Kronika 1890 - 1899, 4. část
Obnova kostelu v letech 1890tých a dějiny jeho za faráře Josefa Fišary (1890 - 1899) - 3. pokračování
Některá zařízení v pořádku kostelním.
Po růženci v neděli a ve svátek zavedeno modliti se tři božské ctnosti víru, naději a lásku. Starší bratr řekne po růženci Sláva Bohu…. A začne tři božské ctnosti. Lid pokračuje (dle nových kancionálků) a když se končí ctnost, dá ministrant znamení k písni před kázáním. První, jenž se tyto tři božské cnosti modlil, byl Mazáč z Jednova (jenž i pořádně růženec před velkou se modlí), a sice před vekými službami Božími. Před ranní modlil se je Synek ze Sukdola.
Po mši sv. ve všední dny zavedeno zpívat s varhany: Velebena budiž bez přestání…, v neděli po ranní zpívá se s velkého kancionálu: Panno Blahoslavená, nedej v hříších umříti …, jednu sloku.
Děti navedeny v kostele při mši sv. takto se chovat: Z počátku mše sv. klečeti až po evangelium, od evangelia až po sanctus stát, od sanctus až chvilku po sv. přijímání klečet, pak stát až do konce, jen při kněžském požehnání kleknout a udělat kříž. Aby návod se ujal, cvičeny dítky v tom ve škole, pak buďto kněz zůstal s nimi v kostele aneb určení ministranti, aby to dělali napřed a druzí, kteří části mše sv. ještě tak neznali, za nimi.
Páni učitelé jednovští vodí děti v létě do kostela a občas v druhé třídě vyvolávají.
O pouti nesmějí muzikanti poutničtí v kostele hrát, poněvadž to hrozně obtěžovalo slyšení ve sv. zpovědi.
O pouti okrašlovány oltáře květinami. Kněz vyprosí květiny od hodných lidí v Jednově (hajný Sobota, škol. Dostál, Jurka kupec, Jurková cukrářka a. t. d.), sestaví je na oltář, což se krásně vyjímá, lidé domácí a poutnici to velmi chválí. (Nitov ecclesiae) .
V říjnu modlíme se sv. růženec a od roku 1893 vplétáme mezi jednotlivé desátky píseň růžencovou z velikého kancionálu: Radostný růženec vijeme u věnec…
Intenciones iv kapelli Seč et Lipová ita ordinatae: Seč peudet pro missa“obecní“ lecta 2 celebranti et ceteri accipiunt pro parte a civitte. Missae de rquiem pendurtur justa fundatione -Lipová, civitás pro cantotapemdat 4 fl. , et celebrans civit inter participantes:75 organista, 40 sacrista, 20 ministrátes pro missa lecta pendent 2,35 fl. celebrans dividity. Si habent Lipová missam cantatam veterani (ad sv. Martinum) pendent 5 fl.
Nešpory zavedeny dle nového kancionálu r. 1892. První žalm se zpívá dle tón I, druhý dle tón III, třetí dle tón IV, magnificat dle tón V. Třetí žalm býval zároveň posledním, poněvadž se víc nezpívá.
Křížová cesta
V postu modlí se kněz nejméně první a poslední křížovou cestu spolu s lidem a ji vede. V r. 1893 zavedena dle nového kancionálu, vykonává se s ministranty též, kteří provází kněze s dvěma hořícími svícemi. Dveře skleněné prostřední bývají zavřeny mezi křížovou cestou a vchází se mezi pobožností jen bočními dveřmi, aby nebyla pobožnost vyrušována. Pobožnost křížové cesty po ranní vykonává starší bratr.
Zvonění na služby Boží
V neděli a ve svátky zvoní se půl hodiny napřed ponejprv, a pak v určený čas po druhé. O ranní pak jak přestane druhé zvonění, jsou 3 božské ctnosti a po nich mše sv. O hrubé punktum po 2. zvonění začne růženec. Ve všední den zvoní se o 3.
V roku 1894 na podzim koupeny na hl. oltář tepichy pro všední dny a od té doby se jich užívá.
Hasiči na stráži u Božího hrobu mají od 1885 čáku. O velikonoci r. 1895 opravena od tovaryše malíře Prečka křtitelnice a vykázáno jí místo pod kazatelnou. Na bílou neděli 1893 stála tam po prvé. Beránek velikonoční před velikonocemi téhož roku též opraven.
Roku 1894 obohacen kostel Sukdolský o pěknou sochu Panny Marie Lurdské. Jak? Zbožná paní Pelikánová, choť bývalého hraběcího inspektora statků v Boskovicích, t. č. již na penzi v Brně, chtěla darovat do našeho kostela něco na památku, poněvadž pocházející z lipovského dvorku zde křtěná byla. Na dotace, co by dáti měla, odpověděl farář, buď ornát bílý aneb sošku Panny Marie Lurdské. Dobrodinkyně se rozhodla pro sošku a také v krátké době přišla poštou soška Panny Marie Lourdské, koupena u firmy Heindl ve Vídni. Určeno pro ni místo, jak nyní je, kdež dříve stával Kristus „Ecce homo“, jenž přemístěn tam, kde nyní je, na místo, kde stávala křtitelnice. K sošce zakoupena z dobrovolných příspěvků farníků jeskyně od téže firmy Heindl za 45 zl., s dopravou a se vším za 53 zl. r. č. Aby soška chráněna byla od ušpinění dotýkáním, objednáno u firmy Lefenda v Olomouci zábradlí za 27. zl., kteréž taktéž pí Pelikánová darovala, podstavec zhotovil stolař Růžička ze Sukdola, jenž také všecko upravoval, čeho potřeba bylo, aby socha a jeskyně se co nejlépe vyjímaly.
Slavnost svěcení sošky této vykonáno 8. prosince t. r. 1894 o 2 hod. odpoledne za velikého účastenství lidu z farnosti a z okolí. Pán Bůh popřál k tomu krásného počasí, jaké nebylo ani den před tím ani po tom, tak že se slavnost velmi zdařila. Svěcení vykonal místní farář sám, krásné kázání slavnostní měl Vinc. Král, kooperátor v Konici, far. stražiský a p. farář Kubiš z Brodku.
Zaplať Pán Bůh vzácné doroditelce a za zbožné ctitele Mariánské oroduj vždy Maria Panno, bez poskvrny prvotného hříchu počatá!
Křesťanský, katolický zvyk hrkání v čas velikonoční zorganizováno. Vloženo dětem na srdce, jaký má význam obyčej ten. Navedeni, aby hrkávali v co nejpěknějším pořádku, tiše a jen školáci, nikdo jiný. Tři „páni" aneb dva ať to vedou a přísně nepořádek trestají, po případě po svátcích ve škole katechetovi ohlásí. Návod ten a naučení dáno, ne však v přifařených školách. V odměnu za svou práci chodí „Výbor“ na Bílou sobotu po ranní hrkání vybírat a přednášejí od roku 1894 říkání - Zvěstuji velikonoční Aleluja, říkám to zní: P. b. P. J. K.!
Nesem vám vzkříšení
buďte potěšeni - již se raduj celá ves!
Aleluja uslyšíte do chrámu-li pospícháte a to ještě dnes.
Když zvony mlčely
my jsme vám hrčeli.
Každodenně, neprodleně
byste Boha vzpomněli.
Nyní vás prosíme, co koše nosíme
dejte nám podporu,
všem nám tu pospolu,
nějaké vajíčko, krejcárků maličko,
my se za vás pomodlíme.
Výnos se spravedlivě rozdělí dle zásluh podle stáří žáků, podle pilnosti v hrkání, dle chování a pak dle hodnoty a vydatnosti nástroje. R. 1994 pozorovali hrkači znamenitý úspěch této organizace a chválí si to a rádi s říkáním chodí.
Roku 1895 zpívány oba nápěvy křížové cesty z nového kancionálu. Křížová cesta „Lide můj“, která není v malém kancionálu, dává se vytisknout na zvláštní výtisk po 2 str., a ta se ujala.
O zvonění ve všední dni na mši sv. dodati třeba: když kostelník začne zvonit, od toho okamžiku až po znamení k oltáři má uplynout 15 minut, aby difference mezi zvoněním a jitím k oltáři byla kvůli pořádku vždy jedna a tatáž.
V oktávě sv. Jana Nepom. bývá odedávna u vedlejšího oltáře stejného jména o 7. hodině odpoledne (o 1/2 7. zvoní se poprvé, před 7. podruhé) litanie k sv. Janu Nep. a u hlavního oltáře sv. požehnání. Od r. 1893 zpíváno při této pobožnosti po modlitbách litaniových „píseň“ k sv. Janu Nep. z Vel. kancionálu, a sice 1., pak 8. a 9. sloku.
Při průvodu na svátek očišťování Panny Marie zpíváme od téhož roku 1893 píseň „Sione, již otvírej“ V. K.
Při procesí na Květnou neděli zpívá se „Kristus příklad pokory“ N. K. (od téhož r. 1893).
Za příčinou poznání ducha farníků t. č. a k jejich pochvale slouží krátké podotknutí, že když 25. února 1895 (v pondělí ostatkový) slavil farář své abrahámoviny, jmenovaný ode všech přifařených obcí čestným občanem a od sboru dobrovolných hasičů hrochovských čestným členem. Jmenovaný den - bylo pěkně - byl pěkným rodinným svátkem celé farnosti. Slavnost provedena co nejokázaleji i v kostele i mimo něj (bližší viz vložka).
Rokem 1895tým přestaly staré tabelly čtvrtletní a nařízeny nové. Pěkné nadělení! Práce aspoň pateronásobná oproti dříve.
Tým rokem 1895 začaly jsme se velikonoční nedělí počínaje modlit místo „Anděl Páně“ v čas velikonoční „Raduj se nebes královno“.
V křížový týden (ve kterém jsou křížové dni) chodí Jednovem několik procesí, dílem do Jaroměřic, dílem do Křtin. Tak tu mívají kupř. Habrovanští vždy v úterý o 1/2 6 asi tichou mši sv., Dubští v sobotu o 11 asi hodině ofěru a sv. požehnání, BěloLhotští tu bývají v neděli po Nanebevstoupení na ranní mši sv.
Na podzim r. 1894 stavěny na kaplánce nová kamna z Prostějova od Jílka koupená, žlutá, pěkná za 33 zl. r. č. i s postavením. Dedi 10 fl. ut res citius et libetius fiat ř. c. kooperator Eduard Pavlík.
Dne 14. května 1895 zadal v. p. Eduard Pavlík, kooperátor zdejší, žádost o přesazení do Velké Blatnice, a sice jen z ohledu na jeho churavost, aby se dostal na méně obtížné a zdravější místo, mírnější vzduch. Tak 21. června 1895 došlo intimace ve zvláštním přípisu od nejdůst. kníž. arcib. konsistoře čís. 9836, která takto zní: Ad preces Tuas ddto 17. mají 1895 diguator est Suar. Arciep. Ceksitu do Rsima de 13. junii 1895. No Ordin. 2677 ista nesolvere: Paeces substravisti ut assignetva Tibistatio cooperatoris in parachia Blatnisensis Licet sit perien losum si paeobyt neuecandero anhelat certam statione,nihilenimus ab valetudinem non satisforcimus precibus Tuisoptantes neeveniant prestimescenfa. Inserviat distanotitiae. datum in Anno A. E. Olomuc die 19. jimii 1895 Joanus Weinlich m. p vicar gener. Dr Franc Popp. m. p. secretaris
Citovali jsme listinu tuto proto, anžto se našel dosti podlý člověk, který se žvástal, jako by on byl nenáviděného jím kaplana vykousal z farnosti. Bylť v. p. P. Eduard Pavlík velmi přičinlivý a horlivý a řádný kněz, a podporoval svého faráře statečně ve všech pozicích jeho jak v kostel, tak ve škole. Byl jmenován čestným členem hasičů hrochovských, i také čestným občanem obce hrochovské pro své neocenitelné zásluhy a postavení tamější nové dvoutřídní školy, ano dostalo se jemu i od slavné c. k. okresní školní rady pochvalného přípisu za jeho působení o školy v Hrochově i v Jednově.
V neděli dne 23. června 1895 rozloučil se s farníky v kostele při pouti, kterou dvě léta před tím s farářem zdejším ku poctě Božského Srdce Páně zavádět pomáhal, a dne 26. června 1895 po ranní mši sv. odejel doprovázen spolky hasičskými ze Hrochova a Suchdola až za osadu, v průvodu p. faráře až na staničku Stražiskou, kamž jej i všichni páni učitelé i jejich paničky a sl. industriální učitelka doprovázeli. Stisknuvše naposledy ruku kněze vzorného a odevzdavše jemu překrásné kytice, dárky to školních dítek, pohlíželi jsme za vlakem, který nám našeho milého P. Eduarda unášel. Ku vizitaci kostelní a školní dne 1. července 1895 přijel zase, aby dítky zdejší naposledy zkoušel, jakož pak ke 8. září 1895 ke svěcení školy v Hrochově vážil rád dalekou cestu až sem, neboť měl nás rád a také my jeho.
Dne 27. června 1895 přijel nový v. p. kooperátor Viktor Vrzal, dosud kooperátor v Ježově u Kyjova, rodák z Popovic, farnost Rataje u Kroměříže. Na stanici ve Stražisku očekával jej místní farář a v Sukdole a Jednově spolky hasičské s hudbou i mnoho obecenstva. Bůh žehnej zdejší činnosti jeho.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 5. část
Některá zařízení v pořádku kostelním.
Po růženci v neděli a ve svátek zavedeno modliti se tři božské ctnosti víru, naději a lásku. Starší bratr řekne po růženci Sláva Bohu…. A začne tři božské ctnosti. Lid pokračuje (dle nových kancionálků) a když se končí ctnost, dá ministrant znamení k písni před kázáním. První, jenž se tyto tři božské cnosti modlil, byl Mazáč z Jednova (jenž i pořádně růženec před velkou se modlí), a sice před vekými službami Božími. Před ranní modlil se je Synek ze Sukdola.
Po mši sv. ve všední dny zavedeno zpívat s varhany: Velebena budiž bez přestání…, v neděli po ranní zpívá se s velkého kancionálu: Panno Blahoslavená, nedej v hříších umříti …, jednu sloku.
Děti navedeny v kostele při mši sv. takto se chovat: Z počátku mše sv. klečeti až po evangelium, od evangelia až po sanctus stát, od sanctus až chvilku po sv. přijímání klečet, pak stát až do konce, jen při kněžském požehnání kleknout a udělat kříž. Aby návod se ujal, cvičeny dítky v tom ve škole, pak buďto kněz zůstal s nimi v kostele aneb určení ministranti, aby to dělali napřed a druzí, kteří části mše sv. ještě tak neznali, za nimi.
Páni učitelé jednovští vodí děti v létě do kostela a občas v druhé třídě vyvolávají.
O pouti nesmějí muzikanti poutničtí v kostele hrát, poněvadž to hrozně obtěžovalo slyšení ve sv. zpovědi.
O pouti okrašlovány oltáře květinami. Kněz vyprosí květiny od hodných lidí v Jednově (hajný Sobota, škol. Dostál, Jurka kupec, Jurková cukrářka a. t. d.), sestaví je na oltář, což se krásně vyjímá, lidé domácí a poutnici to velmi chválí. (Nitov ecclesiae) .
V říjnu modlíme se sv. růženec a od roku 1893 vplétáme mezi jednotlivé desátky píseň růžencovou z velikého kancionálu: Radostný růženec vijeme u věnec…
Intenciones iv kapelli Seč et Lipová ita ordinatae: Seč peudet pro missa“obecní“ lecta 2 celebranti et ceteri accipiunt pro parte a civitte. Missae de rquiem pendurtur justa fundatione -Lipová, civitás pro cantotapemdat 4 fl. , et celebrans civit inter participantes:75 organista, 40 sacrista, 20 ministrátes pro missa lecta pendent 2,35 fl. celebrans dividity. Si habent Lipová missam cantatam veterani (ad sv. Martinum) pendent 5 fl.
Nešpory zavedeny dle nového kancionálu r. 1892. První žalm se zpívá dle tón I, druhý dle tón III, třetí dle tón IV, magnificat dle tón V. Třetí žalm býval zároveň posledním, poněvadž se víc nezpívá.
Křížová cesta
V postu modlí se kněz nejméně první a poslední křížovou cestu spolu s lidem a ji vede. V r. 1893 zavedena dle nového kancionálu, vykonává se s ministranty též, kteří provází kněze s dvěma hořícími svícemi. Dveře skleněné prostřední bývají zavřeny mezi křížovou cestou a vchází se mezi pobožností jen bočními dveřmi, aby nebyla pobožnost vyrušována. Pobožnost křížové cesty po ranní vykonává starší bratr.
Zvonění na služby Boží
V neděli a ve svátky zvoní se půl hodiny napřed ponejprv, a pak v určený čas po druhé. O ranní pak jak přestane druhé zvonění, jsou 3 božské ctnosti a po nich mše sv. O hrubé punktum po 2. zvonění začne růženec. Ve všední den zvoní se o 3.
V roku 1894 na podzim koupeny na hl. oltář tepichy pro všední dny a od té doby se jich užívá.
Hasiči na stráži u Božího hrobu mají od 1885 čáku. O velikonoci r. 1895 opravena od tovaryše malíře Prečka křtitelnice a vykázáno jí místo pod kazatelnou. Na bílou neděli 1893 stála tam po prvé. Beránek velikonoční před velikonocemi téhož roku též opraven.
Roku 1894 obohacen kostel Sukdolský o pěknou sochu Panny Marie Lurdské. Jak? Zbožná paní Pelikánová, choť bývalého hraběcího inspektora statků v Boskovicích, t. č. již na penzi v Brně, chtěla darovat do našeho kostela něco na památku, poněvadž pocházející z lipovského dvorku zde křtěná byla. Na dotace, co by dáti měla, odpověděl farář, buď ornát bílý aneb sošku Panny Marie Lurdské. Dobrodinkyně se rozhodla pro sošku a také v krátké době přišla poštou soška Panny Marie Lourdské, koupena u firmy Heindl ve Vídni. Určeno pro ni místo, jak nyní je, kdež dříve stával Kristus „Ecce homo“, jenž přemístěn tam, kde nyní je, na místo, kde stávala křtitelnice. K sošce zakoupena z dobrovolných příspěvků farníků jeskyně od téže firmy Heindl za 45 zl., s dopravou a se vším za 53 zl. r. č. Aby soška chráněna byla od ušpinění dotýkáním, objednáno u firmy Lefenda v Olomouci zábradlí za 27. zl., kteréž taktéž pí Pelikánová darovala, podstavec zhotovil stolař Růžička ze Sukdola, jenž také všecko upravoval, čeho potřeba bylo, aby socha a jeskyně se co nejlépe vyjímaly.
Slavnost svěcení sošky této vykonáno 8. prosince t. r. 1894 o 2 hod. odpoledne za velikého účastenství lidu z farnosti a z okolí. Pán Bůh popřál k tomu krásného počasí, jaké nebylo ani den před tím ani po tom, tak že se slavnost velmi zdařila. Svěcení vykonal místní farář sám, krásné kázání slavnostní měl Vinc. Král, kooperátor v Konici, far. stražiský a p. farář Kubiš z Brodku.
Zaplať Pán Bůh vzácné doroditelce a za zbožné ctitele Mariánské oroduj vždy Maria Panno, bez poskvrny prvotného hříchu počatá!
Křesťanský, katolický zvyk hrkání v čas velikonoční zorganizováno. Vloženo dětem na srdce, jaký má význam obyčej ten. Navedeni, aby hrkávali v co nejpěknějším pořádku, tiše a jen školáci, nikdo jiný. Tři „páni" aneb dva ať to vedou a přísně nepořádek trestají, po případě po svátcích ve škole katechetovi ohlásí. Návod ten a naučení dáno, ne však v přifařených školách. V odměnu za svou práci chodí „Výbor“ na Bílou sobotu po ranní hrkání vybírat a přednášejí od roku 1894 říkání - Zvěstuji velikonoční Aleluja, říkám to zní: P. b. P. J. K.!
Nesem vám vzkříšení
buďte potěšeni - již se raduj celá ves!
Aleluja uslyšíte do chrámu-li pospícháte a to ještě dnes.
Když zvony mlčely
my jsme vám hrčeli.
Každodenně, neprodleně
byste Boha vzpomněli.
Nyní vás prosíme, co koše nosíme
dejte nám podporu,
všem nám tu pospolu,
nějaké vajíčko, krejcárků maličko,
my se za vás pomodlíme.
Výnos se spravedlivě rozdělí dle zásluh podle stáří žáků, podle pilnosti v hrkání, dle chování a pak dle hodnoty a vydatnosti nástroje. R. 1994 pozorovali hrkači znamenitý úspěch této organizace a chválí si to a rádi s říkáním chodí.
Roku 1895 zpívány oba nápěvy křížové cesty z nového kancionálu. Křížová cesta „Lide můj“, která není v malém kancionálu, dává se vytisknout na zvláštní výtisk po 2 str., a ta se ujala.
O zvonění ve všední dni na mši sv. dodati třeba: když kostelník začne zvonit, od toho okamžiku až po znamení k oltáři má uplynout 15 minut, aby difference mezi zvoněním a jitím k oltáři byla kvůli pořádku vždy jedna a tatáž.
V oktávě sv. Jana Nepom. bývá odedávna u vedlejšího oltáře stejného jména o 7. hodině odpoledne (o 1/2 7. zvoní se poprvé, před 7. podruhé) litanie k sv. Janu Nep. a u hlavního oltáře sv. požehnání. Od r. 1893 zpíváno při této pobožnosti po modlitbách litaniových „píseň“ k sv. Janu Nep. z Vel. kancionálu, a sice 1., pak 8. a 9. sloku.
Při průvodu na svátek očišťování Panny Marie zpíváme od téhož roku 1893 píseň „Sione, již otvírej“ V. K.
Při procesí na Květnou neděli zpívá se „Kristus příklad pokory“ N. K. (od téhož r. 1893).
Za příčinou poznání ducha farníků t. č. a k jejich pochvale slouží krátké podotknutí, že když 25. února 1895 (v pondělí ostatkový) slavil farář své abrahámoviny, jmenovaný ode všech přifařených obcí čestným občanem a od sboru dobrovolných hasičů hrochovských čestným členem. Jmenovaný den - bylo pěkně - byl pěkným rodinným svátkem celé farnosti. Slavnost provedena co nejokázaleji i v kostele i mimo něj (bližší viz vložka).
Rokem 1895tým přestaly staré tabelly čtvrtletní a nařízeny nové. Pěkné nadělení! Práce aspoň pateronásobná oproti dříve.
Tým rokem 1895 začaly jsme se velikonoční nedělí počínaje modlit místo „Anděl Páně“ v čas velikonoční „Raduj se nebes královno“.
V křížový týden (ve kterém jsou křížové dni) chodí Jednovem několik procesí, dílem do Jaroměřic, dílem do Křtin. Tak tu mívají kupř. Habrovanští vždy v úterý o 1/2 6 asi tichou mši sv., Dubští v sobotu o 11 asi hodině ofěru a sv. požehnání, BěloLhotští tu bývají v neděli po Nanebevstoupení na ranní mši sv.
Na podzim r. 1894 stavěny na kaplánce nová kamna z Prostějova od Jílka koupená, žlutá, pěkná za 33 zl. r. č. i s postavením. Dedi 10 fl. ut res citius et libetius fiat ř. c. kooperator Eduard Pavlík.
Dne 14. května 1895 zadal v. p. Eduard Pavlík, kooperátor zdejší, žádost o přesazení do Velké Blatnice, a sice jen z ohledu na jeho churavost, aby se dostal na méně obtížné a zdravější místo, mírnější vzduch. Tak 21. června 1895 došlo intimace ve zvláštním přípisu od nejdůst. kníž. arcib. konsistoře čís. 9836, která takto zní: Ad preces Tuas ddto 17. mají 1895 diguator est Suar. Arciep. Ceksitu do Rsima de 13. junii 1895. No Ordin. 2677 ista nesolvere: Paeces substravisti ut assignetva Tibistatio cooperatoris in parachia Blatnisensis Licet sit perien losum si paeobyt neuecandero anhelat certam statione,nihilenimus ab valetudinem non satisforcimus precibus Tuisoptantes neeveniant prestimescenfa. Inserviat distanotitiae. datum in Anno A. E. Olomuc die 19. jimii 1895 Joanus Weinlich m. p vicar gener. Dr Franc Popp. m. p. secretaris
Citovali jsme listinu tuto proto, anžto se našel dosti podlý člověk, který se žvástal, jako by on byl nenáviděného jím kaplana vykousal z farnosti. Bylť v. p. P. Eduard Pavlík velmi přičinlivý a horlivý a řádný kněz, a podporoval svého faráře statečně ve všech pozicích jeho jak v kostel, tak ve škole. Byl jmenován čestným členem hasičů hrochovských, i také čestným občanem obce hrochovské pro své neocenitelné zásluhy a postavení tamější nové dvoutřídní školy, ano dostalo se jemu i od slavné c. k. okresní školní rady pochvalného přípisu za jeho působení o školy v Hrochově i v Jednově.
V neděli dne 23. června 1895 rozloučil se s farníky v kostele při pouti, kterou dvě léta před tím s farářem zdejším ku poctě Božského Srdce Páně zavádět pomáhal, a dne 26. června 1895 po ranní mši sv. odejel doprovázen spolky hasičskými ze Hrochova a Suchdola až za osadu, v průvodu p. faráře až na staničku Stražiskou, kamž jej i všichni páni učitelé i jejich paničky a sl. industriální učitelka doprovázeli. Stisknuvše naposledy ruku kněze vzorného a odevzdavše jemu překrásné kytice, dárky to školních dítek, pohlíželi jsme za vlakem, který nám našeho milého P. Eduarda unášel. Ku vizitaci kostelní a školní dne 1. července 1895 přijel zase, aby dítky zdejší naposledy zkoušel, jakož pak ke 8. září 1895 ke svěcení školy v Hrochově vážil rád dalekou cestu až sem, neboť měl nás rád a také my jeho.
Dne 27. června 1895 přijel nový v. p. kooperátor Viktor Vrzal, dosud kooperátor v Ježově u Kyjova, rodák z Popovic, farnost Rataje u Kroměříže. Na stanici ve Stražisku očekával jej místní farář a v Sukdole a Jednově spolky hasičské s hudbou i mnoho obecenstva. Bůh žehnej zdejší činnosti jeho.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 5. část
Kteří poutníci do Sukdola každoročně chodí.
Seznam z 1891.
Přišli poutníci z:
1. Nové Dědiny, zvonilo se inten.
2. Ptení s vl. farářem. Naproti se šlo něm cestou po Burgetů kříž. Zpív. mši sv. zpíval jejich vp. farář, jejich požehnání měli odp. Vyprovázejí se.
3. Mostkovice s vp. Naproti se šlo. Zpív. mši sv. o 10 hod. Posel oznámil zde příchod. Vybráno poprvé 11 zl. 16 kr. Vyprovázejí se.
4. Konice s vldp. P. Mohaplem, naproti se šlo, zpívanou mši sv., vyprovází se, měli požehnání, vybráno 6 zl. 84 kr.
5. Rostice, intence.
6. Dlouhá Loučka, svíce, intence.
7. Bouzov, naproti, vyprovází se.
8. Dubna, inten.
9. Křenov, int.
10. Loučany, naproti, přinesli antipendium, dvě pokrývky na oltář, dvě podušky. Vyprovázejí se. Tentokrát měli ranní v neděli poutní.
11. Olšany, inten.
12. Routka, inten.
13. Řepčín
14. Chornice, naproti. Vyprovázejí se
15. Bezděkov
16. Vranová Lhota, naproti 9.45, s knězem
17. Růžov
18. Malé Senice
19. Březinky
20. Mor. Trnávka
21. Bělá Flitour
22. Fansdorf
23. Jevíčko, naproti, s vp. P. Neugebauerem, zpívanou 9. v neděli mši sv.
24. Opatovice
25. Borotín
26. Veveří, int.
27. Kostelec
28. Čechy
29. Cetkovice
30. Jaroměříce, vp. kaplan byl s nimi, naproti, vyprovází se.
31. Šubířov, vp. farář
32. Ohrozim
33. Hněvotín, kytky na svíce, donesli světla, mnoho vybíráno, 3 x naproti
34. Sansdorf
35. Biskupice
36. Ludéřov
37. Přemyslovice, naproti, vyprovázelo se
38. Hartmanice (Niva), naproti, velká mše sv., vyprovázelo se
39. Bousín, naproti nim
40. Laškov, naproti, s nimi vybíralo se 1 x
41. Usobrno, vybíráno 1 x
42. Stinava, naproti, vybíráno 1x
43. Březsko
44. Hradisko, naproti, na velké vybíráno
45. Jesenec, naproti
46. Hospilova (Ospělova?)
47. Střemeníčko s Kovářov
48. Luká
49. Hvozd
50. Horního Štěpánova, s knězem, naproti
51. Stražisko
52. Klužínek
53. Ludéřov, vybíráno na ranní i velké
54. Kladky
55. Plumlov
56. Kulířov, naproti
57. Pěnčín
58. Protivanov, s knězem
59. Skřípov, s knězem, naproti
60. Hněvotín, v sobotu před po 2.
61. Hartmanice, v sobotu před po 2
Seznam z 1891.
Přišli poutníci z:
1. Nové Dědiny, zvonilo se inten.
2. Ptení s vl. farářem. Naproti se šlo něm cestou po Burgetů kříž. Zpív. mši sv. zpíval jejich vp. farář, jejich požehnání měli odp. Vyprovázejí se.
3. Mostkovice s vp. Naproti se šlo. Zpív. mši sv. o 10 hod. Posel oznámil zde příchod. Vybráno poprvé 11 zl. 16 kr. Vyprovázejí se.
4. Konice s vldp. P. Mohaplem, naproti se šlo, zpívanou mši sv., vyprovází se, měli požehnání, vybráno 6 zl. 84 kr.
5. Rostice, intence.
6. Dlouhá Loučka, svíce, intence.
7. Bouzov, naproti, vyprovází se.
8. Dubna, inten.
9. Křenov, int.
10. Loučany, naproti, přinesli antipendium, dvě pokrývky na oltář, dvě podušky. Vyprovázejí se. Tentokrát měli ranní v neděli poutní.
11. Olšany, inten.
12. Routka, inten.
13. Řepčín
14. Chornice, naproti. Vyprovázejí se
15. Bezděkov
16. Vranová Lhota, naproti 9.45, s knězem
17. Růžov
18. Malé Senice
19. Březinky
20. Mor. Trnávka
21. Bělá Flitour
22. Fansdorf
23. Jevíčko, naproti, s vp. P. Neugebauerem, zpívanou 9. v neděli mši sv.
24. Opatovice
25. Borotín
26. Veveří, int.
27. Kostelec
28. Čechy
29. Cetkovice
30. Jaroměříce, vp. kaplan byl s nimi, naproti, vyprovází se.
31. Šubířov, vp. farář
32. Ohrozim
33. Hněvotín, kytky na svíce, donesli světla, mnoho vybíráno, 3 x naproti
34. Sansdorf
35. Biskupice
36. Ludéřov
37. Přemyslovice, naproti, vyprovázelo se
38. Hartmanice (Niva), naproti, velká mše sv., vyprovázelo se
39. Bousín, naproti nim
40. Laškov, naproti, s nimi vybíralo se 1 x
41. Usobrno, vybíráno 1 x
42. Stinava, naproti, vybíráno 1x
43. Březsko
44. Hradisko, naproti, na velké vybíráno
45. Jesenec, naproti
46. Hospilova (Ospělova?)
47. Střemeníčko s Kovářov
48. Luká
49. Hvozd
50. Horního Štěpánova, s knězem, naproti
51. Stražisko
52. Klužínek
53. Ludéřov, vybíráno na ranní i velké
54. Kladky
55. Plumlov
56. Kulířov, naproti
57. Pěnčín
58. Protivanov, s knězem
59. Skřípov, s knězem, naproti
60. Hněvotín, v sobotu před po 2.
61. Hartmanice, v sobotu před po 2