Kronika 1890 - 1899, 2. část
Obnova kostelu v letech 1890tých a dějiny jeho za faráře Josefa Fišary (1890 - 1899) - pokračování
Nové lavice do kostela dány a troje dveře do kostelní síňky.
Za prodaná místa na 3 léta místa dle seznamu ve farním archivu se nalézajícího (3 zl. za tři léta) a tím sehnáno vydání, která dělalo i s těmi třemi dveřmi 342 zl. r. č. Napřed byly v kostele 4 rozbité stolice. Kolem každého pilíře ale dvě, a farníci jedni se dívali z nich na oltář druzí napříč do kostela a byly už tak chatrné, že se bylo co obávati, aby nebyl z nich někdo vysypán. Dlážka nová byla sice kladena tak jakoby lavice v kostele býti neměly pro nával farníků, kterým je to přec jen pohodlnější, když si v čas služeb Božích pohodlně mohou sednout. Ty dvoje dveře v kostelní síni toť myšlenka z Lipovské školy a sice p. učitel Kreista. Pomýšleno již dlouho, jak dostati do kostela více světla, aby viděli i ti síňkaři mezi mší sv. do knížek, aby též zároveň nešel průvan do kostela na farníky a na kněze. Zvlášť jmenovaný p. učitel, jenž na faře často býval a vždy tu rád vídán, odporučil ony dveře, a tak věc začala a provedena (dveře dělal Urbanovský, stolařský mistr v Konici). Období platební na lavice začalo 1. listopadu 1892 a odtud se počítá. Hned z počátku farníkům řečeno, že ačkoli platí pro první tři léta po 1 zl. na rok, že později budou platit jen něco málo 20 - 30 kr. na rok nanejvýš. Určeno vzhledem k sedání do lavic toto: V jisté lavici mají jistí farníci o ranní i o hrubé místo, ale sedejte si, jak kdo brzy přijdete. Kdo přijde spíš, sedne na kraj, kdo přijde později, přisedne k němu od té strany z chodby, a kdo přijde až moc pozdě, musí sedět za sloupem. Byl to kříž posadit ponejprv farníky do lavic, ani vlastně ne tak s farníky jako s farnicemi! Kdo to chceš zkusit, založ v kostele místa v lavicích a rozsazuj na ně farnice! Na chodbách na vrchu zaprodána též místa, se platili na 2 léta, varhaník, učitel a zpěváci vyjma (od května 1894 má chorregents od choru klíč a podobně kdo tam má zaplacené místa). Pro hajníky vytáhli jsme bývalou revírnickou lavici, co bývala pod kazatelnou, jak nyní stojí zpovědnice, a v té hajní usazeni zároveň s penzistou p. A. Bitzokem, bývalým revírníkem panství Šebetovského. Pro revírníka ustavena lavička u oltáře pro 2 až 3 osoby. Všichni i revírní a hajní místa si zaplatili (revirní 7 zl. hajní 3,50 zl.).
K zakristii přistavena předsíňka; udělány totiž pod vyčnívající střížku u sákristie zdi a síňka udělána. Na tom místě bývalo mnohdy mnoho svinstva, nyní je to dobré na zamezení průvanu, na připravování incensa k bohoslužbám a popřípadě se tam zavírali nezbední kluci, co v kostele při službách Božích tropí neplechu.
Nový lustr 12ti svícnový daroval našemu kostelu vzácný přítel farářův Max Götfert, továrník na sklo ze Zay Ugrozs v Uhrách, aby, jak píše, ukázalo se pravé přátelství. Týž pán poslal s tím lustrem pro náš kostel pěkné skleněné konvičky ke mši sv., červené se zlatými kraji, pak nádobku na sůl ke křtu a šest skleněných misek na svícny. Zaplať mu to Pán Bůh!
Poutníci mnozí dávají našemu kostelu dary, zvlášť Loučanští, Hněvotínští, Krumsínští, světlo, kytky a jiné věci. R. 1892 darovali zvlášť Loučanští pro kostel čtyři červené pokrývky na všechny čtyři oltáře, pak dvě podušky na knihu a pěkné antipendium s nápisem Velebena budiž…
Na faře znovu pokryta střecha břidlicí, altánky vydlážděny, schody pískovcové vystaveny a zeď celá pískovcem pokryta. Na půdu udělány nové schody a schodiště. Zídka dvorová zakryta starým kamenem ze střechy. V zahrádce květinové u fary udělán nový plot, zdi a pilíře trvale zakryty kameny ze staré dlážky kostelní. Střechu dělal pokrývač Brach z Přemyslovic a ostatní dělal na faře Valenta, mistr zednický z Konice.
Těmto větším novotám přistoupili některé menší, z nichž uvedeny buďtéž aspoň tyto. Acordion v zakristii, který byl vlastně první ze všech opraven. Pochází od firmy Hilzer. Koupen za 20 zl. r. č. r. 1891 ve Vídeňském Novém městě. Paní Krist. Sobotová, rozená Pijáčková, dala kostelu křestní konvičku „sváteční“ s talířkem, a za to křtěna z ní ponejprv jejich prvorozená Kristinka. Paramentní spolek Olomoucký daroval jsa prosen, do našeho kostela bílé velum a dvě štoly. Na sbírky pro chudé a na kostel zjednány 3 schránky u dveří.
Zavrhnuto a odstraněno z kostela krom nějakých maličkostí zvlášť dva soukenní cherubové (kupeny 1871), kteří byli u hlavního obrazu Navštívení Panny Marie tuze nemotorně se vyjímali. Jak je nyní v presbytáři na solafonu obraz Jména Panny Marie (M) , tam bývalo pozlacené Boží oko, to též dáno pryč, a nahrazeno tím obrazem. Na oltáři bývaly při černých mších sv. umrlčí hlavy, šest jich na součet, ty poněvadž je to as aj contra vubrikám i poněvadž celkem strašily, též odstraněny. Při poutích dávali poutníci hořet malé svíčky na zvláštní železný svícen. Ten svícen též poněvadž množstvím svíček vyviklával se, hrozný kouř a smrad, odstraněn a víc ho neužívá. Poutníci nechají shořet svíčky své třebas na své hůlce a při tom se modlí.
Sochy Sv. Cyril a Method si změnili místa a kromě toho dáni výše a k hlavnímu obrazu blíž aby nebyl tento osamocen a zadek presbytáře se lépe a mocněji vyjímal.
Sv. studýnka vyčištěna a z venku kostelním kamenem vydlážděna. Těmito opravami v roce 1892 vykonanými nabyl kostel nad jiné krásného vzezření. Každý si to pochvaloval a farní duchovní obzvlášť, zajedno pracné dílo tím vykonáno a pak že celkem výsledek byl uspokojivý, kdežto často při takových pracích moc a moc chyb bývá. Velice na váhu padlo, že byl pilný a přísný dohled ze strany konkurence, a pak obzvláště ze stran farního duchovenstva na prosby pilně hleděno!
Předsedou konkurenčního výboru byl v roce 1892 Fr. Klíč, sedlák v Sukdole, obchodník a poštmistr v Jednově. Zmínky pochvalné zasluhuje při těch opravách zdejší R. Jurka, obchodník u kostela, jenž pilně vše řídil, sháněl, ano když bylo třeba, aby věc moc nestála, i v noci bděl a tak si velikou zásluhu u Panenky Marie získal. Odměnu nechtěl za to všechno žádnou, až pak přece cosi maličko mu dáno, aspoň jako náhradu za to, co při tom na šatstvu a obuvi roztrhal. (25 zl. r. č.)
Ke chvále některých hospodyní Jednovských stujž ještě jako dodateček toto zde: Kolem hlavního oltáře je červený tepich. Tento tepich neměl původně na sobě žádného zlata. I žádány hospodyně a blízké domy u fary, aby Panence Marii ten tepich okrášlily. Sehnali tedy: fara, u Dostálů, u Klíčů, u Jurků a Grulichů 20 zl. r. č., za ty „tepich“ Panně Marie ještě pozlacen.
Celkový úsudek o popsané opravě je jistě pravdivý, když se řekne „Byť“ by se mnoho věci mohly lépe provést, kdyby bylo bývalo možno sehnat na to víc peněz! Přece dlážka, olejové obrazy v presbytáři a soulad barev v celku, ty tři části se musí chválit.
Po dokončené opravě kostela roku 1892 zbývalo ještě opraviti jednu věc v kostele, a sice varhany. Tyto během času od roku asi 1858 - 1859 byly již, přesto že v osmdesátých letech se opravovali, tak zbídačeny, že se více nehodili do obnoveného kostela. Řídící kůru na Olomouckém dómě pan Josef Nešvera zavítal ze svého letního bytu v Plumlově k nám sem do Sukdola, a byl tázán, co počíti s varhany. Když je tento zkusil a když uvážil, co mu na srdce vloženo, že není peněz, navrhl, aby se varhany opravili, odporučil přímo na opravce pana Mádra z Petersodorfu u Dornstadtlu za vhodného k tomu mistra. Pan Mádr přijel, varhany prohlédl a naznal, že mají-li varhany býti k čemu, že musí přijít nové měchy, registr „principál“ a „Gamba“. Udělal rozpočet circa 450 zl. r. č., což přijato a panu Mádrovi práce odevzdána.
Na jaře roku 1893 varhany celé opraveny i s novými měchy, principálem a gambou a ponejprv na nich hrál sám pan ředitel Nešvera při slavností založení bratrstva, když pontifikoval zde praelát hrabě Etuatol d´ Orsay dne 11. června. Jediná tato výloha padla na konkurenci, ostatní vše kryto částečně z fondů, ale většinou sbírkami.
Roucha mešní rozmnožena v r. 1893 o slavnostní sametový červený ornát na slavnost sv. Štěpána P. M. Ze sbírek od farníků a zvlášť omladiny sehnáno asi 100 zl. a koupeno u J. Neškudly v Jablonném v Čechách za 130 zl. r. č. zmíněna okrasa mešních rouch v našem kostele. Řadí se důstojně tento ornát vedle slavnostního bílého ornátu zakoupeného za důst. p. faráře Dvořáka v letech 1880tých.
Zde zmínky zasluhuje, že i ze zábavy mladinské dán výtěžek 10 zl. na tento ornát, jako 1892 zas dáno z podobné zábavy na bleskové lampy 14 zl. na pořádné osvětlení kostela, zvlášť v čas rorátní a zimě vůbec.
Aby na slavnost založení bratrstva zdejšího měl vlp. praelát pěknou mešní knihu, o to postarala se farská starší služka Marie a koupila nový červený krásný missál za 33 zl. r. č. Koupi zprostředkoval seminářský obrázkář p. Bystřičan, tehdáž diakon v Olomouci.
Na velikonoce r. 1894 obdařil kostel farář sám pěkným dárkem velikonočním, věčnou lampu. V zimě r. 1893 a 1894 ulehl nemocen a 9 neděl stonal, co služka neslezla, konečně na velikonoce jakš takš mohl povinnosti své zastati, a tu na poděkování Panně Marii věnoval tento dárek. Koupena u Aslera ve Vídni za 60 zl.
U této firmy Adler Vídeň pozlaceny pro kostel též některé věci, a sice 2 kalichy, nádobky na oleje ke křtu, všecko v r. 1894.
Kvůli dobrému dojmu hned při vkročení do kostela objednány 2 konvičky z bílého mramoru u kameníka Havláska v Olomouci. Kropeničky ty zasazovali lipovští zedníci a podobá se, že účelu svému dobře vyhovují.
Křtinští poutníci, hlavně hostinský sečský Jos. Trunda, přinesli r. 1893 ze Křtin pěkné dvě červené korouhvičky. Na ně dána malovat po prvé Panna Maria Sukdolská. Ostatní svatí na nich jsou patroni obce sečské sv. Martin a sv. Josef, a pak je na nich Panna Maria Křtinská, poněvadž jsou pro křtinskou pouť a od křtinských poutníků zakoupeny.
Sv. studýnka u kostela - Když se opravoval kostel v r. 1892, pomýšleno na to, kdyby se našel nějaký větší dobrodinec, upraviti důstojně sv. vodu Jednovskou a udělati tu něco podobného jako na Grulichu nebo na sv. Hostýně. Bohužel nenašel se takový dobrodinec a tak se muselo od původního plánu ustoupit. Přece však v r. 1892 studýnka opravena a sice upěchována z venku a pak dána nová roura a venku vydlážděna modrým kamenem a pískovci. Postupem času, dá Bůh, že se ten nějaký dobrodinec najde, aby se sv. voda Jednovská důstojně řadila vedle jiných studének poutních.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 3. část
Nové lavice do kostela dány a troje dveře do kostelní síňky.
Za prodaná místa na 3 léta místa dle seznamu ve farním archivu se nalézajícího (3 zl. za tři léta) a tím sehnáno vydání, která dělalo i s těmi třemi dveřmi 342 zl. r. č. Napřed byly v kostele 4 rozbité stolice. Kolem každého pilíře ale dvě, a farníci jedni se dívali z nich na oltář druzí napříč do kostela a byly už tak chatrné, že se bylo co obávati, aby nebyl z nich někdo vysypán. Dlážka nová byla sice kladena tak jakoby lavice v kostele býti neměly pro nával farníků, kterým je to přec jen pohodlnější, když si v čas služeb Božích pohodlně mohou sednout. Ty dvoje dveře v kostelní síni toť myšlenka z Lipovské školy a sice p. učitel Kreista. Pomýšleno již dlouho, jak dostati do kostela více světla, aby viděli i ti síňkaři mezi mší sv. do knížek, aby též zároveň nešel průvan do kostela na farníky a na kněze. Zvlášť jmenovaný p. učitel, jenž na faře často býval a vždy tu rád vídán, odporučil ony dveře, a tak věc začala a provedena (dveře dělal Urbanovský, stolařský mistr v Konici). Období platební na lavice začalo 1. listopadu 1892 a odtud se počítá. Hned z počátku farníkům řečeno, že ačkoli platí pro první tři léta po 1 zl. na rok, že později budou platit jen něco málo 20 - 30 kr. na rok nanejvýš. Určeno vzhledem k sedání do lavic toto: V jisté lavici mají jistí farníci o ranní i o hrubé místo, ale sedejte si, jak kdo brzy přijdete. Kdo přijde spíš, sedne na kraj, kdo přijde později, přisedne k němu od té strany z chodby, a kdo přijde až moc pozdě, musí sedět za sloupem. Byl to kříž posadit ponejprv farníky do lavic, ani vlastně ne tak s farníky jako s farnicemi! Kdo to chceš zkusit, založ v kostele místa v lavicích a rozsazuj na ně farnice! Na chodbách na vrchu zaprodána též místa, se platili na 2 léta, varhaník, učitel a zpěváci vyjma (od května 1894 má chorregents od choru klíč a podobně kdo tam má zaplacené místa). Pro hajníky vytáhli jsme bývalou revírnickou lavici, co bývala pod kazatelnou, jak nyní stojí zpovědnice, a v té hajní usazeni zároveň s penzistou p. A. Bitzokem, bývalým revírníkem panství Šebetovského. Pro revírníka ustavena lavička u oltáře pro 2 až 3 osoby. Všichni i revírní a hajní místa si zaplatili (revirní 7 zl. hajní 3,50 zl.).
K zakristii přistavena předsíňka; udělány totiž pod vyčnívající střížku u sákristie zdi a síňka udělána. Na tom místě bývalo mnohdy mnoho svinstva, nyní je to dobré na zamezení průvanu, na připravování incensa k bohoslužbám a popřípadě se tam zavírali nezbední kluci, co v kostele při službách Božích tropí neplechu.
Nový lustr 12ti svícnový daroval našemu kostelu vzácný přítel farářův Max Götfert, továrník na sklo ze Zay Ugrozs v Uhrách, aby, jak píše, ukázalo se pravé přátelství. Týž pán poslal s tím lustrem pro náš kostel pěkné skleněné konvičky ke mši sv., červené se zlatými kraji, pak nádobku na sůl ke křtu a šest skleněných misek na svícny. Zaplať mu to Pán Bůh!
Poutníci mnozí dávají našemu kostelu dary, zvlášť Loučanští, Hněvotínští, Krumsínští, světlo, kytky a jiné věci. R. 1892 darovali zvlášť Loučanští pro kostel čtyři červené pokrývky na všechny čtyři oltáře, pak dvě podušky na knihu a pěkné antipendium s nápisem Velebena budiž…
Na faře znovu pokryta střecha břidlicí, altánky vydlážděny, schody pískovcové vystaveny a zeď celá pískovcem pokryta. Na půdu udělány nové schody a schodiště. Zídka dvorová zakryta starým kamenem ze střechy. V zahrádce květinové u fary udělán nový plot, zdi a pilíře trvale zakryty kameny ze staré dlážky kostelní. Střechu dělal pokrývač Brach z Přemyslovic a ostatní dělal na faře Valenta, mistr zednický z Konice.
Těmto větším novotám přistoupili některé menší, z nichž uvedeny buďtéž aspoň tyto. Acordion v zakristii, který byl vlastně první ze všech opraven. Pochází od firmy Hilzer. Koupen za 20 zl. r. č. r. 1891 ve Vídeňském Novém městě. Paní Krist. Sobotová, rozená Pijáčková, dala kostelu křestní konvičku „sváteční“ s talířkem, a za to křtěna z ní ponejprv jejich prvorozená Kristinka. Paramentní spolek Olomoucký daroval jsa prosen, do našeho kostela bílé velum a dvě štoly. Na sbírky pro chudé a na kostel zjednány 3 schránky u dveří.
Zavrhnuto a odstraněno z kostela krom nějakých maličkostí zvlášť dva soukenní cherubové (kupeny 1871), kteří byli u hlavního obrazu Navštívení Panny Marie tuze nemotorně se vyjímali. Jak je nyní v presbytáři na solafonu obraz Jména Panny Marie (M) , tam bývalo pozlacené Boží oko, to též dáno pryč, a nahrazeno tím obrazem. Na oltáři bývaly při černých mších sv. umrlčí hlavy, šest jich na součet, ty poněvadž je to as aj contra vubrikám i poněvadž celkem strašily, též odstraněny. Při poutích dávali poutníci hořet malé svíčky na zvláštní železný svícen. Ten svícen též poněvadž množstvím svíček vyviklával se, hrozný kouř a smrad, odstraněn a víc ho neužívá. Poutníci nechají shořet svíčky své třebas na své hůlce a při tom se modlí.
Sochy Sv. Cyril a Method si změnili místa a kromě toho dáni výše a k hlavnímu obrazu blíž aby nebyl tento osamocen a zadek presbytáře se lépe a mocněji vyjímal.
Sv. studýnka vyčištěna a z venku kostelním kamenem vydlážděna. Těmito opravami v roce 1892 vykonanými nabyl kostel nad jiné krásného vzezření. Každý si to pochvaloval a farní duchovní obzvlášť, zajedno pracné dílo tím vykonáno a pak že celkem výsledek byl uspokojivý, kdežto často při takových pracích moc a moc chyb bývá. Velice na váhu padlo, že byl pilný a přísný dohled ze strany konkurence, a pak obzvláště ze stran farního duchovenstva na prosby pilně hleděno!
Předsedou konkurenčního výboru byl v roce 1892 Fr. Klíč, sedlák v Sukdole, obchodník a poštmistr v Jednově. Zmínky pochvalné zasluhuje při těch opravách zdejší R. Jurka, obchodník u kostela, jenž pilně vše řídil, sháněl, ano když bylo třeba, aby věc moc nestála, i v noci bděl a tak si velikou zásluhu u Panenky Marie získal. Odměnu nechtěl za to všechno žádnou, až pak přece cosi maličko mu dáno, aspoň jako náhradu za to, co při tom na šatstvu a obuvi roztrhal. (25 zl. r. č.)
Ke chvále některých hospodyní Jednovských stujž ještě jako dodateček toto zde: Kolem hlavního oltáře je červený tepich. Tento tepich neměl původně na sobě žádného zlata. I žádány hospodyně a blízké domy u fary, aby Panence Marii ten tepich okrášlily. Sehnali tedy: fara, u Dostálů, u Klíčů, u Jurků a Grulichů 20 zl. r. č., za ty „tepich“ Panně Marie ještě pozlacen.
Celkový úsudek o popsané opravě je jistě pravdivý, když se řekne „Byť“ by se mnoho věci mohly lépe provést, kdyby bylo bývalo možno sehnat na to víc peněz! Přece dlážka, olejové obrazy v presbytáři a soulad barev v celku, ty tři části se musí chválit.
Po dokončené opravě kostela roku 1892 zbývalo ještě opraviti jednu věc v kostele, a sice varhany. Tyto během času od roku asi 1858 - 1859 byly již, přesto že v osmdesátých letech se opravovali, tak zbídačeny, že se více nehodili do obnoveného kostela. Řídící kůru na Olomouckém dómě pan Josef Nešvera zavítal ze svého letního bytu v Plumlově k nám sem do Sukdola, a byl tázán, co počíti s varhany. Když je tento zkusil a když uvážil, co mu na srdce vloženo, že není peněz, navrhl, aby se varhany opravili, odporučil přímo na opravce pana Mádra z Petersodorfu u Dornstadtlu za vhodného k tomu mistra. Pan Mádr přijel, varhany prohlédl a naznal, že mají-li varhany býti k čemu, že musí přijít nové měchy, registr „principál“ a „Gamba“. Udělal rozpočet circa 450 zl. r. č., což přijato a panu Mádrovi práce odevzdána.
Na jaře roku 1893 varhany celé opraveny i s novými měchy, principálem a gambou a ponejprv na nich hrál sám pan ředitel Nešvera při slavností založení bratrstva, když pontifikoval zde praelát hrabě Etuatol d´ Orsay dne 11. června. Jediná tato výloha padla na konkurenci, ostatní vše kryto částečně z fondů, ale většinou sbírkami.
Roucha mešní rozmnožena v r. 1893 o slavnostní sametový červený ornát na slavnost sv. Štěpána P. M. Ze sbírek od farníků a zvlášť omladiny sehnáno asi 100 zl. a koupeno u J. Neškudly v Jablonném v Čechách za 130 zl. r. č. zmíněna okrasa mešních rouch v našem kostele. Řadí se důstojně tento ornát vedle slavnostního bílého ornátu zakoupeného za důst. p. faráře Dvořáka v letech 1880tých.
Zde zmínky zasluhuje, že i ze zábavy mladinské dán výtěžek 10 zl. na tento ornát, jako 1892 zas dáno z podobné zábavy na bleskové lampy 14 zl. na pořádné osvětlení kostela, zvlášť v čas rorátní a zimě vůbec.
Aby na slavnost založení bratrstva zdejšího měl vlp. praelát pěknou mešní knihu, o to postarala se farská starší služka Marie a koupila nový červený krásný missál za 33 zl. r. č. Koupi zprostředkoval seminářský obrázkář p. Bystřičan, tehdáž diakon v Olomouci.
Na velikonoce r. 1894 obdařil kostel farář sám pěkným dárkem velikonočním, věčnou lampu. V zimě r. 1893 a 1894 ulehl nemocen a 9 neděl stonal, co služka neslezla, konečně na velikonoce jakš takš mohl povinnosti své zastati, a tu na poděkování Panně Marii věnoval tento dárek. Koupena u Aslera ve Vídni za 60 zl.
U této firmy Adler Vídeň pozlaceny pro kostel též některé věci, a sice 2 kalichy, nádobky na oleje ke křtu, všecko v r. 1894.
Kvůli dobrému dojmu hned při vkročení do kostela objednány 2 konvičky z bílého mramoru u kameníka Havláska v Olomouci. Kropeničky ty zasazovali lipovští zedníci a podobá se, že účelu svému dobře vyhovují.
Křtinští poutníci, hlavně hostinský sečský Jos. Trunda, přinesli r. 1893 ze Křtin pěkné dvě červené korouhvičky. Na ně dána malovat po prvé Panna Maria Sukdolská. Ostatní svatí na nich jsou patroni obce sečské sv. Martin a sv. Josef, a pak je na nich Panna Maria Křtinská, poněvadž jsou pro křtinskou pouť a od křtinských poutníků zakoupeny.
Sv. studýnka u kostela - Když se opravoval kostel v r. 1892, pomýšleno na to, kdyby se našel nějaký větší dobrodinec, upraviti důstojně sv. vodu Jednovskou a udělati tu něco podobného jako na Grulichu nebo na sv. Hostýně. Bohužel nenašel se takový dobrodinec a tak se muselo od původního plánu ustoupit. Přece však v r. 1892 studýnka opravena a sice upěchována z venku a pak dána nová roura a venku vydlážděna modrým kamenem a pískovci. Postupem času, dá Bůh, že se ten nějaký dobrodinec najde, aby se sv. voda Jednovská důstojně řadila vedle jiných studének poutních.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 3. část