/2 zemřel a pochován školní chlapec odhlášený k čsl. církvi, syn Františka Šmídy, koláře v Hrochově ; pochován na zvláštním místě na hřbitově v Jednově; pastory při pohřbu dělali vůdcové odpadlíků Liška a Sekanina z Lipové.
Sotva skončilo se sčítání lidu, zrodilo se zavilému nepříteli všeho katolického, odpadlíku Liškovi, dítko; napřed se domníval, že se mu pokřtí způsobem obvyklým, ale přece si netroufal dítko do chrámu katolického donésti ku pokřtění, zajel si pro odpadlého kněze Stejskala do Olomouce, který přijel; křest vykonán 2/3 v domku Liškově a tak také konány tak zvané služby Boží a kázání, v němž ovšem především nadávalo se biskupům, kněžím, církvi, že nechce těch mladíčků kněží odpadlých poslouchati, dále se nic nestalo; jen se proslechlo, že za několik dní bylo Liškovi sáhnouti hodně hluboko do kapsy a zní že za úkon vyplatiti maličkost, 500 K, zlé huby vykládají, že prý ani tento obnůsek nestačil.
Téhož dne večer strhl se zápas o kapličku; pravověřící katolíci nechtěli, by jim zvonil k modlení odpadlík, český bratr Sekanina, a žádali po něm klíč od kaple, kterýžto se vydati se zdráhal; rozvířila se bitka mezi katolíky a odpadlíky, až i krev hodně tekla. Toto odpadlické nadšení záhy ochablo a dvě rodiny z Hrochova, litujíce svého kroku, zpět se opět do církve navrátily. Dne 16., 17., 18. května konáno na pokyn nově zvoleného p. arcibiskupa triduum Duchovní cvičení; byl sem vyslán řečník znamenitý, kazatel na slovo vzatý, Dr. Hrachovský, sekretář apoštolátu matice Cyrillo Metodějské; kázání jedno konáno ráno, druhé odpoledne; návštěva byla slušná, ale byla by mnohem větší, kdyby nepřekážely polní práce, které právě nastaly, a počasí bylo velmi krásné. V pátek, třetí den cvičení, od skorého rána kostel byl v pravdě nabit, vždyť byl bolestný pátek, první oblíbená jarní pouť. Mše sv. slouženy od 6. hod., ranní kázání měl Dr. Hrachovský; před velkou P. Alois Novák, kaplan z Konice, odpoledne na rozloučení ku zdejším bratrstvům a všem shromážděným naposled mluvil Dr. Hrachovský, aby ve sv. víře všechny utvrdil, a rozloučil se; ten den přistoupilo ke stolu P. asi 2200 věřících, to byly pravé hody duchovní.
3.4. bylo určeno posvěcení nově jmenovaného, velmi oblíbeného u lidu i kněží, populárního poslance, dosavadního probošta kroměřížského a kanovníka olomouckého, Dr. Antonína Cyrila Stojana, arcibiskupa olomouckého. Svěcení zúčastnil se místní farář; dojem svěcení nedá se vypsati, byli přítomni všichni biskupové z českého státu a ještě zahraniční. Úkon vykonal vyslanec apoštolské stolice v Praze Dr. Klement Mikarc, arcibiskup, za přísluhy biskupů Dr. Karla Wisnara a Dr. Kmetko, slovenského biskupa.
Po vysvěcení šel městem hodovací průvod kol rezidence; lidé i smýšlení nepřátelského říkali veřejně a bez ostychu, že takového něco Olomouc neviděl a ani viděti nebude. My bychom neměli jiného přání, nežli aby nám Bůh všedobrý a prozřetelný nejd. p. arcibiskupa dlouho zachoval, by ku blahu a dobru lidu za nynějších tak pohnutých časů arcidiecési říditi a spravovati mohl. U příležitosti tohoto svěcení byly též mezi vyznamenanými i dřívější kněží, farář Dostál právo nositi děkanský límec a kooperátor byl jmenován osobním kaplanem jeho arcib. milosti.
Došla mi zpráva, že 9/5 došel do Lipové nějaký československý pastor z Letovic a povzbuzoval odpadlíky k vytrvalosti; měl velmi duchaplné kázání, ve kterém katolickým farářům nadal divokých psů, že klamou lid, ale pravda vítězí, snad za nedlouho i v Lipové zvítězí v plném rozsahu pravda Kristova; zhanobil také P. Marii, neboť ta není hodna úcty, sv. Otce nazval „papalou“ a ještě jinými ušlechtilostmi se pochlubil; takových duch. pastýřů trochu více a dílo bude jistě dokonáno. Jen přijímáte vy bývalí katolíci pohanu Matky Boží, ona se vám v čase odplatí.
Dne 17/5 oznámena vizitace kostela a vykonána obvyklým způsobem a pořadem.
Od konce dubna marně lid spínal rukou svých, doprošujíc se milosrdenství Božího za déšť. Celý květen ani kapka, červen, který ku konci bývá slibnější při nastavším slunovratu, zklamal a nevydal ani jediné kapky deště, rovněž tak byl červenec i srpen, až teprve 6. září spadl první vydatný déšť, však po něm obnoveno sucho trvalo dále, takže orání zaseté koncem září a vložené do vyprahlé země zůstalo téměř do jara beze změny ležeti. Bída o vodu byla úžasná; nebylo vody ani k vaření, pro dobytek vyčerpány všechny studánky, i na potocích už nebylo vody nikde, jen studánka pod kostelem jsouc přes celý den zavřena i přes noc vydávala pravidelně svých několik puten pro nejbližší okolí. Takové bídy o vodu není pamětníka ani v okolí. Následkem sucha jarního a letního vypraženy jsou veškeré lučiny i jetele; nebylo naprosto žádného pícování, ba ani slámy dostatek, vůbec ve všem, co týče se obživy dobytka, hrozný nedostatek. Ječmeny a ovsy na stráních a svazích vůbec ani nevymetaly a zrno řádně nevydaly. Zemáky na podzim téměř žádné, mnohdy nevzal z polí, co do nich vložil. Starost o jaro, jak se zasadí. Dobytek na podzim se šmahem prodával za každou cenu, neboť nebylo čím jej udržovati. Nastaly v zimě hojné nemoci, zvláště měknutí kostí, i farář zdejší pozbyl krásnou kravku a utrpěl tak ztrátu několik tisíců.
2. července počaly poutě a přivábily, protože bylo trvalé sucho a krásné cesty, neobyčejné množství poutníků, obrovský nával byl o velké pouti 5. července, slavil místní farář své 25ti-leté kněžské jubileum a sice u svého příbuzného strýce Františka Špičky, bývalého dlouholetého faráře v Mor. Ostravě, který nyní se usídlil na výslužbu ve Val. Meziříčí, zvláště pak pozoruhodná byla návštěva 8. září, která snad letos předstihla i samu hlavní pouť.
Mezi nejpozoruhodnější události roku patří zaznamenati nařízenou mobilizaci dne 24/10 1921 proti Maďarsku, kam přiletěl v aeroplánu bývalý rakouský vladař Karel se svojí manželkou, aby uchvátil trůn maďarský pro sebe i své nástupce, již on více usilovati nebude, neboť P. života i smrti povolal jen do vladařství svého věčného. Za mobilizace postižen opětně místní farář, který musil odvésti svého koně, kterého sám si vychoval a který jemu i mnohým chudším farníkům mnohé a platné služby vykonal. Dostal za něho obstojný obnos, a zápletka diplomatickou cestou se takto vyřešila.
Léta Páně 1922
Čas ubíhal stejným chodem; lid občas naříkal na nezaměstnanost, na tíži daní a dávek, na nedostatek výdělku, na děsnou bídu o krmení; ač zle, všady lid zůstával lhostejný k Bohu. Dává se svésti odpadlými učiteli a kazateli od víry Cyrilo Metodějské, odpady se množí; máme již asi 5 rodin v Sukdole s vůdce Krejčířem a zatím řídícím školy Jemelkou, máme rovněž 5 rodin odpadlých k sektě českoslov. na Hrochově. Máme tu české bratry Chelčického v Lipové, a tak soustavně se bije do původní a jedině pravé církve Kristovy řím. katolické a lid prostý, dobrý, horský slyší ty různé svody a přijímá je, jejich falešné vývody, a odstupuje od víry svých předků.
Ke konci ledna šířila se znenadání zpráva z věčného města Říma, pronikající do všech končin světa, že 20. ledna se zalíbilo všemohoucímu k sobě povolati sv. otce Benedikta XV., toho největšího pracovníka na zastavení válečné vřavy a uzavření spravedlivého míru! Odpočiň v pokoji po boji muži veliký.
Dne 5. února zvolen nový papež, který sobě dal jméno Pius XI., který dle všech úkazů bude pečlivě kráčeti ve stopách svého šlechetného předchůdce; Bůh nám ho mnohá léta zachovej!
Další dny plynuly v klidu celkem, ač nepřátelé nespí a stále proti církvi vystupují a k odpadům lákají. Návštěva bohoslužeb je dosti slušná, ač ze všech stran a vším úsilím se proti návštěvě pracuje. O Bol. pátku kázal ptenský kaplan P. Cyril Očenášek a svatyně byla od skorého rána až asi do 4 hodin odpoledne v pravém slova smyslu nabyta; sv. svátostí přijalo ten den asi 1.600 věřících, jistě že slušný to počet. Neobyčejně mnoho věřících bylo letos o Zeleném čtvrtku a ve dny velikonoční u sv. svátostí, což bylo jistě milým překvapením zdejším duchovním správcům.
Trošku rozčeřila klid zdejší horské vesničky a farnosti, že se bude letos 2/2 na Hromnice a 25/3 na zvěstování bl. P. Marie ve školách učiti, což dosud nikdy nebylo; nový útok na církev katolickou. Zde věc hnána až na nejzazší ostří nože, zdejší správce školy Vychodil, takto ještě katolík, ale který ani za mák svých náboženských povinností neplní, hrozil rodičům udáním peněžními pokutami, ale nic méně přece mnozí kat. rodičové postavili se na nohy a neposlali dítek svých do školy, nýbrž na služby Boží; jim budiž čest za jejich statečnost.
Jaro se nechce ukázati, zima trvá, byla velmi krutá, nebere konce, v květnu se ještě dostavily silné mrazy. Jařiny a ozimy trpí ještě suchem z minulého roku, neboť i letos málo zamoká a vyhlídky na velikou úrodu jsou dosti velmi pochybné.
Dne 23. května 1922 konala se kanonická vizitace poprvé v neděli odpoledne, protože bychom nedostali dítek ke zkoušce. Vizitaci vykonal vldp. Děkan Josef Bernát z Bohuslavic.
Dne 25. května v neděli po půl noci vypukl zhoubný požár neznámým způsobem v chudé a malé obci Labuticích. Oheň vyšel z domku občana Šmerka, čís. 34, a šířil se úžasnou rychlostí na všechny strany a objekty okolní; brzy v plamenech celý bývalý starý dvůr a rozšířil se i dále přes cestu, kde ještě si vyžádal dvě stavení, Markovo a Francovo. Podivné, že kaplička, ač ji nikdo nehájil, jakoby v té nesnázi byla upadla v zapomenutí, zůstala bez úhony, třebas byla plameny, ze všech stran šlehajícími, hojně ožehnuta. Ale přece neshořela. Tomuto děsnému živlu padlo v oběť 15 famílií, v nichž obývalo 19 rodin. Díky Bohu, že ani dobytek, ani žádný lidský život nepřišel na zmar. Pro tyto pohořelé, z nichž v pravdě někteří zachovali jen to, co měli na sobě, pořádány sbírky, jež přispěly ku zmírnění nouze postižených. Kromě státní podpory, jež obnášela 140 tisíc Kč, dostalo se pohořelým též i vydatné podpory jednotlivců. V kostele farním byla ofěra, která vynesla 277 Kč. K tomu přidáno 150 Kč z chud. fondu, 135 Kč od far. úřadu v Henku, jeho milost p. arcibiskup Dr. Cyril Stojan 750 Kč, pak ještě 2 dárci 150 Kč, celkem odevzdáno 1.462,- Kč. K tomu pak ještě zaslané od nejd. kn. arcb. konsistoře 2.989,- Kč. Celkem tedy 4.451 Kč. Ač podpory byly velmi vydatné, přece škody požárem způsobené jsou nedozírné, a bude to trvati velmi dlouho než přičinliví obyvatelé opětně úplně zacelí rány tak hluboké, tak velikým neštěstím způsobené. Příčina tak děsného požáru se nevysvětlila.
Poutě započaly obvyklým dnem 2. července a došly obvyklé průvody čtyři, ze Ptení, Konice, Stinavy a Nové Dědiny, již v sobotu ráno, anžto 2-ho bylo v neděli. Počasí bylo velmi krásné a suché, přilákalo obrovské množství lidu ze všech končin Moravy. Ani nebylo lze spočítati všechny ty průvody; podobně návštěva byla silná na slavnost Cyrilla a Metoděje a o Malé pouti následující neděli; práce bylo hojně zvláště ve zpovědnicích, o čemž svědčí, když o velké pouti přistoupilo ke stolu Páně ke 2.000 lidí, na svátek Velehradský asi 500, na malou pouť asi 600 lidí. Příští neděli po malé pouti zavítal sem vel. p. novokněz P. Josef Slepánek, který zde měl velkou mši sv. a pak udílel vše novokněžské požehnání.
Velmi četně byla navštívena Porciunkule, pouť 15/8 Nanebevzetí P. M., a 8. září na Narození P. Marie bylo jak o Velké pouti. O Porciunkule přijalo sv. svátosti asi 1.700, na 15/8 asi 400 lidí a 8/9 asi 800 lidí. Poutě ukončily příští neděli ještě tři průvody z Kulířova, Pěnčína a ze Skřípova.
Letošní rok byl opět velmi suchý; celý květen, červen ani jedné nepadlo kapky, v červenci přece přišel jeden vytrvalý déšť a celý kraj osvěžil, ale to bylo přece jen velmi málo pro zemi takovými vedry trvalými vyprahlou. Sena a jetele nebylo, obilí bylo velmi řídké a krátké. Ječmen ani se nevymetal, všeho pochybuje. Začátkem září dostavily se však již vydatné pršky, které zvláště zdárně působily vzrůst a vyzrání zemáků, jichž se však urodilo tolik, že toho zde není pamětníka, a lidi ani neměli už je kam sypati. Co se nedostávalo na píci a obilí, nahradily v hojné míře zemáky. Podzim pak byl trvale vlhký a deštivý, tak že lid jen úkradkem dostal ozimy do země. Zima nastala brzy, koncem října, a trvala velmi dlouho do jara. Zvlášť v únoru a březnu pilně mrzlo.
Čeští bratři, vlastně luterští baptisté, vykonávají své pobožnosti stejným způsobem, nyní už nikoliv ve škole, nýbrž ve vlastní své modlitebně, kterou sobě vystavěli nevíme čím nákladem, ale slyšeli jsme, že prý hojně podporování svými bratřími z Německa a Ameriky. Kazatel Dvořák Josef pečlivě se stará o své přívržence a může tak činiti, jelikož nemá jiné práce.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1921-1922
Ku dni 15/2 1921 bylo v celé republice ohlášeno sčítání lidu, které neobyčejně rozvířilo znovu jinak klidnou hladinu politického života. Všechny strany, komunisté, soc. demokraté, národní socialisté, národní demokrati i strana agrární, kromě lidové katolické, všechny noviny daly na buben „Nyní je čas nejpříhodnější zúčtovati s Římem; zúčtovali jsme s Vídní, musíme zúčtovati s Římem. Musíme se odřímštiti a odpadnouti od církve řím. katolické, od té vzácné víry, kterou nám byli přinesli vzácné kněží římského vyznání, naši milí věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj.“
I zde ve farnosti nabyla tato akce trochu půdy mezi nevědomým lidem v obci, který se dal svésti Františkem Liškou a Františkem Sekaninou, a odpadli vlastně jen do archů sčítacích, dali se zapsati do nové církve československé, v Lipové asi 60, v Hrochově asi 20.
Dne 24/2 zemřel a pochován školní chlapec odhlášený k čsl. církvi, syn Františka Šmídy, koláře v Hrochově ; pochován na zvláštním místě na hřbitově v Jednově; pastory při pohřbu dělali vůdcové odpadlíků Liška a Sekanina z Lipové.
Sotva skončilo se sčítání lidu, zrodilo se zavilému nepříteli všeho katolického, odpadlíku Liškovi, dítko; napřed se domníval, že se mu pokřtí způsobem obvyklým, ale přece si netroufal dítko do chrámu katolického donésti ku pokřtění, zajel si pro odpadlého kněze Stejskala do Olomouce, který přijel; křest vykonán 2/3 v domku Liškově a tak také konány tak zvané služby Boží a kázání, v němž ovšem především nadávalo se biskupům, kněžím, církvi, že nechce těch mladíčků kněží odpadlých poslouchati, dále se nic nestalo; jen se proslechlo, že za několik dní bylo Liškovi sáhnouti hodně hluboko do kapsy a zní že za úkon vyplatiti maličkost, 500 K, zlé huby vykládají, že prý ani tento obnůsek nestačil.
Téhož dne večer strhl se zápas o kapličku; pravověřící katolíci nechtěli, by jim zvonil k modlení odpadlík, český bratr Sekanina, a žádali po něm klíč od kaple, kterýžto se vydati se zdráhal; rozvířila se bitka mezi katolíky a odpadlíky, až i krev hodně tekla. Toto odpadlické nadšení záhy ochablo a dvě rodiny z Hrochova, litujíce svého kroku, zpět se opět do církve navrátily. Dne 16., 17., 18. května konáno na pokyn nově zvoleného p. arcibiskupa triduum Duchovní cvičení; byl sem vyslán řečník znamenitý, kazatel na slovo vzatý, Dr. Hrachovský, sekretář apoštolátu matice Cyrillo Metodějské; kázání jedno konáno ráno, druhé odpoledne; návštěva byla slušná, ale byla by mnohem větší, kdyby nepřekážely polní práce, které právě nastaly, a počasí bylo velmi krásné. V pátek, třetí den cvičení, od skorého rána kostel byl v pravdě nabit, vždyť byl bolestný pátek, první oblíbená jarní pouť. Mše sv. slouženy od 6. hod., ranní kázání měl Dr. Hrachovský; před velkou P. Alois Novák, kaplan z Konice, odpoledne na rozloučení ku zdejším bratrstvům a všem shromážděným naposled mluvil Dr. Hrachovský, aby ve sv. víře všechny utvrdil, a rozloučil se; ten den přistoupilo ke stolu P. asi 2200 věřících, to byly pravé hody duchovní.
3.4. bylo určeno posvěcení nově jmenovaného, velmi oblíbeného u lidu i kněží, populárního poslance, dosavadního probošta kroměřížského a kanovníka olomouckého, Dr. Antonína Cyrila Stojana, arcibiskupa olomouckého. Svěcení zúčastnil se místní farář; dojem svěcení nedá se vypsati, byli přítomni všichni biskupové z českého státu a ještě zahraniční. Úkon vykonal vyslanec apoštolské stolice v Praze Dr. Klement Mikarc, arcibiskup, za přísluhy biskupů Dr. Karla Wisnara a Dr. Kmetko, slovenského biskupa.
Po vysvěcení šel městem hodovací průvod kol rezidence; lidé i smýšlení nepřátelského říkali veřejně a bez ostychu, že takového něco Olomouc neviděl a ani viděti nebude. My bychom neměli jiného přání, nežli aby nám Bůh všedobrý a prozřetelný nejd. p. arcibiskupa dlouho zachoval, by ku blahu a dobru lidu za nynějších tak pohnutých časů arcidiecési říditi a spravovati mohl. U příležitosti tohoto svěcení byly též mezi vyznamenanými i dřívější kněží, farář Dostál právo nositi děkanský límec a kooperátor byl jmenován osobním kaplanem jeho arcib. milosti.
Došla mi zpráva, že 9/5 došel do Lipové nějaký československý pastor z Letovic a povzbuzoval odpadlíky k vytrvalosti; měl velmi duchaplné kázání, ve kterém katolickým farářům nadal divokých psů, že klamou lid, ale pravda vítězí, snad za nedlouho i v Lipové zvítězí v plném rozsahu pravda Kristova; zhanobil také P. Marii, neboť ta není hodna úcty, sv. Otce nazval „papalou“ a ještě jinými ušlechtilostmi se pochlubil; takových duch. pastýřů trochu více a dílo bude jistě dokonáno. Jen přijímáte vy bývalí katolíci pohanu Matky Boží, ona se vám v čase odplatí.
Dne 17/5 oznámena vizitace kostela a vykonána obvyklým způsobem a pořadem.
Od konce dubna marně lid spínal rukou svých, doprošujíc se milosrdenství Božího za déšť. Celý květen ani kapka, červen, který ku konci bývá slibnější při nastavším slunovratu, zklamal a nevydal ani jediné kapky deště, rovněž tak byl červenec i srpen, až teprve 6. září spadl první vydatný déšť, však po něm obnoveno sucho trvalo dále, takže orání zaseté koncem září a vložené do vyprahlé země zůstalo téměř do jara beze změny ležeti. Bída o vodu byla úžasná; nebylo vody ani k vaření, pro dobytek vyčerpány všechny studánky, i na potocích už nebylo vody nikde, jen studánka pod kostelem jsouc přes celý den zavřena i přes noc vydávala pravidelně svých několik puten pro nejbližší okolí. Takové bídy o vodu není pamětníka ani v okolí. Následkem sucha jarního a letního vypraženy jsou veškeré lučiny i jetele; nebylo naprosto žádného pícování, ba ani slámy dostatek, vůbec ve všem, co týče se obživy dobytka, hrozný nedostatek. Ječmeny a ovsy na stráních a svazích vůbec ani nevymetaly a zrno řádně nevydaly. Zemáky na podzim téměř žádné, mnohdy nevzal z polí, co do nich vložil. Starost o jaro, jak se zasadí. Dobytek na podzim se šmahem prodával za každou cenu, neboť nebylo čím jej udržovati. Nastaly v zimě hojné nemoci, zvláště měknutí kostí, i farář zdejší pozbyl krásnou kravku a utrpěl tak ztrátu několik tisíců.
2. července počaly poutě a přivábily, protože bylo trvalé sucho a krásné cesty, neobyčejné množství poutníků, obrovský nával byl o velké pouti 5. července, slavil místní farář své 25ti-leté kněžské jubileum a sice u svého příbuzného strýce Františka Špičky, bývalého dlouholetého faráře v Mor. Ostravě, který nyní se usídlil na výslužbu ve Val. Meziříčí, zvláště pak pozoruhodná byla návštěva 8. září, která snad letos předstihla i samu hlavní pouť.
Mezi nejpozoruhodnější události roku patří zaznamenati nařízenou mobilizaci dne 24/10 1921 proti Maďarsku, kam přiletěl v aeroplánu bývalý rakouský vladař Karel se svojí manželkou, aby uchvátil trůn maďarský pro sebe i své nástupce, již on více usilovati nebude, neboť P. života i smrti povolal jen do vladařství svého věčného. Za mobilizace postižen opětně místní farář, který musil odvésti svého koně, kterého sám si vychoval a který jemu i mnohým chudším farníkům mnohé a platné služby vykonal. Dostal za něho obstojný obnos, a zápletka diplomatickou cestou se takto vyřešila.
Léta Páně 1922
Čas ubíhal stejným chodem; lid občas naříkal na nezaměstnanost, na tíži daní a dávek, na nedostatek výdělku, na děsnou bídu o krmení; ač zle, všady lid zůstával lhostejný k Bohu. Dává se svésti odpadlými učiteli a kazateli od víry Cyrilo Metodějské, odpady se množí; máme již asi 5 rodin v Sukdole s vůdce Krejčířem a zatím řídícím školy Jemelkou, máme rovněž 5 rodin odpadlých k sektě českoslov. na Hrochově. Máme tu české bratry Chelčického v Lipové, a tak soustavně se bije do původní a jedině pravé církve Kristovy řím. katolické a lid prostý, dobrý, horský slyší ty různé svody a přijímá je, jejich falešné vývody, a odstupuje od víry svých předků.
Ke konci ledna šířila se znenadání zpráva z věčného města Říma, pronikající do všech končin světa, že 20. ledna se zalíbilo všemohoucímu k sobě povolati sv. otce Benedikta XV., toho největšího pracovníka na zastavení válečné vřavy a uzavření spravedlivého míru! Odpočiň v pokoji po boji muži veliký.
Dne 5. února zvolen nový papež, který sobě dal jméno Pius XI., který dle všech úkazů bude pečlivě kráčeti ve stopách svého šlechetného předchůdce; Bůh nám ho mnohá léta zachovej!
Další dny plynuly v klidu celkem, ač nepřátelé nespí a stále proti církvi vystupují a k odpadům lákají. Návštěva bohoslužeb je dosti slušná, ač ze všech stran a vším úsilím se proti návštěvě pracuje. O Bol. pátku kázal ptenský kaplan P. Cyril Očenášek a svatyně byla od skorého rána až asi do 4 hodin odpoledne v pravém slova smyslu nabyta; sv. svátostí přijalo ten den asi 1.600 věřících, jistě že slušný to počet. Neobyčejně mnoho věřících bylo letos o Zeleném čtvrtku a ve dny velikonoční u sv. svátostí, což bylo jistě milým překvapením zdejším duchovním správcům.
Trošku rozčeřila klid zdejší horské vesničky a farnosti, že se bude letos 2/2 na Hromnice a 25/3 na zvěstování bl. P. Marie ve školách učiti, což dosud nikdy nebylo; nový útok na církev katolickou. Zde věc hnána až na nejzazší ostří nože, zdejší správce školy Vychodil, takto ještě katolík, ale který ani za mák svých náboženských povinností neplní, hrozil rodičům udáním peněžními pokutami, ale nic méně přece mnozí kat. rodičové postavili se na nohy a neposlali dítek svých do školy, nýbrž na služby Boží; jim budiž čest za jejich statečnost.
Jaro se nechce ukázati, zima trvá, byla velmi krutá, nebere konce, v květnu se ještě dostavily silné mrazy. Jařiny a ozimy trpí ještě suchem z minulého roku, neboť i letos málo zamoká a vyhlídky na velikou úrodu jsou dosti velmi pochybné.
Dne 23. května 1922 konala se kanonická vizitace poprvé v neděli odpoledne, protože bychom nedostali dítek ke zkoušce. Vizitaci vykonal vldp. Děkan Josef Bernát z Bohuslavic.
Dne 25. května v neděli po půl noci vypukl zhoubný požár neznámým způsobem v chudé a malé obci Labuticích. Oheň vyšel z domku občana Šmerka, čís. 34, a šířil se úžasnou rychlostí na všechny strany a objekty okolní; brzy v plamenech celý bývalý starý dvůr a rozšířil se i dále přes cestu, kde ještě si vyžádal dvě stavení, Markovo a Francovo. Podivné, že kaplička, ač ji nikdo nehájil, jakoby v té nesnázi byla upadla v zapomenutí, zůstala bez úhony, třebas byla plameny, ze všech stran šlehajícími, hojně ožehnuta. Ale přece neshořela. Tomuto děsnému živlu padlo v oběť 15 famílií, v nichž obývalo 19 rodin. Díky Bohu, že ani dobytek, ani žádný lidský život nepřišel na zmar. Pro tyto pohořelé, z nichž v pravdě někteří zachovali jen to, co měli na sobě, pořádány sbírky, jež přispěly ku zmírnění nouze postižených. Kromě státní podpory, jež obnášela 140 tisíc Kč, dostalo se pohořelým též i vydatné podpory jednotlivců. V kostele farním byla ofěra, která vynesla 277 Kč. K tomu přidáno 150 Kč z chud. fondu, 135 Kč od far. úřadu v Henku, jeho milost p. arcibiskup Dr. Cyril Stojan 750 Kč, pak ještě 2 dárci 150 Kč, celkem odevzdáno 1.462,- Kč. K tomu pak ještě zaslané od nejd. kn. arcb. konsistoře 2.989,- Kč. Celkem tedy 4.451 Kč. Ač podpory byly velmi vydatné, přece škody požárem způsobené jsou nedozírné, a bude to trvati velmi dlouho než přičinliví obyvatelé opětně úplně zacelí rány tak hluboké, tak velikým neštěstím způsobené. Příčina tak děsného požáru se nevysvětlila.
Poutě započaly obvyklým dnem 2. července a došly obvyklé průvody čtyři, ze Ptení, Konice, Stinavy a Nové Dědiny, již v sobotu ráno, anžto 2-ho bylo v neděli. Počasí bylo velmi krásné a suché, přilákalo obrovské množství lidu ze všech končin Moravy. Ani nebylo lze spočítati všechny ty průvody; podobně návštěva byla silná na slavnost Cyrilla a Metoděje a o Malé pouti následující neděli; práce bylo hojně zvláště ve zpovědnicích, o čemž svědčí, když o velké pouti přistoupilo ke stolu Páně ke 2.000 lidí, na svátek Velehradský asi 500, na malou pouť asi 600 lidí. Příští neděli po malé pouti zavítal sem vel. p. novokněz P. Josef Slepánek, který zde měl velkou mši sv. a pak udílel vše novokněžské požehnání.
Velmi četně byla navštívena Porciunkule, pouť 15/8 Nanebevzetí P. M., a 8. září na Narození P. Marie bylo jak o Velké pouti. O Porciunkule přijalo sv. svátosti asi 1.700, na 15/8 asi 400 lidí a 8/9 asi 800 lidí. Poutě ukončily příští neděli ještě tři průvody z Kulířova, Pěnčína a ze Skřípova.
Letošní rok byl opět velmi suchý; celý květen, červen ani jedné nepadlo kapky, v červenci přece přišel jeden vytrvalý déšť a celý kraj osvěžil, ale to bylo přece jen velmi málo pro zemi takovými vedry trvalými vyprahlou. Sena a jetele nebylo, obilí bylo velmi řídké a krátké. Ječmen ani se nevymetal, všeho pochybuje. Začátkem září dostavily se však již vydatné pršky, které zvláště zdárně působily vzrůst a vyzrání zemáků, jichž se však urodilo tolik, že toho zde není pamětníka, a lidi ani neměli už je kam sypati. Co se nedostávalo na píci a obilí, nahradily v hojné míře zemáky. Podzim pak byl trvale vlhký a deštivý, tak že lid jen úkradkem dostal ozimy do země. Zima nastala brzy, koncem října, a trvala velmi dlouho do jara. Zvlášť v únoru a březnu pilně mrzlo.
Čeští bratři, vlastně luterští baptisté, vykonávají své pobožnosti stejným způsobem, nyní už nikoliv ve škole, nýbrž ve vlastní své modlitebně, kterou sobě vystavěli nevíme čím nákladem, ale slyšeli jsme, že prý hojně podporování svými bratřími z Německa a Ameriky. Kazatel Dvořák Josef pečlivě se stará o své přívržence a může tak činiti, jelikož nemá jiné práce.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1921-1922