Prvotní záznam 1765
(autor neidentif.)
Anfängliche Verzeichnung von der Marianischen Bildnis
der Schmerzhahten Mutter Gottes unweit Sugdol.... (překlad:)
Počáteční záznam o obrazu P. Marie Bolestné nedaleko Sugdola, který patřil klášteru sv. Kláry l.P. 1765 za správy ctihodné abatyše Anežky Threverin na panství ptenském, do něhož náležel také Sugdol s ostatním příslušenstvím. Nedaleko Sugdola v údolí mezi dvěma kopci v lese zachovala se malá milostná kaple, malá socha vysoká asi jeden loket vyřezaná ze dřeva, která zobrazuje bolestnou Matku Boží, tak jako ji představuje Matka Boží v Schlosbergu koupená a do této kaple byla přinesena.
Potom okolní lid počal uctívati obraz B.P.M. a této B.P.M. s velkou důvěrou předkládal své zbožné prosby. Bylo slyšet po okolí, že tato jejich prosby vyslyšela a dává jim útěchu.
Když shon a pověst, potom důvěra lidu počala vzrůstati, dovědělo se
o tom okolní duchovenstvo, zvláště konický farář, protože to bylo v jeho farnosti, a když shon neustával, rozhodl se důvod této zbožnosti přednésti biskupské konsistoři v Olomouci.
Proto biskupská konsistoř milostivě doporučila, aby tento obraz byl přenesen do ptenského kostela, náležejícího ke sv. Kláře, a tam jej dobře střežili. Tento rozkaz připadal řeholnicím velmi přísný, při pomyšlení, že lid byl oloupen své útěchy a útočiště, ale naproti tomu byly potěšeny tím, že obraz nebyl přenesen do konické farnosti, ale na panství ptenské. K tomuto úkonu byli vysláni boskovický viceděkan a konický farář, aby sochu z původního místa do ptenského farního kostela bez jakéhokoliv lomozu a v tichosti odnesli. Konický farář se nedostavil, přesto tato socha byla od boskovického viceděkana za velikého pláče a vzlykání lidu vzata v polední hodině 10. 6. 1765 a v ptenském kostele, vedle hlavního oltáře na evangelní straně, postavena na sloup.
Protože tato socha nebyla náležitě ozdobena, vyžádala si představená kláštera sv. Kláry biskupské svolení, aby směla sochu prostřednictvím správce Vilema Molitora přenésti do Kláštera a náležitě vyzdobenou zase do farního kostela ve Ptení převésti od shora jmenovaného správce a klášterního kostelníka Pešiny. To se stalo v témže roku 10. 8. 1765.
Poněvadž se vševědoucímu Bohu zalíbilo, biskupská konsistoř milostivě dovolila konventu postaviti kostel ku cti Boží Bolestné P.M. a pro spásu všech poddaných, tak že presbytář započatý před třemi lety velmi rychle dokončen, proto ctihodná představená spolu s klášterem se zdvořile rozhodli fundovat lokalistu. Biskupská konsistoř nechala s potěšením vyšetřiti a také dala svolení k přenesení sochy do zřízeného presbytáře v Sugdole a některé obce konické farnosti vyfařiti a přiděliti je ke kostelu sugdolskému a tak učinila největší možné dobro, totiž to, že dovolila převésti z kostela ve Ptení sochu do Sugdola, a toto provedl
d.p. Šebestián Kamenický, první lokalista. Den nato za velké účasti lidu dle agendy diecézní byl benedifikován presbytář a sloužena v něm první mše svatá ze svátku P. Marie Vítězné k oslavě Boží i P. Marie, přičemž přes 100 mariánských ctitelů bylo nasyceno nejlepším dobrem. Kéž milostivý Bůh dopřeje vzrůstu této zbožnosti ke cti své a ke cti P.M.
Tak se stalo a správně bylo zapsáno k větší slávě Boží 1765, 24. října.
Vysvětlivky:
„fundovat lokalistu" = ustanovit místního kněze, viz Lokálie (Wiki)
„benedifikován presbytář" = požehnán presbytář, čili kněžiště, viz Kněžiště (Wiki), benedifikace - správně benedikce, viz Žehnání (Wiki)
„biskupská konsistoř" = poradní sbor biskupa, viz Biskupská konzistoř (Wiki)
„konvent" = zde komunita řeholních sester kláštera, viz Konvent (Wiki)
„vyfařiti obce" = odebrat příslušnost obce k určité farnosti
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1822...1859
der Schmerzhahten Mutter Gottes unweit Sugdol.... (překlad:)
Počáteční záznam o obrazu P. Marie Bolestné nedaleko Sugdola, který patřil klášteru sv. Kláry l.P. 1765 za správy ctihodné abatyše Anežky Threverin na panství ptenském, do něhož náležel také Sugdol s ostatním příslušenstvím. Nedaleko Sugdola v údolí mezi dvěma kopci v lese zachovala se malá milostná kaple, malá socha vysoká asi jeden loket vyřezaná ze dřeva, která zobrazuje bolestnou Matku Boží, tak jako ji představuje Matka Boží v Schlosbergu koupená a do této kaple byla přinesena.
Potom okolní lid počal uctívati obraz B.P.M. a této B.P.M. s velkou důvěrou předkládal své zbožné prosby. Bylo slyšet po okolí, že tato jejich prosby vyslyšela a dává jim útěchu.
Když shon a pověst, potom důvěra lidu počala vzrůstati, dovědělo se
o tom okolní duchovenstvo, zvláště konický farář, protože to bylo v jeho farnosti, a když shon neustával, rozhodl se důvod této zbožnosti přednésti biskupské konsistoři v Olomouci.
Proto biskupská konsistoř milostivě doporučila, aby tento obraz byl přenesen do ptenského kostela, náležejícího ke sv. Kláře, a tam jej dobře střežili. Tento rozkaz připadal řeholnicím velmi přísný, při pomyšlení, že lid byl oloupen své útěchy a útočiště, ale naproti tomu byly potěšeny tím, že obraz nebyl přenesen do konické farnosti, ale na panství ptenské. K tomuto úkonu byli vysláni boskovický viceděkan a konický farář, aby sochu z původního místa do ptenského farního kostela bez jakéhokoliv lomozu a v tichosti odnesli. Konický farář se nedostavil, přesto tato socha byla od boskovického viceděkana za velikého pláče a vzlykání lidu vzata v polední hodině 10. 6. 1765 a v ptenském kostele, vedle hlavního oltáře na evangelní straně, postavena na sloup.
Protože tato socha nebyla náležitě ozdobena, vyžádala si představená kláštera sv. Kláry biskupské svolení, aby směla sochu prostřednictvím správce Vilema Molitora přenésti do Kláštera a náležitě vyzdobenou zase do farního kostela ve Ptení převésti od shora jmenovaného správce a klášterního kostelníka Pešiny. To se stalo v témže roku 10. 8. 1765.
Poněvadž se vševědoucímu Bohu zalíbilo, biskupská konsistoř milostivě dovolila konventu postaviti kostel ku cti Boží Bolestné P.M. a pro spásu všech poddaných, tak že presbytář započatý před třemi lety velmi rychle dokončen, proto ctihodná představená spolu s klášterem se zdvořile rozhodli fundovat lokalistu. Biskupská konsistoř nechala s potěšením vyšetřiti a také dala svolení k přenesení sochy do zřízeného presbytáře v Sugdole a některé obce konické farnosti vyfařiti a přiděliti je ke kostelu sugdolskému a tak učinila největší možné dobro, totiž to, že dovolila převésti z kostela ve Ptení sochu do Sugdola, a toto provedl
d.p. Šebestián Kamenický, první lokalista. Den nato za velké účasti lidu dle agendy diecézní byl benedifikován presbytář a sloužena v něm první mše svatá ze svátku P. Marie Vítězné k oslavě Boží i P. Marie, přičemž přes 100 mariánských ctitelů bylo nasyceno nejlepším dobrem. Kéž milostivý Bůh dopřeje vzrůstu této zbožnosti ke cti své a ke cti P.M.
Tak se stalo a správně bylo zapsáno k větší slávě Boží 1765, 24. října.
Vysvětlivky:
„fundovat lokalistu" = ustanovit místního kněze, viz Lokálie (Wiki)
„benedifikován presbytář" = požehnán presbytář, čili kněžiště, viz Kněžiště (Wiki), benedifikace - správně benedikce, viz Žehnání (Wiki)
„biskupská konsistoř" = poradní sbor biskupa, viz Biskupská konzistoř (Wiki)
„konvent" = zde komunita řeholních sester kláštera, viz Konvent (Wiki)
„vyfařiti obce" = odebrat příslušnost obce k určité farnosti
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1822...1859
