Kronika 1890 - 1899, 6. část
Obnova kostelu v letech 1890tých a dějiny jeho za faráře Josefa Fišary (1890 - 1899) - 5. pokračování
Léta Páně 1897
Dne 5. ledna 1897 přivezl stolařský mistr Vác. Růžička ze Sukdola novou almaru na kostelní parament, kterou farář Josef Fišara hned v roce 1895 u něho objednal; postaven jest v malé zákristii na levé straně od hlavního oltáře a vyplatil jemu farář za ni obnos 40 zl. r. č., které vybral za místa kostelní, jež farníci dle libosti a vůle každoročně v listopadu odvádějí.
V roce 1897 panovaly ve žních deště a povstaly na mnohých místech velké povodně, které mnohým spoušť způsobily. Zde panovalo deštivé počasí od 24. července do 2. srpna nepřetržitě.
V roce 1896 přijela na pouť zbožná hraběnka Julie Herben, přítomna mši sv. která na její úmysl sloužena byla. Ten sám den dělal syn její zkoušku maturitní na c. k. 4. Tenepánum ve Vídni. Přislíbila paní hraběnka dar kostelu a dne 13. srpna 1897 poslala krásný bílý ornát (kasuli) Mariánský (se jménem P. Marie) pro kostel. Farní úřad ihned dne 14.8. poslal ku posvěcení a dne 15.8. ve slavnost Nanebevzetí P. Marie ornátu onoho upotřebeno při ranní i velké mši sv.
Dne 19. srpna 1897 jel se farář Jos. Fišara do Opatovic za dar ten poděkovat.
Dne 22. srpna 1897 odbýval katolický zemský poslanec d. p. P. Vincenc Ševčík, farář na vískách u Letovic voličskou schůzi v Seči, která se skvěle vydařila. Účastenství z celého okolí přehojné.
Dne 27. srpna 1897 o 5. hod. odpol. vypukl požár v Jednově u Dostála, řezníka koňského, poslední domek na cestě ke hřbitovu.
Dne 10 září 1897 zemřel mladý hrabě Jan Bedřich z Hurbersteinu v 21tém roce věku svého, ten nadějný syn, za jehož zbožná matka ve zdejším farním chrámu Páně pobožnost konala, anžto ohlášeno farnímu úřadu zdejšímu, poslal farář dobroditelce zdejšího chrámu Páně list soustrastný. Dne 5. října založen byl oheň v myslivárni v Seči, která vyhořela. Panoval velký vichor, a štěstí, že se dále nechytlo, neboť vichor vál nad osadu, která byla ve velkém nebezpečí. V noci pak na to, dne 6. října 1897, panovala veliká chumelenice celý téměř den a napadlo mnoho sněhu.
Dne 21. října 1897 odejel v. o. P. Viktorin Vrzal do Lipníku, tam stanoven kooperátorem.
Dne 21. října 1897 dopoledne dojel v. p. P. František Stýskal, cooperator z Vracova, jsa ustanoven zde cooperátorem; jest rodákem z Oseku u Lipníka.
Léta Páně 1898
Zima z 1897 na 1898 byla velmi mírná, teploměr neklesl pod 8 stupňů zimy podle R. Nejvíce pohybovala se teplota okolo 0 bodu mrazu. Sněhu napadlo málo, a následkem toho mnoho ozimy (rži) docela vyhynuly a větší snad následkem mrazu prořídly.
V měsíci lednu objednal farář pro kostel dva nové bílé ornáty a dvě modré, tj. fialové, štoly od firmy Jos. Neškudly v Jablonném, v obnosu úhrnném 56 zl. r. č. z peněz, které vybral za kostelní sedadla od farníků pro rok 1898.
Dnové 60-letého jubilea sv. Otce Lva XIII., pak 50-letého biskupského jubilea a 20-letého papežského jubilea sv. Otce Lva XIII oslaveny překrásnými slavnostmi v chrámu Páně.
Dne 4. února 1898 zemřel v Olomouci nejdůstojnější pan probošt a druhý praelát Nejdůstojnější knížecí arcib. metropolitní kapituly pán Emanuel hrabě Potóng Pessing, také dobrodinec našeho chrámu Páně, který svým časem na jeho opravu značným obnosem přispěl (20 zl. r. č.) a na kancionálky pro zdejší mládež přes 15 zl. daroval.
Dne 3. března 1898 zemřela v Olomouci vysokoctěná hraběnka Žerotinová Ernestina, která po třikráte jsouc zde návštěvou, obzvláště svou věrou a příkladnou zbožností lidu zdejšímu příklad vzácný dala, jak se chovati ve chrámu Páně. Mnozí s velkou úctou a uznáním se o tom pisateli těchto řádků vyslovili.
Farář sukdolský chtěl svým farníkům v roce jubilejním papežské i císařské připraviti hody duchovní, totiž zařídil sv. misie, neboť bylo to přání, jak veled. pan víceděkan faráři sdělil, jeho excelence našeho Nejdůst. pana arcipastýře. Psal tedy farář důstojným Otcům misionářům do Červenky, ale ti odpověděli pro celý rok záporně, že již jsou zamluveni na jiná místa. Psal dále farář na Velehrad důstojným pánům Jezuitům; ale ani ti nemohou též až na podzim, sv. misie odbývati. Dle přípisu veled. p. víceděkan ze dne 16. března 1898 čís. 6 nařídil pak Nejdůst. pán arcipastýř, aby se obrátil d. p. děkan na Nejdůst. kníže arcib. konsistoř, která by se o misionáře obstarala a dodává, že jistě letos ve farnosti sukdolské sv. misie odbývati se musí. Kdo to? Pan veld. p. víceděkan navrhl faráři pro sv. misie nejvhodnější měsíc listopad aneb prosinec. Později došel farnímu úřadu okolo 15. dubna přípis Nejdůst. kníž. arcib. konsistoře, že provinciál veled. Otec O. Redemptoristé ohlašuje že congregace veled. O. Redemptoristé ze Sv. Hory u Příbrami v Čechách by sv. misie v Sukdole převzíti mohla. Farář ihned psal tehdejšímu p. t. P. Rektorovi po dvakrát, ale nedostal odpovědi žádné, až pak po volbách pp. rektorovi zmíněných congregací dopsal potřetí veled. p. P. Josefu Nedbalovi, rektoru congregace na sv. Hoře u Příbrami, a ten pak ihned ochotně odpověděl, že by sv. misie jen od 17. do 27. července t. r. tři pánové ze zmíněné congregace v Sukdole odbývati mohli. Farář odepsal, že kdyby jinak možné nebylo, aby se, snad pro žně o týden odložit, misie zde odbývali, s navrženou lhůtou úplně souhlasí.
Dne 26. května 1898 obdržel farář sukdolský od veld. p. rektora P. Josefa Nedbala ze sv. Hory u Příbrami dopis, že sv. misie již od 2. do 13. července se odbývati budou. Poslal tedy farář ihned žádost ku nejdůstojnější knížecí konsistoři prosbu o povolení sv. misií a o obvyklé při našich indulty čili „faenltátes“ a spolu ohlášení c. k. okr. hejtmanství do Litovle, že se sv. misie od 3. do 13 července t. r. odbývati budou v Sukdole, datován od 3. července 1898 čís. 3096 uschován v archivu. Od sl. c. k. hejtmanství přišel přípis a tento Př. 1/IV 1898 čís. 14152 vrací se důstojnému farnímu úřadu v Sukdole k laskavému připojení příkazů domovských listů, že d. p. misionáři jsou rakouskými státními občany, zároveň budiž sem oznámeno, zdali sv. misie se jen ve chrámu Páně odbývati budou, v Litovli dne 1. června 1898, c. k. okresní hejtman Zevicazina. Přípis tento zaslal farář Nejd. knížecí arcibiskupské konsistoři a také otci p. rektorovi do Příbrami. Tento odpověděl sl. c. k. hejt. v Lit. Mne překvapil i zarmoutil. Smutná to svoboda církve naší katol. V žádné zemi něco podobného se nežádá, jen na naší milé Moravě. Za takových okolností své přislíbení, že od 2. -14. července u vás v Sukdole misii převezmu, musím vzít zpět, a tímto ho odvolávám. Do Sukdola nepřijedeme, dokud nejdůst. konsistoř se sl. c. k. úřady vše nevyrovná. Račte prosím nejdůst. konsistoři mé odvolání oznámiti! Při tomto odvolání setrval d. p. rektor na dvoje opětné prosby faráře, dodávaje, že jakou v záležitosti odvolání nařízení ku předložení domovských listů i s jeho Excell. knížetem p. arcibiskupem olomouckým i s Excell. panem místodržitelem - a když se nic v té věci nestalo, tak že on za to nemůže a na sv. misie do Sukdola nepřijede. Farář s přivolením veld. p. rektora jeho listy Nejdůst. knížecí arcib. konsistoři odeslal, a věc zdála se ukončena. Tu však znenadání obdržel farář přípis veled. p. P. Jos. Tomáška, rektora v Července, se třemi domovskými listy veled. p. P. Josef Častka, P. Františka Hradiláka a P. Karla Pleška, že veled. p. provinciál zaslání těchto listin nařídil, a sv. missie že dnem 3. července 1898 v Sukdole odbývati se budou. Kdož byl radši, nežli pisatel těchto řádků, že věc ukončena. Zaslal tedy ihned domovské listy ony sl c. k. okresnímu hejtmanství s přípisem, že se sv. misie v Sukdole v určený čas dle obvyklého způsobu odbývati budou. Tak se stalo dne 29. června 1898, zmínění veled. páni misionáři dojeli pak dne 2. července s ranním vlakem na Stražisko, kdež farářem Sukdolským uvítáni a od p. starosty Pijáčka ze Sukdola a p. radního Karla Polláka z Labutic u pořadu hasičského sboru sukdolského do Jednova přivezení byli a odbývala se od 3. do 15. července sv. missie v Sukdole.
Dne 3. července při ranní mši sv. začala sv. missie proslovem veled. p. superiora P. Jos. Částka a ohlášen pořádek, a dítky měly o 9 hod. zvláštní mši sv., pak odvedeny do školy a tam ku sv. zpovědi připravovány; odpoledne měly sv. zpověď a v pondělí ráno o 7 hod. společné sv. přijímání, při němž velmi dojemně mluvil k dítkám i rodičům d. p. misionář P. Karel Pešek. Byloť dítek u sv. přijímání na 250.
Kázání odbývali veled. p. misionáři i střídavě, jedno o 6. ráno, druhé o 7. hod na večer, a každodenně ukončil farář pobožnost, uděliv Nejsvět. Svat. oltářní sv. požehnání. To trvalo tak po celý čas sv. misií.
Ponaučení čili cvičení pro jednotlivé stavy bývalo odpoledne o 1. hodině, a měl cvičení pro ženy a muže veled. p. superior P. Josef Částek, pro mládence P. František Hradilák, a pro panny P. Karel Plešek.
Sv. zpověď vykonali v určitý čas všichni farníci, až na nepatrné vyjímky. Starostové jednotlivých osad dobrým příkladem přicházeli. Z p. učitelů vykonali sv. zpověď p . H. Polešák, p. Konrád Blažek a paní industriální učitelka Polešáková z Jednova, sl učitelka I. Matějíčková z Lipové, ostatní, jest to p. Jiljí Novotný, nadučitel z Jednova, p. J. Slavíček, nadučitel v Hrochově, p. J. Kašena, ml. učitel v Hrochově, p. Kreisl, nadučitel v Lipové, p. Soldán, učitel v Seči, paničky dvou posledních, pan lesní ze Seči, jeho paní, taktéž u sv. zpovědi nebyli. Ze 4 hajných Lichtensteinských dostavili se Vysloužil a Černý, kdežto Sobota a Radkowicz se nedostavili. V Lipové domlouvali příbuzní jistému Janu Šebelovi, který dřív velmi nepořádný život vedl, opilec notorický, aby šel ku sv. zpovědi, ten však ráno o 3. hod v den sv. zpovědi mužů podřezal sobě tak kosířem, a byl 11. července právě v den sv. přijímání mužů na místo pro samovrahy určeném od hrobaře zahrabán. Člověk onen nebyl ani jednou v kostele, ani jedno kázání ani jedno ponaučení neslyšel, což zvláště se zaznamenává, aby nemohlo se říci, jak to nepřátelé církve sv. činívají, že byl od veled. pp. misionářů pomaten.
Sv. přijímání konáno slavnostním způsobem, kromě žen, kterým déšť společný průvod pokazil, byly všechny stavy voděny od kříže u větřáku do kostela, farář v pluviálu a p. coop. v rochetě se štolou, korouhve, při průvodu mládenců a panen se i z hmoždířů střílelo. Před sv. přijímáním i po něm bývaly promluvy důst. p. ctěn. misionářů. Přistoupilo tak ku stolu Páně:
Dne
4. července školních dítek 250
8. července žen 800
11. červencemužů 600
13. července mládenců 500
15. července panen 400
Celkem bylo v čas sv. missií komunikantů dle přímého sčítání, památných obrázků a hostií, na 2. 815 (dva tisíce osm set patnáct), a sice farníci až na uvedené vyjímky všichni, a ostatní z okolních farností Stražiska, Konice, Brodku, Protivanova, Štěpánova Horního i z Benešova.
Krásné to bylo množství poutníků, jak při hlavní pouti, i na slavnost sv. Cyrilla a Methoděje přes 1000, tak že může se směle tvrditi, že v tomto krátkém čase přijalo v našem poutním chrámu Páně na 3.900 lidu křesťanského sv. svátosti. Pravé to a radostné hody duchovní.
Slavnosti odbývány následující:
a) Slavnost Mariánská, ku které panny okrášlily velmi pěkně květinami hlavní oltář.
b) Slavnost Nejsv. Svátosti oltářní, zvlášť dojímavým bylo odprošení Nejsv. Svátosti oltářní. Lid plakal hlasitě, přislibujíc lásku Spasiteli svému.
c) Svěcení misionářských křížů, jednoho v Sukdole letos postaveného z daru Jos. Přikryla, kam onen skvělý průvod na 4.000 účastníků čítající, pak kříže u kostela, kdež z farské zahrady prosloveno kázání, hraje hudba, tři spolky hasičské, mládenci se stuhami, na 40 malých družiček, střelba, zpěv a vše oslavovalo Spasitele ukřižovaného, a pomodleno společné u obou křížů modlitby odpustkové, svěcení růženců, obrázků, sošek a. t. d. se při tom provedla, velký počet věřících dal se ozdobiti škapulířem.
d) Slavnost děkovací ukončení sv. missií konala se dne 15. července 1898 odpoledne o 3. hod slavnostním průvodem s Nejsvět. svát. oltářní, jehož se zúčastnily dítky ze všech škol ve farnosti i s pp. učiteli, dobr. spolky hasičské, jakož i všichni farníci, a taktéž i věřící z okolních farností, byloť účastenství na 4 000. Z kněžstva dostavili se mimo 3 vld. otců mssionářů, farář a kaplan místní, d. p. farář z Konice P. Ant. Zbořil, v. p. kooperátor z Konice P. František David, v. p. kooperátor z Brodku P. František Kašlík a novokněz P. Štěpánek z Bukové.
Začátku sv. missie zúčastnil se P. Jaroslav Píštecký ze Ptení, P. Josef Šimek z Konice, P. Karel Kočvara, farář ze Šubířova, který na hlavní pouť měl zpívanou velkou mši sv., p. farář z Benešova, p. katecheta Žůrek z Jevíčka, vld. p. farář Kubiš z Něm. Brodku.
Po průvodu 15. července měl veled. p. P. Josef Částek superior závěrečné kázání z farské zahrádky shromážděnému lidu. Děkoval místnímu duchovenstvu i ostatním duchovním zde shromážděným, obcím, spolkům, vůbec všem a žehnal jim, udělil pak apoštolské požehnání, pak vynesena N. S. oltářní, uděleno po slavném Te Deum sv. požehnání. Lid jevil radost svou i vděčnost a oddanost veled. pp. misionářům velikým průvodem, střelba, hudba, zpěv zbožný, vše proto, aby pp. misionářům lásku svou ukázala. Farář děkoval krátkou tklivou řečí jménem svým, duchovenstva jednotlivých stavů i z jiných farností; představenstva všech obcí se dostavila a ústy p. starosty ze Seče jim poděkoval, taktéž mládenci jménem svým i panen stručnou řečí děkovali a d. pp. misionářům krásné kytice podali, které oni ihned obětovali P. Marii Sukdolské položivše je v kostele na oltář.
Dne 16. července v sobotu dopoledne odjeli veled. pp. missionáři do jednotlivých osad, aby poskytli i nemocným milosti sv. misií a zaopatřili některé svátostmi nemocných. Odpoledne dne 16. července 1889 okolo 3. hod. odebrali se d. pp. misionáři naposledy ku krátké modlitbě do chrámu Páně, pak usedli na připravené dva povozy, provázeni jsouce místním duchovenstvem, třemi spolky hasičskými, hudbou, mládenci červenobílými stuhami okrášleni a četnými banderisty, jimž velel p. starosta Tomáš Grulich ze Seče, a velkým zástupem farníků, vyjeli dvěma slavobránami z farnosti Sukdolské na Stražisko, kdež až u fáry slezli a tam naposledy lid se s nimi rozloučil. Tak vydařila se sv. misie skvěle a vyslovil se veled. superior, jak se sv. misiemi v Sukdole úplně spokojen jest. Lid ukázal se obětavým i horlivým ku dobrodincům svým a vděčnost svou i nadále ukazovati chce, přislíbiv modliti se za všechny ty, kteří se o sv. misii zasloužili. Pisatel neumí jinak ukončiti zprávu svou, leč tím, že tak jak díky nejsrdečnější vzdal jménem farníků všech veled. pp. ctěným misionářům, především nejvroucnější díky vzdává jeho knížecí arcibiskupské milosti, je nám konati sv. missie povolil a ctih. otce misionáře nám poslati ráčil. Z hloubi srdce a přáním, aby hojné ovoce sv. missie u nás přinášela, volá farář sukdolský za tak mnohé milosti duchovní jménem svým i všech farníků sukdolských „Pán Bůh zaplať“. Zpočátku stavěli se tak mnozí naproti sv. missiím, vytvořili pověst, že sv. misie státi budou na 500 zl. r. č. a kdo prý to bude platiti? Tak se z počátku nedůvěřivě chovali někteří z farníků proti faráři, d. pp. misionářům, ale pak minula a vždy víc a více účastenství rostlo. Nemusíť platiti nikdo ani krejcaru. Farář zaplatil d. pp. otcům misionářům 50 zl. za cestu a co malý dárek pro klášter a na útraty ostatní lidu a donat z Nejd. kníže arcib. konsistoř úseku fondy 104 zl. r. č., tedy úhrnem 154 zl. (jedno sto padesát čtyři zlat. r. č.) Na to dne 3. srpna 1898 obdržel poštou z Olomouce od Nejd. knížecí arcibiskupské konsistoře p. dar Jeho knížecí arc. Milosti 80 zl. ku krytí výloh se sv. misií spojených. Odpočítali farář 20 zl. renumerace, které lidmi dodaných peněz dáti chtěl varhaníkům, ministrantům e. t. s. za více práce, tak by byl farář měl na krytí výloh 54 zl. r. č., které milerád ku cti a chvále Boží obětuje.
K upomenutí uvádím přípis, který to Nejdůst. knížecí arcibiskupská konsistoř se zmíněným darem 80 zl. farnímu úřadu v Sukdole zaslala, zní následovně:
Ab. A. E consistorie! No 11 756 Exhibuit A Rev. Officium parochiale relationemquomeds Deus optimus benedxerit labori apostolico in celebrata so missione Relatio afferit Archipracoulis Romi cor gondio peamaguo etenim videt Antistes Ruos Te kabcae vota ejus ut fiat gregis nostripeo Archidiocesin regencartio pea lavacaum s. Minionismemoriae impacosa, vidit Te nec laborem in Vinea Domini nec ouena timene; vidit Te modo sacerdotati etiam expensis e pasparis non parcene , si agitua de salute gargis Tibiconcarditi;Te vidit vite pendenare et noscere tur bulentis nostris rebus quae gregi fideli sint saluti. Accipias Dadinarie Dssuni gratias ae cures, ut semenin missione seminatam tum affenat uberimos faretus tum sit contra cupos napaces muninsen/80/ flor val. Austr. Plaincat doni recepti exticaefidem. Datum in curia Archiepicopali Olomucii die 27. 1 juli 1898 Joannes Weinlich Drfa Popp Vicar generalis.
A. Rev. Officie parochaali Sugdolensi
Dne 10. září 1898 o 3/4 na 3. hod odpoledne v Ženevě ve Švícařích skonala Její veličenství naše císařovna a královna Eliška, zavražděna jsouc anarchistou vlašským Luigim Lucchenim. Ve čtvrtek dne 15. září o 10. hod v noci dovezena do Vídně, dne 17. ve 4 hod. odpoledne pochována. V den pohřbu dne 17. září odbývána v chrámu Páně sukdolském smuteční slavnost školních dítek s celým sborem učitelským, všechna představenstva obcí, hasičské spolky ze Sukdola - Jednova, Lipové, Hrochova, a mnoho věřících se zúčastnilo, tak že chrám Páně naplněn byl. Zpívané requiem sloužil farář P. Jos. Fišara za přísluhy v. p. koop. Frant Stýskala. Po velkém konduktě uděleno věřícím sv. požehnání.
Dne 28. října 1898 zemřela Terezie Zatloukalová ze Sukdola, bývalá služebná na faře, v Sukdole odkázala v poslední vůli své mimo 300 zl. r. č. 155 zl. na otčenáškovou nadaci, farnímu kostelu 940 zl. r. č. na oltář hlavní, který dle přání jejího výslovného má býti „takový, jako v Drahanech", pak 250 zl. odkázala na nový kříž na hřbitově; dvě záloženské knížky s těmito obnosy farářovi Josefu Fišarovi v přítomnosti svědků pp. Josefa Zatloukala a Františka Pijáčka ze Sukdola, a Josefa Synka z Klárek, odevzdala před smrtí svou, zcela dobrovolně učinivše dle přání.
Dne 2. prosince 1898 oslaveno 50-leté panovnické jubileum Nejdůst. Císaře a krále Františka Josefa I. Slavnými službami Božími při nejhojnějším účastenství školních dítek s pp. učiteli, slav. spolkami a farníků. Na památku jubilea má býti nový hlavní oltář postaven. Dne 31. prosince 1898 ukončen o 3. hod odpoledne službami Božími, totiž litánií ke všem svatým, sl. Te Deum laudámus a slavným svatým požehnáním, starý rok 1898.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 7. část
Léta Páně 1897
Dne 5. ledna 1897 přivezl stolařský mistr Vác. Růžička ze Sukdola novou almaru na kostelní parament, kterou farář Josef Fišara hned v roce 1895 u něho objednal; postaven jest v malé zákristii na levé straně od hlavního oltáře a vyplatil jemu farář za ni obnos 40 zl. r. č., které vybral za místa kostelní, jež farníci dle libosti a vůle každoročně v listopadu odvádějí.
V roce 1897 panovaly ve žních deště a povstaly na mnohých místech velké povodně, které mnohým spoušť způsobily. Zde panovalo deštivé počasí od 24. července do 2. srpna nepřetržitě.
V roce 1896 přijela na pouť zbožná hraběnka Julie Herben, přítomna mši sv. která na její úmysl sloužena byla. Ten sám den dělal syn její zkoušku maturitní na c. k. 4. Tenepánum ve Vídni. Přislíbila paní hraběnka dar kostelu a dne 13. srpna 1897 poslala krásný bílý ornát (kasuli) Mariánský (se jménem P. Marie) pro kostel. Farní úřad ihned dne 14.8. poslal ku posvěcení a dne 15.8. ve slavnost Nanebevzetí P. Marie ornátu onoho upotřebeno při ranní i velké mši sv.
Dne 19. srpna 1897 jel se farář Jos. Fišara do Opatovic za dar ten poděkovat.
Dne 22. srpna 1897 odbýval katolický zemský poslanec d. p. P. Vincenc Ševčík, farář na vískách u Letovic voličskou schůzi v Seči, která se skvěle vydařila. Účastenství z celého okolí přehojné.
Dne 27. srpna 1897 o 5. hod. odpol. vypukl požár v Jednově u Dostála, řezníka koňského, poslední domek na cestě ke hřbitovu.
Dne 10 září 1897 zemřel mladý hrabě Jan Bedřich z Hurbersteinu v 21tém roce věku svého, ten nadějný syn, za jehož zbožná matka ve zdejším farním chrámu Páně pobožnost konala, anžto ohlášeno farnímu úřadu zdejšímu, poslal farář dobroditelce zdejšího chrámu Páně list soustrastný. Dne 5. října založen byl oheň v myslivárni v Seči, která vyhořela. Panoval velký vichor, a štěstí, že se dále nechytlo, neboť vichor vál nad osadu, která byla ve velkém nebezpečí. V noci pak na to, dne 6. října 1897, panovala veliká chumelenice celý téměř den a napadlo mnoho sněhu.
Dne 21. října 1897 odejel v. o. P. Viktorin Vrzal do Lipníku, tam stanoven kooperátorem.
Dne 21. října 1897 dopoledne dojel v. p. P. František Stýskal, cooperator z Vracova, jsa ustanoven zde cooperátorem; jest rodákem z Oseku u Lipníka.
Léta Páně 1898
Zima z 1897 na 1898 byla velmi mírná, teploměr neklesl pod 8 stupňů zimy podle R. Nejvíce pohybovala se teplota okolo 0 bodu mrazu. Sněhu napadlo málo, a následkem toho mnoho ozimy (rži) docela vyhynuly a větší snad následkem mrazu prořídly.
V měsíci lednu objednal farář pro kostel dva nové bílé ornáty a dvě modré, tj. fialové, štoly od firmy Jos. Neškudly v Jablonném, v obnosu úhrnném 56 zl. r. č. z peněz, které vybral za kostelní sedadla od farníků pro rok 1898.
Dnové 60-letého jubilea sv. Otce Lva XIII., pak 50-letého biskupského jubilea a 20-letého papežského jubilea sv. Otce Lva XIII oslaveny překrásnými slavnostmi v chrámu Páně.
Dne 4. února 1898 zemřel v Olomouci nejdůstojnější pan probošt a druhý praelát Nejdůstojnější knížecí arcib. metropolitní kapituly pán Emanuel hrabě Potóng Pessing, také dobrodinec našeho chrámu Páně, který svým časem na jeho opravu značným obnosem přispěl (20 zl. r. č.) a na kancionálky pro zdejší mládež přes 15 zl. daroval.
Dne 3. března 1898 zemřela v Olomouci vysokoctěná hraběnka Žerotinová Ernestina, která po třikráte jsouc zde návštěvou, obzvláště svou věrou a příkladnou zbožností lidu zdejšímu příklad vzácný dala, jak se chovati ve chrámu Páně. Mnozí s velkou úctou a uznáním se o tom pisateli těchto řádků vyslovili.
Farář sukdolský chtěl svým farníkům v roce jubilejním papežské i císařské připraviti hody duchovní, totiž zařídil sv. misie, neboť bylo to přání, jak veled. pan víceděkan faráři sdělil, jeho excelence našeho Nejdůst. pana arcipastýře. Psal tedy farář důstojným Otcům misionářům do Červenky, ale ti odpověděli pro celý rok záporně, že již jsou zamluveni na jiná místa. Psal dále farář na Velehrad důstojným pánům Jezuitům; ale ani ti nemohou též až na podzim, sv. misie odbývati. Dle přípisu veled. p. víceděkan ze dne 16. března 1898 čís. 6 nařídil pak Nejdůst. pán arcipastýř, aby se obrátil d. p. děkan na Nejdůst. kníže arcib. konsistoř, která by se o misionáře obstarala a dodává, že jistě letos ve farnosti sukdolské sv. misie odbývati se musí. Kdo to? Pan veld. p. víceděkan navrhl faráři pro sv. misie nejvhodnější měsíc listopad aneb prosinec. Později došel farnímu úřadu okolo 15. dubna přípis Nejdůst. kníž. arcib. konsistoře, že provinciál veled. Otec O. Redemptoristé ohlašuje že congregace veled. O. Redemptoristé ze Sv. Hory u Příbrami v Čechách by sv. misie v Sukdole převzíti mohla. Farář ihned psal tehdejšímu p. t. P. Rektorovi po dvakrát, ale nedostal odpovědi žádné, až pak po volbách pp. rektorovi zmíněných congregací dopsal potřetí veled. p. P. Josefu Nedbalovi, rektoru congregace na sv. Hoře u Příbrami, a ten pak ihned ochotně odpověděl, že by sv. misie jen od 17. do 27. července t. r. tři pánové ze zmíněné congregace v Sukdole odbývati mohli. Farář odepsal, že kdyby jinak možné nebylo, aby se, snad pro žně o týden odložit, misie zde odbývali, s navrženou lhůtou úplně souhlasí.
Dne 26. května 1898 obdržel farář sukdolský od veld. p. rektora P. Josefa Nedbala ze sv. Hory u Příbrami dopis, že sv. misie již od 2. do 13. července se odbývati budou. Poslal tedy farář ihned žádost ku nejdůstojnější knížecí konsistoři prosbu o povolení sv. misií a o obvyklé při našich indulty čili „faenltátes“ a spolu ohlášení c. k. okr. hejtmanství do Litovle, že se sv. misie od 3. do 13 července t. r. odbývati budou v Sukdole, datován od 3. července 1898 čís. 3096 uschován v archivu. Od sl. c. k. hejtmanství přišel přípis a tento Př. 1/IV 1898 čís. 14152 vrací se důstojnému farnímu úřadu v Sukdole k laskavému připojení příkazů domovských listů, že d. p. misionáři jsou rakouskými státními občany, zároveň budiž sem oznámeno, zdali sv. misie se jen ve chrámu Páně odbývati budou, v Litovli dne 1. června 1898, c. k. okresní hejtman Zevicazina. Přípis tento zaslal farář Nejd. knížecí arcibiskupské konsistoři a také otci p. rektorovi do Příbrami. Tento odpověděl sl. c. k. hejt. v Lit. Mne překvapil i zarmoutil. Smutná to svoboda církve naší katol. V žádné zemi něco podobného se nežádá, jen na naší milé Moravě. Za takových okolností své přislíbení, že od 2. -14. července u vás v Sukdole misii převezmu, musím vzít zpět, a tímto ho odvolávám. Do Sukdola nepřijedeme, dokud nejdůst. konsistoř se sl. c. k. úřady vše nevyrovná. Račte prosím nejdůst. konsistoři mé odvolání oznámiti! Při tomto odvolání setrval d. p. rektor na dvoje opětné prosby faráře, dodávaje, že jakou v záležitosti odvolání nařízení ku předložení domovských listů i s jeho Excell. knížetem p. arcibiskupem olomouckým i s Excell. panem místodržitelem - a když se nic v té věci nestalo, tak že on za to nemůže a na sv. misie do Sukdola nepřijede. Farář s přivolením veld. p. rektora jeho listy Nejdůst. knížecí arcib. konsistoři odeslal, a věc zdála se ukončena. Tu však znenadání obdržel farář přípis veled. p. P. Jos. Tomáška, rektora v Července, se třemi domovskými listy veled. p. P. Josef Častka, P. Františka Hradiláka a P. Karla Pleška, že veled. p. provinciál zaslání těchto listin nařídil, a sv. missie že dnem 3. července 1898 v Sukdole odbývati se budou. Kdož byl radši, nežli pisatel těchto řádků, že věc ukončena. Zaslal tedy ihned domovské listy ony sl c. k. okresnímu hejtmanství s přípisem, že se sv. misie v Sukdole v určený čas dle obvyklého způsobu odbývati budou. Tak se stalo dne 29. června 1898, zmínění veled. páni misionáři dojeli pak dne 2. července s ranním vlakem na Stražisko, kdež farářem Sukdolským uvítáni a od p. starosty Pijáčka ze Sukdola a p. radního Karla Polláka z Labutic u pořadu hasičského sboru sukdolského do Jednova přivezení byli a odbývala se od 3. do 15. července sv. missie v Sukdole.
Dne 3. července při ranní mši sv. začala sv. missie proslovem veled. p. superiora P. Jos. Částka a ohlášen pořádek, a dítky měly o 9 hod. zvláštní mši sv., pak odvedeny do školy a tam ku sv. zpovědi připravovány; odpoledne měly sv. zpověď a v pondělí ráno o 7 hod. společné sv. přijímání, při němž velmi dojemně mluvil k dítkám i rodičům d. p. misionář P. Karel Pešek. Byloť dítek u sv. přijímání na 250.
Kázání odbývali veled. p. misionáři i střídavě, jedno o 6. ráno, druhé o 7. hod na večer, a každodenně ukončil farář pobožnost, uděliv Nejsvět. Svat. oltářní sv. požehnání. To trvalo tak po celý čas sv. misií.
Ponaučení čili cvičení pro jednotlivé stavy bývalo odpoledne o 1. hodině, a měl cvičení pro ženy a muže veled. p. superior P. Josef Částek, pro mládence P. František Hradilák, a pro panny P. Karel Plešek.
Sv. zpověď vykonali v určitý čas všichni farníci, až na nepatrné vyjímky. Starostové jednotlivých osad dobrým příkladem přicházeli. Z p. učitelů vykonali sv. zpověď p . H. Polešák, p. Konrád Blažek a paní industriální učitelka Polešáková z Jednova, sl učitelka I. Matějíčková z Lipové, ostatní, jest to p. Jiljí Novotný, nadučitel z Jednova, p. J. Slavíček, nadučitel v Hrochově, p. J. Kašena, ml. učitel v Hrochově, p. Kreisl, nadučitel v Lipové, p. Soldán, učitel v Seči, paničky dvou posledních, pan lesní ze Seči, jeho paní, taktéž u sv. zpovědi nebyli. Ze 4 hajných Lichtensteinských dostavili se Vysloužil a Černý, kdežto Sobota a Radkowicz se nedostavili. V Lipové domlouvali příbuzní jistému Janu Šebelovi, který dřív velmi nepořádný život vedl, opilec notorický, aby šel ku sv. zpovědi, ten však ráno o 3. hod v den sv. zpovědi mužů podřezal sobě tak kosířem, a byl 11. července právě v den sv. přijímání mužů na místo pro samovrahy určeném od hrobaře zahrabán. Člověk onen nebyl ani jednou v kostele, ani jedno kázání ani jedno ponaučení neslyšel, což zvláště se zaznamenává, aby nemohlo se říci, jak to nepřátelé církve sv. činívají, že byl od veled. pp. misionářů pomaten.
Sv. přijímání konáno slavnostním způsobem, kromě žen, kterým déšť společný průvod pokazil, byly všechny stavy voděny od kříže u větřáku do kostela, farář v pluviálu a p. coop. v rochetě se štolou, korouhve, při průvodu mládenců a panen se i z hmoždířů střílelo. Před sv. přijímáním i po něm bývaly promluvy důst. p. ctěn. misionářů. Přistoupilo tak ku stolu Páně:
Dne
4. července školních dítek 250
8. července žen 800
11. červencemužů 600
13. července mládenců 500
15. července panen 400
Celkem bylo v čas sv. missií komunikantů dle přímého sčítání, památných obrázků a hostií, na 2. 815 (dva tisíce osm set patnáct), a sice farníci až na uvedené vyjímky všichni, a ostatní z okolních farností Stražiska, Konice, Brodku, Protivanova, Štěpánova Horního i z Benešova.
Krásné to bylo množství poutníků, jak při hlavní pouti, i na slavnost sv. Cyrilla a Methoděje přes 1000, tak že může se směle tvrditi, že v tomto krátkém čase přijalo v našem poutním chrámu Páně na 3.900 lidu křesťanského sv. svátosti. Pravé to a radostné hody duchovní.
Slavnosti odbývány následující:
a) Slavnost Mariánská, ku které panny okrášlily velmi pěkně květinami hlavní oltář.
b) Slavnost Nejsv. Svátosti oltářní, zvlášť dojímavým bylo odprošení Nejsv. Svátosti oltářní. Lid plakal hlasitě, přislibujíc lásku Spasiteli svému.
c) Svěcení misionářských křížů, jednoho v Sukdole letos postaveného z daru Jos. Přikryla, kam onen skvělý průvod na 4.000 účastníků čítající, pak kříže u kostela, kdež z farské zahrady prosloveno kázání, hraje hudba, tři spolky hasičské, mládenci se stuhami, na 40 malých družiček, střelba, zpěv a vše oslavovalo Spasitele ukřižovaného, a pomodleno společné u obou křížů modlitby odpustkové, svěcení růženců, obrázků, sošek a. t. d. se při tom provedla, velký počet věřících dal se ozdobiti škapulířem.
d) Slavnost děkovací ukončení sv. missií konala se dne 15. července 1898 odpoledne o 3. hod slavnostním průvodem s Nejsvět. svát. oltářní, jehož se zúčastnily dítky ze všech škol ve farnosti i s pp. učiteli, dobr. spolky hasičské, jakož i všichni farníci, a taktéž i věřící z okolních farností, byloť účastenství na 4 000. Z kněžstva dostavili se mimo 3 vld. otců mssionářů, farář a kaplan místní, d. p. farář z Konice P. Ant. Zbořil, v. p. kooperátor z Konice P. František David, v. p. kooperátor z Brodku P. František Kašlík a novokněz P. Štěpánek z Bukové.
Začátku sv. missie zúčastnil se P. Jaroslav Píštecký ze Ptení, P. Josef Šimek z Konice, P. Karel Kočvara, farář ze Šubířova, který na hlavní pouť měl zpívanou velkou mši sv., p. farář z Benešova, p. katecheta Žůrek z Jevíčka, vld. p. farář Kubiš z Něm. Brodku.
Po průvodu 15. července měl veled. p. P. Josef Částek superior závěrečné kázání z farské zahrádky shromážděnému lidu. Děkoval místnímu duchovenstvu i ostatním duchovním zde shromážděným, obcím, spolkům, vůbec všem a žehnal jim, udělil pak apoštolské požehnání, pak vynesena N. S. oltářní, uděleno po slavném Te Deum sv. požehnání. Lid jevil radost svou i vděčnost a oddanost veled. pp. misionářům velikým průvodem, střelba, hudba, zpěv zbožný, vše proto, aby pp. misionářům lásku svou ukázala. Farář děkoval krátkou tklivou řečí jménem svým, duchovenstva jednotlivých stavů i z jiných farností; představenstva všech obcí se dostavila a ústy p. starosty ze Seče jim poděkoval, taktéž mládenci jménem svým i panen stručnou řečí děkovali a d. pp. misionářům krásné kytice podali, které oni ihned obětovali P. Marii Sukdolské položivše je v kostele na oltář.
Dne 16. července v sobotu dopoledne odjeli veled. pp. missionáři do jednotlivých osad, aby poskytli i nemocným milosti sv. misií a zaopatřili některé svátostmi nemocných. Odpoledne dne 16. července 1889 okolo 3. hod. odebrali se d. pp. misionáři naposledy ku krátké modlitbě do chrámu Páně, pak usedli na připravené dva povozy, provázeni jsouce místním duchovenstvem, třemi spolky hasičskými, hudbou, mládenci červenobílými stuhami okrášleni a četnými banderisty, jimž velel p. starosta Tomáš Grulich ze Seče, a velkým zástupem farníků, vyjeli dvěma slavobránami z farnosti Sukdolské na Stražisko, kdež až u fáry slezli a tam naposledy lid se s nimi rozloučil. Tak vydařila se sv. misie skvěle a vyslovil se veled. superior, jak se sv. misiemi v Sukdole úplně spokojen jest. Lid ukázal se obětavým i horlivým ku dobrodincům svým a vděčnost svou i nadále ukazovati chce, přislíbiv modliti se za všechny ty, kteří se o sv. misii zasloužili. Pisatel neumí jinak ukončiti zprávu svou, leč tím, že tak jak díky nejsrdečnější vzdal jménem farníků všech veled. pp. ctěným misionářům, především nejvroucnější díky vzdává jeho knížecí arcibiskupské milosti, je nám konati sv. missie povolil a ctih. otce misionáře nám poslati ráčil. Z hloubi srdce a přáním, aby hojné ovoce sv. missie u nás přinášela, volá farář sukdolský za tak mnohé milosti duchovní jménem svým i všech farníků sukdolských „Pán Bůh zaplať“. Zpočátku stavěli se tak mnozí naproti sv. missiím, vytvořili pověst, že sv. misie státi budou na 500 zl. r. č. a kdo prý to bude platiti? Tak se z počátku nedůvěřivě chovali někteří z farníků proti faráři, d. pp. misionářům, ale pak minula a vždy víc a více účastenství rostlo. Nemusíť platiti nikdo ani krejcaru. Farář zaplatil d. pp. otcům misionářům 50 zl. za cestu a co malý dárek pro klášter a na útraty ostatní lidu a donat z Nejd. kníže arcib. konsistoř úseku fondy 104 zl. r. č., tedy úhrnem 154 zl. (jedno sto padesát čtyři zlat. r. č.) Na to dne 3. srpna 1898 obdržel poštou z Olomouce od Nejd. knížecí arcibiskupské konsistoře p. dar Jeho knížecí arc. Milosti 80 zl. ku krytí výloh se sv. misií spojených. Odpočítali farář 20 zl. renumerace, které lidmi dodaných peněz dáti chtěl varhaníkům, ministrantům e. t. s. za více práce, tak by byl farář měl na krytí výloh 54 zl. r. č., které milerád ku cti a chvále Boží obětuje.
K upomenutí uvádím přípis, který to Nejdůst. knížecí arcibiskupská konsistoř se zmíněným darem 80 zl. farnímu úřadu v Sukdole zaslala, zní následovně:
Ab. A. E consistorie! No 11 756 Exhibuit A Rev. Officium parochiale relationemquomeds Deus optimus benedxerit labori apostolico in celebrata so missione Relatio afferit Archipracoulis Romi cor gondio peamaguo etenim videt Antistes Ruos Te kabcae vota ejus ut fiat gregis nostripeo Archidiocesin regencartio pea lavacaum s. Minionismemoriae impacosa, vidit Te nec laborem in Vinea Domini nec ouena timene; vidit Te modo sacerdotati etiam expensis e pasparis non parcene , si agitua de salute gargis Tibiconcarditi;Te vidit vite pendenare et noscere tur bulentis nostris rebus quae gregi fideli sint saluti. Accipias Dadinarie Dssuni gratias ae cures, ut semenin missione seminatam tum affenat uberimos faretus tum sit contra cupos napaces muninsen/80/ flor val. Austr. Plaincat doni recepti exticaefidem. Datum in curia Archiepicopali Olomucii die 27. 1 juli 1898 Joannes Weinlich Drfa Popp Vicar generalis.
A. Rev. Officie parochaali Sugdolensi
Dne 10. září 1898 o 3/4 na 3. hod odpoledne v Ženevě ve Švícařích skonala Její veličenství naše císařovna a královna Eliška, zavražděna jsouc anarchistou vlašským Luigim Lucchenim. Ve čtvrtek dne 15. září o 10. hod v noci dovezena do Vídně, dne 17. ve 4 hod. odpoledne pochována. V den pohřbu dne 17. září odbývána v chrámu Páně sukdolském smuteční slavnost školních dítek s celým sborem učitelským, všechna představenstva obcí, hasičské spolky ze Sukdola - Jednova, Lipové, Hrochova, a mnoho věřících se zúčastnilo, tak že chrám Páně naplněn byl. Zpívané requiem sloužil farář P. Jos. Fišara za přísluhy v. p. koop. Frant Stýskala. Po velkém konduktě uděleno věřícím sv. požehnání.
Dne 28. října 1898 zemřela Terezie Zatloukalová ze Sukdola, bývalá služebná na faře, v Sukdole odkázala v poslední vůli své mimo 300 zl. r. č. 155 zl. na otčenáškovou nadaci, farnímu kostelu 940 zl. r. č. na oltář hlavní, který dle přání jejího výslovného má býti „takový, jako v Drahanech", pak 250 zl. odkázala na nový kříž na hřbitově; dvě záloženské knížky s těmito obnosy farářovi Josefu Fišarovi v přítomnosti svědků pp. Josefa Zatloukala a Františka Pijáčka ze Sukdola, a Josefa Synka z Klárek, odevzdala před smrtí svou, zcela dobrovolně učinivše dle přání.
Dne 2. prosince 1898 oslaveno 50-leté panovnické jubileum Nejdůst. Císaře a krále Františka Josefa I. Slavnými službami Božími při nejhojnějším účastenství školních dítek s pp. učiteli, slav. spolkami a farníků. Na památku jubilea má býti nový hlavní oltář postaven. Dne 31. prosince 1898 ukončen o 3. hod odpoledne službami Božími, totiž litánií ke všem svatým, sl. Te Deum laudámus a slavným svatým požehnáním, starý rok 1898.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1890 - 1899, 7. část