Svátost je křesťanský obřad, který v křesťanském chápání prostřednictvím viditelného symbolu zprostředkuje neviditelnou Boží milost, které ustanovil Ježíš Kristus. Křesťanské církve nejsou ohledně pohledu na svátosti a jejich počet jednotné.
  Pojem se v češtině objevil pod vlivem latinského pojmu sacramentum (posvátná věc, posvátný úkon, též přísaha.
 
           Svátostí, které uznávají katolické církve, pravoslaví a anglikánská církev je sedm:
 
  Křest
  Biřmování
  Eucharistie
  Svátost smíření
  Svátost nemocných
  Manželství
  Kněžství
SVÁTOST KŘTU:

  „Křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti, stáváme se Kristovými údy; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání: „Proto se křest správně a vhodně definuje jako svátost znovuzrození skrze vodu ve slově.“ (KKC, 1284)

Podmínky přijetí svátosti:

a) křest dítěte:
- víra ve spásu skrze Ježíše Krista - víra rodičů
- příprava rodičů (dle domluvy)
- kmotr má být praktikující katolík
- křest dítěte žádají rodiče, ne babička nebo dědeček!
  Důležitá je příprava rodičů - nechat dítě pokřtít znamená slíbit, že ho budou v jeho životě víry doprovázet. Mají si jasněji uvědomit, že dostali milost víry i k tomu, aby vedli k víře své dítě. Pokud je jeden z rodičů nevěřící, nemusí se přípravy zúčastňovat, ale jsme rádi, když přijde.
  Společně s rodiči se vyplňuje křestní zápis. K tomu je třeba přinést Rodný list dítěte a Oddací list rodičů.
  Pokud bydlištěm žadatelé spadají do jiné farnosti, tak donést i potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti.
  Jméno, příjmení a adresu kmotra nebo kmotrů.
  Pro křest dítěte se vyžaduje, aby rodiče složili záruku, že dítě dále budou vychovávat ve víře. To samozřejmě předpokládá, že víru sami žijí a praktikují. Tedy jinými slovy zachovávají církevní přikázání, mezi které patří i platné (před církví uzavřené) manželství. Pokud ovšem rodiče při křtu opravdově slíbí, že udělají vše pro křesťanskou výchovu dítěte a vyberou vhodného kmotra, který jim má ve výchově pomoci, pak je možné se domluvit na farním úřadě na přípravě ke křtu. Pro kmotry platí tyto zásady: pokřtěný a biřmovaný praktikující katolík, který žije podle přikázání církve (pokud je ženatý nebo vdaná, musí mít církevní manželství).Církevní sňatek rodičů dítěte není striktní podmínkou, ale je určitým vodítkem pro posouzení záruky křesťanské výchovy, kterou rodiče budou skládat.

  První setkání na faře před křtem dítěte je vhodné si domluvit telefonicky, tel.: 582 391 455 anebo elektronicky na e-mail farnosti:  fasuchdolupv@ado.cz

b) křest dospělého:
- víra ve spásu skrze Ježíše Krista - praktikující víra
- příprava dospělých katechumenů trvá zpravidla jeden rok
- Svátost křtu se udílí v naší farnosti pouze v neděli ve mši sv.. Dospělí přijímají svátost křtu obvykle o Velikonocích.


  Křest v naším farním kostele se uděluje pouze při nedělní bohoslužbě.
  Pro vlastní obřad křtu je dobré opatřit si křestní roušku a křestní svíčku pro dítě (může to být úkolem kmotrů). Křtu se za normálních okolností musí zúčastnit oba rodiče dítěte a kmotr (kmotři).
SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ:

  „Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií souhrn „svátostí uvedení do křesťanského života“, jejichž jednotu je nutno uchovávat. Je tedy třeba vysvětlovat věřícím, že tato svátost je potřebná k dovršení křestní milosti. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako opravdoví Kristovi svědkové“. (KKC 1285)

  Svátost biřmování je přijetím pečeti darů Ducha svatého, aby křesťan vydával svědectví o své víře.

  Podmínky:

  - křest
  - věk - minimálně čtrnáct let
  - kmotr – již biřmovaný
  - příprava probíhá pod vedením kněze jedenkrát za čtrnáct dní po dobu jednoho roku.
SVÁTOST EUCHARISTIE:

  Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života. Ti, kteří byli povýšeni k důstojnosti královského kněžství a biřmováním mnohem hlouběji připodobněni ke Kristu, se prostřednictvím eucharistie podílejí spolu s celým společenstvím na samotné oběti Pána. (KKC 1322)

  Eucharistie označuje jak Kristovo tělo a krev (to je svátost), tak mši svatou, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Středem slavení eucharistie (mše svaté) je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého stanou tělem a krví Krista (svátost). Jiný název pro tuto svátost je „svaté přijímání“, které věřící přijímají během slavení mše svaté.

  Podmínky všeobecně:

  - křest, ale také plné společenství s církví
  - nepřítomnost hříchu (lehké hříchy dáváme Pánu na začátku mše svaté lítostí)

  Podmínky - 1. svaté přijímání:

  - řádnou přípravu dětí na první svaté přijímání konají ve farnosti kněží spolu s katechety
  - příprava na 1. svaté přijímání probíhá v naší farnosti vedle pravidelné výuky náboženství od měsíce ledna¨

  Mši svatou slavíme v naší farnosti každý den podle ohlášení. Nemocní mohou přijímat eucharistii kdykoliv na požádání doma či v nemocnici. Přijímat eucharistii mohou v katolickém kostele také řeckokatolíci a pravoslavní.
SVÁTOST SMÍŘENÍ:

  „Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení.“ (KKC 1422)

  PŘÍPRAVA A PODMÍNKY SVÁTOSTI SMÍŘENÍ

  Ke zpovědi mohou přistoupit všichni katolíci (tzn. všichni pokřtění v římskokatolické církvi). Je-li katolík stižen některým církevním trestem, musí být nejprve trest sňat nebo musí jeho trvající příčina pominout, a pak je teprve možné obdržet kněžské rozhřešení. Křesťané jiných církví mohou přijmout tuto svátost, jsou-li v nebezpečí smrti a požádají-li o ni.
 
  KDY? Církevní přikázání stanovuje, že má každý katolík přistoupit ke svátosti smíření aspoň jednou za rok, nejlépe v době velikonoční. To je ovšem jistý minimalistický rámec. Člověk má přijmout svátost smíření vždy co nejdříve, když se dopustí těžkého hříchu. Těžký neboli smrtelný hřích ničí lásku v srdci člověka a odvrací jej od Boha (v případě lehkého neboli všedního hříchu, se jedná o věc omluvitelnou, která však lásku také uráží a zraňuje). Pokud jsme se těžkého hříchu nedopustili, můžeme ke svátosti oltářní přistupovat celý rok. Avšak víme, že i nahromaděné lehké hříchy se stávají problémem, přemáhá nás slabost a boj proti špatným sklonům je téměř nemožný. Z tohoto důvodu je velmi užitečná i tzv. zpověď ze zbožnosti, kde vyznáváme své lehké hříchy a Bůh v nás obnovuje svátostnou milost. Mnoho křesťanů chodí ke svátosti smíření jednou za měsíc (např. na první pátek), což jim velmi pomáhá žít novým životem. Jsme jako člověk, který se pravidelně koupe nebo si čistí obuv. Nekoupeme se jen když jsme špinaví k nepoznání. Všichni jsme totiž povoláni ke svatosti a máme úkol stále znovu začínat, stále znovu obnovovat křestní milost – abychom se stále důvěrněji připodobňovali Kristu a stávali se učenlivějšími k hlasu Ducha.

  Jak se na zpověď dobře připravit

  Dobrá příprava na zpověď předpokládá poznání sebe a svých hříchů. Uvědoměním si vnitřního nepořádku začíná opravdové obrácení. Je to vnitřní neuspořádanost, která přehlušuje a ničí touhu po Bohu a plnění jeho vůle. K pravdivému sebepoznání, které nás už samo osvobozuje, potřebujeme světlo Boží milosti. O něj máme prosit, když se chceme ve chvíli ticha zabývat svým nitrem. Duch svatý nám přichází na pomoc.
  Následuje zpytování svědomí, v němž vypočítáváme nejen skutky, spáchané hříchy, ale zkoumáme i myšlenky, touhy, motivace. Je to náročná modlitba, protože se dotýká ran, které způsobily naše hříchy. Vyžaduje hlubokou víru v bezpodmínečnou Boží lásku – jak mě vidí milující Bůh? Možná, že první věcí bude Bohu děkovat, pak teprve zpytovat svědomí. To je dobré činit jednak spontánně – podle své životní situace (revidovat vztah k Bohu, k bližnímu, k sobě) a pak si ještě nechat pomoci jakýmsi zpovědním zrcadlem – např. z kancionálu.
  K přípravě na zpověď poté patří projevení lítosti nad vlastními hříchy. Litovat můžeme z různých důvodů – přirozená lítost, nadpřirozená, nedokonalá, dokonalá. Je třeba před Bohem projevit aspoň nedokonalou nadpřirozenou lítost. I kdybychom neměli mnoho času na intenzivní zpytování svědomí a neuvědomili si všechny hříchy, lítost zde nesmí chybět – jinak by nebylo možné platně přijmout tuto svátost.
  K opravdové lítosti patří také pevné odhodlání hříchů se více nedopouštět a rozhodnutí napravit se - předsevzetí na další období. Doporučuji co nejkonkrétnější. Je jistě možná konzultace předsevzetí s knězem. Co by Bůh chtěl, abych teď především napravil?
  Přípravu mohu zakončit prosbou o dobrou zpověď a o pomoc v životě podle předsevzetí. Nyní mohu s důvěrou přistoupit ke slavení svátosti smíření – k setkání s Božím Synem ve svátosti. Ale o tom až příště.

  Jak se zpovídat?

Pozdrav kněze; před svatou zpovědí udělej znamení kříže a řekni:
Chvála Kristu
Naposledy jsem byl(a) u sv. smíření před…… (řekni kdy - před měsícem … před /kolika?/… měsíci… týdny,… dny).
Pokání, které mi bylo uloženo, jsem splnil (a). Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se dopustil (a) těchto hříchů.
(Nyní vyznáváš své hříchy.)
Po vyznání hříchů řekni:
To jsou mé hříchy. Upřímně jich lituji a s pomocí Boží se chci polepšit.
Poslouchej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Na jeho otázky upřímně odpověz. Kdybys něčemu nerozuměl, sám se zeptej.
Na závěr kněz ti dává rozhřešení slovy: „Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět. A na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha. Ať vám skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní vás pokojem. Uděluji vám rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ „Amen.“
Když je uslyšíš, požehnej se znamením kříže a odpověz: Amen.

S Pánem Bohem

 
  Příležitost ke slavení svátosti smíření je v naší farnosti půl hodinu před každou mší svatou.

  „Kdyby lidé více klečeli ve zpovědnici, méně by leželi v nemocnici.“ (C. G. Jung)
SVÁTOST NEMOCNÝCH:

  „Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje celá církev své nemocné trpícímu a oslavenému Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se dobrovolně přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu.“ (KKC 1499)

  Pán Ježíš uzdravoval nemocné a odpouštěl jim hříchy. Skrze víru, modlitbu kněze a pomazání posvátným olejem pozdvihne Pán duši nemocného a odpustí mu hříchy.
  V praxi vypadá svátost nemocných v katolické církvi tak, že kněz na nemocného vloží ruce a modlí se za něj, posléze jej pomaže požehnaným olivovým olejem a říká při tom:

„Skrze toto svaté pomazání
ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže
milostí Ducha svatého. Amen.
Ať tě vysvobodí z hříchů,
ať tě zachrání a posilní. Amen.“


  Komu se uděluje svátostné pomazání:

  - přijmout ji může každý vážně nemocný (tělesně i duševně) nebo umírající věřící, i když je v bezvědomí.
  - když se nemocnému, který přijal tuto svátost, uleví a pak se mu opět přitíží
  - pří déle trvající nemoci,
  - před chirurgickým zásahem (operací)
  - starým lidem, jejichž síly značně ochabují,
  - dětem, od chvíle, kdy jsou schopny chápat, že jim tato svátost přináší posilu.

  Svátost pomazání nemocných se neuděluje:

  - mrtvému
  - těm, o nichž je známo, že zatvrzele setrvávali v těžkém hříchu

  V naší farnosti se uděluje tato svátost společně během bohoslužeb v měsíci září, jinak na požádání v nemocnici nebo doma. Požádat o udělení svátosti nemocných lze kdykoli osobně nebo telefonicky na farním úřadě. Neodkládejte udělení této svátosti vaši blízkým.

  Ti, kdo spolu s nemocným bydli nebo o něj pečují, měli by v místnosti u nemocného připravit stůl přikrytý ubrusem. Na stůl ať se postaví svíce a také nádobu se svěcenou vodou a kropítko nebo větvičku.
SVÁTOST KNĚŽSTVÍ:

  „Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi nadále až do konce časů poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům; je to tedy svátost apoštolské služby. Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství. (KKC 1536)

  Z mnoha učedníků si vybral Pán Ježíš některé, aby jim svěřil svou moc a poslal do světa hlásat Boží království, křtít, uzdravovat duše. Také dnes si mezi mladými muži občas vyhlédne některé a zavolá si je.

  Podmínky:

  - římskokatolické vyznání
  - věk alespoň 18 let (před studiem)
  - úplné středoškolské vzdělání
  - svobodný (s poznáním povolání ke kněžské službě)

  Svěcení uděluje biskup. Zájemce by měl oslovit některého kněze, nejlépe faráře, který ho doporučí biskupovi. Formace bohoslovce probíhá v Teologickém konviktu v Olomouci jeden rok a v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci pět let, studium na Katolické teologické fakultě Univerzity Palackého.

  Svátost kněžství je jediná, ale uskutečňuje se ve třech různých stupních: biskupové, kněží a jáhni.
Třebaže jsou všechny stupně udělovány svátostným úkonem, vkládáním rukou (symbol předávání Ducha svatého) a konsekrační modlitbou, jsou jenom dva stupně, biskupství a kněžství, služebnou účastí na kněžství Kristově. Kněží a biskupové jsou viditelnými zástupci Krista na zemi. Na jáhny jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, ale ke službě.

  a) Biskup

  Biskup je nástupcem apoštolů a spravuje určité větší územní celky (farnosti). Biskupské svěcení uděluje "plnost svátosti kněžství". Je jim totiž udělována milost Ducha svatého a vtisknuto posvátné znamení takovým způsobem, že biskupové zaujímají jedinečně a viditelně místo samotného Krista, učitele, pastýře a velekněze, a jednají "v jeho osobě", když slouží k posvěcování lidí, k jejich vyučování a řízení.

  b) Kněz

  Kněží zastávají službu kázání a zvěstují všem boží slovo. Jednají v osobě Krista, když zpřítomňují a aplikují jedinou Kristovu oběť při mši svaté; kajícníkům uděluj svátost smíření a nemocným svátost pomazání a přednášejí Bohu Otci potřeby a modlitby věřících.

  c) Jáhen

  Jáhnové slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a s jeho kněžími. Úkolem jáhna je slavnostně udělovat křest, uchovávat a podávat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a řídit smuteční a pohřební obřady. Také se věnují úkolům charitativním a administrativním.
SVÁTOST MANŽELSTVÍ:

  „Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.“ (KKC 1601)

  Manželská láska mezi mužem a ženou je prostředkem k posvěcení člověka. Sám Bůh učinil z manželství znamení své přítomnosti, neboť muž a žena se sobě navzájem odevzdávají a tak se milují. Kristus je přítomen v lásce křesťanů a posiluje manžele v jejich společném životě. Manželství je také znamením spojení Boha s člověkem. Tuto svátost si udělují snoubenci navzájem.

  Podmínky:

být pokřtěn, být svobodný, být plnoletý
sňatek mezi katolíkem a nekatolíkem (příp. nepokřtěným) je možný za určitých podmínek – nebránit partnerovi ve víře, umožnit katolickou výchovu dětí

  Katolický křesťan je povinen uzavřít manželství před církví v kostele – pokud uzavřel jen civilní sňatek, může i dodatečně požádat o zplatnění před církví; zůstává členem církve, ale nemůže chodit ke svatému přijímání a být kmotrem; o své situaci se může poradit s knězem

  V naší farnosti připravuje snoubenecké páry kněz. Je vhodné přijít na faru včas (půl roku před plánovanou svatbou) a zamluvit si termín; vlastní příprava trvá asi tři měsíce (tj. asi pět setkání - dle dohody). Svatební obřady se konají většinou v sobotu při mši svaté nebo při samostatném obřadu.

Přehled základních podmínek manželství v katolické církvi:

Manželství mohou uzavřít pouze muž a žena (ne dva muži, ne dvě ženy).
Muž a žena mohou uzavřít manželství jen tehdy, není-li ani jeden z nich vázán platným manželským svazkem.
Manželství mohou uzavřít, jestliže se k němu rozhodli oba dobrovolně.
Další podmínka platnosti manželství je, že oba dva chápou tento svazek jako nerozlučitelný. Manželství je v katolické církvi chápáno striktně jako nerozlučitelné.
Posledním bodem nutným k uzavření platného manželství je, aby oba dva zásadně neodmítali děti. Tím ale není řečeno, že bezdětné manželství je neplatné, tím je míněno, že berou-li se dva a řeknou si: "Děti, ty my nikdy mít nechceme!", odlučují tak od manželství jeden z jeho velice důležitých prvků a to by pak bylo neplatné.

  Co budete potřebovat k uzavření manželství?

  - potvrzení o křtu ne starší půl roku
  - tiskopisy a potvrzení z matriky místa oddavek - ne starší 3 měsíců
  - předmanželský kurz
  - pokud žádný ze snoubenců (u smíšeného manželství pokřtěná strana) nemá bydliště ve farnosti oddavek, tak souhlas faráře z místa bydliště jednoho z nich
  - ovdovělí úmrtní list manžela/manželky
  - rozvedení Rozhodnutí soudu o rozvodu
  - občansky oddaní Oddací list
  - ostatní dle domluvy

  Sňatek v kostele mohou uzavřít římskokatolíci mezi sebou. Ale také římskokatolík s nepokřtěným nebo s osobou jiného vyznání - u těchto případů se vyžaduje souhlas ordináře (vyřizuje farář). Souhlas ordináře se vyžaduje i v případě, že se církevní sňatek koná mimo kostel, je blízký příbuzenský vztah apod.
  V případě, že římskokatolík uzavře manželství bez požehnání církve, je tento sňatek církevně neplatný (nemůže přistupovat ke svátostem). Pokud se rozvede, může uzavřít nové manželství církevně. Má ale také možnost své současné manželství konvalidovat - církevně zplatnit.
  Pokud již manželé spolu žijí v občanském sňatku delší čas a jeden z nich touží po církevním sňatku, ale druhý odmítá, může toužící strana požádat o sanaci - zplatnění (u faráře). Podmínkou je, že odmítající manžel(ka) chce v manželském svazku setrvat doživotně.
Všechny nejasnosti vám rád vyjasní kněz.
Odkazy na jiné stránky o svátostech:

01    02