Kronika 1917
Rok 1917
Začal Nový rok; počal jako loni mírovou pobožností. Věřící farnosti opětně ve velmi četném počtu asi 500 dostavili se ku sv. svátostem, prosíce tímto nejúčinnějším prostředkem o ukončení běd válečných, než již 19. ledna b. r. rozhlašovaly všechny časopisy, že vlivem Anglie všechny mírové naděje a vyjednávání na shora označeném podkladě jsou marné.
Válečné poměry neberou změny ani konec, přivodily již mezi lid na venkově citelnou bídu, kterážto se ještě zvýšila, když z nařízení vlády provedena requisice obilí, zemáků, sena, jetele, od 25/2 do 5/3 t. r. Vojíni 4 vedení desátníkem od 25. zemského pluku z Mor. Jičína přibyli, aby poskytli ochranu komisi provádějící requisici. Komisařem pověřeným a zodpovědným pro Sukdol, Jednov, Klárky, byl c. k. hejtmanstvím v Litovli jmenován p. Jindřich Veselý, nadučitel v Hrochově, odhadcem byl p. Hynek Šín z Hrochova, dále komise sestávala ze starosty obce Františka Racla a místního faráře Aloise Šilhavého, jako člena žňové aprobační komise, kterýžto podstatnější byl pro ochranu obyvatelstva. Requisice počala s čís 1. ve mlýně p. Františka Bittnera, kde vše prohlédnuto a shledáno v pořádku. Než odpoledne stalo se udání od jisté svobodné ženštiny, dosti pochybné pověsti se těšící, že kryty jsou zásoby hojné na hřbitově. Z počátku zdála se zpráva tato býti neuvěřitelnou; ale stala se skutečností, když komise odebrala se na místo označené, aby se přesvědčila. Konstatováno, že v hrobě dva dny před tím pochovaného starce Františka Lišky, přímo na rakvi, uloženy byly čtyři pytle obilí; hrob nemohl býti zahrnut pro krutost stále trvající zimy. Dále bylo nalezeno ještě na půdě hřbitovní márnice 6 dalších pytlů. Celkem bylo nalezeno a zabaveno 280 kg žita, 63 kg bílé pšeničné mouky, 31 kg ovsa a 1 homole cukru 12 kg vážící, což vše připadlo ve prospěch státu. Majitelé, ač pytle jmény byly popsány, při soudním šetření se nepřihlásili, a tak ušli předepsaným obrovským pokutám, jež na zatajení zásob až do výše 5.000,- K byly vyměřeny. Lid trnul hrůzou a strachem, neboť po odhalení skrytých zásob prováděna prohlídka s dvojnásobnou přísností a to zvláště v Jednově, kde ani poutní chrám nevyjmut a prohledán do všech krajností až do vrchu věže, tak stalo se na žádost samého místního faráře, o němž z počátku se myslelo, že zásoby na hřbitově nalezené jemu přináleží; než vyšetřování shledalo, že majiteli ukrytých zásob jsou jiní. Vojíni rodem Poláci a dobří katolíci, zdráhali se hledati v chrámě a místo prohlídky zbožně ve chrámu se pomodlili. Bylo celkem v obci Sukdol, Jednov, Klárky přes 30 met. (q) zrequirováno a státu odvedeno. Dodávka se ještě zvýšila, když i výživa na lid s nejmenším kvantu na výživu do 15. srpna vypočítána, ihned v příštích čtrnácti dnech 1/6 do 15/8 byla lidu odebrána. Na jaře nastal již citelný hlad, zvláště mezi menším lidem, který si dříve u rolníků vypomohl. Nastala doba setí, dlouhotrvající zimou až na konec dubna. Nebylo dostatek semena, sháňka po ječmenu a ovsu byla veliká. Nevíce pochybily zemáky a cena jich stoupla do té míry, že se platilo 100 Kg až 40,- K, cena k neuvěření. Bída dostoupila té výše, že v blízkém Prostějově došlo ku vzbouření, kde padlo za oběť 22 lidských životů a 48 zraněných, a přece válečné události stejným tempem jsou dále.
Dne 27. dubna připadly jmeniny Jejího Veličenstva císařovny Zity, oslaveny slavnými službami Božími. Na školách bylo prázdno, podobně i 9. května v den narozenin, rovněž konány slavné služby Boží jako 27. dubna, veřejné budovy byly ozdobeny prapory a školní dítky měly prázdno.
Dne 30. března jako roku každého konána první jarní pouť; ač počasí bylo mrazivé a nevlídné, sešlo se mnoho poutníků i z daleka; ten den přijalo sv. svátosti na 1 300 zbožných věřících. Slavnostní kázání, jež došlo všady zaslouženého uznání, měl vel. p. Antonín Marek, kaplan z Konice, dále vypomáhali dp. Adolf Kupka, far. v Přemyslovicích, i se svým kaplanem, p. farář Jar. Januštík ze Stražiska, p. Frant. Crha, farář z něm. Brodku, pan kons. rada a farář ze Ptení. Zvláštního lesku dodal slavnosti nadšený ctitel zdejší bol. Bohorodičky a neúnavný pomocník ve zpovědnici, vldp. děkan Ant. Zbořil, skut. Rada Jeho Eminence, který měl slavnostní velké služby Boží a odpoledne vykonal společnou mírovou pobožnost s věřícími, jimiž byl kostel přeplněn. Jemu Bůh splatiž za oběti poutnímu místu zdejšímu přinesené.
17.5. připadla slavnost Nanebevstoupení Páně, pro zdejší farnost dvojnásob slavný den. Ráno při ranních službách B. bylo slavné sv. přijímání maličkých, bylo jich asi 70. Napřed byla zpívaná mše sv., před sv. přijímáním případná promluva, jež maličké i dospělé dojala až k slzám radosti, děvčátka druhého a třetího škol. roku klečela po prve u stolu Páně, jako družičky nastrojeny, držíce v rukou hořící svíce. Všem bylo čísti radost a spokojenost ve tvářích. Tím vykonalo se první sv. přijímání dle přání a nařízení nejd. P. arcipastýře, Jeho Eminence, p. kardinála Leona.
Téhož dne ještě jedna konala se radostná událost ve farnosti. Posvěcen nový kamenný kříž v Sukdole u čís. 53, zbudovaný nákladem 400,- K p. Františkem Pijáčkem, rol. výměnkem č. 35 v Sukdole, dlouholetým předsedou konkur. výboru, dosavadním kostelním hospodářem a otcem chudých, jakož i jeho šlechetnou manželkou Františkou. Když všechny předběžné práce ukončeny, fond zaručen, povolení ke svěcení od nejd. konsistoře vymoženo, stanoven den ku svěcení na 17. květen b. r. na slavnost Nanebevstoupení Páně na odpoledne. Den byl překrásný, vše v květu, slunce dopoledne za mraky ukázalo svou tvář a teple zářilo, teplo jarní rozlévajíc po kraji. O 1/2 druhé odpoledne sešlo se veliké množství družiček, školních dítek, mládenců a panen dospělých všech věků, i sukdolský spolek hasičů. Průvod vyšel přesně o 3/4 na druhou předně za křížem, školní dítky, pak mládež, hasičský sbor, družičky, kněžstvo, za nimi nepřehlední zástupové zbožných věřících v nerušeném pořádku za zpěvu zbožných písní až k novému kříži, krásně ozdobenému. Zpěváci při příchodu zapěli krásný případný sbor, po něm vykonal posvěcení místní farář Al. Šilhavý za asistence kaplana P. Petra Neduchala a kaplana vel. p. Františka Černocha z Konice. Po svěcení měl slavnostní promluvu místní kaplan P. Petr Neduchal na téma „Kříž Kristův útočištěm křesťanů hříšníků v životě i při smrti“, dojem řečí byl dokonalý, po ní opětně slavnostní píseň, při které družičky šly kolem kříže a sypaly kol něj květiny, pak vykonány případné modlitby, rozdány pamětní obrázky a průvod vrátil se zpět, průvod jakého farnost neviděla, za zpěvu písně „Bože chválíme Tebe“ a „Tisíckrát pozdravujeme tebe“, slavným „Te Deum“ a sv. požehnáním slavnost tato překrásná a zdařilá skončena.
Po přání nejdůstojnějšího arcipastýře Jeho Eminence konala se od 7. do 15 června, tj. od slavnosti Božího Těla až do slavnosti Božského Srdce Páně, devítidenní pobožnost ku poctě Božského Srdce Páně, za vyprošení brzkého míru, za odvrácení hladu a nakažlivých nemocí. Věřící zdejší farnosti, dosud i za těchto těžkých časů P. Bohu oddaní a v jeho zprostředkující účinnou moc důvěřujíce, v hojném počtu pobožností se zúčastňovali a pilně zvláště každodenně sv. svátosti přijímali; napočítáno těch, kteří přijali sv. přijímání v těchto 9-ti dnech, napočítáno 923. Krásná tato devítidenní pobožnost ukončena na slavnost Božského Srdce Páně slavnými službami Božími dle nařízení.
Po celé jaro panovalo hrozné sucho úzkost lidu už dostoupila vrchu, jak bude; vše slunečním úpalem zničeno, naděje na žně jsou velmi smutné. Konečně 20. června spustil se osvěžující pokojný deštíček, vše k novému životu se probralo.
Dne 26. konána kanonická vizitace, ale jen válečná, pouze odpoledne odbylo se o 2 hod. požehnání, pak zkouška dítek z náboženství, přehlídka úředních knih a kostela, vše za odpoledne ukončeno.
Hrozné sucho, které zdejší kraj a okolí zachvátilo, trvalo dále přes celé léto, naděje na úrodu, která dosud byla dosti slibná, oklamala docela.
Dne 29. července konala se v obci Seči řídká slavnost, za to tím okázalejší, na obci při kapli sv. Martina na místě dřevěného, již velmi sešlého, dala postaviti svým nákladem zdejší rodačka, hospodyně na faře ve Smilově, Anna Trundová pěkný kamenný kříž; náklad na něj obnášel 810,- K, toho dne byl slavnostně posvěcen odpoledne po požehnání s následujícím pořadem. Kolem kříže shromážděny družičky jako věnec kol něho stojíce; místní farář za asistence kaplana P. Petra Neduchala a novokněze P. Theodora Funka, rodáka sečského, vykonal svěcení; potom zapěn slavnostní sbor, pak kázání o úctě kříže Kristovu povinné; pak uctění kříže od družiček, které obcházejíce zasypávali hojně kytkami; pak v kapli samé slavným „Bože chválíme Tebe“, krásná slavnost skončena.
Dne 5. srpna slavena ve zdejší svatyni poutní slavnost porciunkulových odpustků za veliké účasti věřících, slavnostní kázání měl P. Alois Jašek, katecheta z Prostějova, průvod vedl odpoledne vys. dp. Antonín Zbořil, který též i ve zpovědnici vypomáhal po oba dny; pře 2 tisíce věřících přijaly sv. svátosti.
Právě nastaly žně a lidé smutně se brali s nástroji sečnými do polí, úroda byla taková slabá, že jí není pamětníka; žita řídká a nízká, ječmeny a ovsy sotva vymetaly, zemáky byly jako vlašské ořechy a jen několik pod kopcem, krmná řepa téměř žádná, hrozné toto sucho trvalo až do 5.10.1917, kdy spustil se vydatný déšť a naplnil úplně vyprázdněné studny. Lidé s hrůzou patřili do budoucnosti, jak bude po zimě, dobytek byl vyprodán a který zůstal byl tak chudý v zimě, že bylo lítostí naň patřiti.
Dne 4. října dostavila se vojenská komise a odebrala k válečným účelům třetí zvon na věži, pak ještě s kaple sukdolské a hrochovské; v náhradu za to objednány tři zvony ocelové u firmy Manoušek v Brně a sice pro Klárky, Sukdol, Hrochov a Labutice.
Následkem stále trvajícího sucha polní podzimní práce velmi až do půl listopadu se opozdily.
První jmeniny jeho veličenstva císaře a krále našeho Karla I. oslaveny přiměřeně slavnými službami Božími, kostel a fara ozdobeny prápory; brzy nato opětně, a to 26. t. m., konány znovu děkovné bohoslužby za zachránění jeho z nebezpečí smrti, jenž mu hrozila utonutím v blízkosti italského bojiště.
Dne 30. listopadu roznášely telegrafy po vlastech našich první radostné zprávy, jež srdcem lidských milo zachvívaly, že největší kolos světa, říše ruská, je už naprosto sytá bezúčelného boje a přichází s nabídkou příměří, které uzavřeno na 10 dní nejprve, pak prodlouženo. Započato vyjednávání jež vedlo nejprve k míru s Ukrajinou 9. února, konečně vynucen Německem násilně mír v Brestu Litevském, na ostatním rozbouřeném uvnitř Rusku, dne 3. března, který sotva bude podkladem k míru trvalému.
Mysl lidí, která zprávami o příměří a prvním vyjednávání mírovém trochu se na chvíli vyjasnila, zatemnila se už příštím měsícem úplně; ohlašovaly se nové requisice vojenské, a konány s velikou přísností od 18. až 31. prosince za asistence vojínů, v každé komisi byl jeden voják-žid; z toho přece jde úplně na jedno, kdo v Rakousku vládne a má moc; židák měl dělati inspektora nad ostatními vojíny katolíky, tak daleko jsme to už v Rakousku dovedli, že i při requisici mají první slovo židáci; centrály, kam requirované věci odváženy, jsou úplně v moci židů, mající prázdné sýpky a komory, překonali jsme i tyto dny nové hrůzy.
Za těchto stálých strastí nastaly nám milé vánoce, na které jsme se letos po celou dobu adventní připravovali zpívanými roráty každý den, abychom si vyprosili přímluvy mocné máti Boží, by nám mír zprostředkovala, ale což to pomáhá, když na jedné straně jeden nepřítel složil zbraně, ale celá Amerika proti nám povstala, až do poslední nejmenší republiky zvané Panama, všechny nám vypověděly válku, málo naděje na opravdový konec.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1918
Začal Nový rok; počal jako loni mírovou pobožností. Věřící farnosti opětně ve velmi četném počtu asi 500 dostavili se ku sv. svátostem, prosíce tímto nejúčinnějším prostředkem o ukončení běd válečných, než již 19. ledna b. r. rozhlašovaly všechny časopisy, že vlivem Anglie všechny mírové naděje a vyjednávání na shora označeném podkladě jsou marné.
Válečné poměry neberou změny ani konec, přivodily již mezi lid na venkově citelnou bídu, kterážto se ještě zvýšila, když z nařízení vlády provedena requisice obilí, zemáků, sena, jetele, od 25/2 do 5/3 t. r. Vojíni 4 vedení desátníkem od 25. zemského pluku z Mor. Jičína přibyli, aby poskytli ochranu komisi provádějící requisici. Komisařem pověřeným a zodpovědným pro Sukdol, Jednov, Klárky, byl c. k. hejtmanstvím v Litovli jmenován p. Jindřich Veselý, nadučitel v Hrochově, odhadcem byl p. Hynek Šín z Hrochova, dále komise sestávala ze starosty obce Františka Racla a místního faráře Aloise Šilhavého, jako člena žňové aprobační komise, kterýžto podstatnější byl pro ochranu obyvatelstva. Requisice počala s čís 1. ve mlýně p. Františka Bittnera, kde vše prohlédnuto a shledáno v pořádku. Než odpoledne stalo se udání od jisté svobodné ženštiny, dosti pochybné pověsti se těšící, že kryty jsou zásoby hojné na hřbitově. Z počátku zdála se zpráva tato býti neuvěřitelnou; ale stala se skutečností, když komise odebrala se na místo označené, aby se přesvědčila. Konstatováno, že v hrobě dva dny před tím pochovaného starce Františka Lišky, přímo na rakvi, uloženy byly čtyři pytle obilí; hrob nemohl býti zahrnut pro krutost stále trvající zimy. Dále bylo nalezeno ještě na půdě hřbitovní márnice 6 dalších pytlů. Celkem bylo nalezeno a zabaveno 280 kg žita, 63 kg bílé pšeničné mouky, 31 kg ovsa a 1 homole cukru 12 kg vážící, což vše připadlo ve prospěch státu. Majitelé, ač pytle jmény byly popsány, při soudním šetření se nepřihlásili, a tak ušli předepsaným obrovským pokutám, jež na zatajení zásob až do výše 5.000,- K byly vyměřeny. Lid trnul hrůzou a strachem, neboť po odhalení skrytých zásob prováděna prohlídka s dvojnásobnou přísností a to zvláště v Jednově, kde ani poutní chrám nevyjmut a prohledán do všech krajností až do vrchu věže, tak stalo se na žádost samého místního faráře, o němž z počátku se myslelo, že zásoby na hřbitově nalezené jemu přináleží; než vyšetřování shledalo, že majiteli ukrytých zásob jsou jiní. Vojíni rodem Poláci a dobří katolíci, zdráhali se hledati v chrámě a místo prohlídky zbožně ve chrámu se pomodlili. Bylo celkem v obci Sukdol, Jednov, Klárky přes 30 met. (q) zrequirováno a státu odvedeno. Dodávka se ještě zvýšila, když i výživa na lid s nejmenším kvantu na výživu do 15. srpna vypočítána, ihned v příštích čtrnácti dnech 1/6 do 15/8 byla lidu odebrána. Na jaře nastal již citelný hlad, zvláště mezi menším lidem, který si dříve u rolníků vypomohl. Nastala doba setí, dlouhotrvající zimou až na konec dubna. Nebylo dostatek semena, sháňka po ječmenu a ovsu byla veliká. Nevíce pochybily zemáky a cena jich stoupla do té míry, že se platilo 100 Kg až 40,- K, cena k neuvěření. Bída dostoupila té výše, že v blízkém Prostějově došlo ku vzbouření, kde padlo za oběť 22 lidských životů a 48 zraněných, a přece válečné události stejným tempem jsou dále.
Dne 27. dubna připadly jmeniny Jejího Veličenstva císařovny Zity, oslaveny slavnými službami Božími. Na školách bylo prázdno, podobně i 9. května v den narozenin, rovněž konány slavné služby Boží jako 27. dubna, veřejné budovy byly ozdobeny prapory a školní dítky měly prázdno.
Dne 30. března jako roku každého konána první jarní pouť; ač počasí bylo mrazivé a nevlídné, sešlo se mnoho poutníků i z daleka; ten den přijalo sv. svátosti na 1 300 zbožných věřících. Slavnostní kázání, jež došlo všady zaslouženého uznání, měl vel. p. Antonín Marek, kaplan z Konice, dále vypomáhali dp. Adolf Kupka, far. v Přemyslovicích, i se svým kaplanem, p. farář Jar. Januštík ze Stražiska, p. Frant. Crha, farář z něm. Brodku, pan kons. rada a farář ze Ptení. Zvláštního lesku dodal slavnosti nadšený ctitel zdejší bol. Bohorodičky a neúnavný pomocník ve zpovědnici, vldp. děkan Ant. Zbořil, skut. Rada Jeho Eminence, který měl slavnostní velké služby Boží a odpoledne vykonal společnou mírovou pobožnost s věřícími, jimiž byl kostel přeplněn. Jemu Bůh splatiž za oběti poutnímu místu zdejšímu přinesené.
17.5. připadla slavnost Nanebevstoupení Páně, pro zdejší farnost dvojnásob slavný den. Ráno při ranních službách B. bylo slavné sv. přijímání maličkých, bylo jich asi 70. Napřed byla zpívaná mše sv., před sv. přijímáním případná promluva, jež maličké i dospělé dojala až k slzám radosti, děvčátka druhého a třetího škol. roku klečela po prve u stolu Páně, jako družičky nastrojeny, držíce v rukou hořící svíce. Všem bylo čísti radost a spokojenost ve tvářích. Tím vykonalo se první sv. přijímání dle přání a nařízení nejd. P. arcipastýře, Jeho Eminence, p. kardinála Leona.
Téhož dne ještě jedna konala se radostná událost ve farnosti. Posvěcen nový kamenný kříž v Sukdole u čís. 53, zbudovaný nákladem 400,- K p. Františkem Pijáčkem, rol. výměnkem č. 35 v Sukdole, dlouholetým předsedou konkur. výboru, dosavadním kostelním hospodářem a otcem chudých, jakož i jeho šlechetnou manželkou Františkou. Když všechny předběžné práce ukončeny, fond zaručen, povolení ke svěcení od nejd. konsistoře vymoženo, stanoven den ku svěcení na 17. květen b. r. na slavnost Nanebevstoupení Páně na odpoledne. Den byl překrásný, vše v květu, slunce dopoledne za mraky ukázalo svou tvář a teple zářilo, teplo jarní rozlévajíc po kraji. O 1/2 druhé odpoledne sešlo se veliké množství družiček, školních dítek, mládenců a panen dospělých všech věků, i sukdolský spolek hasičů. Průvod vyšel přesně o 3/4 na druhou předně za křížem, školní dítky, pak mládež, hasičský sbor, družičky, kněžstvo, za nimi nepřehlední zástupové zbožných věřících v nerušeném pořádku za zpěvu zbožných písní až k novému kříži, krásně ozdobenému. Zpěváci při příchodu zapěli krásný případný sbor, po něm vykonal posvěcení místní farář Al. Šilhavý za asistence kaplana P. Petra Neduchala a kaplana vel. p. Františka Černocha z Konice. Po svěcení měl slavnostní promluvu místní kaplan P. Petr Neduchal na téma „Kříž Kristův útočištěm křesťanů hříšníků v životě i při smrti“, dojem řečí byl dokonalý, po ní opětně slavnostní píseň, při které družičky šly kolem kříže a sypaly kol něj květiny, pak vykonány případné modlitby, rozdány pamětní obrázky a průvod vrátil se zpět, průvod jakého farnost neviděla, za zpěvu písně „Bože chválíme Tebe“ a „Tisíckrát pozdravujeme tebe“, slavným „Te Deum“ a sv. požehnáním slavnost tato překrásná a zdařilá skončena.
Po přání nejdůstojnějšího arcipastýře Jeho Eminence konala se od 7. do 15 června, tj. od slavnosti Božího Těla až do slavnosti Božského Srdce Páně, devítidenní pobožnost ku poctě Božského Srdce Páně, za vyprošení brzkého míru, za odvrácení hladu a nakažlivých nemocí. Věřící zdejší farnosti, dosud i za těchto těžkých časů P. Bohu oddaní a v jeho zprostředkující účinnou moc důvěřujíce, v hojném počtu pobožností se zúčastňovali a pilně zvláště každodenně sv. svátosti přijímali; napočítáno těch, kteří přijali sv. přijímání v těchto 9-ti dnech, napočítáno 923. Krásná tato devítidenní pobožnost ukončena na slavnost Božského Srdce Páně slavnými službami Božími dle nařízení.
Po celé jaro panovalo hrozné sucho úzkost lidu už dostoupila vrchu, jak bude; vše slunečním úpalem zničeno, naděje na žně jsou velmi smutné. Konečně 20. června spustil se osvěžující pokojný deštíček, vše k novému životu se probralo.
Dne 26. konána kanonická vizitace, ale jen válečná, pouze odpoledne odbylo se o 2 hod. požehnání, pak zkouška dítek z náboženství, přehlídka úředních knih a kostela, vše za odpoledne ukončeno.
Hrozné sucho, které zdejší kraj a okolí zachvátilo, trvalo dále přes celé léto, naděje na úrodu, která dosud byla dosti slibná, oklamala docela.
Dne 29. července konala se v obci Seči řídká slavnost, za to tím okázalejší, na obci při kapli sv. Martina na místě dřevěného, již velmi sešlého, dala postaviti svým nákladem zdejší rodačka, hospodyně na faře ve Smilově, Anna Trundová pěkný kamenný kříž; náklad na něj obnášel 810,- K, toho dne byl slavnostně posvěcen odpoledne po požehnání s následujícím pořadem. Kolem kříže shromážděny družičky jako věnec kol něho stojíce; místní farář za asistence kaplana P. Petra Neduchala a novokněze P. Theodora Funka, rodáka sečského, vykonal svěcení; potom zapěn slavnostní sbor, pak kázání o úctě kříže Kristovu povinné; pak uctění kříže od družiček, které obcházejíce zasypávali hojně kytkami; pak v kapli samé slavným „Bože chválíme Tebe“, krásná slavnost skončena.
Dne 5. srpna slavena ve zdejší svatyni poutní slavnost porciunkulových odpustků za veliké účasti věřících, slavnostní kázání měl P. Alois Jašek, katecheta z Prostějova, průvod vedl odpoledne vys. dp. Antonín Zbořil, který též i ve zpovědnici vypomáhal po oba dny; pře 2 tisíce věřících přijaly sv. svátosti.
Právě nastaly žně a lidé smutně se brali s nástroji sečnými do polí, úroda byla taková slabá, že jí není pamětníka; žita řídká a nízká, ječmeny a ovsy sotva vymetaly, zemáky byly jako vlašské ořechy a jen několik pod kopcem, krmná řepa téměř žádná, hrozné toto sucho trvalo až do 5.10.1917, kdy spustil se vydatný déšť a naplnil úplně vyprázdněné studny. Lidé s hrůzou patřili do budoucnosti, jak bude po zimě, dobytek byl vyprodán a který zůstal byl tak chudý v zimě, že bylo lítostí naň patřiti.
Dne 4. října dostavila se vojenská komise a odebrala k válečným účelům třetí zvon na věži, pak ještě s kaple sukdolské a hrochovské; v náhradu za to objednány tři zvony ocelové u firmy Manoušek v Brně a sice pro Klárky, Sukdol, Hrochov a Labutice.
Následkem stále trvajícího sucha polní podzimní práce velmi až do půl listopadu se opozdily.
První jmeniny jeho veličenstva císaře a krále našeho Karla I. oslaveny přiměřeně slavnými službami Božími, kostel a fara ozdobeny prápory; brzy nato opětně, a to 26. t. m., konány znovu děkovné bohoslužby za zachránění jeho z nebezpečí smrti, jenž mu hrozila utonutím v blízkosti italského bojiště.
Dne 30. listopadu roznášely telegrafy po vlastech našich první radostné zprávy, jež srdcem lidských milo zachvívaly, že největší kolos světa, říše ruská, je už naprosto sytá bezúčelného boje a přichází s nabídkou příměří, které uzavřeno na 10 dní nejprve, pak prodlouženo. Započato vyjednávání jež vedlo nejprve k míru s Ukrajinou 9. února, konečně vynucen Německem násilně mír v Brestu Litevském, na ostatním rozbouřeném uvnitř Rusku, dne 3. března, který sotva bude podkladem k míru trvalému.
Mysl lidí, která zprávami o příměří a prvním vyjednávání mírovém trochu se na chvíli vyjasnila, zatemnila se už příštím měsícem úplně; ohlašovaly se nové requisice vojenské, a konány s velikou přísností od 18. až 31. prosince za asistence vojínů, v každé komisi byl jeden voják-žid; z toho přece jde úplně na jedno, kdo v Rakousku vládne a má moc; židák měl dělati inspektora nad ostatními vojíny katolíky, tak daleko jsme to už v Rakousku dovedli, že i při requisici mají první slovo židáci; centrály, kam requirované věci odváženy, jsou úplně v moci židů, mající prázdné sýpky a komory, překonali jsme i tyto dny nové hrůzy.
Za těchto stálých strastí nastaly nám milé vánoce, na které jsme se letos po celou dobu adventní připravovali zpívanými roráty každý den, abychom si vyprosili přímluvy mocné máti Boží, by nám mír zprostředkovala, ale což to pomáhá, když na jedné straně jeden nepřítel složil zbraně, ale celá Amerika proti nám povstala, až do poslední nejmenší republiky zvané Panama, všechny nám vypověděly válku, málo naděje na opravdový konec.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1918