Svátost je křesťanský obřad, který prostřednictvím viditelného symbolu zprostředkuje Boží milost.
Pojem se v češtině objevil pod vlivem latinského pojmu sacramentum (posvátná věc, posvátný úkon)
Svátostí, jak je chápou katolické církve, pravoslaví a anglikánská církev, je sedm:
Pojem se v češtině objevil pod vlivem latinského pojmu sacramentum (posvátná věc, posvátný úkon)
Svátostí, jak je chápou katolické církve, pravoslaví a anglikánská církev, je sedm:
SVÁTOST KŘTU:
„Křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání.
Podmínky přijetí svátosti:
a) křest dítěte:
- víra rodičů
- příprava rodičů (dle domluvy)
- kmotr má být žít z víry, přijal svátost biřmování; pokud je ženatý či vdaná, manželství uzavřené v kostele
- křest dítěte žádají rodiče, ne babička nebo dědeček
Důležitá je příprava rodičů - nechat dítě pokřtít znamená přislíbit, že se ho budou snažit v jeho životě víry doprovázet. Mají si uvědomit, že dostali skrze svátost manželství Boží pomoc k tomu, aby vedli k víře své dítě.
Společně s rodiči se vyplňuje křestní zápis. K tomu je třeba přinést Rodný list dítěte a Oddací list rodičů.
Pokud bydlištěm žadatelé spadají do jiné farnosti, přinést potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti.
První setkání před křtem dítěte je vhodné si předem domluvit – viz kontakty na úvodní stránce webu.
- Svátost křtu se udílí v naší farnosti zpravidla v neděli ve mši svaté
b) křest dospělého:
- příprava dospělých k přijetí křtu trvá alespoň jeden rok
Dospělí přijímají svátost křtu obvykle o Velikonocích.
Pro vlastní obřad křtu je třeba si opatřit křestní roušku a křestní svíčku pro dítě (může to být úkolem kmotrů). Je možné si je objednat a nechat zaslat např. zde:
http://www.maticecm.cz/index.php?act=obchod&idakt=47
Případně zadat v internetovém vyhledavači slova „křestní rouška“ nebo „křestní svíce“, objevíte několik dalších možností, kde je zakoupit.
Křtu se za normálních okolností účastní oba rodiče a kmotr (kmotři).
„Křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu v Duchu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Křtem jsme osvobozeni od hříchu a znovuzrozeni jako Boží děti; jsme přivtěleni k církvi a stáváme se účastnými jejího poslání.
Podmínky přijetí svátosti:
a) křest dítěte:
- víra rodičů
- příprava rodičů (dle domluvy)
- kmotr má být žít z víry, přijal svátost biřmování; pokud je ženatý či vdaná, manželství uzavřené v kostele
- křest dítěte žádají rodiče, ne babička nebo dědeček
Důležitá je příprava rodičů - nechat dítě pokřtít znamená přislíbit, že se ho budou snažit v jeho životě víry doprovázet. Mají si uvědomit, že dostali skrze svátost manželství Boží pomoc k tomu, aby vedli k víře své dítě.
Společně s rodiči se vyplňuje křestní zápis. K tomu je třeba přinést Rodný list dítěte a Oddací list rodičů.
Pokud bydlištěm žadatelé spadají do jiné farnosti, přinést potvrzení svého faráře, že souhlasí se křtem v jiné farnosti.
První setkání před křtem dítěte je vhodné si předem domluvit – viz kontakty na úvodní stránce webu.
- Svátost křtu se udílí v naší farnosti zpravidla v neděli ve mši svaté
b) křest dospělého:
- příprava dospělých k přijetí křtu trvá alespoň jeden rok
Dospělí přijímají svátost křtu obvykle o Velikonocích.
Pro vlastní obřad křtu je třeba si opatřit křestní roušku a křestní svíčku pro dítě (může to být úkolem kmotrů). Je možné si je objednat a nechat zaslat např. zde:
http://www.maticecm.cz/index.php?act=obchod&idakt=47
Případně zadat v internetovém vyhledavači slova „křestní rouška“ nebo „křestní svíce“, objevíte několik dalších možností, kde je zakoupit.
Křtu se za normálních okolností účastní oba rodiče a kmotr (kmotři).
SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ:
„Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií jednotu „svátostí uvedení do křesťanského života“. Je třeba vysvětlovat, že tato svátost je potřebná k dovršení toho, co v nás začalo křtem. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více schopni a povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako Kristovi svědkové“. (viz KKC 1285)
Svátost biřmování je přijetím darů Ducha svatého, aby křesťan vydával svědectví o své víře.
Podmínky:
- křest
- věk - minimálně čtrnáct let
- kmotr – již biřmovaný
- přípravu na biřmování vyhlašuje správce farnosti.
Probíhá obvykle po dobu jednoho až dvou roků
„Svátost biřmování tvoří se křtem a eucharistií jednotu „svátostí uvedení do křesťanského života“. Je třeba vysvětlovat, že tato svátost je potřebná k dovršení toho, co v nás začalo křtem. Vždyť „svátost biřmování“ pokřtěné „dokonaleji spojuje s církví a obdařuje zvláštní silou Ducha svatého, proto jsou ještě více schopni a povinni šířit a bránit víru slovem i skutkem jako Kristovi svědkové“. (viz KKC 1285)
Svátost biřmování je přijetím darů Ducha svatého, aby křesťan vydával svědectví o své víře.
Podmínky:
- křest
- věk - minimálně čtrnáct let
- kmotr – již biřmovaný
- přípravu na biřmování vyhlašuje správce farnosti.
Probíhá obvykle po dobu jednoho až dvou roků
SVÁTOST EUCHARISTIE:
Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života.
Eucharistie označuje jak Kristovo tělo a krev, tak mši svatou, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Středem slavení eucharistie (mše svaté) je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého stanou tělem a krví Krista. Jiný název pro tuto svátost je „svaté přijímání“, které věřící přijímají během slavení mše svaté.
Podmínky všeobecně:
- křest, společenství s církví
- nepřítomnost vážného hříchu (lehké hříchy odevzdáváme Bohu na začátku mše svaté lítostí)
Podmínky - 1. svaté přijímání:
- příprava na 1. svaté přijímání a svatou zpověď probíhá v naší farnosti formou výuky náboženství na základní škole a oznámenými setkáními kněze s rodiči.
Mši svatou slavíme v naší farnosti dle oznámení v ohláškách – viz odkaz „mešní úmysly a ohlášky“ na úvodní stránce webu.
Nemocní mohou přijímat eucharistii na požádání kněze - doma i v nemocnici.
Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života.
Eucharistie označuje jak Kristovo tělo a krev, tak mši svatou, která je zdrojem a vrcholem celého křesťanského života. Středem slavení eucharistie (mše svaté) je chléb a víno, které se skrze Kristova slova a skrze vzývání Ducha svatého stanou tělem a krví Krista. Jiný název pro tuto svátost je „svaté přijímání“, které věřící přijímají během slavení mše svaté.
Podmínky všeobecně:
- křest, společenství s církví
- nepřítomnost vážného hříchu (lehké hříchy odevzdáváme Bohu na začátku mše svaté lítostí)
Podmínky - 1. svaté přijímání:
- příprava na 1. svaté přijímání a svatou zpověď probíhá v naší farnosti formou výuky náboženství na základní škole a oznámenými setkáními kněze s rodiči.
Mši svatou slavíme v naší farnosti dle oznámení v ohláškách – viz odkaz „mešní úmysly a ohlášky“ na úvodní stránce webu.
Nemocní mohou přijímat eucharistii na požádání kněze - doma i v nemocnici.
SVÁTOST SMÍŘENÍ:
PŘÍPRAVA A PODMÍNKY SVÁTOSTI SMÍŘENÍ
Ke zpovědi mohou přistoupit všichni pokřtění v římskokatolické církvi. Je-li katolík stižen církevním trestem, musí být nejprve trest sňat nebo musí jeho příčina pominout, pak teprve může obdržet rozhřešení. Křesťané jiných církví mohou přijmout tuto svátost, jsou-li v nebezpečí smrti.
KDY? Církevní přikázání stanovuje, že každý katolík má přistoupit ke svátosti smíření aspoň jedenkrát za rok, nejlépe v době velikonoční. To je ovšem jen minimalistický přístup. Člověk má přijmout svátost smíření vždy co nejdříve, když se dopustí těžkého hříchu. Těžký hřích ničí lásku v srdci člověka a odvrací jej od Boha. Avšak víme, že i nahromaděné, opakované lehké hříchy se stávají problémem, přemáhá nás slabost v odolnosti vůči hříchu a špatným myšlenkám, a boj proti špatným sklonům se stává stále těžším. Z tohoto důvodu je velmi užitečná pravidelná zpověď, kde vyznáváme své lehké hříchy a Bůh nás obnovuje. Osvědčenou dobou pro přijetí svátosti smíření je interval jednoho měsíce. Mnoho křesťanů chodí takto ke svátosti smíření (např. na první pátek), což jim velmi pomáhá, neboť je ve zkušenosti církve, že skrze každou zpověď nám Bůh nejen odpouští, ale dává i sílu do našich konkrétních slabostí, do naší situace, ve které se v životě právě nacházíme. Dětem se to zjednodušeně přirovnává: Jsme jako člověk, který se pravidelně koupe nebo si čistí obuv. Nekoupeme se až, když jsme špinaví k nepoznání. Všichni jsme povoláni ke svatosti a máme úkol stále znovu začínat.
Jak se na zpověď připravit
Dobrá příprava na zpověď předpokládá poznání sebe a svých hříchů. Často je to vnitřní neuspořádanost, která přehlušuje a ničí touhu po Bohu a po poznání a uskutečňování Božích impulsů a vnuknutí.. K pravdivému sebepoznání, které nás už samo osvobozuje, potřebujeme Boží světlo. O něj máme prosit, když se chceme ve chvíli ticha podívat v dialogu s Ježíšem na svůj život, čím je naplněné moje nitro. Duch svatý nám přichází na pomoc.
Následuje zpytování svědomí, v němž vypočítáváme nejen skutky, spáchané hříchy, ale zkoumáme i myšlenky, touhy, motivace. Je to někdy i náročné si to vše připustit. Vyžaduje to hlubokou víru v bezpodmínečnou Boží lásku.
Možná, že první věcí bude Bohu děkovat za to, co se mi s Boží pomocí podařilo dobrého udělat, za co Mu vděčím. Poté teprve zpytovat svědomí. To je dobré činit jednak spontánně – podle své životní situace (revidovat vztah k Bohu, k bližnímu, k sobě) a pak si ještě nechat pomoci zpovědním zrcadlem – např. z kancionálu. Skrze četbu zpovědního zrcadla si mohu uvědomit něco dalšího, co mě samotného při zpytování svědomí nenapadlo.
K přípravě na zpověď poté patří projevení lítosti nad vlastními hříchy. Lítost nikdy nesmí chybět – jinak není možné přijmout Boží odpuštění.
K opravdové lítosti patří také pevné odhodlání chtít se hříchů v budoucnu s Boží pomocí nedopouštět;0 předsevzetí na další období. Doporučuje se co nejkonkrétnější. Je možná konzultace předsevzetí s knězem. Co by Bůh chtěl, abych teď především změnil, co by v mém životě mělo být jiné?
Přípravu mohu zakončit prosbou o dobrou zpověď. Nyní mohu s důvěrou přistoupit ke slavení svátosti smíření – k setkání s Ježíšem - „lékařem srdce“ - skrze kněze.
Jak se zpovídat?
Pozdrav kněze; před svatou zpovědí udělej znamení kříže a řekni:
Chvála Kristu
Naposledy jsem byl(a) u sv. smíření před…… (řekni kdy - před měsícem … před /kolika?/… měsíci… týdny,… dny).
Pokání, které mi bylo uloženo, jsem splnil (a). Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se dopustil (a) těchto hříchů.
(Nyní vyznáváš své hříchy.)
Po vyznání hříchů řekni:
To jsou mé hříchy. Upřímně jich lituji a s pomocí Boží se chci polepšit.
Poslouchej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Na jeho otázky odpověz upřímně. Kdybys něčemu nerozuměl, zeptej se.
Na závěr ti kněz dává rozhřešení slovy: „Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět. A na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha. Ať vám skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní vás pokojem. Uděluji vám rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ „Amen.“
Když je uslyšíš, požehnej se znamením kříže a odpověz: Amen.
S Pánem Bohem
Příležitost ke zpovědi je v naší farnosti - ve farních kostelích v Jednově, Brodku u Konice a Šubířově ve všední dny - půl hodinu přede mší svatou.
PŘÍPRAVA A PODMÍNKY SVÁTOSTI SMÍŘENÍ
Ke zpovědi mohou přistoupit všichni pokřtění v římskokatolické církvi. Je-li katolík stižen církevním trestem, musí být nejprve trest sňat nebo musí jeho příčina pominout, pak teprve může obdržet rozhřešení. Křesťané jiných církví mohou přijmout tuto svátost, jsou-li v nebezpečí smrti.
KDY? Církevní přikázání stanovuje, že každý katolík má přistoupit ke svátosti smíření aspoň jedenkrát za rok, nejlépe v době velikonoční. To je ovšem jen minimalistický přístup. Člověk má přijmout svátost smíření vždy co nejdříve, když se dopustí těžkého hříchu. Těžký hřích ničí lásku v srdci člověka a odvrací jej od Boha. Avšak víme, že i nahromaděné, opakované lehké hříchy se stávají problémem, přemáhá nás slabost v odolnosti vůči hříchu a špatným myšlenkám, a boj proti špatným sklonům se stává stále těžším. Z tohoto důvodu je velmi užitečná pravidelná zpověď, kde vyznáváme své lehké hříchy a Bůh nás obnovuje. Osvědčenou dobou pro přijetí svátosti smíření je interval jednoho měsíce. Mnoho křesťanů chodí takto ke svátosti smíření (např. na první pátek), což jim velmi pomáhá, neboť je ve zkušenosti církve, že skrze každou zpověď nám Bůh nejen odpouští, ale dává i sílu do našich konkrétních slabostí, do naší situace, ve které se v životě právě nacházíme. Dětem se to zjednodušeně přirovnává: Jsme jako člověk, který se pravidelně koupe nebo si čistí obuv. Nekoupeme se až, když jsme špinaví k nepoznání. Všichni jsme povoláni ke svatosti a máme úkol stále znovu začínat.
Jak se na zpověď připravit
Dobrá příprava na zpověď předpokládá poznání sebe a svých hříchů. Často je to vnitřní neuspořádanost, která přehlušuje a ničí touhu po Bohu a po poznání a uskutečňování Božích impulsů a vnuknutí.. K pravdivému sebepoznání, které nás už samo osvobozuje, potřebujeme Boží světlo. O něj máme prosit, když se chceme ve chvíli ticha podívat v dialogu s Ježíšem na svůj život, čím je naplněné moje nitro. Duch svatý nám přichází na pomoc.
Následuje zpytování svědomí, v němž vypočítáváme nejen skutky, spáchané hříchy, ale zkoumáme i myšlenky, touhy, motivace. Je to někdy i náročné si to vše připustit. Vyžaduje to hlubokou víru v bezpodmínečnou Boží lásku.
Možná, že první věcí bude Bohu děkovat za to, co se mi s Boží pomocí podařilo dobrého udělat, za co Mu vděčím. Poté teprve zpytovat svědomí. To je dobré činit jednak spontánně – podle své životní situace (revidovat vztah k Bohu, k bližnímu, k sobě) a pak si ještě nechat pomoci zpovědním zrcadlem – např. z kancionálu. Skrze četbu zpovědního zrcadla si mohu uvědomit něco dalšího, co mě samotného při zpytování svědomí nenapadlo.
K přípravě na zpověď poté patří projevení lítosti nad vlastními hříchy. Lítost nikdy nesmí chybět – jinak není možné přijmout Boží odpuštění.
K opravdové lítosti patří také pevné odhodlání chtít se hříchů v budoucnu s Boží pomocí nedopouštět;0 předsevzetí na další období. Doporučuje se co nejkonkrétnější. Je možná konzultace předsevzetí s knězem. Co by Bůh chtěl, abych teď především změnil, co by v mém životě mělo být jiné?
Přípravu mohu zakončit prosbou o dobrou zpověď. Nyní mohu s důvěrou přistoupit ke slavení svátosti smíření – k setkání s Ježíšem - „lékařem srdce“ - skrze kněze.
Jak se zpovídat?
Pozdrav kněze; před svatou zpovědí udělej znamení kříže a řekni:
Chvála Kristu
Naposledy jsem byl(a) u sv. smíření před…… (řekni kdy - před měsícem … před /kolika?/… měsíci… týdny,… dny).
Pokání, které mi bylo uloženo, jsem splnil (a). Vyznávám se před Pánem Bohem, že jsem se dopustil (a) těchto hříchů.
(Nyní vyznáváš své hříchy.)
Po vyznání hříchů řekni:
To jsou mé hříchy. Upřímně jich lituji a s pomocí Boží se chci polepšit.
Poslouchej, co ti kněz řekne a jaké ti uloží pokání. Na jeho otázky odpověz upřímně. Kdybys něčemu nerozuměl, zeptej se.
Na závěr ti kněz dává rozhřešení slovy: „Bůh, Otec veškerého milosrdenství, smrtí a vzkříšením svého Syna smířil se sebou celý svět. A na odpuštění hříchů dal svého svatého Ducha. Ať vám skrze tuto službu církve odpustí hříchy a naplní vás pokojem. Uděluji vám rozhřešení ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.“ „Amen.“
Když je uslyšíš, požehnej se znamením kříže a odpověz: Amen.
S Pánem Bohem
Příležitost ke zpovědi je v naší farnosti - ve farních kostelích v Jednově, Brodku u Konice a Šubířově ve všední dny - půl hodinu přede mší svatou.
SVÁTOST NEMOCNÝCH:
„Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje církev své nemocné Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu.“ (viz Katechismus katolické církve čl. 1499)
Ježíš sám uzdravoval nemocné a odpouštěl jim hříchy. Skrze víru, modlitbu kněze a pomazání posvátným olejem posiluje Ježíš nemocného a není-li schopen se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se vyzpovídat, odpouští mu hříchy.
V praxi vypadá svátost nemocných tak, že kněz na nemocného vloží ruce a modlí se za něj, pomaže je požehnaným olivovým olejem a říká při tom:
„Skrze toto svaté pomazání
ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže
milostí Ducha svatého. Amen.
Ať tě vysvobodí z hříchů,
ať tě zachrání a posilní. Amen.“
Komu se uděluje svátostné pomazání:
- přijmout ji může každý věřící vážně nemocný (tělesně i duševně) nebo umírající, i když je v bezvědomí.
- když se nemocnému, který přijal tuto svátost, uleví a pak se mu opět přitíží
- pří déle trvající nemoci,
- před chirurgickým zásahem (operací)
- starým lidem, jejichž síly značně ochabují,
- dětem, od chvíle, kdy jsou schopny chápat, že jim tato svátost přináší posilu.
Svátost pomazání nemocných se neuděluje:
- mrtvému
- těm, o nichž je známo, že zatvrzele setrvávali v těžkém hříchu nebo v odporu vůči Bohu a církvi
V naší farnosti se uděluje tato svátost společně během v měsíci září – při „pouti nemocných“, jinak na požádání v nemocnici nebo doma. Požádat o udělení svátosti nemocných lze kdykoli. Neodkládejte udělení této svátosti Vašim blízkým.
Při udělení svátosti nemocných v domácnosti je vhodné v místnosti u nemocného připravit stůl přikrytý ubrusem. Na stůl postavit svíci a nádobku se svěcenou vodou, je-li to možné i větvičku.
„Svátostí pomazání nemocných a modlitbou kněží doporučuje církev své nemocné Pánu, aby jim ulehčil a zachránil je. Vybízí je, aby se přidružili ke Kristovu utrpení a k jeho smrti, a tak byli prospěšní Božímu lidu.“ (viz Katechismus katolické církve čl. 1499)
Ježíš sám uzdravoval nemocné a odpouštěl jim hříchy. Skrze víru, modlitbu kněze a pomazání posvátným olejem posiluje Ježíš nemocného a není-li schopen se vzhledem ke svému zdravotnímu stavu se vyzpovídat, odpouští mu hříchy.
V praxi vypadá svátost nemocných tak, že kněz na nemocného vloží ruce a modlí se za něj, pomaže je požehnaným olivovým olejem a říká při tom:
„Skrze toto svaté pomazání
ať ti Pán pro své milosrdenství pomůže
milostí Ducha svatého. Amen.
Ať tě vysvobodí z hříchů,
ať tě zachrání a posilní. Amen.“
Komu se uděluje svátostné pomazání:
- přijmout ji může každý věřící vážně nemocný (tělesně i duševně) nebo umírající, i když je v bezvědomí.
- když se nemocnému, který přijal tuto svátost, uleví a pak se mu opět přitíží
- pří déle trvající nemoci,
- před chirurgickým zásahem (operací)
- starým lidem, jejichž síly značně ochabují,
- dětem, od chvíle, kdy jsou schopny chápat, že jim tato svátost přináší posilu.
Svátost pomazání nemocných se neuděluje:
- mrtvému
- těm, o nichž je známo, že zatvrzele setrvávali v těžkém hříchu nebo v odporu vůči Bohu a církvi
V naší farnosti se uděluje tato svátost společně během v měsíci září – při „pouti nemocných“, jinak na požádání v nemocnici nebo doma. Požádat o udělení svátosti nemocných lze kdykoli. Neodkládejte udělení této svátosti Vašim blízkým.
Při udělení svátosti nemocných v domácnosti je vhodné v místnosti u nemocného připravit stůl přikrytý ubrusem. Na stůl postavit svíci a nádobku se svěcenou vodou, je-li to možné i větvičku.
SVÁTOST KNĚŽSTVÍ:
„Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům. Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství. (viz Katechismus katolické církve čl. 1536)
Z mnoha učedníků si vybral Ježíš některé, svěřil jim svou moc a poslal hlásat Boží království, křtít, uzdravovat duše. Také dnes si Ježíš z mladých mužů povolává ke kněžské službě.
Svěcení uděluje biskup. Zájemce by měl oslovit kněze, nejlépe svého faráře, který ho doporučí biskupovi. Formace bohoslovce probíhá v Teologickém konviktu v Olomouci jeden rok a v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci pět let, studium na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého.
Svátost kněžství je jediná, ale uskutečňuje se ve třech různých stupních: biskupové, kněží a jáhni.
Třebaže jsou všechny stupně udělovány svátostným úkonem, vkládáním rukou (symbol předávání Ducha svatého) a konsekrační modlitbou, jsou jenom dva stupně, biskupství a kněžství, služebnou účastí na kněžství Kristově. Na jáhny jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, ale ke službě.
Jáhnové slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a s jeho kněžími. Úkolem jáhna je slavnostně udělovat křest, uchovávat a podávat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a řídit smuteční a pohřební obřady. Také se věnují úkolům charitativním a administrativním.
více informací http://hledampovolani.cz/
k tématu povolání v církvi konkrétně http://hledampovolani.cz/Povolani
„Kněžství je svátost, skrze kterou pokračuje v církvi poslání, které Kristus svěřil svým apoštolům. Člení se ve tři stupně: biskupství, kněžství a jáhenství. (viz Katechismus katolické církve čl. 1536)
Z mnoha učedníků si vybral Ježíš některé, svěřil jim svou moc a poslal hlásat Boží království, křtít, uzdravovat duše. Také dnes si Ježíš z mladých mužů povolává ke kněžské službě.
Svěcení uděluje biskup. Zájemce by měl oslovit kněze, nejlépe svého faráře, který ho doporučí biskupovi. Formace bohoslovce probíhá v Teologickém konviktu v Olomouci jeden rok a v Arcibiskupském kněžském semináři v Olomouci pět let, studium na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého.
Svátost kněžství je jediná, ale uskutečňuje se ve třech různých stupních: biskupové, kněží a jáhni.
Třebaže jsou všechny stupně udělovány svátostným úkonem, vkládáním rukou (symbol předávání Ducha svatého) a konsekrační modlitbou, jsou jenom dva stupně, biskupství a kněžství, služebnou účastí na kněžství Kristově. Na jáhny jsou vkládány ruce nikoli ke kněžství, ale ke službě.
Jáhnové slouží Božímu lidu ve společenství s biskupem a s jeho kněžími. Úkolem jáhna je slavnostně udělovat křest, uchovávat a podávat eucharistii, jménem církve asistovat při uzavírání manželství a žehnat mu, přinášet umírajícím svátostnou posilu na cestu do věčnosti, předčítat věřícím Písmo svaté, vyučovat a povzbuzovat lid, předsedat bohoslužbě a modlitbě věřících, udělovat svátostiny a řídit smuteční a pohřební obřady. Také se věnují úkolům charitativním a administrativním.
více informací http://hledampovolani.cz/
k tématu povolání v církvi konkrétně http://hledampovolani.cz/Povolani
SVÁTOST MANŽELSTVÍ:
„Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství života, zaměřené svou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.“ (viz Katechismus katolické církve čl. 1601)
Manželská láska je prostředkem k posvěcení člověka. Bůh učinil z manželství znamení své přítomnosti, neboť muž a žena se sobě navzájem odevzdávají a tak se milují. Kristus je přítomen v lásce křesťanů a posiluje manžele v jejich společném životě. Manželství je také znamením spojení Boha s člověkem. Tuto svátost si udělují snoubenci navzájem.
Podmínky:
být pokřtěn, být svobodný, být plnoletý
sňatek mezi katolíkem a nekatolíkem (příp. nepokřtěným) je možný za určitých podmínek – nebránit partnerovi ve víře, umožnit křesťanskou (katolickou) výchovu dětí
Katolický křesťan je povinen uzavřít manželství před církví v kostele – pokud uzavřel jen civilní sňatek, tento sňatek je církevně neplatný; může dodatečně požádat o jeho zplatnění; ženatý nebo vdána jen civilně zůstává členem církve, ale nemůže však přistupovat ke svátostem - přijímat Ježíše v eucharistii (ve svatému přijímání), chodit ke zpovědi, být kmotrem; o své situaci je dobré se poradit s knězem.
Pokud již manželé spolu žijí v občanském sňatku delší čas a jeden z nich touží po církevním sňatku, ale druhý to odmítá, může toužící strana požádat o sanaci - zplatnění (u faráře). Podmínkou je, že odmítající manžel(ka) chce ve stávajícím manželském svazku setrvat.
Nejasnosti rád objasní kněz.
V naší farnosti připravuje snoubence ke svatbě kněz. Je vhodné přijít na faru půl roku před plánovanou svatbou a domluvit si termín; vlastní příprava trvá asi tři měsíce (tj. asi pět setkání - dle dohody). Svatební obřady se konají většinou v sobotu.
Přehled základních podmínek manželství v katolické církvi:
Manželství mohou uzavřít pouze muž a žena.
Muž a žena mohou uzavřít manželství jen tehdy, není-li ani jeden z nich vázán platným manželstvím.
Manželství mohou uzavřít, jestliže se k němu rozhodli dobrovolně.
Další podmínka platnosti manželství je, že oba dva chápou tento svazek jako nerozlučitelný.
Aby neodmítali děti. Tím není řečeno, že bezdětné manželství je neplatné, tím je míněno, že berou-li se dva a řeknou si: "Děti, my nikdy mít nechceme!", odlučují tak manželství o jeho konstitutivní prvek.
Co budete potřebovat k uzavření manželství?
- potvrzení o křtu ne starší tři měsíce
- tiskopisy a potvrzení z matriky místa uzavření manželství - ne starší 3 měsíců
- předmanželský kurz
- pokud žádný ze snoubenců (u smíšeného manželství pokřtěná strana) nemá bydliště ve farnosti oddavek, souhlas faráře z místa bydliště
- ovdovělí úmrtní list manžela/manželky
- občansky oddaní Oddací list
- ostatní dle domluvy
více informací http://manzelstvi.cz/
„Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství života, zaměřené svou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost.“ (viz Katechismus katolické církve čl. 1601)
Manželská láska je prostředkem k posvěcení člověka. Bůh učinil z manželství znamení své přítomnosti, neboť muž a žena se sobě navzájem odevzdávají a tak se milují. Kristus je přítomen v lásce křesťanů a posiluje manžele v jejich společném životě. Manželství je také znamením spojení Boha s člověkem. Tuto svátost si udělují snoubenci navzájem.
Podmínky:
být pokřtěn, být svobodný, být plnoletý
sňatek mezi katolíkem a nekatolíkem (příp. nepokřtěným) je možný za určitých podmínek – nebránit partnerovi ve víře, umožnit křesťanskou (katolickou) výchovu dětí
Katolický křesťan je povinen uzavřít manželství před církví v kostele – pokud uzavřel jen civilní sňatek, tento sňatek je církevně neplatný; může dodatečně požádat o jeho zplatnění; ženatý nebo vdána jen civilně zůstává členem církve, ale nemůže však přistupovat ke svátostem - přijímat Ježíše v eucharistii (ve svatému přijímání), chodit ke zpovědi, být kmotrem; o své situaci je dobré se poradit s knězem.
Pokud již manželé spolu žijí v občanském sňatku delší čas a jeden z nich touží po církevním sňatku, ale druhý to odmítá, může toužící strana požádat o sanaci - zplatnění (u faráře). Podmínkou je, že odmítající manžel(ka) chce ve stávajícím manželském svazku setrvat.
Nejasnosti rád objasní kněz.
V naší farnosti připravuje snoubence ke svatbě kněz. Je vhodné přijít na faru půl roku před plánovanou svatbou a domluvit si termín; vlastní příprava trvá asi tři měsíce (tj. asi pět setkání - dle dohody). Svatební obřady se konají většinou v sobotu.
Přehled základních podmínek manželství v katolické církvi:
Manželství mohou uzavřít pouze muž a žena.
Muž a žena mohou uzavřít manželství jen tehdy, není-li ani jeden z nich vázán platným manželstvím.
Manželství mohou uzavřít, jestliže se k němu rozhodli dobrovolně.
Další podmínka platnosti manželství je, že oba dva chápou tento svazek jako nerozlučitelný.
Aby neodmítali děti. Tím není řečeno, že bezdětné manželství je neplatné, tím je míněno, že berou-li se dva a řeknou si: "Děti, my nikdy mít nechceme!", odlučují tak manželství o jeho konstitutivní prvek.
Co budete potřebovat k uzavření manželství?
- potvrzení o křtu ne starší tři měsíce
- tiskopisy a potvrzení z matriky místa uzavření manželství - ne starší 3 měsíců
- předmanželský kurz
- pokud žádný ze snoubenců (u smíšeného manželství pokřtěná strana) nemá bydliště ve farnosti oddavek, souhlas faráře z místa bydliště
- ovdovělí úmrtní list manžela/manželky
- občansky oddaní Oddací list
- ostatní dle domluvy
více informací http://manzelstvi.cz/