Kronika 1910 - 1913
Oheň v Sukdole
V sobotu ráno dne 12. března 1910 vyhořelo takměř do základu
17 usedlostí v Sukdole na dolním konci, mimo všechny životní potřeby shořela kráva a býk, též čtyři životy lidské padly živlu zuřivému za oběť, a sice vdova Josefa Synková, vdova Anna Pešková a dvě dítky malé Konráda Klapky, Emil a František. Dne 8. dubna nalezena v rozvalené výměně pátá mrtvola uhořelého člověka, Vincence Kýra, výměníka o němž se myslelo, že při vypuknutí požáru ze Sukdola zmizel. Panující kníže Jan II. z Lichtensteinu poslal farnímu úřadu pro pohořelé 5 tisíc K. Mimo to rozdal farní úřad na 900,- K z milodarů. Vláda povolila pro pohořelé v Sukdole 3.000,- K a zemský výbor moravský též 3.000,-K. Mimo to dostali pohořelí od lidumilů mnoho slámy, sena, obilí, zemáků, mouky, jakož i různého šatstva. 20. června vyhořelo 15 čísel v Klárkách
a 4 v Sukdole.
Oprava chrámu Páně v roce 1910
A: Oprava vnitřní.
1) Z hlavního oltáře, který roku 1899 zbudován nákladem Terezie Zatloukalové ze Sukdola, odebrán dřevěný podoltář a nahrazen kamenným a mramorovým. Náklad na tento podoltář per 724,- K složili dobrodinci Pijáček František ze Sukdola se svou manželkou Františkou 300,- K; Filip Šín z Hrochova se svou manželkou Josefou 105,- K; Františka a Viktorie Běhalovi ze Štarnova 100,- K; Karel Namyslov, farář, 114,- K. Podoltář zhotovila firma Josef Bernauer v Prostějově.
2) Dvanáct nástěnných svícnů apoštolských konsekračních i s úpravou na zeď 120,- K. Tento náklad složili dobrodinci po 10,- K Anděla Fišrová ze Sukdola, Vincenc a Emerencie Jurkovi z Hrochova, Tomáš Navrátil z Domamyslic, Marie Kadlecová, farská služebná, Josefa Francová z Klárek, Ludmila Koutná, industriální učitelka z Jednova, Františka Bitnerová ze Stinavy, Filip Šín z Hrochova, Josefa Šínová z Hrochova, Alois Šilhavý, kooperátor ze Sukdola. Svícny zhotovila „Uránie v Prostějově“.
3) Oprava nástropního obrazu Panny Marie i s lešením a natřením celého soklu v kostele stála 130,- K, tento náklad uhrazen sbírkami. Opravu provedl malíř z Maliní František Růžička.
B. Oprava zevnější.
Sbírky o poutích a milodary jednotlivců, jakož i sbírka dům od domu ve farnosti, kterou provedl v Jednově, Sukdole, Klárkách a Seči, farář Karel Namyslov a v Hrochově, Lipové, kooperátor Alois Šilhavý, vynesly do 1. července 1910 7500,- K.
Na základě toho zahájeno jednání o zevnější opravě chrámu Páně. Plány a rozpočet vyhotovila firma Konečný - Nedělník v Prostějově. Originál poslán s prosbou Jeho Jasnosti panujícímu knížeti Janu I. z Lichtensteinu, patronu dobrotivému. Duplikát poslán nejd. k. a. ordinariátu c. k. konservátoru Dr. Janovi Smyčkovi a přes c. k. okr. Hejtmanství, vrchnímu státnímu stavebnímu úřadu v Olomouci.
Nejd. K. a. ordinariát přípisem ze dne 8. července 1910 č. 7938 ponechává sobě konečné svolení ku přestavbě věže a celkové opravě vnější, až mu dojde vyjádření c. k. konzervátora a knížecího patrona.
C. k. konzervátor Dr. Jan Smyčka v Litovli ze dne 22. června 1910 podal následující vyjádření: „Zamyšlenou přestavbou věže podle přiložených plánů u kostela v Sukdole nejsou dotčeny umělecké památky, není tudíž proti stavbě té námitek“.
Knížecí arcibiskupská konsistoř přípisem ze dne 3. srpna 1910
č. 10834 církevně schválila projektovou zevnější přestavbu a opravu chrámu Páně.
Konsekrace kostela a hlavního oltáře.
V sobotu dne 17. září o 4. hodině odpoledne dojela od Stražiska Jeho biskupská Milost nejd. pán světící biskup a generální vikář Dr. Karel Wisner, aby konsekroval mariánskou svatyni a nový hlavní oltář, dojel v průvodu pana děkana konického Antonína Zbořila, pána děkana c. k. bohoslovecké fakulty v Olomouci, Dr. Eduarda Dominika, pána děkana Josefa Ryšavého, faráře z Kostelce, pana faráře Cyrila Dočkala ze Stražiska, pana ceremoniáře a dómského vikáře Josefa Vývlečky, mého sluhy a deseti bohoslovců. Jeli celým Sukdolem a Klárkami prápory ozdobenými a byli co nejupřímněji vítáni. Banderisté počtem 50 a hasiči Sukdolští doprovázeli jeho Milost už ze Stražiska. Hlavní uvítání pak bylo u slavobrány v Jednově, postavena mezi hospodou Klíčovou a kostelem. U brány čekali jeho Milost místní farář Karel Namyslov, jeho kooperátor Alois Šilhavý, František Kubiš, farář z Brodku, jeho kooperátor Josef Kouřil, bohoslovec generál František Navrátil, Jindřich Nettwalt, nadsprávce z Plumlova, veškeré učitelstvo z farnosti i se školáky, starostové všech obcí, pán c. k. poštmistr z Jednova František Klíč, pán Jindřich Wolf, kn. les revírník ze Seče, na 200 družiček, pět hasičských sborů z Jednova, Sukdola, Seče, Lipové a Hrochova s hudbou, tělocvičná jednota Orel z Lipové s hudbou, a nepřehledné množství věřícího lidu. U brány Jeho milost sestoupila i se svým průvodem z kočárů a byla vítána místním farářem, nadsprávcem Jindřichem Netwaltem z Plumlova, nadučitelem a varhaníkem Adolfem Matouškem, starostou Josefem Kýrem ze Sukdola, c. k. poštmistrem z Jednova Františkem Klíčem, náčelníkem hasičů jednovských Rudolfem Jurkou, školačkami Marií Koutných ze Sukdola, Marií Veselou z Hrochova, Aloisií Grulichovou z Jednova a Grinhildou Wawerdovou z Labutic, a podaná jeho milosti skvostná kytice. Za střelby pak z hmoždířů, hlaholu zvonů a veselé hudby dvou kapel, hasičské z Hrochova a Orlí z Lipové, ubírala se jeho Milost pod baldachýnem neseným starosty, špalírem družiček, školních dítek, hasičského sboru, orlů a ohromným zástupem lidu do fary, odtud po krátkém odpočinku týmž pořádkem ubírala se jeho Milost do kostela, kde hned udělováno sv. biřmování 438 biřmovancům z farnosti; po biřmování uloženy ostatky sv. mučedníků Inocence a Viktorie, které jeho Milost sebou přivezla, na oltáři sv. Josefa a konány hned hodinky ku všem sv. mučedníkům.
V neděli dne 18. září ráno o 5ti hod. oznamovaly výstřely z hmoždířů a orlí hudba vlastní slavnostní den. Od 5ti hodin slouženy tiché mše sv. u všech bočních oltářů až do sedmi hodin, celkem odslouženo v té době šest mší sv. Mezi tím scházeli se farníci, spolky i poutníci ze všech stran. Takže naplnili kostel i prostranství kol chrámu Páně.
O 7-dmé hodině ubírala se Jeho Milost pod baldachýnem slavnostním způsobem ke chrámu Páně za výstřelů z hmoždířů, hlaholu zvonů a hudby, a počalo svěcení kostela zvenčí. K sedmé hodině dojeli ke konsekraci ještě pánové: rada Josef Krátký, farář ze Ptení, místoděkan Josef Fišara, farář ze Smržic, auditor Josef Hadrlíček, farář ze Skřípova, Jan Matonoha, farář ze Šubířova, Antonín Jelínek, farář ze Stínavy, František Bělouz Beránek, kooperátor z Konice, František Bílek, katecheta z Konice. Družičky, spolky a veškeré ohromné množství lidu rozestavili se špalírem kol celého chrámu Páně. Po svěcení kostela zvenčí vešla Jeho Milost s celým doprovodem 23 kněží a bohoslovců do chrámu Páně a kostel zavřen. Venku pak k shromážděnému lidu měl kázání místní farář. Po svěcení kostela uvnitř otevřen kostel a věřící zaplnili prostory chrámové do posledního místa, velké množství muselo ještě zůstati venku kol chrámu Páně. Nyní světila Jeho Milost hlavní oltář, při čemž jednotlivé úkony svěcení vysvětlovala lidu. Po svěcení oltáře byla slavná pontifikální mše svatá, při které byl jáhnem děkan a farář z Konice Antonín Zbořil, podjáhen děkan a farář z Kostelce Jan Ryšavý a presbyterem děkan fakulty bohoslovecké, Dr. Eduard Dominik, a na kůře provedli krásnou chorální mši bohoslovci zpěváci. Po mši se odebrala Jeho Milost pod baldachýnem do fary, kde byly audience, nato krátký oběd. Mezi obědem koncertovala před farou orlí hudba a ve faře zapěli bohoslovci krásné sbory. O druhé hodině odpoledne odebrala se Jeho Milost s vrchu uvedeným pořádkem do chrámu Páně a byli hned biřmováni biřmovanci z farnosti brodecké a Labutic, počtem 278, po nich biřmovanci ze Stražiska a Stínavy, počtem 98. Po biřmování bylo slavné Te Deum a sv. požehnání, pak odebrala se Jeho Milost za hlaholu zvonů, výstřelů z hmoždířů, hudby, orlím špalírem, spolků, družiček a věřícího lidu pod baldachýnem do fary, po kratičkém občerstvení tímtéž pořádkem ku slavobráně, kde bylo rozloučení. Místní farář děkoval Jeho Milosti za veškerou oběť a námahu, jakou Jeho Milost přinesla, načež Jeho Milost pohnuta až k slzám radostí nad tak upřímným a srdečným uvítáním a celým průběhem slavností, se všemi co nejsrdečněji se rozloučila, usedla se svým průvodem do kočáru a za hlaholu zvonů, výstřelů z hmoždířů, hudby dvou kapel, odjížděla provázena hasiči a banderisty na Stražisko ku vlaku.
Jeho Jasnost panující Kníže Jan II. z Lichtensteinu, patron zdejšího kostela dobrotivý, daroval na opravu kostela mimo patronátní příspěvek K 5.000 a jeho hraběcí milost Alfonz hrabě Mensdorf-Požli, pán v Boskovicích, K 400.
Dne 9. března 1911 v kanceláři pana Konečného, stavitele Nedělníka z Prostějova, za přítomnosti zástupců konkurenčního výboru, patronátního úřadu a okresního stavebního úřadu, oprava zevnějšku kostela zadána firmě Konečný Stavitel a Nedělník v Prostějově v úhrnné ceně 19.610,- K. Oprava začala 20. dubna 1911.
Dne 1. září 1911 přístavba a oprava chrámu Páně dokončena. Dne 15. září 1911 vyznamenán byl farář Karel Namyslov za své zásluhy o kostel Jeho knížecí arcibiskupskou milostí Františkem Drem. Bauerem s právem nositi exspositorium canonicale.
Po dokončené opravě chrámu Páně zazděny ve vestibulu pod hlavní věží pamětní desky z černého mramoru. Větší deska má nápis „Tato milostná mariánská svatyně přestavěna a obnovena v roce 1911 na památku požehnaného panování 50 letého Jeho Jasnosti panujícího knížete Jana z Lichtensteinu, za faráře Karla Namyslova, kaplana Aloise Šilhavého a předsedy konkurence Františka Pijáčka. Firmou Konečný a Nedělník v Prostějově“. Menší deska má nápis „Dr. Karel Wisnar, světící biskup Olomoucký, posvětil tuto milostnou svatyni mariánskou dne 18. září 1910“.
Konečný kolaudovaný účet za zevnější opravu farního kostela dle přípisu patronátního úřadu na Plumlově dne 26. dubna 1912 čísl. 583 obnáší úhrnem 20.259 K 21 h.
Na to ze sbírek vyplaceno 12.638 K 80 h
Patronátní část 5.657 K 66 h
Farníci zaplatí 1.962 K 75 h
Úhrnem 20.259 K 21 h.
Čímž záležitost opravy a přestavby zevnějšku chrámu Páně ukončena.
V roce 1912 v měsíci září umístěny na velké věži hodiny pořízené firmou Antonín Antel v Brně za obnos 1.500,- K. Obnos tento potřebný na zbudování hodin sebrán sbírkou dům od domu zásluhou místního kooperátora dp. Aloise Šilhavého, který též veškerou agendu hodinovou řídil a spravoval.
V roce 1913 zjednány nové paramenta: kasule červená za 37 K 70 h, kasule červená za 21 K a kasule bílá za 26 K pro všední potřebu, zaplatila Matice svatosukdolská, kasule sváteční zelená sjednána přičiněním dp. Aloise Šilhavého, místního kaplana , který potřebný obnos 100 K sebral od panen z farnosti.
V červenci 1913 postavena na dvoře farském nová prádelna a letní kuchyň nákladem K 402,-. Náklad uhrazen Maticí svatosukdolskou obnosem K 268,-, ostatní dodal místní farář.
V neděli dne 24. srpna 1913 posvěcen v Lipové na návsi nový kamenný kříž, postavený Josefou Havelkovou, selkou v Lipové, na památku zemřelého jejího syna z prvého manželství Františka Koláře. Svěcení vykonal za krásného počasí po odpoledních službách Božích místní farář za přísluhy dp. Aloise Šilhavého, místního kaplana, který též měl účinné kázání o sv. kříži, a Františka Koláře, bohoslovce z Bukové. Svěcení zúčastnila se celá obec i se sborem hasičským a družičkami a mnoho lidu z obcí okolních.
V srpnu 1913 postavena na hřbitově nová umrlčí komora - pitevna - dle zdravotních předpisů nákladem konkurence.
V roce 1911 převzal správu záložny občanské v Jednově, která v nebezpečné krizi pro lehkomyslné obchody s továrnou jednovskou na klobouky se octla, jako kontrolor dp. Alois Šilhavý, místní kooperátor, a uvedl svým přičiněním záložnu do obvyklého chodu, za což byl v roce 1914 členstvem poctěn neobmezenou důvěrou tím, že byl zvolen předsedou téže záložny.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1914
V sobotu ráno dne 12. března 1910 vyhořelo takměř do základu
17 usedlostí v Sukdole na dolním konci, mimo všechny životní potřeby shořela kráva a býk, též čtyři životy lidské padly živlu zuřivému za oběť, a sice vdova Josefa Synková, vdova Anna Pešková a dvě dítky malé Konráda Klapky, Emil a František. Dne 8. dubna nalezena v rozvalené výměně pátá mrtvola uhořelého člověka, Vincence Kýra, výměníka o němž se myslelo, že při vypuknutí požáru ze Sukdola zmizel. Panující kníže Jan II. z Lichtensteinu poslal farnímu úřadu pro pohořelé 5 tisíc K. Mimo to rozdal farní úřad na 900,- K z milodarů. Vláda povolila pro pohořelé v Sukdole 3.000,- K a zemský výbor moravský též 3.000,-K. Mimo to dostali pohořelí od lidumilů mnoho slámy, sena, obilí, zemáků, mouky, jakož i různého šatstva. 20. června vyhořelo 15 čísel v Klárkách
a 4 v Sukdole.
Oprava chrámu Páně v roce 1910
A: Oprava vnitřní.
1) Z hlavního oltáře, který roku 1899 zbudován nákladem Terezie Zatloukalové ze Sukdola, odebrán dřevěný podoltář a nahrazen kamenným a mramorovým. Náklad na tento podoltář per 724,- K složili dobrodinci Pijáček František ze Sukdola se svou manželkou Františkou 300,- K; Filip Šín z Hrochova se svou manželkou Josefou 105,- K; Františka a Viktorie Běhalovi ze Štarnova 100,- K; Karel Namyslov, farář, 114,- K. Podoltář zhotovila firma Josef Bernauer v Prostějově.
2) Dvanáct nástěnných svícnů apoštolských konsekračních i s úpravou na zeď 120,- K. Tento náklad složili dobrodinci po 10,- K Anděla Fišrová ze Sukdola, Vincenc a Emerencie Jurkovi z Hrochova, Tomáš Navrátil z Domamyslic, Marie Kadlecová, farská služebná, Josefa Francová z Klárek, Ludmila Koutná, industriální učitelka z Jednova, Františka Bitnerová ze Stinavy, Filip Šín z Hrochova, Josefa Šínová z Hrochova, Alois Šilhavý, kooperátor ze Sukdola. Svícny zhotovila „Uránie v Prostějově“.
3) Oprava nástropního obrazu Panny Marie i s lešením a natřením celého soklu v kostele stála 130,- K, tento náklad uhrazen sbírkami. Opravu provedl malíř z Maliní František Růžička.
B. Oprava zevnější.
Sbírky o poutích a milodary jednotlivců, jakož i sbírka dům od domu ve farnosti, kterou provedl v Jednově, Sukdole, Klárkách a Seči, farář Karel Namyslov a v Hrochově, Lipové, kooperátor Alois Šilhavý, vynesly do 1. července 1910 7500,- K.
Na základě toho zahájeno jednání o zevnější opravě chrámu Páně. Plány a rozpočet vyhotovila firma Konečný - Nedělník v Prostějově. Originál poslán s prosbou Jeho Jasnosti panujícímu knížeti Janu I. z Lichtensteinu, patronu dobrotivému. Duplikát poslán nejd. k. a. ordinariátu c. k. konservátoru Dr. Janovi Smyčkovi a přes c. k. okr. Hejtmanství, vrchnímu státnímu stavebnímu úřadu v Olomouci.
Nejd. K. a. ordinariát přípisem ze dne 8. července 1910 č. 7938 ponechává sobě konečné svolení ku přestavbě věže a celkové opravě vnější, až mu dojde vyjádření c. k. konzervátora a knížecího patrona.
C. k. konzervátor Dr. Jan Smyčka v Litovli ze dne 22. června 1910 podal následující vyjádření: „Zamyšlenou přestavbou věže podle přiložených plánů u kostela v Sukdole nejsou dotčeny umělecké památky, není tudíž proti stavbě té námitek“.
Knížecí arcibiskupská konsistoř přípisem ze dne 3. srpna 1910
č. 10834 církevně schválila projektovou zevnější přestavbu a opravu chrámu Páně.
Konsekrace kostela a hlavního oltáře.
V sobotu dne 17. září o 4. hodině odpoledne dojela od Stražiska Jeho biskupská Milost nejd. pán světící biskup a generální vikář Dr. Karel Wisner, aby konsekroval mariánskou svatyni a nový hlavní oltář, dojel v průvodu pana děkana konického Antonína Zbořila, pána děkana c. k. bohoslovecké fakulty v Olomouci, Dr. Eduarda Dominika, pána děkana Josefa Ryšavého, faráře z Kostelce, pana faráře Cyrila Dočkala ze Stražiska, pana ceremoniáře a dómského vikáře Josefa Vývlečky, mého sluhy a deseti bohoslovců. Jeli celým Sukdolem a Klárkami prápory ozdobenými a byli co nejupřímněji vítáni. Banderisté počtem 50 a hasiči Sukdolští doprovázeli jeho Milost už ze Stražiska. Hlavní uvítání pak bylo u slavobrány v Jednově, postavena mezi hospodou Klíčovou a kostelem. U brány čekali jeho Milost místní farář Karel Namyslov, jeho kooperátor Alois Šilhavý, František Kubiš, farář z Brodku, jeho kooperátor Josef Kouřil, bohoslovec generál František Navrátil, Jindřich Nettwalt, nadsprávce z Plumlova, veškeré učitelstvo z farnosti i se školáky, starostové všech obcí, pán c. k. poštmistr z Jednova František Klíč, pán Jindřich Wolf, kn. les revírník ze Seče, na 200 družiček, pět hasičských sborů z Jednova, Sukdola, Seče, Lipové a Hrochova s hudbou, tělocvičná jednota Orel z Lipové s hudbou, a nepřehledné množství věřícího lidu. U brány Jeho milost sestoupila i se svým průvodem z kočárů a byla vítána místním farářem, nadsprávcem Jindřichem Netwaltem z Plumlova, nadučitelem a varhaníkem Adolfem Matouškem, starostou Josefem Kýrem ze Sukdola, c. k. poštmistrem z Jednova Františkem Klíčem, náčelníkem hasičů jednovských Rudolfem Jurkou, školačkami Marií Koutných ze Sukdola, Marií Veselou z Hrochova, Aloisií Grulichovou z Jednova a Grinhildou Wawerdovou z Labutic, a podaná jeho milosti skvostná kytice. Za střelby pak z hmoždířů, hlaholu zvonů a veselé hudby dvou kapel, hasičské z Hrochova a Orlí z Lipové, ubírala se jeho Milost pod baldachýnem neseným starosty, špalírem družiček, školních dítek, hasičského sboru, orlů a ohromným zástupem lidu do fary, odtud po krátkém odpočinku týmž pořádkem ubírala se jeho Milost do kostela, kde hned udělováno sv. biřmování 438 biřmovancům z farnosti; po biřmování uloženy ostatky sv. mučedníků Inocence a Viktorie, které jeho Milost sebou přivezla, na oltáři sv. Josefa a konány hned hodinky ku všem sv. mučedníkům.
V neděli dne 18. září ráno o 5ti hod. oznamovaly výstřely z hmoždířů a orlí hudba vlastní slavnostní den. Od 5ti hodin slouženy tiché mše sv. u všech bočních oltářů až do sedmi hodin, celkem odslouženo v té době šest mší sv. Mezi tím scházeli se farníci, spolky i poutníci ze všech stran. Takže naplnili kostel i prostranství kol chrámu Páně.
O 7-dmé hodině ubírala se Jeho Milost pod baldachýnem slavnostním způsobem ke chrámu Páně za výstřelů z hmoždířů, hlaholu zvonů a hudby, a počalo svěcení kostela zvenčí. K sedmé hodině dojeli ke konsekraci ještě pánové: rada Josef Krátký, farář ze Ptení, místoděkan Josef Fišara, farář ze Smržic, auditor Josef Hadrlíček, farář ze Skřípova, Jan Matonoha, farář ze Šubířova, Antonín Jelínek, farář ze Stínavy, František Bělouz Beránek, kooperátor z Konice, František Bílek, katecheta z Konice. Družičky, spolky a veškeré ohromné množství lidu rozestavili se špalírem kol celého chrámu Páně. Po svěcení kostela zvenčí vešla Jeho Milost s celým doprovodem 23 kněží a bohoslovců do chrámu Páně a kostel zavřen. Venku pak k shromážděnému lidu měl kázání místní farář. Po svěcení kostela uvnitř otevřen kostel a věřící zaplnili prostory chrámové do posledního místa, velké množství muselo ještě zůstati venku kol chrámu Páně. Nyní světila Jeho Milost hlavní oltář, při čemž jednotlivé úkony svěcení vysvětlovala lidu. Po svěcení oltáře byla slavná pontifikální mše svatá, při které byl jáhnem děkan a farář z Konice Antonín Zbořil, podjáhen děkan a farář z Kostelce Jan Ryšavý a presbyterem děkan fakulty bohoslovecké, Dr. Eduard Dominik, a na kůře provedli krásnou chorální mši bohoslovci zpěváci. Po mši se odebrala Jeho Milost pod baldachýnem do fary, kde byly audience, nato krátký oběd. Mezi obědem koncertovala před farou orlí hudba a ve faře zapěli bohoslovci krásné sbory. O druhé hodině odpoledne odebrala se Jeho Milost s vrchu uvedeným pořádkem do chrámu Páně a byli hned biřmováni biřmovanci z farnosti brodecké a Labutic, počtem 278, po nich biřmovanci ze Stražiska a Stínavy, počtem 98. Po biřmování bylo slavné Te Deum a sv. požehnání, pak odebrala se Jeho Milost za hlaholu zvonů, výstřelů z hmoždířů, hudby, orlím špalírem, spolků, družiček a věřícího lidu pod baldachýnem do fary, po kratičkém občerstvení tímtéž pořádkem ku slavobráně, kde bylo rozloučení. Místní farář děkoval Jeho Milosti za veškerou oběť a námahu, jakou Jeho Milost přinesla, načež Jeho Milost pohnuta až k slzám radostí nad tak upřímným a srdečným uvítáním a celým průběhem slavností, se všemi co nejsrdečněji se rozloučila, usedla se svým průvodem do kočáru a za hlaholu zvonů, výstřelů z hmoždířů, hudby dvou kapel, odjížděla provázena hasiči a banderisty na Stražisko ku vlaku.
Jeho Jasnost panující Kníže Jan II. z Lichtensteinu, patron zdejšího kostela dobrotivý, daroval na opravu kostela mimo patronátní příspěvek K 5.000 a jeho hraběcí milost Alfonz hrabě Mensdorf-Požli, pán v Boskovicích, K 400.
Dne 9. března 1911 v kanceláři pana Konečného, stavitele Nedělníka z Prostějova, za přítomnosti zástupců konkurenčního výboru, patronátního úřadu a okresního stavebního úřadu, oprava zevnějšku kostela zadána firmě Konečný Stavitel a Nedělník v Prostějově v úhrnné ceně 19.610,- K. Oprava začala 20. dubna 1911.
Dne 1. září 1911 přístavba a oprava chrámu Páně dokončena. Dne 15. září 1911 vyznamenán byl farář Karel Namyslov za své zásluhy o kostel Jeho knížecí arcibiskupskou milostí Františkem Drem. Bauerem s právem nositi exspositorium canonicale.
Po dokončené opravě chrámu Páně zazděny ve vestibulu pod hlavní věží pamětní desky z černého mramoru. Větší deska má nápis „Tato milostná mariánská svatyně přestavěna a obnovena v roce 1911 na památku požehnaného panování 50 letého Jeho Jasnosti panujícího knížete Jana z Lichtensteinu, za faráře Karla Namyslova, kaplana Aloise Šilhavého a předsedy konkurence Františka Pijáčka. Firmou Konečný a Nedělník v Prostějově“. Menší deska má nápis „Dr. Karel Wisnar, světící biskup Olomoucký, posvětil tuto milostnou svatyni mariánskou dne 18. září 1910“.
Konečný kolaudovaný účet za zevnější opravu farního kostela dle přípisu patronátního úřadu na Plumlově dne 26. dubna 1912 čísl. 583 obnáší úhrnem 20.259 K 21 h.
Na to ze sbírek vyplaceno 12.638 K 80 h
Patronátní část 5.657 K 66 h
Farníci zaplatí 1.962 K 75 h
Úhrnem 20.259 K 21 h.
Čímž záležitost opravy a přestavby zevnějšku chrámu Páně ukončena.
V roce 1912 v měsíci září umístěny na velké věži hodiny pořízené firmou Antonín Antel v Brně za obnos 1.500,- K. Obnos tento potřebný na zbudování hodin sebrán sbírkou dům od domu zásluhou místního kooperátora dp. Aloise Šilhavého, který též veškerou agendu hodinovou řídil a spravoval.
V roce 1913 zjednány nové paramenta: kasule červená za 37 K 70 h, kasule červená za 21 K a kasule bílá za 26 K pro všední potřebu, zaplatila Matice svatosukdolská, kasule sváteční zelená sjednána přičiněním dp. Aloise Šilhavého, místního kaplana , který potřebný obnos 100 K sebral od panen z farnosti.
V červenci 1913 postavena na dvoře farském nová prádelna a letní kuchyň nákladem K 402,-. Náklad uhrazen Maticí svatosukdolskou obnosem K 268,-, ostatní dodal místní farář.
V neděli dne 24. srpna 1913 posvěcen v Lipové na návsi nový kamenný kříž, postavený Josefou Havelkovou, selkou v Lipové, na památku zemřelého jejího syna z prvého manželství Františka Koláře. Svěcení vykonal za krásného počasí po odpoledních službách Božích místní farář za přísluhy dp. Aloise Šilhavého, místního kaplana, který též měl účinné kázání o sv. kříži, a Františka Koláře, bohoslovce z Bukové. Svěcení zúčastnila se celá obec i se sborem hasičským a družičkami a mnoho lidu z obcí okolních.
V srpnu 1913 postavena na hřbitově nová umrlčí komora - pitevna - dle zdravotních předpisů nákladem konkurence.
V roce 1911 převzal správu záložny občanské v Jednově, která v nebezpečné krizi pro lehkomyslné obchody s továrnou jednovskou na klobouky se octla, jako kontrolor dp. Alois Šilhavý, místní kooperátor, a uvedl svým přičiněním záložnu do obvyklého chodu, za což byl v roce 1914 členstvem poctěn neobmezenou důvěrou tím, že byl zvolen předsedou téže záložny.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1914