Kronika 1822...1859
(P. Matěj Halíř, P. Cyrill Vrábel)
1822
V roce 1822, když Matěj Halíř do této farnosti přišel jako lokalista, stala se Císařsko královská správa státních statků patronem tohoto kostela, stejně jako lokálie.
1823
Ptenský statek byl koupen panem baronem Filipem P.T. Jaievis, který nejvíce nabídl. Ten se později stal hrabětem, neboť také koupí mu připadlo patronátní právo.
1830
Poněvadž z náboženského fondu v roce 1807-dokončen vystavěný kostel jen dvěma malými zvonky byl opatřen, tak ctitel Mariin Isidor Štěpán i se svou chotí Apolonií, usedlý v Lutíně, ke cti Boží a blahoslavené Panny Marie nyní na věži stávající tři zvony tomuto kostelu věnoval a obětoval.
1859
12. dubna 1859 zemřel v 73. roku věku svého veledůstojný pán farář
Matěj Halíř - za jehož času zdejší chrám Páně u velmi smutném stavu se nacházel - horlivým pak působením tehdejšího vel. p. kaplana
Ignáce Strouhala (an zároveň safírem byl) do mnohem utěšenějšího stavu byl uveden.
Onť původcem, že nynější křížový oltář s přispěním několika dobrodinců byl postaven. Figura křížová pochází z Tyrolska. Dva cherubíny nad křížem řezal jistý svobodný chasník jménem Vincenc Abrahám, syn Vincence Abraháma, stolaře z Klárek. Tento chasník 19 roků starý zemřel na souchoty dne 14.července 1856. Bylť on, jak německé přísloví praví, bez dlouhého namáhání ve všem snadno se vyznal. Oslav jej v nebesích Pán slávou věčnou!
Za času vel. p. kaplana Ignáce Strouhala byly od jeho bratra vel. p. ptenského Jana Strouhala malovány obrazové. Růžencová Panna Maria - Sv. Anna - Sv. Jan Nepomucký a Sv. Josef, ku kterýmžto obrazům on sám překrásné rámce zhotovil, totiž pozlatil, též podobně postaral on se v zjednání lustru, o lepší dláždění chrámu Páně, též postaral se o urovnání půdy vůkol chrámu Páně a byl původcem onoho pevného tarasu, jímž chrám Páně z polovice obehnán jest.
Velkou zásluhu o chrám Páně sobě získal, a sice stranivá jednání nových varhan, pan rektor čili školní učitel Vincenc Surma, an mezi farníky zařídil a i šťastně dokončil. Tento školní učitel hořel vskutku při každé příležitosti pro okrasu domu Hospodinova a byl vzorem důkladného školního učitele - vzorem u vychování četné rodiny svědomitého otce - nýbrž vůbec vzorem zbožného a při všech náboženských výkonech farníky v pobožnosti povzbuzujícího katolického křesťana. Po jeho přesazení do Ptení zatruchlili všichni zbožní a pořádní farníci a to tím více, onť jeho nástupce právě opakem toho se stal, čím Vincenc Surma byl.
Dle Volnýho církevní topografie byli za času vel. pána Matěje Halíře od dobrodinců sjednáni 2 pluviále, 2 dalmatiky a několik casule, mezi nimiž svou krásou vynikala casula od p.T. pana patrona a hraběte Filipa Lud. De Santgevis, darovány v ceně 100 zl.stříbra. Jedna casula tak zvaná zlatá s růžovými květy byla darována od poutníků Hněvotínských, jakož i krásná a vkusná prostěradla na oltář.
1833 daroval chrámu Páně sedlák z Lutína Ignác Špunda kalich se stříbrnou kupou - spodek však a patena z mědi. Když však roku 1869 nechal p. farář Antonín Janoušek tento již velmi zašlý kalich v ohni zlatiti, byl jemu kalich ten od slavné konsistory Olomoucké vrácen s tím doložením, že nemůže dříve konsekrován býti, až k němu sjednána bude stříbrná patena. Požádal on tedy písemně bohatých synů toho zmíněného dobrodince, aby k tomuto otcovskému daru učinili zbožný doplněk a zakoupili tuto patenu pro chudý chrám Páně Sukdolský, než bohužel žádná odpověď, protož donucen p. farář tuto paténu s pracně sebraných peněžitých částek mezi dobrodinci zakoupiti v ceně 20 zlatých rak. Ten druhý kalich zcela stříbrný bylť dle Volnýho Topografie v čas otvírání kostelu vykoupen, jest však dle váhy a tím samým dle ceny nepatrný. Bylť zároveň z vrchu nadřknutým kalichem v roce 1869 v ohni zlacen od Karla Ottahala, pasíře v Litovli. Též zaplatil 2 pacifikále a schránku pro sv. křížmo.
Toho samého času bylo dle Volnýho Topografie i podnebí čili baldachýn v ceně 110 zlatých ve stříbře od dobrodinců zakoupeno.
U velebního pána Matěje Halíře sloužila děvečka jménem Anna Zatloukal, majetnice domu č.11 v Ainserově. Od tejto děvečky měl nadřknutý velebný pán veškeré polnosti pronajaté. Po smrti velebního pána ujal se tejto již velmi neduživé děvečky tehdejší kostelník, blahé památky, jménem Fabián Dostál a ošetřoval ji s velkou obětí a sebezapřením až ku její smrti. Tato děvečka věnovala svou peněžitou majetnost na malbu chrámovou, kteroužto malbu za času velebního pána faráře Cyrilla Vrábela malíř Josef Tuniš z Višehoře u Zábřehu započal i šťastně dokonal.
Z počátku bylo jen presbyterium malované. Když pak farníci na tom stáli, aby celý chrám Páně byl pro souměrnost k presbyteriu malován, byla mezi nimi zařízena sbírka, jejížto výsledek ku zamyšlenému cílil. Při malbě chrámové dodávali potřebné mléko farníci všech obcí dle pořádku. Velkou zásluhu jak při sbírce, shledání a stavění potřebného lešení sobě vydobyli pan rektor Vincenc Surma, tak i kostelník Fabian Dostál, kterýžto poslední byl vzorem pravého a chrámu Páně až do konce horlivě a neúnavně sloužícího kostelníka.
Na neustálé naléhání svojí manželky, která nemohla nikterak v obci Jednovské (v níž ovšem pro nepořádnost mnohých občanů život brzy se každému zhnusiti musí) uvyknouti, prodal Fabian Dostál svůj domek č. 10 v Jednově a koupil sobě čtvrtnické místo v Dobrochově u Prostějova, tam se odstěhoval. Tak ztratil chrám Páně Sukdolský horlivého a nezištného kostelníka. Fabian Dostál zasluhuje přede vším jiným proto v památní tuto knihu zanesen býti, že byl na kostelní roucha a prádlo velmi opatrný a že sobě neobtěžoval před každým svátkem celý chrám Páně, “což nezřídka celý den trvalo“, oprašovati. Po několik let zametal on chrám Páně (s obavami, aby jiný snad přílišně neprášil) a to bezúplatně sám. Žehnaná budiž památka jeho. Zastával kostelnickou službu od roku 1860 až do roku 1867. Druhým neméně horlivým kostelníkem byl Václav Dostál, domkař z Jednova, an kostelnickou a zvonařskou službu nepřetržitě horlivým a pořádným od roku 1834 až do roku 1869 zastával, v roku pak 1870 službu tuto, předstíraje svoje stáří a zemdlenost, synu svému, Václav jménem, ku dalšímu vykonávání s dorozuměním fařskýho v ouřadu ponechal.
Rok 1859. Tohoto roku nastoupil fařský ouřad svrchu již jmenovaný vel. pán Cyrill Vrábel, za jehož času malba chrámu Páně z fondu svrchu nadřknutého započata i dokonána byla. Dle doslechu bylo nejprve malované presbyterium až po kazatelnici, když však farníci zpozorovali, že by celému kostelu svědčila malba, dorozuměli se s malířem a nechali na svoje outraty i chrámovou loďku a kůr malovati. Mléko ku bílení stěn chrámových dodávaly střídavě jednotlivé obce, přičemž malíř i jeho tovaryšové se měli dobře, ponechávaje ku svojí osobní potřebě povždy to nejlepší a nejchutnější mléko. Avšak jako při všech dobrovolných dodávkách chladlo i poznenáhla toto dodávání mléka, až konečně jen fařský dům, jak to obyčejně bývá, zůstal v tomto ohledu v držovicích.
Jelikož vel. pán farář Cyrill Vrábel krom udání v účtech kostelních ničeho do tejto památní knihy nezaznamenal, nutno při nedostatku vší látky při tejto krátké poznámce se pozastaviti. Nicméně z běhu kostelních účtů jasnojasně vysvítá, že tento vel. pán farář s velkou pílí a přičinlivostí v zvelebení chrámu Páně pracoval, zjednaje rozličná mešní, tak i jiná kostelní roucha, a staraje se o pohodlný přístup jak do chrámu tak i k oltářům, skrze zhotovení, dílem z kamene, dílem ze dřeva , vytesaných stupňů, k čemuž i milostivá vrchnost, totiž T.T. pán patron, dle poznámky v kostelních účtech značně přispěl. Za času tohoto vel. pána věnovala jistá svobodná 14-letá panna jménem Jenovéfa Klíč z Jednova, jsa na smrtelné posteli, na chrám Páně 80 zl. k. m., z čehož některé hudební nástroje pro kostelní hudbu a jiné věci zakoupené byly. Co se farského stavení dotýká, nalezl toto vel. pán farář Cyrill Vrábel u velkém, jak on tvrdil, nepořádku, anť předchůdce jeho buď žádné opravy nečinil, aneb cítiv na sobě břímě stáří svého, jen vše tak daleko opravovati vedl, aby to vše jen s ním dotrvalo. Ovšem méně chvalitebné to smýšlení a málo potěšitelné pro každého zvlášť méně zámožného nástupce, než kdo znal skromnost a opravdickou a na málo potřeb vezdejších omezenou povahu tohoto veleb stařečka, bude toto smýšlení jeho na tu nejlehčí váhu klásti, při čemž jej i skrovné toliko příjmy farářské a útrata značných peněžitých částek u nesvědomitých dlužníků omlouvati budou.
Při farském stavení konal vel. pán Cyrill Vrabel ze svého mnohé a dosti značné opravy, jak to kniha poznámek jeho vykazuje - maje přitom ta k lepšímu, že potřebný materiál, jak dřevo, šindel, břidlice, vždy zdarma od milostivé vrchnosti potahoval, což po odchodu pana správce Eduarda Říhy docela odpadlo.
Zvláštní památku po sobě zanechal vel. p.Cyrill Vrábel z ohledu oprav fařského domu tím, že fařskou kuchyň, dříve velmi nepohodlnou, skrze dělení na kuchyň a obydlí hospodyně, a skrze zvětšení oken do nynějšího, a sice lepšího, stavu uvedl. Též nechal před farou novou altanu a schody, jakož i na sejpce čili vrchní půdě - skrze zašalování jistého oddělení půdy - dosti pohodlnou sýpku na obilí a jedno oddělení na mouku a jiné věci zhotoviti. Nemáť tedy nástupce žádné příčiny na tohoto předchůdce sobě ztěžovati, až na to, že jeho hospodyně v dobu stěhování pro nástupce velmi nepřizlivnou se ukázala, a sice v tom, že v domě kdekterý kus dřeva na patrách, jak na mlátivce, tak i na půdě, odstěhovala a ano i desky na sýpce, z nichž příhrazdy pro sypání obilí zhotovené byly, sebou pojala. U svatýho Floriánka nemohla jetel více žíti, nechala je od svých děveček vzdor upozornění na tuto neslušnost i s kořínky trhati. I zahrádku před farou vyplenila a na loučce krátce teprve povyrostlou trávu od děveček požíti nechala. Totoť pak se nepokládá za vinu vel. pánu faráři, anť tento jest osoba dobrého a přejícího srdce.
Těmito poznámkami se končí perioda 6ti-letého budování a působení vel. pána faráře Cyrilla Vrábela v Sukdole….
Vysvětlivky:
církevní topografie = mapování církevních objektů, staveb, kostelů atd., místopis, historie
profesor Tomáš Řehoř Volný - významný círk. topograf a místopisec
pluviál = bohatě zdobený liturgický plášť, viz Pluviál (Wiki)
dalmatika = liturgické roucho jáhna, viz Dalmatika (Wiki)
casula = ornát, liturgické roucho kněze, viz Ornát (Wiki)
stříbrná kupa = číše, část kalicha, viz Kalich (Wiki)
z vrchu nadřknutým = výše zmíněným
pasíř = kovozpracovatel, specializující se na určité produkty
pacifikál = kříž s ostatky
křižmo = posvěcený olej k udělování svátostí, viz Křižmo (Wiki)
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1865
V roce 1822, když Matěj Halíř do této farnosti přišel jako lokalista, stala se Císařsko královská správa státních statků patronem tohoto kostela, stejně jako lokálie.
1823
Ptenský statek byl koupen panem baronem Filipem P.T. Jaievis, který nejvíce nabídl. Ten se později stal hrabětem, neboť také koupí mu připadlo patronátní právo.
1830
Poněvadž z náboženského fondu v roce 1807-dokončen vystavěný kostel jen dvěma malými zvonky byl opatřen, tak ctitel Mariin Isidor Štěpán i se svou chotí Apolonií, usedlý v Lutíně, ke cti Boží a blahoslavené Panny Marie nyní na věži stávající tři zvony tomuto kostelu věnoval a obětoval.
1859
12. dubna 1859 zemřel v 73. roku věku svého veledůstojný pán farář
Matěj Halíř - za jehož času zdejší chrám Páně u velmi smutném stavu se nacházel - horlivým pak působením tehdejšího vel. p. kaplana
Ignáce Strouhala (an zároveň safírem byl) do mnohem utěšenějšího stavu byl uveden.
Onť původcem, že nynější křížový oltář s přispěním několika dobrodinců byl postaven. Figura křížová pochází z Tyrolska. Dva cherubíny nad křížem řezal jistý svobodný chasník jménem Vincenc Abrahám, syn Vincence Abraháma, stolaře z Klárek. Tento chasník 19 roků starý zemřel na souchoty dne 14.července 1856. Bylť on, jak německé přísloví praví, bez dlouhého namáhání ve všem snadno se vyznal. Oslav jej v nebesích Pán slávou věčnou!
Za času vel. p. kaplana Ignáce Strouhala byly od jeho bratra vel. p. ptenského Jana Strouhala malovány obrazové. Růžencová Panna Maria - Sv. Anna - Sv. Jan Nepomucký a Sv. Josef, ku kterýmžto obrazům on sám překrásné rámce zhotovil, totiž pozlatil, též podobně postaral on se v zjednání lustru, o lepší dláždění chrámu Páně, též postaral se o urovnání půdy vůkol chrámu Páně a byl původcem onoho pevného tarasu, jímž chrám Páně z polovice obehnán jest.
Velkou zásluhu o chrám Páně sobě získal, a sice stranivá jednání nových varhan, pan rektor čili školní učitel Vincenc Surma, an mezi farníky zařídil a i šťastně dokončil. Tento školní učitel hořel vskutku při každé příležitosti pro okrasu domu Hospodinova a byl vzorem důkladného školního učitele - vzorem u vychování četné rodiny svědomitého otce - nýbrž vůbec vzorem zbožného a při všech náboženských výkonech farníky v pobožnosti povzbuzujícího katolického křesťana. Po jeho přesazení do Ptení zatruchlili všichni zbožní a pořádní farníci a to tím více, onť jeho nástupce právě opakem toho se stal, čím Vincenc Surma byl.
Dle Volnýho církevní topografie byli za času vel. pána Matěje Halíře od dobrodinců sjednáni 2 pluviále, 2 dalmatiky a několik casule, mezi nimiž svou krásou vynikala casula od p.T. pana patrona a hraběte Filipa Lud. De Santgevis, darovány v ceně 100 zl.stříbra. Jedna casula tak zvaná zlatá s růžovými květy byla darována od poutníků Hněvotínských, jakož i krásná a vkusná prostěradla na oltář.
1833 daroval chrámu Páně sedlák z Lutína Ignác Špunda kalich se stříbrnou kupou - spodek však a patena z mědi. Když však roku 1869 nechal p. farář Antonín Janoušek tento již velmi zašlý kalich v ohni zlatiti, byl jemu kalich ten od slavné konsistory Olomoucké vrácen s tím doložením, že nemůže dříve konsekrován býti, až k němu sjednána bude stříbrná patena. Požádal on tedy písemně bohatých synů toho zmíněného dobrodince, aby k tomuto otcovskému daru učinili zbožný doplněk a zakoupili tuto patenu pro chudý chrám Páně Sukdolský, než bohužel žádná odpověď, protož donucen p. farář tuto paténu s pracně sebraných peněžitých částek mezi dobrodinci zakoupiti v ceně 20 zlatých rak. Ten druhý kalich zcela stříbrný bylť dle Volnýho Topografie v čas otvírání kostelu vykoupen, jest však dle váhy a tím samým dle ceny nepatrný. Bylť zároveň z vrchu nadřknutým kalichem v roce 1869 v ohni zlacen od Karla Ottahala, pasíře v Litovli. Též zaplatil 2 pacifikále a schránku pro sv. křížmo.
Toho samého času bylo dle Volnýho Topografie i podnebí čili baldachýn v ceně 110 zlatých ve stříbře od dobrodinců zakoupeno.
U velebního pána Matěje Halíře sloužila děvečka jménem Anna Zatloukal, majetnice domu č.11 v Ainserově. Od tejto děvečky měl nadřknutý velebný pán veškeré polnosti pronajaté. Po smrti velebního pána ujal se tejto již velmi neduživé děvečky tehdejší kostelník, blahé památky, jménem Fabián Dostál a ošetřoval ji s velkou obětí a sebezapřením až ku její smrti. Tato děvečka věnovala svou peněžitou majetnost na malbu chrámovou, kteroužto malbu za času velebního pána faráře Cyrilla Vrábela malíř Josef Tuniš z Višehoře u Zábřehu započal i šťastně dokonal.
Z počátku bylo jen presbyterium malované. Když pak farníci na tom stáli, aby celý chrám Páně byl pro souměrnost k presbyteriu malován, byla mezi nimi zařízena sbírka, jejížto výsledek ku zamyšlenému cílil. Při malbě chrámové dodávali potřebné mléko farníci všech obcí dle pořádku. Velkou zásluhu jak při sbírce, shledání a stavění potřebného lešení sobě vydobyli pan rektor Vincenc Surma, tak i kostelník Fabian Dostál, kterýžto poslední byl vzorem pravého a chrámu Páně až do konce horlivě a neúnavně sloužícího kostelníka.
Na neustálé naléhání svojí manželky, která nemohla nikterak v obci Jednovské (v níž ovšem pro nepořádnost mnohých občanů život brzy se každému zhnusiti musí) uvyknouti, prodal Fabian Dostál svůj domek č. 10 v Jednově a koupil sobě čtvrtnické místo v Dobrochově u Prostějova, tam se odstěhoval. Tak ztratil chrám Páně Sukdolský horlivého a nezištného kostelníka. Fabian Dostál zasluhuje přede vším jiným proto v památní tuto knihu zanesen býti, že byl na kostelní roucha a prádlo velmi opatrný a že sobě neobtěžoval před každým svátkem celý chrám Páně, “což nezřídka celý den trvalo“, oprašovati. Po několik let zametal on chrám Páně (s obavami, aby jiný snad přílišně neprášil) a to bezúplatně sám. Žehnaná budiž památka jeho. Zastával kostelnickou službu od roku 1860 až do roku 1867. Druhým neméně horlivým kostelníkem byl Václav Dostál, domkař z Jednova, an kostelnickou a zvonařskou službu nepřetržitě horlivým a pořádným od roku 1834 až do roku 1869 zastával, v roku pak 1870 službu tuto, předstíraje svoje stáří a zemdlenost, synu svému, Václav jménem, ku dalšímu vykonávání s dorozuměním fařskýho v ouřadu ponechal.
Rok 1859. Tohoto roku nastoupil fařský ouřad svrchu již jmenovaný vel. pán Cyrill Vrábel, za jehož času malba chrámu Páně z fondu svrchu nadřknutého započata i dokonána byla. Dle doslechu bylo nejprve malované presbyterium až po kazatelnici, když však farníci zpozorovali, že by celému kostelu svědčila malba, dorozuměli se s malířem a nechali na svoje outraty i chrámovou loďku a kůr malovati. Mléko ku bílení stěn chrámových dodávaly střídavě jednotlivé obce, přičemž malíř i jeho tovaryšové se měli dobře, ponechávaje ku svojí osobní potřebě povždy to nejlepší a nejchutnější mléko. Avšak jako při všech dobrovolných dodávkách chladlo i poznenáhla toto dodávání mléka, až konečně jen fařský dům, jak to obyčejně bývá, zůstal v tomto ohledu v držovicích.
Jelikož vel. pán farář Cyrill Vrábel krom udání v účtech kostelních ničeho do tejto památní knihy nezaznamenal, nutno při nedostatku vší látky při tejto krátké poznámce se pozastaviti. Nicméně z běhu kostelních účtů jasnojasně vysvítá, že tento vel. pán farář s velkou pílí a přičinlivostí v zvelebení chrámu Páně pracoval, zjednaje rozličná mešní, tak i jiná kostelní roucha, a staraje se o pohodlný přístup jak do chrámu tak i k oltářům, skrze zhotovení, dílem z kamene, dílem ze dřeva , vytesaných stupňů, k čemuž i milostivá vrchnost, totiž T.T. pán patron, dle poznámky v kostelních účtech značně přispěl. Za času tohoto vel. pána věnovala jistá svobodná 14-letá panna jménem Jenovéfa Klíč z Jednova, jsa na smrtelné posteli, na chrám Páně 80 zl. k. m., z čehož některé hudební nástroje pro kostelní hudbu a jiné věci zakoupené byly. Co se farského stavení dotýká, nalezl toto vel. pán farář Cyrill Vrábel u velkém, jak on tvrdil, nepořádku, anť předchůdce jeho buď žádné opravy nečinil, aneb cítiv na sobě břímě stáří svého, jen vše tak daleko opravovati vedl, aby to vše jen s ním dotrvalo. Ovšem méně chvalitebné to smýšlení a málo potěšitelné pro každého zvlášť méně zámožného nástupce, než kdo znal skromnost a opravdickou a na málo potřeb vezdejších omezenou povahu tohoto veleb stařečka, bude toto smýšlení jeho na tu nejlehčí váhu klásti, při čemž jej i skrovné toliko příjmy farářské a útrata značných peněžitých částek u nesvědomitých dlužníků omlouvati budou.
Při farském stavení konal vel. pán Cyrill Vrabel ze svého mnohé a dosti značné opravy, jak to kniha poznámek jeho vykazuje - maje přitom ta k lepšímu, že potřebný materiál, jak dřevo, šindel, břidlice, vždy zdarma od milostivé vrchnosti potahoval, což po odchodu pana správce Eduarda Říhy docela odpadlo.
Zvláštní památku po sobě zanechal vel. p.Cyrill Vrábel z ohledu oprav fařského domu tím, že fařskou kuchyň, dříve velmi nepohodlnou, skrze dělení na kuchyň a obydlí hospodyně, a skrze zvětšení oken do nynějšího, a sice lepšího, stavu uvedl. Též nechal před farou novou altanu a schody, jakož i na sejpce čili vrchní půdě - skrze zašalování jistého oddělení půdy - dosti pohodlnou sýpku na obilí a jedno oddělení na mouku a jiné věci zhotoviti. Nemáť tedy nástupce žádné příčiny na tohoto předchůdce sobě ztěžovati, až na to, že jeho hospodyně v dobu stěhování pro nástupce velmi nepřizlivnou se ukázala, a sice v tom, že v domě kdekterý kus dřeva na patrách, jak na mlátivce, tak i na půdě, odstěhovala a ano i desky na sýpce, z nichž příhrazdy pro sypání obilí zhotovené byly, sebou pojala. U svatýho Floriánka nemohla jetel více žíti, nechala je od svých děveček vzdor upozornění na tuto neslušnost i s kořínky trhati. I zahrádku před farou vyplenila a na loučce krátce teprve povyrostlou trávu od děveček požíti nechala. Totoť pak se nepokládá za vinu vel. pánu faráři, anť tento jest osoba dobrého a přejícího srdce.
Těmito poznámkami se končí perioda 6ti-letého budování a působení vel. pána faráře Cyrilla Vrábela v Sukdole….
Vysvětlivky:
církevní topografie = mapování církevních objektů, staveb, kostelů atd., místopis, historie
profesor Tomáš Řehoř Volný - významný círk. topograf a místopisec
pluviál = bohatě zdobený liturgický plášť, viz Pluviál (Wiki)
dalmatika = liturgické roucho jáhna, viz Dalmatika (Wiki)
casula = ornát, liturgické roucho kněze, viz Ornát (Wiki)
stříbrná kupa = číše, část kalicha, viz Kalich (Wiki)
z vrchu nadřknutým = výše zmíněným
pasíř = kovozpracovatel, specializující se na určité produkty
pacifikál = kříž s ostatky
křižmo = posvěcený olej k udělování svátostí, viz Křižmo (Wiki)
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1865