Kronika 1916
Rok 1916
Nastal nový rok, na bojištích vládne celkem klid, rozšiřují se domněnky mírové, proskakují novinami zprávy o brzkém skončení válečných zápasů, než všechno jen klam, boj trvá! 18. ledna osiřelý stolec arcibiskupský dostává postulací jednotnou všech členů kapituly nového arcipastýře, jehož předchází ta nejlepší pověst, a sice v jeho eminenci Nejd. Pánu Lvu kardinálu ze Skrbenských v Hřišti, arcibiskupu dosud v Praze, bude jistě v čase s radostí a nadšením uvítán.
Před první poutí na Bol. P. M., či pak vesměs říkávají poutnici před bol. pátkem, byly obnoveny pořádanými sbírkami a dary, jež zvláště vyprosil zdejší kooperátor P. Petr Neduchal u různých příznivců zdejší poutní svatyně, dva postraní oltáříky sv. Josefa a sv. Jana Nep. Původně zamýšleno tak je přepraviti, by mohly býti konsekrovány, než spodní část, jak je zhotovil Metoděj Fabel, podmínkám konsekračním nevyhovuje, pročež od konsekrace prozatím upuštěno. Oprava stála: řezbář 500,- K, mramor. stoly 300 K, jiná vydání, dovoz a materiál na podezdění asi 100 K, celkem 1.260, -K. Téhož času pořízeny nové korouhve za cenu 160,- K, jež dárcové šlechetní u farního úřadu složili; obnoveno vzkříšení příznivostí rodiny Vincence France, rolníka v Hrochově. Rovněž zakoupen nový krásný ornát, nesoucí vzadu obraz Nejčistšího Srdce Bl. P. M., na nějž věnovala v pozůstalosti † Josefa Havelková, rolnice z Lipové, obnos 200,- K, celkem však za něj zaplaceno 360,- K.
Poněvadž válečné zápasy neberou změny, počíná jarem již citelná bída, ba i hlad v lidu se dostavovati. Drahota stoupá úžasně, tak stojí jedno vajíčko až 24 h, jedno malé house 8,- K, kachna 14 dní stará 5 - 7,- K, tele od krávy až 200,- K, 1 pár podsvinčat až 300,- K, hovězí maso, jež stěží už je k dostání, 1 kg až 8,- K, vepřové až 10,- K, sádlo 12,- K, slanina 14,- a více, pár obyčejných bot až 60,- K, ba donesly noviny zprávu, že v Praze prodala se jedna husa za 90,- K. Drahota úžasná, jež i fara v hojné zakusila míře, zvláště když mor zachvátil drůbež na dvoře, zničiv 19 slepic, 3 husy, 3 kachny, 2 krocany, což činí škodu několik set korun.
Ač bída v míře nejvyšší všady se rozmáhá, není žádné dosud vyhlídky na skončení války, která tolik zla již světu přivodila. Ku konci měsíce června počala novinami procházet zpráva, že 2. července má být slavně intronizován, tj. uveden do svého úřadu, nově zvolený arcibiskup Nejd. pán a kardinál Lev Skrbenský ze Hříště, dosud arcibiskup pražský. Tyto zprávy konečně se potvrdily býti pravdivými. Přijel do Olomouce 1. července a byl úředně uvítán, jak tomu hrozné časy válečné dovolovaly. Dne 2. července byl slavně v úřad svůj arcipastýřský uveden, o naší velké pouti o navštívení P. Marie, za přítomnosti nejvyšších stát. úřadu, vysoké šlechty a velmi četného kněžstva, jež spěchalo svému novému arcipastýři osvědčiti svou úctu, lásku a oddanost. I u nás oslaven příchod jeho přiměřeně. Vlající s věže prapor oznamoval jeho příchod; 1 hodiny znějící zvony rozhlašovaly jeho oblíbenost na dosavadním působišti. V neděli 2.7. nesly se prosby poutníků, zde v tisících shromážděných, ku Všemohoucímu za vyprošení Božího požehnání pro našeho nového arcipastýře a jeho apoštolskou činnost, a to zvláště při velkých službách Božích a odpoledne, kdy konána zvláštní pobožnost k Božskému Srdci Páně na týž zbožný úmysl. Mnogaja ljeta!!!
Dne 5. července na slavnost sv. patronů zemských Cyrilla a Metoděje, po sv. požehnání, po ochodu poutníků přihnala se a přenesla se přes kraj hrozná bouře od severozápadu, se strašlivou větrnou smrští spojená, jaké hrůzy byla, mezi obyvateli není pamětníka. Strašně řádící vichřici padlo za oběť mnohé stromoví z nichž některé jako plotní kůl byly zpřelámány; střechy roztrhány a rozneseny, seno a jetele usušené do neznáma rozmetáno; krámky kol chrámu zpřevráceny, tašky z kostela sházeny a rozbity; ve farské zahradě tři stromy vyvráceny; k hrůzám válečným přistupují ještě hrůzy živelné. Bože chraň lidu svého!
Hrůzy ze všech stran, válka neochabuje, boje ve stejné síle zuří. Dále sv. otec Benedikt XV. volá k dítkám nevinným, spěchejte k Pánu, proste za pokoj, volejte za mír, po celém světě katolickém slyšen jeho hlas. Dítky katolické přijímají sv. svátosti na vyprošení potřebného míru. V našem poutním chrámu P. přistoupilo ke stolu Páně 520 školních a ze školy vystoupivších dítek, aby v modlitbách společných spojilo se sv. Otcem a prosili za očekávaný pokoj. Než ani hlas nevinných dítek nebyl slyšen, místo míru povstala nová válka. Sousední Rumunsko přidalo se k našim nepřátelům a vypovědělo nám válku dne 27. srpna běž. roku, ani nám není dosti známo, jakými pohnutkami k tomu činu bylo vedeno. Tento postup našeho souseda měl za následek, že ihned dva dni později všichni naši spojenci, Německo, Bulharsko i Turecko, vypověděli vojnu Rumunsku a místo míru rozzuřil se hrozný boj, který zpočátku nepřátelskému Rumunsku jakýsi přinesl úspěch, záhy však úspěch obrátil se na prospěch mocností ústředních.
Mezitím co boje znovu na všech bojištích se rozzuřily, sbírali jsme z polností vypěstovanou úrodu. Žita byla velmi chybová, rez obilný zachvátil žito celého kraje i okolí, též i ovsy nebyly nejzdařilejší, lepší byly poněkud pšenice a pěkné byly i ječmeny. Žně byly příznivým počasím hojně podporovány. I zemáky lépe se urodily než roku předešlého.
Všechny tyto nesnáze a bolestné události nesl lid zcela klidně. Sotva však ukončena sklizeň s polí, počaly se ozývati zvěsti, že zvony ze všech kostelů budou sňaty, aby předány byly válečným potřebám. A zvěst, která zdála se býti z počátku jen pouhou bajkou, za velmi krátký čas stala se skutečností opravdovou. Bylo to 27. září b. r. když došla far. úřadu úřední zpráva od zástupce c. k. sborového velitelství v Krakově, že zítra již, 28.9., budou sňaty se zdejší věže pro válečné účely. Zpráva rozšířila se po farnosti blesku rychle. Večer 27.9. byl tichý. O 7 hodině rozhlaholily se naše milé zvony, aby rozloučily se s farníky. Hlas jejich shromáždil před chrámem velký zástup lidí, vybíhali ze stavení, hlasitě a bolestně plačíce, mnozí i proti takým nařízením reptajíce, celou hodinu loučily se drahocenné zvony, tím milejší, ježto byly darovány štědrostí zbožných poutníků Isidora a Apolonie Stephan, manželů rolnických z Lutína u Olomouce.
Následující den o 1/2 7 hod. až do 7 hod. zvaly svým líbezným hlasem milé farníky naposled ke službám Božím. Kostel bylť téměř plný, vždyť byl pamětihodný den sv. Václava, vojvody českého, patrona arcidiecéze a ochránce království českého. O 11-té hod. dostavilo se 10 vojínů s domobraneckým inženýrem Josefem Klimešem z Konice, kteří celkem chovali se slušně a uctivě. Ještě jednou všemi zvony zazvonili asi 1 hodiny, pak se dali do práce. Odmontovali nejprve tak zvaný Poledňák; nejnovější na věži umístěný; vážil 173 kg a měl následující nápis:
IN HONOREM S. S. CYRILLI S. METHODU SUB PAROCHO ALOISIO DVOŔAK Gegossen V. F. Coessner in Wien Simmering a Olmütz 1882. Byl totiž přelit ze starého prasklého zvonu, kterýžto nový nikdy prý nemá milého a příjemného hlasu jako zvon původní z roku 1830.
Zvon byl vyhozen oknem věžovým dolů před hlavní portál a při pádu se nerozbil. Při bližší prohlídce shledáno dále, že zvon nese na zevnější ploše tři obrazy vyryté, a sice sv. Jana Nepomuckého, sv. Cyrilla a Metoděje a bl. Jana Sarkandra, patrony naší milé vlasti. Zvon jako novější dílo nenesl na sobě nějakých zvláštních památností.
Nyní přišel na řadu zvon velký či prostřední, jak lidé vůbec říkali, zval se však Maria, Isidor. Zvon tento vážil 351 kg a měl velmi silný daleko slyšitelný hlas; asi o 1/2 1 hod. byl vyšinut na plošinu okna na zvonici a rovněž jako předcházející shozen dolů s věže před hlavní portál. Ani tento při pádu se nerozbil. Lid ve velkých zástupech shromážděn naříkal bolestně, hlasitý pláč kol kostela bylo slyšeti. Rovněž i mnohé hrubé slovo padlo, ale nic nepomáhalo; ani promlouvání ani naříkání; zvony byly naloženy na připravený vůz.
Velký zvon nesl následující nápis: IN HONOREM S. B. V. MARIA ET S. ISIDORI FUDIT WOLFGANGUS STAUB OLOMUCENSIS ANNO 1830 FVNDATOR FVIT ISIDORVS STEPHAN AGRICOLA LUTINENSIS ATQUE APOLONIA VXOR EIVS SVB CAPELLANO LOCALI HALLIRZ AUXILI ATOREQVE KVNCZIK. Vedle ještě letopočet 1830 a další nápis německý: Diese drei glocken sind ein lientum Der Pfar Kinder zu Sukdol (geschenkt von Isidor) Stephan. Na jedné straně byl obraz P. Marie, nesoucí v náručí přemilého syna svého Ježíše Krista. Naproti na druhé straně vnější vyryt obraz, kterak rolník v poli oře párou koní blíže návrší, na níž umístěna v pod stromovím dosti prostranná kaplička.
Dále doneseny odpoledne menší zvony z přifařených obcí, a sice ze Seče váhy 42 kg s následujícím nápisem: Olmütz Straub 1788. Na jedné straně Kristus na Kříži, na protější Vzkříšení J. Kr.
Zvon klárecký, 32 kg těžký, měl nápis Olmütz Straub 1800. Na jedné straně Kříž Kristův, na druhé P. Maria s Ježíškem. V Sukdole jen na mnohou domluvu místního faráře, starosty Františka Racla, jakož i váženého rolníka a člena konk. výboru Václava Zatloukala ze Sukdola, byl zvon na kapličce ponechán. Konečně donesen i zvonek z kaple labutické ve váze 18 kg s nápisem Wolfgang Straub 1882, nesoucí jen obraz kříže J. Krista. O čtvrté hodině odvezeny všechny zvony na nádraží do Konice, odkud drahou odvezeny do vídeňského arsenálu. Celková váha všech pěti zvonů obnášela 616 kg, za 1 kg dostalo se 4 K, takže se celkem od c. k. sborového velitelství v Krakově přijal obnos 2.464,- K, které ihned byly účelně ve zdejší záložně uloženy na úrok, knížka pak nej. kn. arcib. kons. k vinkulaci předložena. A tak zvony, které tolik let pokojně slávu Boží v nerušeném klidu hlásaly, s námi na věky se rozloučily. Zůstaly nám pouze nejmenší na zvonici, Sanktus a umíráček.
Dále na kapli v Sukdole, Hrochově, v Lipové a v Seči, kde byly dva a proto ten větší sejmut. Kdo byl toho příčinou - vezmi odplatu svou.
Dne 21. listopadu 1916 roznášely telegramy a telefony na všechny strany celé říše Rakousko - Uherské vele smutnou zprávu o úmrtí Jeho císařské Výsosti (Františka Josefa I.), dlouholetého vládce, který jako v pravdě katolický císař zaopatřen sv. svátostmi svou v pravdě zbožnou duši Pánu života i smrti vydal. Narodil se 18.8. 1830 v Schönbrunu, zemřel tamtéž 21.11.1916 jako 86-letý stařec. Kterýžto od r. 1848 otěže vlády vedl a s moudrostí laskavou sobě svěřené národy spravoval. Byl pochován se všemi poctami v císařské hrobce, jakž toho okolnosti válečné dovolovaly. Dne 3. listopadu 1916 u nás dle nařízení Nejd. kn. arcib. konsistoře konány smuteční zádušní služby Boží přesně dle návodu a nařízení 27.11.1916.
Po nešťastné smrti následníka trůnu Františka Ferdinanda, synovce † císaře Pána, připadlo následnictví trůnu habsburského na jeho synovce Karla Františka, nar. 17.8.1887 syna † arcivévody Otty Františka Josefa, který byl mladším bratrem nešťastně zavražděného v Sarajevu Františka Ferdinanda. Arcivévoda Karel František nastoupil 21. listopadu 1916, vydal krásný manifest Národům, v němž připomíná, že jeho nejprvnější snahou bude, aby zjednal říši brzký a čestný mír, aby národům všem s rovnocennou spravedlností vládl a tak říši sobě svěřenou ku spokojenosti všech národů spravoval. Přijal jméno Karel I., císař rakouský, král český, a t d., zasnouben od 21.10.1911 s vévodkyní Zitou z Parmy. Slavné služby Boží za příčinou nastoupení nového panovníka konány 11.12.1916, jichž se zúčastnila veškerá školní mládež, správy škol, představenstva obcí, jakož i sv. spolky a velké množství farníků.
Dne 6.12.1916 roznesla se po říši radostiplná zvěst, že hlavní město Bukurešť posledního nepřítele, který bez všeliké příčiny proti nám povstal, nemohlo odolati nárazům našich statečných vojsk a vzdalo se na milost a nemilost velitelům našich rekovných vojínů. Za tou příčinou konány též v chrámu Páně slavné služby Boží, po celou hodinu slavnostně vyzváněno; budovy byly slavnostně ozdobeny prapory.
Dne 12.12. podána nabídka k smíru středními státy, Rakouskem, Německem, Bulharskem a Tureckem, čtyřdohodě, měl to býti první krok ke skutečnému míru. Nabídka zní následovně:
Nejhroznější válka, kterou historie kdy viděla, zuří brzo již dva a půl roku ve velké části světa. Tato katastrofa, kterou svazek společné tisícileté civilizace nemohl zadržeti, postihuje lidstvo v jeho nejcennějších vymoženostech. Hrozí zničiti v trosky duševní a materiální pokrok, který byl pýchou Evropy na počátku 20. století. Rakousko-Uhersko a jeho spojenci Německo, Bulharsko a Turecko, projevili v této válce své nepřemožitelné síly. Na svých nepřátelích, počtem a válečným materiálem převahu majících, dobyli mocných úspěchů. Neochvějně vzdorují jich linie stále se opakujícím útokům vojsk jich nepřátel. Poslední útok na Balkáně byl rychle a vítězně přemožen. Poslední události dokazují, že i další trvání války nemůže zlomit jich sílu odporu, že spíše naopak celá situace opravňuje je k očekávání dalších úspěchů. K obraně své existence a svého národního vývoje byly tyto čtyři spojenecké moci nuceny sáhnouti ku zbrani.
Také slavné činy jich vojsk ničeho na tom nezměnily. Stále trvaly na přesvědčení, že jich vlastní správa a odůvodněné nároky nejsou v řádně rozporu správy ostatních národů. Nesměřují k tomu roztříštiti anebo zničiti své nepřátele. Jsouce si vědomi své vojenské a hospodářské síly a jsouce hotovi, v boji jim vnuceném, v případě nutnosti pokračovati až do krajnosti, současně však jsouce proniknuti přáním zmařiti další krveprolití a ukončiti hrůzy války, navrhuji čtyři spojenci moci, aby se nejdříve bylo zahájeno mírové vyjednávání. Návrhy, které přinesou do tohoto vyjednávání a které směřují k tomu zajistiti čest, existenci a svobodu vývoje jich národů, tvoří dle jich přesvědčení vhodný podklad pro vyjednávání trvalého míru - kdyby přes tuto nabídku k míru a smíření měl boj dále trvati, tu spojenecké čtyři moci jsou odhodlány svésti to až do vítězného konce. Odmítají co nejslavnostněji každou zodpovědnost za to před lidstvem i historií.
Než ani tato nabídka nebyla přijata a boje se vedou dále za kruté třeskuté zimy, která dosáhla až 20° C pod nulou.
Dne 25.12. konány jindy radostné svátky vánoční se skleslou myslí a oprávněnou starostlivou obavou, jak bude roku příštího, když tak slibné naděje na brzké ukončení krvavých bojů opětně v niveč se rozplynuly.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1917
Nastal nový rok, na bojištích vládne celkem klid, rozšiřují se domněnky mírové, proskakují novinami zprávy o brzkém skončení válečných zápasů, než všechno jen klam, boj trvá! 18. ledna osiřelý stolec arcibiskupský dostává postulací jednotnou všech členů kapituly nového arcipastýře, jehož předchází ta nejlepší pověst, a sice v jeho eminenci Nejd. Pánu Lvu kardinálu ze Skrbenských v Hřišti, arcibiskupu dosud v Praze, bude jistě v čase s radostí a nadšením uvítán.
Před první poutí na Bol. P. M., či pak vesměs říkávají poutnici před bol. pátkem, byly obnoveny pořádanými sbírkami a dary, jež zvláště vyprosil zdejší kooperátor P. Petr Neduchal u různých příznivců zdejší poutní svatyně, dva postraní oltáříky sv. Josefa a sv. Jana Nep. Původně zamýšleno tak je přepraviti, by mohly býti konsekrovány, než spodní část, jak je zhotovil Metoděj Fabel, podmínkám konsekračním nevyhovuje, pročež od konsekrace prozatím upuštěno. Oprava stála: řezbář 500,- K, mramor. stoly 300 K, jiná vydání, dovoz a materiál na podezdění asi 100 K, celkem 1.260, -K. Téhož času pořízeny nové korouhve za cenu 160,- K, jež dárcové šlechetní u farního úřadu složili; obnoveno vzkříšení příznivostí rodiny Vincence France, rolníka v Hrochově. Rovněž zakoupen nový krásný ornát, nesoucí vzadu obraz Nejčistšího Srdce Bl. P. M., na nějž věnovala v pozůstalosti † Josefa Havelková, rolnice z Lipové, obnos 200,- K, celkem však za něj zaplaceno 360,- K.
Poněvadž válečné zápasy neberou změny, počíná jarem již citelná bída, ba i hlad v lidu se dostavovati. Drahota stoupá úžasně, tak stojí jedno vajíčko až 24 h, jedno malé house 8,- K, kachna 14 dní stará 5 - 7,- K, tele od krávy až 200,- K, 1 pár podsvinčat až 300,- K, hovězí maso, jež stěží už je k dostání, 1 kg až 8,- K, vepřové až 10,- K, sádlo 12,- K, slanina 14,- a více, pár obyčejných bot až 60,- K, ba donesly noviny zprávu, že v Praze prodala se jedna husa za 90,- K. Drahota úžasná, jež i fara v hojné zakusila míře, zvláště když mor zachvátil drůbež na dvoře, zničiv 19 slepic, 3 husy, 3 kachny, 2 krocany, což činí škodu několik set korun.
Ač bída v míře nejvyšší všady se rozmáhá, není žádné dosud vyhlídky na skončení války, která tolik zla již světu přivodila. Ku konci měsíce června počala novinami procházet zpráva, že 2. července má být slavně intronizován, tj. uveden do svého úřadu, nově zvolený arcibiskup Nejd. pán a kardinál Lev Skrbenský ze Hříště, dosud arcibiskup pražský. Tyto zprávy konečně se potvrdily býti pravdivými. Přijel do Olomouce 1. července a byl úředně uvítán, jak tomu hrozné časy válečné dovolovaly. Dne 2. července byl slavně v úřad svůj arcipastýřský uveden, o naší velké pouti o navštívení P. Marie, za přítomnosti nejvyšších stát. úřadu, vysoké šlechty a velmi četného kněžstva, jež spěchalo svému novému arcipastýři osvědčiti svou úctu, lásku a oddanost. I u nás oslaven příchod jeho přiměřeně. Vlající s věže prapor oznamoval jeho příchod; 1 hodiny znějící zvony rozhlašovaly jeho oblíbenost na dosavadním působišti. V neděli 2.7. nesly se prosby poutníků, zde v tisících shromážděných, ku Všemohoucímu za vyprošení Božího požehnání pro našeho nového arcipastýře a jeho apoštolskou činnost, a to zvláště při velkých službách Božích a odpoledne, kdy konána zvláštní pobožnost k Božskému Srdci Páně na týž zbožný úmysl. Mnogaja ljeta!!!
Dne 5. července na slavnost sv. patronů zemských Cyrilla a Metoděje, po sv. požehnání, po ochodu poutníků přihnala se a přenesla se přes kraj hrozná bouře od severozápadu, se strašlivou větrnou smrští spojená, jaké hrůzy byla, mezi obyvateli není pamětníka. Strašně řádící vichřici padlo za oběť mnohé stromoví z nichž některé jako plotní kůl byly zpřelámány; střechy roztrhány a rozneseny, seno a jetele usušené do neznáma rozmetáno; krámky kol chrámu zpřevráceny, tašky z kostela sházeny a rozbity; ve farské zahradě tři stromy vyvráceny; k hrůzám válečným přistupují ještě hrůzy živelné. Bože chraň lidu svého!
Hrůzy ze všech stran, válka neochabuje, boje ve stejné síle zuří. Dále sv. otec Benedikt XV. volá k dítkám nevinným, spěchejte k Pánu, proste za pokoj, volejte za mír, po celém světě katolickém slyšen jeho hlas. Dítky katolické přijímají sv. svátosti na vyprošení potřebného míru. V našem poutním chrámu P. přistoupilo ke stolu Páně 520 školních a ze školy vystoupivších dítek, aby v modlitbách společných spojilo se sv. Otcem a prosili za očekávaný pokoj. Než ani hlas nevinných dítek nebyl slyšen, místo míru povstala nová válka. Sousední Rumunsko přidalo se k našim nepřátelům a vypovědělo nám válku dne 27. srpna běž. roku, ani nám není dosti známo, jakými pohnutkami k tomu činu bylo vedeno. Tento postup našeho souseda měl za následek, že ihned dva dni později všichni naši spojenci, Německo, Bulharsko i Turecko, vypověděli vojnu Rumunsku a místo míru rozzuřil se hrozný boj, který zpočátku nepřátelskému Rumunsku jakýsi přinesl úspěch, záhy však úspěch obrátil se na prospěch mocností ústředních.
Mezitím co boje znovu na všech bojištích se rozzuřily, sbírali jsme z polností vypěstovanou úrodu. Žita byla velmi chybová, rez obilný zachvátil žito celého kraje i okolí, též i ovsy nebyly nejzdařilejší, lepší byly poněkud pšenice a pěkné byly i ječmeny. Žně byly příznivým počasím hojně podporovány. I zemáky lépe se urodily než roku předešlého.
Všechny tyto nesnáze a bolestné události nesl lid zcela klidně. Sotva však ukončena sklizeň s polí, počaly se ozývati zvěsti, že zvony ze všech kostelů budou sňaty, aby předány byly válečným potřebám. A zvěst, která zdála se býti z počátku jen pouhou bajkou, za velmi krátký čas stala se skutečností opravdovou. Bylo to 27. září b. r. když došla far. úřadu úřední zpráva od zástupce c. k. sborového velitelství v Krakově, že zítra již, 28.9., budou sňaty se zdejší věže pro válečné účely. Zpráva rozšířila se po farnosti blesku rychle. Večer 27.9. byl tichý. O 7 hodině rozhlaholily se naše milé zvony, aby rozloučily se s farníky. Hlas jejich shromáždil před chrámem velký zástup lidí, vybíhali ze stavení, hlasitě a bolestně plačíce, mnozí i proti takým nařízením reptajíce, celou hodinu loučily se drahocenné zvony, tím milejší, ježto byly darovány štědrostí zbožných poutníků Isidora a Apolonie Stephan, manželů rolnických z Lutína u Olomouce.
Následující den o 1/2 7 hod. až do 7 hod. zvaly svým líbezným hlasem milé farníky naposled ke službám Božím. Kostel bylť téměř plný, vždyť byl pamětihodný den sv. Václava, vojvody českého, patrona arcidiecéze a ochránce království českého. O 11-té hod. dostavilo se 10 vojínů s domobraneckým inženýrem Josefem Klimešem z Konice, kteří celkem chovali se slušně a uctivě. Ještě jednou všemi zvony zazvonili asi 1 hodiny, pak se dali do práce. Odmontovali nejprve tak zvaný Poledňák; nejnovější na věži umístěný; vážil 173 kg a měl následující nápis:
IN HONOREM S. S. CYRILLI S. METHODU SUB PAROCHO ALOISIO DVOŔAK Gegossen V. F. Coessner in Wien Simmering a Olmütz 1882. Byl totiž přelit ze starého prasklého zvonu, kterýžto nový nikdy prý nemá milého a příjemného hlasu jako zvon původní z roku 1830.
Zvon byl vyhozen oknem věžovým dolů před hlavní portál a při pádu se nerozbil. Při bližší prohlídce shledáno dále, že zvon nese na zevnější ploše tři obrazy vyryté, a sice sv. Jana Nepomuckého, sv. Cyrilla a Metoděje a bl. Jana Sarkandra, patrony naší milé vlasti. Zvon jako novější dílo nenesl na sobě nějakých zvláštních památností.
Nyní přišel na řadu zvon velký či prostřední, jak lidé vůbec říkali, zval se však Maria, Isidor. Zvon tento vážil 351 kg a měl velmi silný daleko slyšitelný hlas; asi o 1/2 1 hod. byl vyšinut na plošinu okna na zvonici a rovněž jako předcházející shozen dolů s věže před hlavní portál. Ani tento při pádu se nerozbil. Lid ve velkých zástupech shromážděn naříkal bolestně, hlasitý pláč kol kostela bylo slyšeti. Rovněž i mnohé hrubé slovo padlo, ale nic nepomáhalo; ani promlouvání ani naříkání; zvony byly naloženy na připravený vůz.
Velký zvon nesl následující nápis: IN HONOREM S. B. V. MARIA ET S. ISIDORI FUDIT WOLFGANGUS STAUB OLOMUCENSIS ANNO 1830 FVNDATOR FVIT ISIDORVS STEPHAN AGRICOLA LUTINENSIS ATQUE APOLONIA VXOR EIVS SVB CAPELLANO LOCALI HALLIRZ AUXILI ATOREQVE KVNCZIK. Vedle ještě letopočet 1830 a další nápis německý: Diese drei glocken sind ein lientum Der Pfar Kinder zu Sukdol (geschenkt von Isidor) Stephan. Na jedné straně byl obraz P. Marie, nesoucí v náručí přemilého syna svého Ježíše Krista. Naproti na druhé straně vnější vyryt obraz, kterak rolník v poli oře párou koní blíže návrší, na níž umístěna v pod stromovím dosti prostranná kaplička.
Dále doneseny odpoledne menší zvony z přifařených obcí, a sice ze Seče váhy 42 kg s následujícím nápisem: Olmütz Straub 1788. Na jedné straně Kristus na Kříži, na protější Vzkříšení J. Kr.
Zvon klárecký, 32 kg těžký, měl nápis Olmütz Straub 1800. Na jedné straně Kříž Kristův, na druhé P. Maria s Ježíškem. V Sukdole jen na mnohou domluvu místního faráře, starosty Františka Racla, jakož i váženého rolníka a člena konk. výboru Václava Zatloukala ze Sukdola, byl zvon na kapličce ponechán. Konečně donesen i zvonek z kaple labutické ve váze 18 kg s nápisem Wolfgang Straub 1882, nesoucí jen obraz kříže J. Krista. O čtvrté hodině odvezeny všechny zvony na nádraží do Konice, odkud drahou odvezeny do vídeňského arsenálu. Celková váha všech pěti zvonů obnášela 616 kg, za 1 kg dostalo se 4 K, takže se celkem od c. k. sborového velitelství v Krakově přijal obnos 2.464,- K, které ihned byly účelně ve zdejší záložně uloženy na úrok, knížka pak nej. kn. arcib. kons. k vinkulaci předložena. A tak zvony, které tolik let pokojně slávu Boží v nerušeném klidu hlásaly, s námi na věky se rozloučily. Zůstaly nám pouze nejmenší na zvonici, Sanktus a umíráček.
Dále na kapli v Sukdole, Hrochově, v Lipové a v Seči, kde byly dva a proto ten větší sejmut. Kdo byl toho příčinou - vezmi odplatu svou.
Dne 21. listopadu 1916 roznášely telegramy a telefony na všechny strany celé říše Rakousko - Uherské vele smutnou zprávu o úmrtí Jeho císařské Výsosti (Františka Josefa I.), dlouholetého vládce, který jako v pravdě katolický císař zaopatřen sv. svátostmi svou v pravdě zbožnou duši Pánu života i smrti vydal. Narodil se 18.8. 1830 v Schönbrunu, zemřel tamtéž 21.11.1916 jako 86-letý stařec. Kterýžto od r. 1848 otěže vlády vedl a s moudrostí laskavou sobě svěřené národy spravoval. Byl pochován se všemi poctami v císařské hrobce, jakž toho okolnosti válečné dovolovaly. Dne 3. listopadu 1916 u nás dle nařízení Nejd. kn. arcib. konsistoře konány smuteční zádušní služby Boží přesně dle návodu a nařízení 27.11.1916.
Po nešťastné smrti následníka trůnu Františka Ferdinanda, synovce † císaře Pána, připadlo následnictví trůnu habsburského na jeho synovce Karla Františka, nar. 17.8.1887 syna † arcivévody Otty Františka Josefa, který byl mladším bratrem nešťastně zavražděného v Sarajevu Františka Ferdinanda. Arcivévoda Karel František nastoupil 21. listopadu 1916, vydal krásný manifest Národům, v němž připomíná, že jeho nejprvnější snahou bude, aby zjednal říši brzký a čestný mír, aby národům všem s rovnocennou spravedlností vládl a tak říši sobě svěřenou ku spokojenosti všech národů spravoval. Přijal jméno Karel I., císař rakouský, král český, a t d., zasnouben od 21.10.1911 s vévodkyní Zitou z Parmy. Slavné služby Boží za příčinou nastoupení nového panovníka konány 11.12.1916, jichž se zúčastnila veškerá školní mládež, správy škol, představenstva obcí, jakož i sv. spolky a velké množství farníků.
Dne 6.12.1916 roznesla se po říši radostiplná zvěst, že hlavní město Bukurešť posledního nepřítele, který bez všeliké příčiny proti nám povstal, nemohlo odolati nárazům našich statečných vojsk a vzdalo se na milost a nemilost velitelům našich rekovných vojínů. Za tou příčinou konány též v chrámu Páně slavné služby Boží, po celou hodinu slavnostně vyzváněno; budovy byly slavnostně ozdobeny prapory.
Dne 12.12. podána nabídka k smíru středními státy, Rakouskem, Německem, Bulharskem a Tureckem, čtyřdohodě, měl to býti první krok ke skutečnému míru. Nabídka zní následovně:
Nejhroznější válka, kterou historie kdy viděla, zuří brzo již dva a půl roku ve velké části světa. Tato katastrofa, kterou svazek společné tisícileté civilizace nemohl zadržeti, postihuje lidstvo v jeho nejcennějších vymoženostech. Hrozí zničiti v trosky duševní a materiální pokrok, který byl pýchou Evropy na počátku 20. století. Rakousko-Uhersko a jeho spojenci Německo, Bulharsko a Turecko, projevili v této válce své nepřemožitelné síly. Na svých nepřátelích, počtem a válečným materiálem převahu majících, dobyli mocných úspěchů. Neochvějně vzdorují jich linie stále se opakujícím útokům vojsk jich nepřátel. Poslední útok na Balkáně byl rychle a vítězně přemožen. Poslední události dokazují, že i další trvání války nemůže zlomit jich sílu odporu, že spíše naopak celá situace opravňuje je k očekávání dalších úspěchů. K obraně své existence a svého národního vývoje byly tyto čtyři spojenecké moci nuceny sáhnouti ku zbrani.
Také slavné činy jich vojsk ničeho na tom nezměnily. Stále trvaly na přesvědčení, že jich vlastní správa a odůvodněné nároky nejsou v řádně rozporu správy ostatních národů. Nesměřují k tomu roztříštiti anebo zničiti své nepřátele. Jsouce si vědomi své vojenské a hospodářské síly a jsouce hotovi, v boji jim vnuceném, v případě nutnosti pokračovati až do krajnosti, současně však jsouce proniknuti přáním zmařiti další krveprolití a ukončiti hrůzy války, navrhuji čtyři spojenci moci, aby se nejdříve bylo zahájeno mírové vyjednávání. Návrhy, které přinesou do tohoto vyjednávání a které směřují k tomu zajistiti čest, existenci a svobodu vývoje jich národů, tvoří dle jich přesvědčení vhodný podklad pro vyjednávání trvalého míru - kdyby přes tuto nabídku k míru a smíření měl boj dále trvati, tu spojenecké čtyři moci jsou odhodlány svésti to až do vítězného konce. Odmítají co nejslavnostněji každou zodpovědnost za to před lidstvem i historií.
Než ani tato nabídka nebyla přijata a boje se vedou dále za kruté třeskuté zimy, která dosáhla až 20° C pod nulou.
Dne 25.12. konány jindy radostné svátky vánoční se skleslou myslí a oprávněnou starostlivou obavou, jak bude roku příštího, když tak slibné naděje na brzké ukončení krvavých bojů opětně v niveč se rozplynuly.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1917