Kronika 1890 - 1899, 5. část
Obnova kostelu v letech 1890tých a dějiny jeho za faráře Josefa Fišary (1890 - 1899) - 4. pokračování
Školy ve farnosti koncem roku 1895
Nebylo snad na celé Moravě farnosti s tak bídnými poměry školními, jako farnost sukdolská, vyjma Seč, kde od roku 1866 stojí slušná škola, která všem požadavkům vyhovuje. Nestála ani lipovská ani sukdol-jednovská za mnoho. První (lipovská) jevila se nedostatečnou co do budovy - bylať jedna mizerná učírna pro 135 - 140 žáků, ve které sotva 50 má místa. Druhá jednovská byla obzvláště prabídná, obce a osady Sukdol, Jednov, Klárky, Labutice a Hrochov měly školu se dvěma nedostatečnými světnicemi vyučovacími pro 350 žáků, kteří v nich vyučováni býti měli. Hrozné to poměry! To trvalo na 30 téměř let. Nestarali se o nápravu ani obce, ani tehdejší inspektor, ani správa školy a bohužel ani předešlé duchovenstvo. Z těchto 350 žáků neviděla školy ještě dobrá polovička a omladina, zvlášť hrochovská, ani jména svého napsati nedovede. Stává se, že starší kmotrové svá jména do křestních matrik napíší, ale mnohý z mladých omlouvá se, že se podepsati nedovede - neboť se tomu neučili. Jest to k neuvěření na sklonku osvíceného 19-tého století, a to při novém školním systému. Až se o tom psáti hnusí. Mimo to je v krajinně zdejší až nápadně mnoho blbců, „kreténů“, a našel farář zdejší při svém nastoupení mnohé mladé osoby až 16 neb 18 leté, které ještě u sv. přijímání nebyli, ba mnohdy ani u sv. zpovědi nebyli. Několik jich připravoval sám ku první sv. zpovědi. To muselo přestati a s Boží pomocí a přispěním nového p. k. c. školdozorce Jos. Šikoly nastaly poměry utěšenější. Jednalo se především o vyškolení Hrochova s asi 120 žáky a rozšíření dvoutřídní jednovské školy, ve které doposud zavedeno vyučování polodenní, na trojtřídní školu, o což obzvlášť duchovenstvo sukdolské se zasazovalo. V roce 1893 měl v. p. P. Eduard Pavlík na podzim křesťansko-katolické cvičení ve Hrochově, tu po cvičení postavil školní dítky tváří před občany hrochovské a rodiče dítek, a přednesl jménem dítek , které ručky své ku prosbě drželi sepjaté, dojemnou řeč, vyznívající v ten smysl „Smilujte se přece, naši milí rodičové, již nad námi a postavte nám novou školu v Hrochově". Žádné oko nezůstalo v tom okamžiku suché. Přislíbili občané ihned, že počnou s vozením kamení s pískem a. t. d. ke škole. Velectěný pán ředitel velkostatku na Plumlově Jan Fiala přislíbil prosbu v. p. Pavlíka a občanů hrochovských všemocnou podporou, a tak po vykonání potřebných předběžných úkonů povstala za pomoci všech povolaných faktorů v chudičké osadě Hrochově, která před krátkým časem v jednom roce 14 krát zlovolnou rukou založeným požárem stížena byla , nádherná nová dvoutřídní škola na Hrochově, která stála 1/2 12 tisíce zlatých a dne 5. srpna 1895 ve c. k. státní komisi přijata byla. Dne 10. srpna 1895 ustanovila se na Hrochově nová místní školní rada; dne 16. srpna 1895 vykonána volba nového p. nadučitele, za kterého přála sobě pana učitele Spáčila z Křemence, místní farář však přál sobě pana učitele z Milkova, p. Slavíčka, který také co nejstarší kompetent c. k. okresní školní úřadu navržen a slav. Moravskou jednotou školní radou v Brně co nadučitel na Hrochově potvrzen byl. Podučitelem na Hrochově ustanoven pan Karel Vojáček z Pivína, rodák z Hrubčic.
Dne 8. září 1895 škola v hrochovská odpoledne ve 3 hod. slavnostním způsobem posvěcena byla farářem sukdolským Josefem Fišarou, za přítomnosti d. p. faráře ze Stražiska, v. p. P. Eduarda Pavlíka kooperátora z Blatnice, který měl slavnostní řeč, p. P. Viktorin Vrzala coop., pak jednoho bohoslovce z Přemyslovic. Ze světských hodnostářů dostavil se velect. p. c. k. okresní školdozorce Jos. Šikola i s paní, a měl přiměřenou krásnou promluvu, pak p. stavitel Čeněk Vaculík z Prostějova s paní, pan lesní Waněk ze Seče co zástupce velkostatku, ctění páni učitelé z Jednova, Stražiska, Čunína, a. t. d. Dne 17. září dojel nový pan nadučitel Jan Slavíček, rodák z Milkova, farnost Kladecká, do Hrochova a začalo se ihned ve II. třídách pravidelné vyučování! Po vyškolení Hrochova a odchodu asi 120 žáků ze školy jednovské stalo se spolu ihned také.
Rozšíření školy jednovské na trojtřídní.
Místo získáno tím, že ze světničky pro podučitele, pak špižírny a síně, upravena učírna pro třetí třídu a vše potřebné zařízeno komisionelně a za vhodné uznáno. Náklad činil na opravy okolo 800 zl r. č. Po vypsání konkurzu na učitelské místo v Jednově obdržel místo toto zdejší mladší učitel p. Hubert Podlešák a třetí učitelskou sílu ustanovil p. c. k. okresní školdozorce p. K. Jášu, rodáka z Němčic na Hané, tak že nacházejí se nyní při škole v Jednově :
1) p. Jiljí Novotný, nadučitel
2) p. Hubert Polešák, učitel
3) p. Ant. Jáša podučitel
Sl. Judita Jurčáková, industriální učitelka, započala s vyučováním ve všech třech třídách dne 16. září 1895. Bůh dopřejž zdaru!
Také konečně i v Lipové dali sobě občané říci, aby postarali se o rozšíření jednotřídní školy ve dvoutřídní: dlouho to trvalo, nežli tamější zlořádné hospodářství vzalo za své! Staré představenstvo nedělalo po 10 let žádných účtů. Obec zabředla do dluhů a někteří jednotlivci měli v hospodě u Kováře, vulgo „Michálka“, i na 200 zl., a přes to sluha za nápoje - nejvíc kořalu! Obec klesala v záhubu. To pohnulo tamějšího učitele Kreisla a farní duchovenstvo rázně zakročiti, staré představenstvo svrhli, nové podporovali, revidenta z Brna od vysok. mor. zemského výboru povolali a pořádek zavedli. V druhém období nového představenstva ponechány obecní pořádky jednotlivým sedlákům za slušnou náhradu a tím získány peníze ku stavbě školy - započato ze stavbou v roce 1895 a v roce 1896 má státi úplně hotová nová.
Dvoutřídní škola v Lipové, která jest nyní sice pod střechou, ale celé vnitřní zařízení a upravení ještě schází, má dvě postranní vyučovací světnice, pak vedlejší potřebné místnosti a byt pro podučitele. Stará školní budova má být upravena na byt pro pana nadučitele, anžto nynější jest velmi maličký, obsazený učitelem. Na škole v Lipové jest Jan Kreisl a jeho paní Julie zatím vyučuje ručním pracím. Žáků čítá nyní 144.
Škola v Seči
Má na 60 žáků a nachází se v dobrém stavu. Učitelem jest p. Jan Soldán, rodák z Drahan. Také jeho panička vyučuje prozatímně ručním pracím. Přáli bychom sobě, aby jak v Seči, tak i v Lipové a na Hrochově, ruční práce u děvčat zaváděny byly a po vždy - řádnými učitelskými silami.
V roce 1895 došla lhůta na kterou zakoupeny měli občané sedadla v kostele. Požádal farář farníky, aby letos za místa ve stolicích platili po 52 kr. a možno i více.
Za sebrané peníze přislíbil, že v kostele nechá na zimu položit novou dlažbu z desek , aby tak nezáblo na šamotové dlážce kostelní. Poslal tedy farář v říjnu 1895 p. starostu Racla, p. Františka Pijáčka, kostelního hospodáře a několik sousedů sukdolských do Plumlova, kdež nakoupili desek a ihned je přivezli. Za desky zaplaceno 60 zl. 80 kr. Dovoz pak zdarma a za práci pak (kladená p. stolářem Vinc. Růžičkou v Sukdole) 3 zl. 20 kr. Chválí sobě zavedení toto každý, jest to v čas zimní velkým dobrodiním pro každýho, zvlášť pro dítky.
Při padesátých narozeninách slíbil zdejší farář Jos. Fišara, že zařídí ve farnosti farní Cyrilskou jednotu ku zvelebení zpěvu kostelního, a tak konány společně s p. učitelem a varhaníkem Hubertem Polešákem přípravy. Potřebné stanovy od obecné jednoty Cyrilské v Praze a noty obstaral pan nadučitel z Horního Štěpánova Karafiát. Dne 11. října 1895 podepsal zřizující výbor (Jos. Fišara, farář, Victor Vrzal, kooperátor, a Hubert Polešák, učitel a varhaník) stanovy a poslal je ku potvrzení do Brna. Dne 6. listopadu 1895 potvrdilo vysoké c. k. mor. místodržitelství v Brně čís. 49381 a dne 27. listopadu 1895 čís 19566 nejdůstojnější knížecí arcibisk. Konsistoř v Olomouci předložené stanovy a tak povstala - Farní jednota sv. Cyrilská v Sukdole-Jednově, která odbývala dne 8. prosince 1895 v Sukdole v místnostech paní Valentové svou první ustanovující valnou hromadu. Zájem o novou jednotu ukázal se velmi čilý a utěšený, po promluvě příhodné faráře sukdolského a přečtení i vysvětlení stanov se do jednoty této ihned zapsalo 15 členů zakládajících, 10 členů přispívajících a 100 členů činných. Zakládající platí 5 zl. r. č. jednou pro vždy, přispívající 50 kr. ročně a činní 20 kr. ročně. Předsedou a představitelem zvolen místní farář Jos. Fišara, ředitelem p. Hubert Podlešák, pokladníkem P. Victor Vrzal kooperátor, jednatelem p. Ant. Jáša, učitel, do výboru všichni páni učitelé, kteří také přislíbili, že ve svých osadách cvičiti budou zpěváky, kromě těch zvoleni ještě p. Václ. Racl a p. Frant. Valenta ze Sukdola a p. František Klíč z Jednova. Mnohoslibný to začátek. Kéž Bůh dopřeje mnoho zdaru, nechť účinkuje jednota Cyrilská zdárně ve farnosti naší sukdolské ku cti a chvále Boží a naši zvláštní patronky Panny Marie Sukdolské.
Rok 1896
Cyrilská jednota se činí. Zpívá o slavnostech kostelník, jakož na „hromice“ při průvodech kolem chrámu Páně a. t. d. Též slušnou zábavu sobě zařídila, která vynesla jednotě na noty 10 zl. V den jmenin svého předsedy, totiž v předvečer, zapěla 4 krásné sbory a ač večer, přeci ze všech přifařených osad všichni členové se zúčastnili zastaveníčka. Dne 24. března přišli pak všichni členové Cyrilské jednoty k sv. zpovědi velikonoční a v den Zvěstování Panny Marie přišli všichni ku generálnímu sv. přijímání, před kterým užší sbor zapěl velmi krásně a dojemně české „confiteor“. Na 140 přistoupilo ku stolu Páně a zvlášť to učinilo velmi dobrý dojem, že všichni páni učitelé farnosti, kromě zdejšího nadučitele, který není ani údem jednoty, i se svými paničkami předně ku stolu Páně přistoupili a takto krásný příklad jiným dali. Stůjtéž zde na památku jejich jména: z Jednova p. učitel Hubert Polešák, spolu varhaník, p. mladší učitel Antonín Jáša, z Hrochova pan nadučitel Jan Slavíček, p. ml. učitel Karel Vojáček, z Lipové pan učitel Jan Kreisl s paní, ze Seče p. učitel Jan Soldán s paní. Jen tak dále ku oslavě Boží!
Svěcení školy v Lipové
Dávno kýžené potřebě rozšíření školy v Lipové vyhověno v létě r. 1896. Stavba školy v Lipové provedena a vše potřebné pořízeno tak, že dne 20. září 1896 nová škola v Lipové posvěcena. Odpoledne po sv. požehnání jelo farní duchovenstvo do Lipové, kdež průvod čekal v dost velké nepohodě lejavci, sešlo se přes 60 družiček, spolky hasičské a obecenstva mnoho. Po řeči místního v. p. faráře Jos. Fišary promluveno s kazatelnice venku upravené, v největším dešti přikročeno ke svěcení při kterém sbor kostelní ze Sukdola zapěl příslušné sbory. Pan učitel Kreisl promluvil taktéž krásnou děkovací řeč. Z hodnostářů nezúčastnil se pro špatné počasí nikdo, leč p. lesní z Bukové, pak páni učitelé z Bukové, Hrochova a Jednova. Z kněží byl jen pan koop. P. Victor Vrzal, kromě světitele přítomen co podučitelka ustanovená na školu v Lipové obcí Justýna Matějíčkova, rodem z Vlachovic u Val Klobouk, od 1. listopadu 1896 počinajíc.
Svěcení nové křížové cesty v kapli lipovské, které dobrodincové na vyzvání pana učitele Kreisla v roce 1896 sobě byli sjednali v ceně asi 50 zl. r. č., vykonáno s povolením od nejdůst. pana knížete arcibiskupa olomouckého Theodora se spojenými obvyklými plnomocnými odpustky dne 18. října 1896 od místního faráře Josefa Fišary za asistence v. p. kooperátora Victora Vrzala při velmi krásném a pohodlném počasí. Kázání měl farář sám a po vykonaném svěcení, při kterém taktéž mnoho družiček bylo, modlil se světitel první křížovou cestu v kapli lipovské s věřícími. Pan varhaník a učitel Hubert Polešák z Jednova hrál na harmonium příslušnou píseň. Po pobožnosti uděleno křížem sv. požehnání. Tak mají lipovští občané vzácný poklad ve své kapličce. A mohou za nepohody v neděli odpoledne častokráte v kapličce pobožnost svou nedělní vykonati.
Poznamenati sluší také, že hostinský p. Josef Dostál v Jednově postavil v roce 1896 velký sál, který sobě poutníci při nepohodě, jaká panovala při hlavní pouti roku 1896 velmi pochvalovali, že v suchu pod střechou pojísti mohli skrovné své obědy.
V sále tomto koncertovala dne 27. září 1896 po nejprve snad v naší odlehlé vesničce hudba vojenská, 15 mužů pluku 98 z Olomouce, což jako zvláštnost tuto poznamenávám.
V roce 1896 panovalo v čas žní velmi nepohodlné deštivé počasí, tak že obilí mnohým velmi porostlo, a taktéž i zemáky velmi černaly a se nakazily. V Jednově v roku tomto vyhořel mlýn Josefa Bitnera a v Lipové vyhořelo 8 domkařů (oba požáry byly v noci).
Dne 18. listopadu 1896 obdržel farní úřad přípis od vl. c. k. okresního soudu v Konici čís. 2360, kterýmžto se farní úřad uvědomuje, že dne 19. listopadu 1896 o 1. hod odpoledne má býti předsevzata exhumace jisté Mariany Abrhámové, hluchoněmé výměnice v Hrochově čís. 52. Udal totiž kdosi z Hrochova, že zmíněná osoba neměla smrtí přirozenou (ochrnutím srdce), jak doktor konstatoval. Komise pak nenašla žádné známky smrti násilné.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 6. část
Školy ve farnosti koncem roku 1895
Nebylo snad na celé Moravě farnosti s tak bídnými poměry školními, jako farnost sukdolská, vyjma Seč, kde od roku 1866 stojí slušná škola, která všem požadavkům vyhovuje. Nestála ani lipovská ani sukdol-jednovská za mnoho. První (lipovská) jevila se nedostatečnou co do budovy - bylať jedna mizerná učírna pro 135 - 140 žáků, ve které sotva 50 má místa. Druhá jednovská byla obzvláště prabídná, obce a osady Sukdol, Jednov, Klárky, Labutice a Hrochov měly školu se dvěma nedostatečnými světnicemi vyučovacími pro 350 žáků, kteří v nich vyučováni býti měli. Hrozné to poměry! To trvalo na 30 téměř let. Nestarali se o nápravu ani obce, ani tehdejší inspektor, ani správa školy a bohužel ani předešlé duchovenstvo. Z těchto 350 žáků neviděla školy ještě dobrá polovička a omladina, zvlášť hrochovská, ani jména svého napsati nedovede. Stává se, že starší kmotrové svá jména do křestních matrik napíší, ale mnohý z mladých omlouvá se, že se podepsati nedovede - neboť se tomu neučili. Jest to k neuvěření na sklonku osvíceného 19-tého století, a to při novém školním systému. Až se o tom psáti hnusí. Mimo to je v krajinně zdejší až nápadně mnoho blbců, „kreténů“, a našel farář zdejší při svém nastoupení mnohé mladé osoby až 16 neb 18 leté, které ještě u sv. přijímání nebyli, ba mnohdy ani u sv. zpovědi nebyli. Několik jich připravoval sám ku první sv. zpovědi. To muselo přestati a s Boží pomocí a přispěním nového p. k. c. školdozorce Jos. Šikoly nastaly poměry utěšenější. Jednalo se především o vyškolení Hrochova s asi 120 žáky a rozšíření dvoutřídní jednovské školy, ve které doposud zavedeno vyučování polodenní, na trojtřídní školu, o což obzvlášť duchovenstvo sukdolské se zasazovalo. V roce 1893 měl v. p. P. Eduard Pavlík na podzim křesťansko-katolické cvičení ve Hrochově, tu po cvičení postavil školní dítky tváří před občany hrochovské a rodiče dítek, a přednesl jménem dítek , které ručky své ku prosbě drželi sepjaté, dojemnou řeč, vyznívající v ten smysl „Smilujte se přece, naši milí rodičové, již nad námi a postavte nám novou školu v Hrochově". Žádné oko nezůstalo v tom okamžiku suché. Přislíbili občané ihned, že počnou s vozením kamení s pískem a. t. d. ke škole. Velectěný pán ředitel velkostatku na Plumlově Jan Fiala přislíbil prosbu v. p. Pavlíka a občanů hrochovských všemocnou podporou, a tak po vykonání potřebných předběžných úkonů povstala za pomoci všech povolaných faktorů v chudičké osadě Hrochově, která před krátkým časem v jednom roce 14 krát zlovolnou rukou založeným požárem stížena byla , nádherná nová dvoutřídní škola na Hrochově, která stála 1/2 12 tisíce zlatých a dne 5. srpna 1895 ve c. k. státní komisi přijata byla. Dne 10. srpna 1895 ustanovila se na Hrochově nová místní školní rada; dne 16. srpna 1895 vykonána volba nového p. nadučitele, za kterého přála sobě pana učitele Spáčila z Křemence, místní farář však přál sobě pana učitele z Milkova, p. Slavíčka, který také co nejstarší kompetent c. k. okresní školní úřadu navržen a slav. Moravskou jednotou školní radou v Brně co nadučitel na Hrochově potvrzen byl. Podučitelem na Hrochově ustanoven pan Karel Vojáček z Pivína, rodák z Hrubčic.
Dne 8. září 1895 škola v hrochovská odpoledne ve 3 hod. slavnostním způsobem posvěcena byla farářem sukdolským Josefem Fišarou, za přítomnosti d. p. faráře ze Stražiska, v. p. P. Eduarda Pavlíka kooperátora z Blatnice, který měl slavnostní řeč, p. P. Viktorin Vrzala coop., pak jednoho bohoslovce z Přemyslovic. Ze světských hodnostářů dostavil se velect. p. c. k. okresní školdozorce Jos. Šikola i s paní, a měl přiměřenou krásnou promluvu, pak p. stavitel Čeněk Vaculík z Prostějova s paní, pan lesní Waněk ze Seče co zástupce velkostatku, ctění páni učitelé z Jednova, Stražiska, Čunína, a. t. d. Dne 17. září dojel nový pan nadučitel Jan Slavíček, rodák z Milkova, farnost Kladecká, do Hrochova a začalo se ihned ve II. třídách pravidelné vyučování! Po vyškolení Hrochova a odchodu asi 120 žáků ze školy jednovské stalo se spolu ihned také.
Rozšíření školy jednovské na trojtřídní.
Místo získáno tím, že ze světničky pro podučitele, pak špižírny a síně, upravena učírna pro třetí třídu a vše potřebné zařízeno komisionelně a za vhodné uznáno. Náklad činil na opravy okolo 800 zl r. č. Po vypsání konkurzu na učitelské místo v Jednově obdržel místo toto zdejší mladší učitel p. Hubert Podlešák a třetí učitelskou sílu ustanovil p. c. k. okresní školdozorce p. K. Jášu, rodáka z Němčic na Hané, tak že nacházejí se nyní při škole v Jednově :
1) p. Jiljí Novotný, nadučitel
2) p. Hubert Polešák, učitel
3) p. Ant. Jáša podučitel
Sl. Judita Jurčáková, industriální učitelka, započala s vyučováním ve všech třech třídách dne 16. září 1895. Bůh dopřejž zdaru!
Také konečně i v Lipové dali sobě občané říci, aby postarali se o rozšíření jednotřídní školy ve dvoutřídní: dlouho to trvalo, nežli tamější zlořádné hospodářství vzalo za své! Staré představenstvo nedělalo po 10 let žádných účtů. Obec zabředla do dluhů a někteří jednotlivci měli v hospodě u Kováře, vulgo „Michálka“, i na 200 zl., a přes to sluha za nápoje - nejvíc kořalu! Obec klesala v záhubu. To pohnulo tamějšího učitele Kreisla a farní duchovenstvo rázně zakročiti, staré představenstvo svrhli, nové podporovali, revidenta z Brna od vysok. mor. zemského výboru povolali a pořádek zavedli. V druhém období nového představenstva ponechány obecní pořádky jednotlivým sedlákům za slušnou náhradu a tím získány peníze ku stavbě školy - započato ze stavbou v roce 1895 a v roce 1896 má státi úplně hotová nová.
Dvoutřídní škola v Lipové, která jest nyní sice pod střechou, ale celé vnitřní zařízení a upravení ještě schází, má dvě postranní vyučovací světnice, pak vedlejší potřebné místnosti a byt pro podučitele. Stará školní budova má být upravena na byt pro pana nadučitele, anžto nynější jest velmi maličký, obsazený učitelem. Na škole v Lipové jest Jan Kreisl a jeho paní Julie zatím vyučuje ručním pracím. Žáků čítá nyní 144.
Škola v Seči
Má na 60 žáků a nachází se v dobrém stavu. Učitelem jest p. Jan Soldán, rodák z Drahan. Také jeho panička vyučuje prozatímně ručním pracím. Přáli bychom sobě, aby jak v Seči, tak i v Lipové a na Hrochově, ruční práce u děvčat zaváděny byly a po vždy - řádnými učitelskými silami.
V roce 1895 došla lhůta na kterou zakoupeny měli občané sedadla v kostele. Požádal farář farníky, aby letos za místa ve stolicích platili po 52 kr. a možno i více.
Za sebrané peníze přislíbil, že v kostele nechá na zimu položit novou dlažbu z desek , aby tak nezáblo na šamotové dlážce kostelní. Poslal tedy farář v říjnu 1895 p. starostu Racla, p. Františka Pijáčka, kostelního hospodáře a několik sousedů sukdolských do Plumlova, kdež nakoupili desek a ihned je přivezli. Za desky zaplaceno 60 zl. 80 kr. Dovoz pak zdarma a za práci pak (kladená p. stolářem Vinc. Růžičkou v Sukdole) 3 zl. 20 kr. Chválí sobě zavedení toto každý, jest to v čas zimní velkým dobrodiním pro každýho, zvlášť pro dítky.
Při padesátých narozeninách slíbil zdejší farář Jos. Fišara, že zařídí ve farnosti farní Cyrilskou jednotu ku zvelebení zpěvu kostelního, a tak konány společně s p. učitelem a varhaníkem Hubertem Polešákem přípravy. Potřebné stanovy od obecné jednoty Cyrilské v Praze a noty obstaral pan nadučitel z Horního Štěpánova Karafiát. Dne 11. října 1895 podepsal zřizující výbor (Jos. Fišara, farář, Victor Vrzal, kooperátor, a Hubert Polešák, učitel a varhaník) stanovy a poslal je ku potvrzení do Brna. Dne 6. listopadu 1895 potvrdilo vysoké c. k. mor. místodržitelství v Brně čís. 49381 a dne 27. listopadu 1895 čís 19566 nejdůstojnější knížecí arcibisk. Konsistoř v Olomouci předložené stanovy a tak povstala - Farní jednota sv. Cyrilská v Sukdole-Jednově, která odbývala dne 8. prosince 1895 v Sukdole v místnostech paní Valentové svou první ustanovující valnou hromadu. Zájem o novou jednotu ukázal se velmi čilý a utěšený, po promluvě příhodné faráře sukdolského a přečtení i vysvětlení stanov se do jednoty této ihned zapsalo 15 členů zakládajících, 10 členů přispívajících a 100 členů činných. Zakládající platí 5 zl. r. č. jednou pro vždy, přispívající 50 kr. ročně a činní 20 kr. ročně. Předsedou a představitelem zvolen místní farář Jos. Fišara, ředitelem p. Hubert Podlešák, pokladníkem P. Victor Vrzal kooperátor, jednatelem p. Ant. Jáša, učitel, do výboru všichni páni učitelé, kteří také přislíbili, že ve svých osadách cvičiti budou zpěváky, kromě těch zvoleni ještě p. Václ. Racl a p. Frant. Valenta ze Sukdola a p. František Klíč z Jednova. Mnohoslibný to začátek. Kéž Bůh dopřeje mnoho zdaru, nechť účinkuje jednota Cyrilská zdárně ve farnosti naší sukdolské ku cti a chvále Boží a naši zvláštní patronky Panny Marie Sukdolské.
Rok 1896
Cyrilská jednota se činí. Zpívá o slavnostech kostelník, jakož na „hromice“ při průvodech kolem chrámu Páně a. t. d. Též slušnou zábavu sobě zařídila, která vynesla jednotě na noty 10 zl. V den jmenin svého předsedy, totiž v předvečer, zapěla 4 krásné sbory a ač večer, přeci ze všech přifařených osad všichni členové se zúčastnili zastaveníčka. Dne 24. března přišli pak všichni členové Cyrilské jednoty k sv. zpovědi velikonoční a v den Zvěstování Panny Marie přišli všichni ku generálnímu sv. přijímání, před kterým užší sbor zapěl velmi krásně a dojemně české „confiteor“. Na 140 přistoupilo ku stolu Páně a zvlášť to učinilo velmi dobrý dojem, že všichni páni učitelé farnosti, kromě zdejšího nadučitele, který není ani údem jednoty, i se svými paničkami předně ku stolu Páně přistoupili a takto krásný příklad jiným dali. Stůjtéž zde na památku jejich jména: z Jednova p. učitel Hubert Polešák, spolu varhaník, p. mladší učitel Antonín Jáša, z Hrochova pan nadučitel Jan Slavíček, p. ml. učitel Karel Vojáček, z Lipové pan učitel Jan Kreisl s paní, ze Seče p. učitel Jan Soldán s paní. Jen tak dále ku oslavě Boží!
Svěcení školy v Lipové
Dávno kýžené potřebě rozšíření školy v Lipové vyhověno v létě r. 1896. Stavba školy v Lipové provedena a vše potřebné pořízeno tak, že dne 20. září 1896 nová škola v Lipové posvěcena. Odpoledne po sv. požehnání jelo farní duchovenstvo do Lipové, kdež průvod čekal v dost velké nepohodě lejavci, sešlo se přes 60 družiček, spolky hasičské a obecenstva mnoho. Po řeči místního v. p. faráře Jos. Fišary promluveno s kazatelnice venku upravené, v největším dešti přikročeno ke svěcení při kterém sbor kostelní ze Sukdola zapěl příslušné sbory. Pan učitel Kreisl promluvil taktéž krásnou děkovací řeč. Z hodnostářů nezúčastnil se pro špatné počasí nikdo, leč p. lesní z Bukové, pak páni učitelé z Bukové, Hrochova a Jednova. Z kněží byl jen pan koop. P. Victor Vrzal, kromě světitele přítomen co podučitelka ustanovená na školu v Lipové obcí Justýna Matějíčkova, rodem z Vlachovic u Val Klobouk, od 1. listopadu 1896 počinajíc.
Svěcení nové křížové cesty v kapli lipovské, které dobrodincové na vyzvání pana učitele Kreisla v roce 1896 sobě byli sjednali v ceně asi 50 zl. r. č., vykonáno s povolením od nejdůst. pana knížete arcibiskupa olomouckého Theodora se spojenými obvyklými plnomocnými odpustky dne 18. října 1896 od místního faráře Josefa Fišary za asistence v. p. kooperátora Victora Vrzala při velmi krásném a pohodlném počasí. Kázání měl farář sám a po vykonaném svěcení, při kterém taktéž mnoho družiček bylo, modlil se světitel první křížovou cestu v kapli lipovské s věřícími. Pan varhaník a učitel Hubert Polešák z Jednova hrál na harmonium příslušnou píseň. Po pobožnosti uděleno křížem sv. požehnání. Tak mají lipovští občané vzácný poklad ve své kapličce. A mohou za nepohody v neděli odpoledne častokráte v kapličce pobožnost svou nedělní vykonati.
Poznamenati sluší také, že hostinský p. Josef Dostál v Jednově postavil v roce 1896 velký sál, který sobě poutníci při nepohodě, jaká panovala při hlavní pouti roku 1896 velmi pochvalovali, že v suchu pod střechou pojísti mohli skrovné své obědy.
V sále tomto koncertovala dne 27. září 1896 po nejprve snad v naší odlehlé vesničce hudba vojenská, 15 mužů pluku 98 z Olomouce, což jako zvláštnost tuto poznamenávám.
V roce 1896 panovalo v čas žní velmi nepohodlné deštivé počasí, tak že obilí mnohým velmi porostlo, a taktéž i zemáky velmi černaly a se nakazily. V Jednově v roku tomto vyhořel mlýn Josefa Bitnera a v Lipové vyhořelo 8 domkařů (oba požáry byly v noci).
Dne 18. listopadu 1896 obdržel farní úřad přípis od vl. c. k. okresního soudu v Konici čís. 2360, kterýmžto se farní úřad uvědomuje, že dne 19. listopadu 1896 o 1. hod odpoledne má býti předsevzata exhumace jisté Mariany Abrhámové, hluchoněmé výměnice v Hrochově čís. 52. Udal totiž kdosi z Hrochova, že zmíněná osoba neměla smrtí přirozenou (ochrnutím srdce), jak doktor konstatoval. Komise pak nenašla žádné známky smrti násilné.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 6. část