Kronika 1923, 1924
Léta Páně 1923
Rok minulý ukončen obvyklými svátky vánočními a pak na Silvestra
sv. požehnáním, které bylo velmi četně navštíveno. Po novém roce byl celkem ve farnosti pokoj, téměř ničím nerušen. Blížila se jen rychlým tempem jarní pouť, která byla jak obyčejně velmi četně navštívena. Již ve svatvečer, tj. ve čtvrtek před bol. pátkem, měl zde 2 velmi krásné a účinné promluvy dp. Dr. Jos. Hrachovský, sekretář Matice Cyrilo-Metodějské v Olomouci, toho času snad na Moravě jeden z nejlepších kazatelů; na bol. pátek pak kázal třikrát. Účinek kázání byl veliký; komunikantů bylo v tyto dva dny 1.800, počet slušný, byly to pravé duchovní hody.
Ještě se lidé nevzpamatovali náležitě z neštěstí ohně minulého roku a již opětně osmého března odpoledne vypukl požár v první chalupě od Jednova, patřící Josefu Pečovi a vyhořela sama téměř do základů. Pro podporu jehož konala se sbírka po obci, kolik vynesla není známo.
Právě za týden vypukl opětně požár v Jednově, a sice v čísle 8, které patří Františku Začalovi, obchodníku s dobytkem. Oheň vypukl o 1/2 8mé večer, pomoc byla rychlá a ač byl dosti prudký vítr, ochráněny jsou všechny stavení okolní a omezen tento velký požár pouze na jedno stavení.
Svátky velikonoční slaveny obvyklým způsobem letos bez hudby, zato ale lid v pokoji zpíval krásné velikonoční písně při průvodě.
Dne 8. přišli v četném zástupu odpadlíci lipovští se svým kazatelem Josefem Dvořákem do Sukdola, pozvání byvše Čechoslováky Krejčířem a Jelínkem. Pantáta Dostál, jak mu Sukdolští říkají, dovolil jim míti shromáždění na sále, kde je zároveň sokolovna, návštěva zvláště zvědavců byla veliká. Dosud nevíme, jaký účinek měla pobožnost a štvavé kázání na občanstvo sukdolské. Jen došlo k našim uším, že hospoda Dostálova, kterážto rodina byla od všech časů tak přísně katolická, hodí se pro všechno.
Dne 15. dubna se přednáška opakovala, ale dosud jsme nepozorovali naprosto žádných odpadů.
Dne 22. dubna téhož r. zkoumány obecní účty, finančním odborem a okresním zastupitelstvem, a během příštího týdne vyzkoumali obezřetní občané p. Grulich František, č. 38, a Zatloukal Václav, rolník, č. 6, že v účtu jsou nesrovnalosti, že schází 10.000 Kč na přirážkách zaplacených. Tak neslavně dostarostoval odpadlík Čechoslovák Vincenc Krejčíř, nejúhlavnější nepřítel katolíků té doby. Pýcha předchází pád. Aby nebyl z úřadu suspendován, rychle sám úřad složil do rukou okr. hejtmana v Litovli.
Byl krásný slunný den Nanebevstoupení Páně. Před ranní vodily maminky své malé dcerušky jako družičky ustrojené do kostela na služby Boží, při nichž bylo první sv. přijímání. Po krásné promluvě, kterou měl p. kaplan, přistoupilo asi 100 dítek k prvnímu sv. přijímání.
Na jaře oznámeno, že bude se konati v děkanství generální vizitace. Přípravy k tomu pomalu se konaly a opravy v kostele a na střechách vykonány podle možnosti. Opraveny zejména odřenina na stěnách okenních a při lavicích a na hoře na ambitech, pak opravena a vylíčena schodiště. Opraveny před farou zbořeniny ve zdech a zomítány a olíčeny stěny dle potřeby. (Generálním vizitátorem za nemocného p. arcibiskupa Dr. Antonína Cyrilla Stojana ustanoven důstojný p. František Halouzka, skutečný rada a přísedící arcib. konsistoře, děkan cholinský a farář v Křelově u Olomouce; jemu přidán k ruce jako konkomisař vel. p. kons. rada Frant. Künstler, farář v Cholině)
Generální vizitace vykonala se úplně tiše, bez všelikých okázalostí, vysoce dp. Vizitátor, František Halouzka, assesor, děkan a farář v Křelově u Olomouce, a konkomisař vldp. František Künstler, kons. rada a farář v Cholině, přijeli od Prostějova v ustanovený den 18. června 1923 do Stražiska o 1/4 na devět hod. ráno, odkud je dovezl povoz p. Františka Grulicha, rolníka a nyní úřadujícího náměstka starosty v Sukdole, po desáté hodině do Jednova, po uvítání sloužil p. vizitátor tichou mši sv., již bylo hojně věřících přítomno; pak vykonána zběžná prohlídka kostela; po snídani zkoumány knihy farního úřadu; přehlídka všeho trvala do 1. hod., načež byl obyčejný oběd, po něm pak rozproudila se pěkná domácí zábava až do 6té hodiny trvající, načež odejel vdp. Vizitátor do sousední farnosti do něm Brodku, aby tam příštího dne generální vizitaci vykonal.
Ode dne, kdy nám byly odebrány vzácné naše zvony (28. září. 1916), milí horliví farníci očekávali, zda jednou ještě ponese se z výšin nové věže mariánského chrámu zdejšího lahodný hlas zvonů, jaké byly, dar to šlechetného kdysi rolníka, poutníka Isidora Stefana z Lutína u Olomouce. Myšlenka a touha míti nové zvony stále rostla a nutila dobré křesťany a přátele zdejší svatyně, aby bylo možno tyto myšlenky a touhy uskutečniti, snášeli dárky peněžité, aby základní zvonový fond rostl, a tak stále více uskutečnění této myšlenky umožňoval. Když po 1. lednu učinil farář zdejší bilanci účetní a hlásil, že zvonový fond obnáší již přes 10.000 Kč, ozývalo se čím dále přání vroucnější, aby se letos již zvony nové pořídily. Tomu se podvolil konečně zdejší duchovní správce, vyjednával s mnohými firmami zvonařskými, dal sobě dokonce zaslati ceníky zvonů i z Ameriky, ale drahota kovů a dovozu věci přece jen oddalovaly a bylo věru velmi těžko pro objednávku tu neb onu se rozhodnouti.
Nabízela se firma Manoušek v Brně, od které byly před časem pořízeny tři menší zvony ocelové pro Klárky, Hrochov a Labutice, ale ukázala se příliš drahá; druhá nabídka přišla od firmy Hellei, rovněž z Brna, ač tato firma je značně starší a odbornější, za to však židovská, dodává pro katolické chrámy zvony, aby je vysávala-? Přece pro vysokou cenu neobjednány a vše na čas dále posunuto. Až teprve v půli března vyjednáváno opětně s jinou firmou z Broumova v severozápadních Čechách, již firma zní Oktavian Winter, zvonařství a slévárna kovů, Broumov Čechy, která se zamlouvala nejlépe. Firma byla též ve všech novinách jako mnohonásobně doporučována, a to i z míst nejlepších odborníků a znalců. Povolal tedy místní duchovní správce zástupce firmy, aby příležitostně, budou-li míti práci v okolí blízkém, zastavil se ku provizornímu rozhovoru o možném snad objednání zvonů.
Zástupce p. inzenieur Frant. Kolařík přijel dne 14. března 1923 a dostavil se ku vyjednávání do farní budovy, nabízel zpočátku cenu dosti vysokou, 30 Kč za 1 kg zvonoviny, pravé, zaručené, 78 % čisté mědi a 22 % čistého anglického cínu, skýtající i možnost objednateli, aby se o chemickém složení kovů sám v Praze u zkušebního ústavu analýzy přesvědčil; jednání bylo vskutku velmi věcné a vedlo konečně ku objednání tří zvonů. Místní farář chtěl míti zvony pro zdejší poutní chrám co největší. Vystoupil tudíž zástupce firmy na věž měřil rozměry staré zvonové stolice, jíž uznal za dobrou, jen radil, aby se před zavěšením nových zvonů poněkud zdvihla ježto hlas zvonů lépe se ponese z věže ven a bude hlas mnohem dále slyšitelný. Po této prohlídce vrátili se vyjednavatelé opětně do farní kanceláře, kde konečně objednávka uskutečněna, a sice jak následuje. „Firma Oktavian Winter, zvonařství a slévárna kovů v Broumově, Čechy, dodá pro zdejší farní a poutní chrám Navštívení bl. P. M. tři zvony z pravé zvonoviny za cenu 1 kg 28 Kč i s příslušenstvím a dopravou na stanici Konici; z Konice si dopravu obstará farní úřad. Vytáhnutí zvonů na věž bezplatně svými vlastními přístroji provede firma sama:
Velký zvon, tón A, průměr 90,72 cm, váha 530 kg
Prostřední, tón C, průměr 74,48 cm, váha 310 kg
Malý, tón F, průměr 58,14 cm, váha 145 kg
Celkem 985 kg, a cena za tuto váhu zaokrouhlena na 27.000 Kč"
Zástupce ubezpečil, že zvony budou jisto jistě do tří měsíců dodány, a těšili jsme se, že na generální vizitaci, která byla již na 13. června oznámena, budou zvony posvěceny a budou už vítati zástupce p. arcibiskupa Dr. Antonína Cyrila Stojana, miláčka lidu, který toužil, jak se vícekrát vyjádřil, učiniti poklonu zdejší Bolestné Máti, v životě leč nebylo mu toho dopřáno.
Zvony se čekaly; místní farář snad by se byl zúčastnil lití zvonů, což prý je úkon velmi zajímavý, ale nedostal o tom zprávy. Neděli po objednání zvonů oznámil místní farář z kazatelny po ukončení téhož následující zprávu: „Zvěstuji vám radost velikou, která bude všemu křesťanskému lidu naší farnosti. Tři zvony pro zdejší věž jsou objednány, mají státi 27.000 Kč, a my máme sotva dnes 12.000,- Kč. Tedy ruce k dílu a račte všichni společně pracovati, dárečky snášeti, aby se mohly zvony zaplatiti." A scházeli se větší dárci, budou později vypočteni.
Konečně s těmito zvony objednány ještě dva zvony, a sice pro kapli sukdolskou, a menší zatím pro kapli sečskou.
Zvony objednané nešly a vizitace se již blížila; nebylo již dlouho do poutí a zvony nikde; konečně dopsal místní farář firmě, proč nedodržena smlouva při objednání; odpověď zněla: zvony jsou ulity a budou příští týden dány na dráhu. Ustanoveno na základě této zprávy svěcení na 29. června 1923. Světitelem měl býti jeho biskupská milost Dr. Karel Wisnar, světící biskup olomoucký. Ten 20. června přijel na gen. vizitaci do sousedního děkanství Velké Opatovice a začátek byl na sousedním Skřípově, kam povolal jeho milost místního faráře ku poradě o svěcení zvonů, při kteréžto příležitosti upozornil, aby se nestalo něco podobného jako v Hanušovicích na severní Moravě, kam přijel p. světitel v určitý den ku svěcení zvonů, ale zvonů nových tam nebylo.
Takovouto zprávou znepokojen, jel místní farář do Prostějova, aby se tam telefonicky pozeptal zda budou jistě zvony 29. již zde čili nic, ale nebylo možno se firmy dovolati, jelikož byla hlavní linie zadána, až konečně večer o 6té hod. přišla smutná zpráva, že asi nebude lze dodati zvony do 29tého, ježto právě nyní 20tého vypukla stávka dělnictva v továrně, kteří všelikou práci a dodávku na dráhu znemožňují.
Objednateli zdála se býti tato zpráva pochybnou a měl za to, že to má býti pouze výmluva neb záminka ku získání času, aby mohly býti zvony pohodlně dopracovány a později dodány; proto sedl místní farář příštího dne v neděli večer na vlak a jel celou noc k firmě, aby se sám přesvědčil, zda zprávy o stávce jsou pravdivé čili ne. Cesta byla krásná, noc měsíčná, den v červnu nejdelší, před druhou hodinou už svítalo; bylo viděti z vlaku krásu kraje, zvláště od Náchoda až do Broumova, která cestovatele tak zajímala, že mu ani ve vlaku dřímati nedala. Cestu tuto konal poprvé místní farář a přijel na nádraží v Broumově samém až v pondělí ráno 6té hod. Ve městě panoval naprostý klid, lid ještě spal po velikém táboru katolického lidu, který se tu minulé neděle konal; děkanský kostel byl ještě uzavřen, v klášterním kostele praemonstrátském konaly se již bohoslužby; zde se pomodlil farář svou denní povinnost, kněžské hodinky, pak navštívil ještě jednou farní děkanský chrám, kde si vykonal ještě krátkou pobožnost, a pak šel vyhledati firmu Wintrovu; hledání netrvalo dlouho, vešel o 8mé hodině do bytu p. továrníka a představil se; byl velmi uctivě uvítán a též i snídaním poctěn.
Při rozmluvě, jak již v městě dříve byl se přesvědčil, slyšel o stávce dělnictva; stávka tedy byla skutečností; vedl pak p. továrník Wintr faráře jednovského do továrny, která se nachází za městem, aby mu ukázal, že zprávy podané jsou ovšem pravdivé. V dílně ukázal ulité zvony, prostřední byl úplně hotov, na dvou ostatních bylo dokonati ještě poslední práce; k tomu počítáno asi 8 hodin práce. Farář naléhal zda by přece nebylo možno dokončiti tak nepatrnou práci a odeslati zvony; p. továrník na domluvu zde přítomného faráře - objednatele zavolal svůj kancelářský personál a pustil se sám do práce; ovšem že pracování na zvonech nelze prováděti po tichu; jakmile však stávkaři uslyšeli - drželi totiž střídavě hlídku u továrny -, že se pracuje, již tu byli v počtu asi 20, aby práci překazili; na dvoře továrny strhl se velký slovní zápas s výkřiky a bylo nebezpečí, že se vrhnou stávkaři na toho, který byl příčinou započaté práce; poradil tedy p. továrník Wintr faráři, aby se nepozorovaně vzdálil, a vyvedl ho jiným vchodem směrem k nádraží, aby neutržil nějakou ránu. Došel k nádraží bez úhony v přesvědčení, že nemožno zvony dopracovati a včas dodati, než p. továrník slíbil, že učiní vše, seč v jeho síle bude, aby zvony přece byly dodány. V úterý ráno dojel farář domů a rychle odkázal veškeré přípravy na svěcení zvonů určeného na 29. června, sám zajel ve čtvrtek do Olomouce k jeho milosti p. biskupovi, aby s ním sjednal, kdyby bylo možno vykonati svěcení zvonů, kdyby přece v příštích dnech byly dodány. Zatím přišla telegrafická zpráva, že zvony jako rychlozboží byly 26. června odeslány. Svěcení tedy určeno na 2. července 1923, což připadlo na pondělí a to je zároveň první poutní den v létě.
Dne 26. června k večeru, když se již značně stmívalo, doběhl zvláštní posel, že zvony došly a mohou se i v noci, kdyby bylo třeba, odebrati a budou každou chvíli vydány.
Ráno po kázání oznámil místní farář věřícím, že zvony jsou již na nádraží v Konici a odpoledne že se pro ně pojede. Přichystány narychlo dva povozy, jeden ze Sukdola (p. Racl František a p. Grulich František), jeden povoz ze Seče (p. Vičar Josef a Franc Rudolf). Dívky narychlo dopoledne napletly věnců, vzaly s sebou hojně květin, aby v nádraží zvony patřičně ozdobily, byly to hlavně dívky ze Seče a Jednova. Povozy doprovodil též místní farář, aby zvony, jež došly nevyplacené jako rychlozboží, vyplatil, dovozné činilo 1.663.40 Kč. Zvony se nyní naložily a na vozech ozdobily, a vezly se, pokojně provázeny již zástupem farníků, domů. V sousedním Runářově před hostincem Krčovým bylo shromážděno občanstvo v zástupech, jsouce zvědaví na zvony pro poutní chrám, který tak často navštěvují. Zde bylo třeba učiniti zastávku, neboť hrozilo nebezpečí, že velký zvon by se mohl s vozu cestou dolů sesunout; občané Runářovští ochotně pomohli opětně zvony na vozech pevně usaditi, aby mohly bezpečně býti dopraveny do domova. Po krátkém odpočinku pokračováno v jízdě; tu přijelo z farnosti četné banderium na koních, mezi nimi bylo viděti některé orelské uniformy; na silnici od Runářova již bylo viděti bezpočtu farníků, kteří přišli svým zvonům naproti. Až do hraničního žlebu přišel naproti vel. pán Petr Neduchal s ministranty a korouhvemi, hasičské sbory a bezpočet farníků ze všech přifařených obcí, a nyní seřadil se lid i dítky školní v pěkný průvod, který za zpěvu mariánských písní ubíral se k farnímu kostelu, u téhož nové zástupy zvědavých farníků, po příchodu bylo v kostele sv. požehnání, pak menší tři zvony klekání pro kapli sukdolskou a sečskou složeny, prozatím chráněny v předsíni chrámové; dva velké zvony pak občany jednovskými zataženy na farní dvůr, aby tak byly v bezpečí před možným poškozením, neboť lidé mnozí, nepřátelé domu Božího, jsou té doby zlí.
Nyní konstatoval objednavatel, že zvony jsou přesně firmou vypracovány, jak byly objednány, též i váha zvonů byla v souhlase s objednávkou.
Velký zvon, tón „A“, váha 530 kg, má na hořejší obrubě následující nápis: In honorem B. Mariae Virginis et sti Isidori, agricolae et confessoris; na jedné straně obraz bl. P. Marie s Ježíškem; pod nim nápis „Oroduj za nás, sv. Boží rodičko, abychom hodni učiněni byli zaslíbeni Kristových“ na druhé straně obraz sv. Isidora, vyznavače; není však takový, jaký byl na původním zvonu, kde představoval zároveň rolníka, an oře párou koní v poli blíže jakési kaple. Mezi obrazy nápisy: „Laudo Deumverum - plebem voco congrego clerum“, na straně protější „Defunctos ploro pestemfugo Aesta decoro!“ Na dolejší obrubě nápis: „Tyto zvony sjednány byly z milodarů farníků Sukdolských a poutníků, tuto svatyni navštěvujících, za faráře Aloise Šilhavého a kaplana Petra Neduchala r. 1923“. Kromě toho ještě označená firma: Oktavian Winter zvonařství Broumov Čechy.
Prostřední zvon čili Poledňák, tón „C“, 310 kg těžký, má na hořejší obrubě následující nápis: „In Honorem sti. Cyrilli et Methodii, sti. Joanis Nepomuceni et b. Joanis Sarcander“, má tři velmi zdařilé obrazy sv. Cyrilla a Metoděje, naše patrony moravské, pak sv. Jana Nep., kněze a muč. a bl. Jana Sarkandera, kněze moravského a muč; v boku pak nápis: „Funera plango fulgura frango, sadbata pango“. Na spodním okraji je nápis: „Byl zhotoven ku větší slávě jmenovaných patronů za Františka Pijáčka, kostelního hospodáře č. 35 ze Sukdola, r. 1923“ a označena firma.
Malý zvon čili klekáník, tón „F“, 145 kg těžký, má na hořejší obrubě následující nápis: „In Honorem sti Josef, sponsi et confessoris, sti Venceslai, Ducis et martyris, et stal Barbarae, vurget mart“. Zvon má tři obrazy: sv. Josefa, sv. Václava a sv. pannu Baboru, a latinský nápis: „Exeito lentos dissipo ventos paco eruentos“. Na spodní obrubě nápis: „Tento zvon byl ulit ku oslavě vyobrazených patronů za kostelního hospodáře Josefa France č. 10 z Hrochova“. A označena firma zvonařská.
Zvon pro kapli sukdolskou byl spolu objednán, má tón „A“, rozměr 45,08 cm, 91 kg, stál 2.800 Kč, má dvě vyobrazení: Anděl strážný - sv. Florián, a nápis: „Tento zvon byl vybudován nákladem občanů Sukdolských r. 1923“.
Spolu objednán menší zvon pro kapli sv. Martina v Seči, tón „H“, 31,10 cm průměru, 37 kg váhy, stál 1036 Kč, má dvě vyobrazení: sv. Josefa a bl. P. Marii s děťátkem, nápis: „Vaše svatá mocná dlaň, celou naši obec chraň!“
Nadcházel den svěcení, kostel pilnými dívkami vně i uvnitř pěkně věnci vyzdoben. Před portálem postaveno prozatímní lešení ku zavěšení zvonů při svěcení; 1. července vše bylo již připraveno a domy mnohé ozdobeny prapory v národních barvách; odpoledne očekáván světitel, Jeho milost Dr. Karel Wisnar, světící biskup z Olomouce. Přijel autem, jež laskavě k tomu zapůjčil Dr. Vilém Rolný, továrník v Prostějově. Pro p. světitele jel z Prostějova p. okresní hejtman Dr. František Studnař; na cestě z Olomouce k Drahanovicím pozorovali tito vznešení cestovatelé, že se blíží veliká bouře; u nás jen se blesky křižovaly, hrom burácel a hřmění ani neustávalo; u kostela a před ním bylo shromážděno veliké množství lidu, některé spolky, hojně dítek, neboť byla neděle odpoledne; přišli, aby vzácné hosty uvítali; všichni trnuli strachem a hrůzou, zda p. světitel přijede a jak!
Projeli vznešení hosté šťastně bouří, ovšem že bylo nutno jeti značně pomaleji pro nesmírně blátivou cestu, takže přijel p. světitel v průvodu pana okresního hejtmana prostějovského až o 6té hodině k večeru.
Po přivítání u kostela místním farářem, družičkou a velitelem hasičů za spolky, odebrali se všichni do chrámu, kde bylo sv. požehnání; pak se vrátili vznešení hosté do fary, kde po obyčejné večeři bavili se všichni společně až do 10té hodiny, pak odebrali se k odpočinku, aby čerství po bouřlivém odpoledni a nevlídném cestování opět silní vykonali svěcení, práci to příštího dne.
2. července v pondělí, první den poutní v létě, bylo již za nejranějšího svítání u kostela rušno. Občané upevňovali zvony na zatímní lešení, rány z hmoždířů hlásaly do okolí slavnost dne; trubky spolkové svolávaly členy, aby se zúčastnili slavnosti, i ten zvonek z malé vížky jakoby radostněji nesl zvuky své po okolí, chtěje zvěstovati událost zvláštní. Počasí po včerejší bouři nebylo příliš lákavé, nebesa byla hustými mraky zahalena a hrozila každou chvíli, že spustí se hojný déšť. Ale ani toto sychravé počasí nedovedlo lid zdržeti doma. Byl první poutní den, ve farnosti od všech časů svátek, lid se hrnul se všech stran od skorého rána a naplnil prostorný kostel do posledního místečka. O 8mé hodině sloužil jeho milost p. biskup tichou mši sv. a měl po mši sv. krásné mariánské kázání, pak bylo sv. požehnání. Zatím došly poutní průvody obvyklé, a sice ze Ptení, Konice, Stinavy a z Nové Dědiny; letos, ač počasí nepříliš příznivé, daleko četnější než léta minulá. K 9-té počal úkon svěcení, prostranství před kostelem bylo naplněno zbožnými farníky a poutníky, a úkon tento přilákal i takové, kteří málo kdy o kostel zavadili.
Světitel modlil se nejprve předepsané žalmy, lid modlil se zatím radostný růženec. Po skončení vyložil vdp. Světitel první část úkonů při svěcení zvonů; pak bylo omývání a konečně mazání sv. oleji, i ostatní dvě části podobně velmi srozumitelně vyložil p. světitel. Po ukončení obřadu, který trval až do 11té hodiny, vešli všichni do chrámu, kde bylo slavnostní „Te Deum“
Zvony všechny měly své kmotry. Velkému zvonu byla kmotrou pí Františka Rolná, majitelka měšťanského domu v Prostějově, a paní Filipína Krčková, choť ředitele závodu Dr. Rolný, pana Otakara Krčka. Prostřednímu zvonu byla kmotrou zdejší slečna industriální učitelka Ludmila Koutná, veliká dobroditelka zdejšího farního chrámu Páně, druhá byla Anna Marková, manželka Václava Marka, rolníka a hostinského z Lipové. Malému zvonu byla kmotrou pí Vincencie Kalabisová, manželka Vojtěcha Kalabise, rolníka z Lipové, a její matka Josefa Havelková, výměnice v Lipové, veliká dobroditelka zdejšího chrámu Páně, pořídila celý krásný parament mariánský za 500 Kč před válkou.
Sukdolskému zvonu byla kmotrou pí Františka Pijáčková, manželka Františka Pijáčka, výměníka v Sukdole, který velikou řadu let byl kostelním hospodářem (letos 49 a dáli všemohoucí příští roku 1925 dodělá této služby již 50-leté jubileum) a zároveň otcem chudých; a tuto rodinu bude zdejší chrám Páně vždy s nejsvětější úctou vzpomínati; neboť takových dobrodinců a příznivců domu Božího rodí se a vyvstává velmi málo, jistě že i sukdolský zvon, ne-li celý obnos, jistě velikou část, tato rodina sama zaplatila.
Sečskému zvonu byla kmotrou pí M. hraběnka Poinlly Menodorfová z Boskovic; příliš ji občané sečští nechválili za tu poctu, již se jí dostalo, býti kmotrou zvonu, uštědřila obci jen na zaplacení zvonu 100 Kč.
Po ukončení svěcení sloužil pak ještě slavnou mši sv. za celé přísluhy vdp. Josef Havlíček, kons. rada a farář ze Skřípova, již přítomni byli vys. d p. světitel p. okr. hejtman, kmotry a veškeré kněžstvo z okolí, z Konice, Přemyslovic, Stražiska, Ptení, Stínavy, Brodku, Štěpánova a Skřípova, právě v poledne byly všechny úkony ukončeny.
V poledne byl oběd ve faře, k němu pozváno veškeré kněžstvo, kmotry všechny; rozproudila se veselá zábava, kterou svými zajímavými výklady ponejvíce udržoval sám světitel; o třetí hod. bylo ještě slavné Te Deum a sv. požehnání; načež jemu místní farář uctivě poděkoval za posvěcení a lásku, jež osvědčil znovu ke zdejším farníkům, a rozloučil se s ním jménem všech farníků, poutníků spolků a. t. d. Pak vrátili se všichni znovu do farní budovy, kde setrval až do 7-mi hodin, načež se rozloučil a jel domů, provázen opětně p. okresním hejtmanem. Večer pak bylo znovu rušno ve farní budově, neboť byli ještě prostě pohoštěni sousedé a dělníci, kteří při dopravě a umístění zvonů na lešení u kostela se zasloužili, a tato pěkná nenucená a klidná zábava trvala až k půl noci.
Posvěcené zvony pro kapli v Sukdole a v Seči si dotyční občané ihned po dokončeném svěcení slavnostně odvezli a také sami ihned zavěsili a je zkusili, a uslyšeli hlasy zvonků, chválili firmu, že dodala zboží dobré.
Tři velké zvony zůstaly před kostelem dále viseti a byly omladinou jednovskou v noci hlídány, neboť ingenieur, který k vytažení zvonů na věž slíbil sám přijíti, nedošel a pak vytáhnutí by nebylo možno, jelikož ani přístroj, jeřáb na vytáhnutí zvonů, nedošel. V úterý teprve přišlo aviso na jeřáb z Konice, kam ihned poslán povoz, aby přístroj byl zde, než by dojel zároveň p. ingenier. Odpoledne v úterý přijel zástupce firmy p. ing. Kolařík a k večeru dovezen z Konice i jeřáb na vytáhnutí. Učiněny honem předběžné práce na věži, ale rozměry ve stolici zvonové neodpovídaly dodaným zvonům a stálo to hodně práce a námahy, než mohly býti zvony do stolice zavěšeny. Zpráva o tom, že se potáhnou zvony na věž, ve středu rozšířila se bleskurychle po farnosti a lid se scházel, zvláště když četné rány z hmoždířů oznamovaly od skorého rána slavnostní událost.
První byl tažen malý zvon a lehce se nesl, provázen ranami hmoždířů, ku věžovému oknu, kde asi ve čtvrt hodině zmizel, pak stejným způsobem i zvon prostřední, a nakonec, asi v poledne, zvon největší; zvony byly ve věži, ale nyní je umístiti na svá místa; stolici bylo nutno upraviti, ukázaly se při zavěšení zvonů vážné překážky, které bylo třeba odstraniti. Občané jednovští velmi ochotně při úpravě stolice pomáhali. Asi ke třetí hodině zavěšen byl zvon veliký; ložiska vyvážena a upevněna; práce byla s velkým zvonem ukončena, když tu zazníval už do věže zpěv přicházejících poutníků. Byl to průvod z Velkých Opatovic, který občas přichází na slavnost sv. patronů Cyrilla a Metoděje. Narychlo připevněn zatímně provaz ke zvonu a hlas první tohoto velikého zvonu vítal radostně poutníky Velko-Opatovické, místní farář sám tímto zvonem zvonil a všichni, uslyševše hluboký, jasný a mohutný hlas zvonu, chválili firmu. Lid vybíhal ze stavení ven, aby se pokochal krásným a příjemným hlasem velikého zvonu.
Zatím pracováno na umístění dvou dalších zvonů, ale ukázaly se nepřekonatelné překážky, a sice v železných traverzách čili nosičích, kterými zdi věžové jsou spjaty a k nímž připevněny jsou silným šroubovím základní trámy věžové. Konečně věc k večeru opravena do té míry, že když se setmělo, bylo možno zazvoniti všemi zvony, jak je to zde obyčejem před každým větším svátkem.
Příští svátek již vítaly zvony všechny poutníky, kteří před velkými službami Božími přicházeli, byli to poutníci ze Šubířova, provázeni svým farářem Josefem Novákem; všichni chválili krásný a mohutný hlas zvonů. Jsou slyšitelné velmi daleko, v Přemyslovicích i v Konici, v Protivanově i v Brodku, a. t. d.
Odpoledne po požehnání, po odchodu poutníků šubířovských, vyzváněno po celou hodinu za všechny zemřelé dobrodince, kteří dary svými na zvony přispěli, ale hlasu jejich slyšeti nebylo jim dopřáno. Při zvonění odpoledním shledány některé nepatrné nedostatky, které bylo nutno ještě příštího dne odstraniti. Téhož dne odpoledne odebral se p. zástupce firmy Winter, p. ing. František Kolařík, do přifařené obce Seče, byv pozván představenstvem obce, aby prostřednictvím jeho objednali druhý zvon místo starého puklého zvonu.
Starý zvon firma odkoupila za cenu 1 kg 14 Kč a objednán druhý ve váze 70 kg za cenu 1960 Kč, má rozměr 51,50 cm a tón „G“. Došel v říjnu na konec měsíce, má dva obrazy: sv. Martin, biskup, který je patron sečské kaple, a sv. Florián, muč. a patron proti ohni, a nápis „Tyto zvony sjednány nákladem občanů sečských, léta Páně 1923“ a k tomu firma, která je ulila. Svěcení tohoto zvonu vykonáno 23. října v den svátku národního osvobození, bylo to právě na neděli XXIII. po sv. Duchu. Posvěcení vykonal zdejší kaplan P. Neduchal Petr, napřed bylo svěcení, pak u sv. kříže kázání, mše sv. a na konec slavné Te Deum, tím slavnost ukončena, zvon ihned zavěšen a oba vyzkoušeny. Občané všichni pochvalně se vyjádřili, že soulad zvonů je pěkný a harmonický. Firma Wintrova je opravdu poctivá a obslouží každého spravedlivě, řádně a patřičně, buďtéž jí veškerá čest a díky.
Nyní ještě připadl nejtěžší úkol místnímu faráři, totiž zaplatiti zvony a běžná vydání s objednáním, dodáním a zavěšením spojená. Pořádány sbírky, stálými prosbami doléháno na udílení darů; scházely se, ale tolik se přece nesešlo, kolik by bylo zapotřebí.
Po konečném zúčtování, čili bilance příjmů a vydání zvonového fondu, činil celkový příjem ke dni 31. prosince 1923: 37.817,04 Kč, vydání celkem 38.903,60 Kč, tedy schodek 1.086,56 Kč, které ještě třeba uhraditi, ve skutečnosti však je dluh ještě větší; dluhuje zvonový fond kromě uvedeného schodku ještě 2.000 Kč Matici, ze které bylo vzato na prvou splátku 14.000 Kč; pak 2.000 Kč hrobového fondu, jež bude též nutno vrátiti, neboť hřbitov bude též potřebovati časem opravy, a kromě toho je ještě dluh 2.000 Kč, které na své jméno vypůjčil místní farář, když zaslán firmou účet vyrovnávací za zvony, a obnos ten se na úhradu účtu ještě nedostával.
Zvony jsou úplně zaplaceny u firmy a vydání, jak již shora podotknuto při objednávce dopravy, svěcení, a zavěšování zvonů, byly rovněž zaplaceny a dá P. Bůh, že i zbytek letošním rokem bude úplně kryt a tyto krásné zvony budou hlásati slávu Boží a čest oněch šlechetných dárců, kteří ochotně malými dárky a většími přispěli; jsou to především následující farníci:
Rodina Pijáčkova ze Sukdola 1800 Kč
Svobodná Josefa Křížková 1000 Kč
Sl. učitelka Ludmila Koutná z Jednova 1000 Kč
Místní farář a kaplan společně 2030 Kč
Pí Františka Rolná z Prostějova 500 Kč
Anna Marková z Lipové asi 600 Kč
Filipína Kršková z Prostějova 500 Kč
Pí Havelková z Lipové 400 Kč
Pí Kalabisová z Lipové 400 Kč
Pak následovali 200 Kč a 100 Kč, pak ještě menší dárky, sbírky v kostele a o poutích, a jiné ještě různé dary a příjmy, za což všem vyslovuje místní duchovenstvo nejsrdečnější „Zaplať Pán Bůh“ a prosí tyto šlechetné dobrodince, aby nadále svou přízeň zdejšímu poutnímu chrámu osvědčovali, by další ještě potřeby mohly býti uhrazeny a zaplaceny.
V měsíci listopadu za temných a mlhavých nocí mezi 10. a 14. listopadem vnikli neznámí lupiči do prvního poschodí radnice, kde byli v obecní kanceláři umístěny dvě nedobytné a ohnivzdorné pokladny, z nichž jedné používala Rolnická záložna v Sukdole, z níž uloupeno asi 8000 Kč, a druhou používalo obecní zastupitelstvo, v níž nacházelo se pouze 160 Kč, které rovněž padly lupičům v oběť, místnost celá posypána byla popelem, aby všeliké stopy činu byly smazány. V pokladnách bylo ještě mnoho cenných papírů, které však zůstaly netknuty. Po lupičích zahájilo četnictvo pátrání, ale do dnes nepodařilo se pachatele zjistit.
Léta Páně 1924
Neobyčejná zima rozhostila se od vánoc po celé krajině. Sněhu napadlo tolik, že místy závěje nashromáždil vítr až 4 metry vysoko. Sníh zůstal ležeti přes celý téměř březen; a i v dubnu se kraj ještě několikrát pěkně obílil sněhobílým rubášem; v dubnu následkem trvajících jarních mrazů za nocí, a deštivého počasí za dne, nebylo možno ani počíti s jarními pracemi; teprve až v květnu počalo se trochu pracovati, než práce zdržovány jsou trvalými dešti, takže 1. května ještě všechny jarní práce nejsou u konce.
První jarní pouť Bolestné P. Marie připadla na 11. dubna. Byl zde cizí kazatel, P. Mořic Ludva, novicmistr řádu kapucínského z Prahy, a zhostil se svého úkolu výborně ku spokojenosti všech věřících, komunikantů bylo toho dne asi 1600, jistě překrásný to počet ctitelů pravých sedmibolestné zdejší Máti.
Kanonická visitace konala se letos 13. května 1923, jí vykonal veledůstojný p. děkan P. Josef Bernát, farář v Bohuslavicích; zkoušky účastnily se dvě třídy státní menšinové měšťanské školy v Něm. Brodku, která prozatím pro rok školní 1923/24 byla umístěna ve staré, nyní zrušené, bývalé dvojtřídní obecné škole. Po vystavění nové školní budovy v Něm. Brodku přestěhuje se z Jednova tamtéž, aby tam své národní poslání konala, čemuž zajisté přejeme největšího zdaru a Božího požehnání. Ať národ český roste, sílí a mohutní. Na této zatímní měšťanské škole pověřen ministerstvem nár. osvěty vyučováním ř. kat. náboženství místní farář Alois Šilhavý. V prvé třídě je 41 dítek, z nichž dvě děvčata a 5 chlapců nekatolických, kteří v předešlých letech se svými rodiči přešli od naší víry k československé neb evangelické církvi baptistů, kteří se též nazývají českobratrská jednota Chelčického.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1925 - 1933 (1. část)
Rok minulý ukončen obvyklými svátky vánočními a pak na Silvestra
sv. požehnáním, které bylo velmi četně navštíveno. Po novém roce byl celkem ve farnosti pokoj, téměř ničím nerušen. Blížila se jen rychlým tempem jarní pouť, která byla jak obyčejně velmi četně navštívena. Již ve svatvečer, tj. ve čtvrtek před bol. pátkem, měl zde 2 velmi krásné a účinné promluvy dp. Dr. Jos. Hrachovský, sekretář Matice Cyrilo-Metodějské v Olomouci, toho času snad na Moravě jeden z nejlepších kazatelů; na bol. pátek pak kázal třikrát. Účinek kázání byl veliký; komunikantů bylo v tyto dva dny 1.800, počet slušný, byly to pravé duchovní hody.
Ještě se lidé nevzpamatovali náležitě z neštěstí ohně minulého roku a již opětně osmého března odpoledne vypukl požár v první chalupě od Jednova, patřící Josefu Pečovi a vyhořela sama téměř do základů. Pro podporu jehož konala se sbírka po obci, kolik vynesla není známo.
Právě za týden vypukl opětně požár v Jednově, a sice v čísle 8, které patří Františku Začalovi, obchodníku s dobytkem. Oheň vypukl o 1/2 8mé večer, pomoc byla rychlá a ač byl dosti prudký vítr, ochráněny jsou všechny stavení okolní a omezen tento velký požár pouze na jedno stavení.
Svátky velikonoční slaveny obvyklým způsobem letos bez hudby, zato ale lid v pokoji zpíval krásné velikonoční písně při průvodě.
Dne 8. přišli v četném zástupu odpadlíci lipovští se svým kazatelem Josefem Dvořákem do Sukdola, pozvání byvše Čechoslováky Krejčířem a Jelínkem. Pantáta Dostál, jak mu Sukdolští říkají, dovolil jim míti shromáždění na sále, kde je zároveň sokolovna, návštěva zvláště zvědavců byla veliká. Dosud nevíme, jaký účinek měla pobožnost a štvavé kázání na občanstvo sukdolské. Jen došlo k našim uším, že hospoda Dostálova, kterážto rodina byla od všech časů tak přísně katolická, hodí se pro všechno.
Dne 15. dubna se přednáška opakovala, ale dosud jsme nepozorovali naprosto žádných odpadů.
Dne 22. dubna téhož r. zkoumány obecní účty, finančním odborem a okresním zastupitelstvem, a během příštího týdne vyzkoumali obezřetní občané p. Grulich František, č. 38, a Zatloukal Václav, rolník, č. 6, že v účtu jsou nesrovnalosti, že schází 10.000 Kč na přirážkách zaplacených. Tak neslavně dostarostoval odpadlík Čechoslovák Vincenc Krejčíř, nejúhlavnější nepřítel katolíků té doby. Pýcha předchází pád. Aby nebyl z úřadu suspendován, rychle sám úřad složil do rukou okr. hejtmana v Litovli.
Byl krásný slunný den Nanebevstoupení Páně. Před ranní vodily maminky své malé dcerušky jako družičky ustrojené do kostela na služby Boží, při nichž bylo první sv. přijímání. Po krásné promluvě, kterou měl p. kaplan, přistoupilo asi 100 dítek k prvnímu sv. přijímání.
Na jaře oznámeno, že bude se konati v děkanství generální vizitace. Přípravy k tomu pomalu se konaly a opravy v kostele a na střechách vykonány podle možnosti. Opraveny zejména odřenina na stěnách okenních a při lavicích a na hoře na ambitech, pak opravena a vylíčena schodiště. Opraveny před farou zbořeniny ve zdech a zomítány a olíčeny stěny dle potřeby. (Generálním vizitátorem za nemocného p. arcibiskupa Dr. Antonína Cyrilla Stojana ustanoven důstojný p. František Halouzka, skutečný rada a přísedící arcib. konsistoře, děkan cholinský a farář v Křelově u Olomouce; jemu přidán k ruce jako konkomisař vel. p. kons. rada Frant. Künstler, farář v Cholině)
Generální vizitace vykonala se úplně tiše, bez všelikých okázalostí, vysoce dp. Vizitátor, František Halouzka, assesor, děkan a farář v Křelově u Olomouce, a konkomisař vldp. František Künstler, kons. rada a farář v Cholině, přijeli od Prostějova v ustanovený den 18. června 1923 do Stražiska o 1/4 na devět hod. ráno, odkud je dovezl povoz p. Františka Grulicha, rolníka a nyní úřadujícího náměstka starosty v Sukdole, po desáté hodině do Jednova, po uvítání sloužil p. vizitátor tichou mši sv., již bylo hojně věřících přítomno; pak vykonána zběžná prohlídka kostela; po snídani zkoumány knihy farního úřadu; přehlídka všeho trvala do 1. hod., načež byl obyčejný oběd, po něm pak rozproudila se pěkná domácí zábava až do 6té hodiny trvající, načež odejel vdp. Vizitátor do sousední farnosti do něm Brodku, aby tam příštího dne generální vizitaci vykonal.
Ode dne, kdy nám byly odebrány vzácné naše zvony (28. září. 1916), milí horliví farníci očekávali, zda jednou ještě ponese se z výšin nové věže mariánského chrámu zdejšího lahodný hlas zvonů, jaké byly, dar to šlechetného kdysi rolníka, poutníka Isidora Stefana z Lutína u Olomouce. Myšlenka a touha míti nové zvony stále rostla a nutila dobré křesťany a přátele zdejší svatyně, aby bylo možno tyto myšlenky a touhy uskutečniti, snášeli dárky peněžité, aby základní zvonový fond rostl, a tak stále více uskutečnění této myšlenky umožňoval. Když po 1. lednu učinil farář zdejší bilanci účetní a hlásil, že zvonový fond obnáší již přes 10.000 Kč, ozývalo se čím dále přání vroucnější, aby se letos již zvony nové pořídily. Tomu se podvolil konečně zdejší duchovní správce, vyjednával s mnohými firmami zvonařskými, dal sobě dokonce zaslati ceníky zvonů i z Ameriky, ale drahota kovů a dovozu věci přece jen oddalovaly a bylo věru velmi těžko pro objednávku tu neb onu se rozhodnouti.
Nabízela se firma Manoušek v Brně, od které byly před časem pořízeny tři menší zvony ocelové pro Klárky, Hrochov a Labutice, ale ukázala se příliš drahá; druhá nabídka přišla od firmy Hellei, rovněž z Brna, ač tato firma je značně starší a odbornější, za to však židovská, dodává pro katolické chrámy zvony, aby je vysávala-? Přece pro vysokou cenu neobjednány a vše na čas dále posunuto. Až teprve v půli března vyjednáváno opětně s jinou firmou z Broumova v severozápadních Čechách, již firma zní Oktavian Winter, zvonařství a slévárna kovů, Broumov Čechy, která se zamlouvala nejlépe. Firma byla též ve všech novinách jako mnohonásobně doporučována, a to i z míst nejlepších odborníků a znalců. Povolal tedy místní duchovní správce zástupce firmy, aby příležitostně, budou-li míti práci v okolí blízkém, zastavil se ku provizornímu rozhovoru o možném snad objednání zvonů.
Zástupce p. inzenieur Frant. Kolařík přijel dne 14. března 1923 a dostavil se ku vyjednávání do farní budovy, nabízel zpočátku cenu dosti vysokou, 30 Kč za 1 kg zvonoviny, pravé, zaručené, 78 % čisté mědi a 22 % čistého anglického cínu, skýtající i možnost objednateli, aby se o chemickém složení kovů sám v Praze u zkušebního ústavu analýzy přesvědčil; jednání bylo vskutku velmi věcné a vedlo konečně ku objednání tří zvonů. Místní farář chtěl míti zvony pro zdejší poutní chrám co největší. Vystoupil tudíž zástupce firmy na věž měřil rozměry staré zvonové stolice, jíž uznal za dobrou, jen radil, aby se před zavěšením nových zvonů poněkud zdvihla ježto hlas zvonů lépe se ponese z věže ven a bude hlas mnohem dále slyšitelný. Po této prohlídce vrátili se vyjednavatelé opětně do farní kanceláře, kde konečně objednávka uskutečněna, a sice jak následuje. „Firma Oktavian Winter, zvonařství a slévárna kovů v Broumově, Čechy, dodá pro zdejší farní a poutní chrám Navštívení bl. P. M. tři zvony z pravé zvonoviny za cenu 1 kg 28 Kč i s příslušenstvím a dopravou na stanici Konici; z Konice si dopravu obstará farní úřad. Vytáhnutí zvonů na věž bezplatně svými vlastními přístroji provede firma sama:
Velký zvon, tón A, průměr 90,72 cm, váha 530 kg
Prostřední, tón C, průměr 74,48 cm, váha 310 kg
Malý, tón F, průměr 58,14 cm, váha 145 kg
Celkem 985 kg, a cena za tuto váhu zaokrouhlena na 27.000 Kč"
Zástupce ubezpečil, že zvony budou jisto jistě do tří měsíců dodány, a těšili jsme se, že na generální vizitaci, která byla již na 13. června oznámena, budou zvony posvěceny a budou už vítati zástupce p. arcibiskupa Dr. Antonína Cyrila Stojana, miláčka lidu, který toužil, jak se vícekrát vyjádřil, učiniti poklonu zdejší Bolestné Máti, v životě leč nebylo mu toho dopřáno.
Zvony se čekaly; místní farář snad by se byl zúčastnil lití zvonů, což prý je úkon velmi zajímavý, ale nedostal o tom zprávy. Neděli po objednání zvonů oznámil místní farář z kazatelny po ukončení téhož následující zprávu: „Zvěstuji vám radost velikou, která bude všemu křesťanskému lidu naší farnosti. Tři zvony pro zdejší věž jsou objednány, mají státi 27.000 Kč, a my máme sotva dnes 12.000,- Kč. Tedy ruce k dílu a račte všichni společně pracovati, dárečky snášeti, aby se mohly zvony zaplatiti." A scházeli se větší dárci, budou později vypočteni.
Konečně s těmito zvony objednány ještě dva zvony, a sice pro kapli sukdolskou, a menší zatím pro kapli sečskou.
Zvony objednané nešly a vizitace se již blížila; nebylo již dlouho do poutí a zvony nikde; konečně dopsal místní farář firmě, proč nedodržena smlouva při objednání; odpověď zněla: zvony jsou ulity a budou příští týden dány na dráhu. Ustanoveno na základě této zprávy svěcení na 29. června 1923. Světitelem měl býti jeho biskupská milost Dr. Karel Wisnar, světící biskup olomoucký. Ten 20. června přijel na gen. vizitaci do sousedního děkanství Velké Opatovice a začátek byl na sousedním Skřípově, kam povolal jeho milost místního faráře ku poradě o svěcení zvonů, při kteréžto příležitosti upozornil, aby se nestalo něco podobného jako v Hanušovicích na severní Moravě, kam přijel p. světitel v určitý den ku svěcení zvonů, ale zvonů nových tam nebylo.
Takovouto zprávou znepokojen, jel místní farář do Prostějova, aby se tam telefonicky pozeptal zda budou jistě zvony 29. již zde čili nic, ale nebylo možno se firmy dovolati, jelikož byla hlavní linie zadána, až konečně večer o 6té hod. přišla smutná zpráva, že asi nebude lze dodati zvony do 29tého, ježto právě nyní 20tého vypukla stávka dělnictva v továrně, kteří všelikou práci a dodávku na dráhu znemožňují.
Objednateli zdála se býti tato zpráva pochybnou a měl za to, že to má býti pouze výmluva neb záminka ku získání času, aby mohly býti zvony pohodlně dopracovány a později dodány; proto sedl místní farář příštího dne v neděli večer na vlak a jel celou noc k firmě, aby se sám přesvědčil, zda zprávy o stávce jsou pravdivé čili ne. Cesta byla krásná, noc měsíčná, den v červnu nejdelší, před druhou hodinou už svítalo; bylo viděti z vlaku krásu kraje, zvláště od Náchoda až do Broumova, která cestovatele tak zajímala, že mu ani ve vlaku dřímati nedala. Cestu tuto konal poprvé místní farář a přijel na nádraží v Broumově samém až v pondělí ráno 6té hod. Ve městě panoval naprostý klid, lid ještě spal po velikém táboru katolického lidu, který se tu minulé neděle konal; děkanský kostel byl ještě uzavřen, v klášterním kostele praemonstrátském konaly se již bohoslužby; zde se pomodlil farář svou denní povinnost, kněžské hodinky, pak navštívil ještě jednou farní děkanský chrám, kde si vykonal ještě krátkou pobožnost, a pak šel vyhledati firmu Wintrovu; hledání netrvalo dlouho, vešel o 8mé hodině do bytu p. továrníka a představil se; byl velmi uctivě uvítán a též i snídaním poctěn.
Při rozmluvě, jak již v městě dříve byl se přesvědčil, slyšel o stávce dělnictva; stávka tedy byla skutečností; vedl pak p. továrník Wintr faráře jednovského do továrny, která se nachází za městem, aby mu ukázal, že zprávy podané jsou ovšem pravdivé. V dílně ukázal ulité zvony, prostřední byl úplně hotov, na dvou ostatních bylo dokonati ještě poslední práce; k tomu počítáno asi 8 hodin práce. Farář naléhal zda by přece nebylo možno dokončiti tak nepatrnou práci a odeslati zvony; p. továrník na domluvu zde přítomného faráře - objednatele zavolal svůj kancelářský personál a pustil se sám do práce; ovšem že pracování na zvonech nelze prováděti po tichu; jakmile však stávkaři uslyšeli - drželi totiž střídavě hlídku u továrny -, že se pracuje, již tu byli v počtu asi 20, aby práci překazili; na dvoře továrny strhl se velký slovní zápas s výkřiky a bylo nebezpečí, že se vrhnou stávkaři na toho, který byl příčinou započaté práce; poradil tedy p. továrník Wintr faráři, aby se nepozorovaně vzdálil, a vyvedl ho jiným vchodem směrem k nádraží, aby neutržil nějakou ránu. Došel k nádraží bez úhony v přesvědčení, že nemožno zvony dopracovati a včas dodati, než p. továrník slíbil, že učiní vše, seč v jeho síle bude, aby zvony přece byly dodány. V úterý ráno dojel farář domů a rychle odkázal veškeré přípravy na svěcení zvonů určeného na 29. června, sám zajel ve čtvrtek do Olomouce k jeho milosti p. biskupovi, aby s ním sjednal, kdyby bylo možno vykonati svěcení zvonů, kdyby přece v příštích dnech byly dodány. Zatím přišla telegrafická zpráva, že zvony jako rychlozboží byly 26. června odeslány. Svěcení tedy určeno na 2. července 1923, což připadlo na pondělí a to je zároveň první poutní den v létě.
Dne 26. června k večeru, když se již značně stmívalo, doběhl zvláštní posel, že zvony došly a mohou se i v noci, kdyby bylo třeba, odebrati a budou každou chvíli vydány.
Ráno po kázání oznámil místní farář věřícím, že zvony jsou již na nádraží v Konici a odpoledne že se pro ně pojede. Přichystány narychlo dva povozy, jeden ze Sukdola (p. Racl František a p. Grulich František), jeden povoz ze Seče (p. Vičar Josef a Franc Rudolf). Dívky narychlo dopoledne napletly věnců, vzaly s sebou hojně květin, aby v nádraží zvony patřičně ozdobily, byly to hlavně dívky ze Seče a Jednova. Povozy doprovodil též místní farář, aby zvony, jež došly nevyplacené jako rychlozboží, vyplatil, dovozné činilo 1.663.40 Kč. Zvony se nyní naložily a na vozech ozdobily, a vezly se, pokojně provázeny již zástupem farníků, domů. V sousedním Runářově před hostincem Krčovým bylo shromážděno občanstvo v zástupech, jsouce zvědaví na zvony pro poutní chrám, který tak často navštěvují. Zde bylo třeba učiniti zastávku, neboť hrozilo nebezpečí, že velký zvon by se mohl s vozu cestou dolů sesunout; občané Runářovští ochotně pomohli opětně zvony na vozech pevně usaditi, aby mohly bezpečně býti dopraveny do domova. Po krátkém odpočinku pokračováno v jízdě; tu přijelo z farnosti četné banderium na koních, mezi nimi bylo viděti některé orelské uniformy; na silnici od Runářova již bylo viděti bezpočtu farníků, kteří přišli svým zvonům naproti. Až do hraničního žlebu přišel naproti vel. pán Petr Neduchal s ministranty a korouhvemi, hasičské sbory a bezpočet farníků ze všech přifařených obcí, a nyní seřadil se lid i dítky školní v pěkný průvod, který za zpěvu mariánských písní ubíral se k farnímu kostelu, u téhož nové zástupy zvědavých farníků, po příchodu bylo v kostele sv. požehnání, pak menší tři zvony klekání pro kapli sukdolskou a sečskou složeny, prozatím chráněny v předsíni chrámové; dva velké zvony pak občany jednovskými zataženy na farní dvůr, aby tak byly v bezpečí před možným poškozením, neboť lidé mnozí, nepřátelé domu Božího, jsou té doby zlí.
Nyní konstatoval objednavatel, že zvony jsou přesně firmou vypracovány, jak byly objednány, též i váha zvonů byla v souhlase s objednávkou.
Velký zvon, tón „A“, váha 530 kg, má na hořejší obrubě následující nápis: In honorem B. Mariae Virginis et sti Isidori, agricolae et confessoris; na jedné straně obraz bl. P. Marie s Ježíškem; pod nim nápis „Oroduj za nás, sv. Boží rodičko, abychom hodni učiněni byli zaslíbeni Kristových“ na druhé straně obraz sv. Isidora, vyznavače; není však takový, jaký byl na původním zvonu, kde představoval zároveň rolníka, an oře párou koní v poli blíže jakési kaple. Mezi obrazy nápisy: „Laudo Deumverum - plebem voco congrego clerum“, na straně protější „Defunctos ploro pestemfugo Aesta decoro!“ Na dolejší obrubě nápis: „Tyto zvony sjednány byly z milodarů farníků Sukdolských a poutníků, tuto svatyni navštěvujících, za faráře Aloise Šilhavého a kaplana Petra Neduchala r. 1923“. Kromě toho ještě označená firma: Oktavian Winter zvonařství Broumov Čechy.
Prostřední zvon čili Poledňák, tón „C“, 310 kg těžký, má na hořejší obrubě následující nápis: „In Honorem sti. Cyrilli et Methodii, sti. Joanis Nepomuceni et b. Joanis Sarcander“, má tři velmi zdařilé obrazy sv. Cyrilla a Metoděje, naše patrony moravské, pak sv. Jana Nep., kněze a muč. a bl. Jana Sarkandera, kněze moravského a muč; v boku pak nápis: „Funera plango fulgura frango, sadbata pango“. Na spodním okraji je nápis: „Byl zhotoven ku větší slávě jmenovaných patronů za Františka Pijáčka, kostelního hospodáře č. 35 ze Sukdola, r. 1923“ a označena firma.
Malý zvon čili klekáník, tón „F“, 145 kg těžký, má na hořejší obrubě následující nápis: „In Honorem sti Josef, sponsi et confessoris, sti Venceslai, Ducis et martyris, et stal Barbarae, vurget mart“. Zvon má tři obrazy: sv. Josefa, sv. Václava a sv. pannu Baboru, a latinský nápis: „Exeito lentos dissipo ventos paco eruentos“. Na spodní obrubě nápis: „Tento zvon byl ulit ku oslavě vyobrazených patronů za kostelního hospodáře Josefa France č. 10 z Hrochova“. A označena firma zvonařská.
Zvon pro kapli sukdolskou byl spolu objednán, má tón „A“, rozměr 45,08 cm, 91 kg, stál 2.800 Kč, má dvě vyobrazení: Anděl strážný - sv. Florián, a nápis: „Tento zvon byl vybudován nákladem občanů Sukdolských r. 1923“.
Spolu objednán menší zvon pro kapli sv. Martina v Seči, tón „H“, 31,10 cm průměru, 37 kg váhy, stál 1036 Kč, má dvě vyobrazení: sv. Josefa a bl. P. Marii s děťátkem, nápis: „Vaše svatá mocná dlaň, celou naši obec chraň!“
Nadcházel den svěcení, kostel pilnými dívkami vně i uvnitř pěkně věnci vyzdoben. Před portálem postaveno prozatímní lešení ku zavěšení zvonů při svěcení; 1. července vše bylo již připraveno a domy mnohé ozdobeny prapory v národních barvách; odpoledne očekáván světitel, Jeho milost Dr. Karel Wisnar, světící biskup z Olomouce. Přijel autem, jež laskavě k tomu zapůjčil Dr. Vilém Rolný, továrník v Prostějově. Pro p. světitele jel z Prostějova p. okresní hejtman Dr. František Studnař; na cestě z Olomouce k Drahanovicím pozorovali tito vznešení cestovatelé, že se blíží veliká bouře; u nás jen se blesky křižovaly, hrom burácel a hřmění ani neustávalo; u kostela a před ním bylo shromážděno veliké množství lidu, některé spolky, hojně dítek, neboť byla neděle odpoledne; přišli, aby vzácné hosty uvítali; všichni trnuli strachem a hrůzou, zda p. světitel přijede a jak!
Projeli vznešení hosté šťastně bouří, ovšem že bylo nutno jeti značně pomaleji pro nesmírně blátivou cestu, takže přijel p. světitel v průvodu pana okresního hejtmana prostějovského až o 6té hodině k večeru.
Po přivítání u kostela místním farářem, družičkou a velitelem hasičů za spolky, odebrali se všichni do chrámu, kde bylo sv. požehnání; pak se vrátili vznešení hosté do fary, kde po obyčejné večeři bavili se všichni společně až do 10té hodiny, pak odebrali se k odpočinku, aby čerství po bouřlivém odpoledni a nevlídném cestování opět silní vykonali svěcení, práci to příštího dne.
2. července v pondělí, první den poutní v létě, bylo již za nejranějšího svítání u kostela rušno. Občané upevňovali zvony na zatímní lešení, rány z hmoždířů hlásaly do okolí slavnost dne; trubky spolkové svolávaly členy, aby se zúčastnili slavnosti, i ten zvonek z malé vížky jakoby radostněji nesl zvuky své po okolí, chtěje zvěstovati událost zvláštní. Počasí po včerejší bouři nebylo příliš lákavé, nebesa byla hustými mraky zahalena a hrozila každou chvíli, že spustí se hojný déšť. Ale ani toto sychravé počasí nedovedlo lid zdržeti doma. Byl první poutní den, ve farnosti od všech časů svátek, lid se hrnul se všech stran od skorého rána a naplnil prostorný kostel do posledního místečka. O 8mé hodině sloužil jeho milost p. biskup tichou mši sv. a měl po mši sv. krásné mariánské kázání, pak bylo sv. požehnání. Zatím došly poutní průvody obvyklé, a sice ze Ptení, Konice, Stinavy a z Nové Dědiny; letos, ač počasí nepříliš příznivé, daleko četnější než léta minulá. K 9-té počal úkon svěcení, prostranství před kostelem bylo naplněno zbožnými farníky a poutníky, a úkon tento přilákal i takové, kteří málo kdy o kostel zavadili.
Světitel modlil se nejprve předepsané žalmy, lid modlil se zatím radostný růženec. Po skončení vyložil vdp. Světitel první část úkonů při svěcení zvonů; pak bylo omývání a konečně mazání sv. oleji, i ostatní dvě části podobně velmi srozumitelně vyložil p. světitel. Po ukončení obřadu, který trval až do 11té hodiny, vešli všichni do chrámu, kde bylo slavnostní „Te Deum“
Zvony všechny měly své kmotry. Velkému zvonu byla kmotrou pí Františka Rolná, majitelka měšťanského domu v Prostějově, a paní Filipína Krčková, choť ředitele závodu Dr. Rolný, pana Otakara Krčka. Prostřednímu zvonu byla kmotrou zdejší slečna industriální učitelka Ludmila Koutná, veliká dobroditelka zdejšího farního chrámu Páně, druhá byla Anna Marková, manželka Václava Marka, rolníka a hostinského z Lipové. Malému zvonu byla kmotrou pí Vincencie Kalabisová, manželka Vojtěcha Kalabise, rolníka z Lipové, a její matka Josefa Havelková, výměnice v Lipové, veliká dobroditelka zdejšího chrámu Páně, pořídila celý krásný parament mariánský za 500 Kč před válkou.
Sukdolskému zvonu byla kmotrou pí Františka Pijáčková, manželka Františka Pijáčka, výměníka v Sukdole, který velikou řadu let byl kostelním hospodářem (letos 49 a dáli všemohoucí příští roku 1925 dodělá této služby již 50-leté jubileum) a zároveň otcem chudých; a tuto rodinu bude zdejší chrám Páně vždy s nejsvětější úctou vzpomínati; neboť takových dobrodinců a příznivců domu Božího rodí se a vyvstává velmi málo, jistě že i sukdolský zvon, ne-li celý obnos, jistě velikou část, tato rodina sama zaplatila.
Sečskému zvonu byla kmotrou pí M. hraběnka Poinlly Menodorfová z Boskovic; příliš ji občané sečští nechválili za tu poctu, již se jí dostalo, býti kmotrou zvonu, uštědřila obci jen na zaplacení zvonu 100 Kč.
Po ukončení svěcení sloužil pak ještě slavnou mši sv. za celé přísluhy vdp. Josef Havlíček, kons. rada a farář ze Skřípova, již přítomni byli vys. d p. světitel p. okr. hejtman, kmotry a veškeré kněžstvo z okolí, z Konice, Přemyslovic, Stražiska, Ptení, Stínavy, Brodku, Štěpánova a Skřípova, právě v poledne byly všechny úkony ukončeny.
V poledne byl oběd ve faře, k němu pozváno veškeré kněžstvo, kmotry všechny; rozproudila se veselá zábava, kterou svými zajímavými výklady ponejvíce udržoval sám světitel; o třetí hod. bylo ještě slavné Te Deum a sv. požehnání; načež jemu místní farář uctivě poděkoval za posvěcení a lásku, jež osvědčil znovu ke zdejším farníkům, a rozloučil se s ním jménem všech farníků, poutníků spolků a. t. d. Pak vrátili se všichni znovu do farní budovy, kde setrval až do 7-mi hodin, načež se rozloučil a jel domů, provázen opětně p. okresním hejtmanem. Večer pak bylo znovu rušno ve farní budově, neboť byli ještě prostě pohoštěni sousedé a dělníci, kteří při dopravě a umístění zvonů na lešení u kostela se zasloužili, a tato pěkná nenucená a klidná zábava trvala až k půl noci.
Posvěcené zvony pro kapli v Sukdole a v Seči si dotyční občané ihned po dokončeném svěcení slavnostně odvezli a také sami ihned zavěsili a je zkusili, a uslyšeli hlasy zvonků, chválili firmu, že dodala zboží dobré.
Tři velké zvony zůstaly před kostelem dále viseti a byly omladinou jednovskou v noci hlídány, neboť ingenieur, který k vytažení zvonů na věž slíbil sám přijíti, nedošel a pak vytáhnutí by nebylo možno, jelikož ani přístroj, jeřáb na vytáhnutí zvonů, nedošel. V úterý teprve přišlo aviso na jeřáb z Konice, kam ihned poslán povoz, aby přístroj byl zde, než by dojel zároveň p. ingenier. Odpoledne v úterý přijel zástupce firmy p. ing. Kolařík a k večeru dovezen z Konice i jeřáb na vytáhnutí. Učiněny honem předběžné práce na věži, ale rozměry ve stolici zvonové neodpovídaly dodaným zvonům a stálo to hodně práce a námahy, než mohly býti zvony do stolice zavěšeny. Zpráva o tom, že se potáhnou zvony na věž, ve středu rozšířila se bleskurychle po farnosti a lid se scházel, zvláště když četné rány z hmoždířů oznamovaly od skorého rána slavnostní událost.
První byl tažen malý zvon a lehce se nesl, provázen ranami hmoždířů, ku věžovému oknu, kde asi ve čtvrt hodině zmizel, pak stejným způsobem i zvon prostřední, a nakonec, asi v poledne, zvon největší; zvony byly ve věži, ale nyní je umístiti na svá místa; stolici bylo nutno upraviti, ukázaly se při zavěšení zvonů vážné překážky, které bylo třeba odstraniti. Občané jednovští velmi ochotně při úpravě stolice pomáhali. Asi ke třetí hodině zavěšen byl zvon veliký; ložiska vyvážena a upevněna; práce byla s velkým zvonem ukončena, když tu zazníval už do věže zpěv přicházejících poutníků. Byl to průvod z Velkých Opatovic, který občas přichází na slavnost sv. patronů Cyrilla a Metoděje. Narychlo připevněn zatímně provaz ke zvonu a hlas první tohoto velikého zvonu vítal radostně poutníky Velko-Opatovické, místní farář sám tímto zvonem zvonil a všichni, uslyševše hluboký, jasný a mohutný hlas zvonu, chválili firmu. Lid vybíhal ze stavení ven, aby se pokochal krásným a příjemným hlasem velikého zvonu.
Zatím pracováno na umístění dvou dalších zvonů, ale ukázaly se nepřekonatelné překážky, a sice v železných traverzách čili nosičích, kterými zdi věžové jsou spjaty a k nímž připevněny jsou silným šroubovím základní trámy věžové. Konečně věc k večeru opravena do té míry, že když se setmělo, bylo možno zazvoniti všemi zvony, jak je to zde obyčejem před každým větším svátkem.
Příští svátek již vítaly zvony všechny poutníky, kteří před velkými službami Božími přicházeli, byli to poutníci ze Šubířova, provázeni svým farářem Josefem Novákem; všichni chválili krásný a mohutný hlas zvonů. Jsou slyšitelné velmi daleko, v Přemyslovicích i v Konici, v Protivanově i v Brodku, a. t. d.
Odpoledne po požehnání, po odchodu poutníků šubířovských, vyzváněno po celou hodinu za všechny zemřelé dobrodince, kteří dary svými na zvony přispěli, ale hlasu jejich slyšeti nebylo jim dopřáno. Při zvonění odpoledním shledány některé nepatrné nedostatky, které bylo nutno ještě příštího dne odstraniti. Téhož dne odpoledne odebral se p. zástupce firmy Winter, p. ing. František Kolařík, do přifařené obce Seče, byv pozván představenstvem obce, aby prostřednictvím jeho objednali druhý zvon místo starého puklého zvonu.
Starý zvon firma odkoupila za cenu 1 kg 14 Kč a objednán druhý ve váze 70 kg za cenu 1960 Kč, má rozměr 51,50 cm a tón „G“. Došel v říjnu na konec měsíce, má dva obrazy: sv. Martin, biskup, který je patron sečské kaple, a sv. Florián, muč. a patron proti ohni, a nápis „Tyto zvony sjednány nákladem občanů sečských, léta Páně 1923“ a k tomu firma, která je ulila. Svěcení tohoto zvonu vykonáno 23. října v den svátku národního osvobození, bylo to právě na neděli XXIII. po sv. Duchu. Posvěcení vykonal zdejší kaplan P. Neduchal Petr, napřed bylo svěcení, pak u sv. kříže kázání, mše sv. a na konec slavné Te Deum, tím slavnost ukončena, zvon ihned zavěšen a oba vyzkoušeny. Občané všichni pochvalně se vyjádřili, že soulad zvonů je pěkný a harmonický. Firma Wintrova je opravdu poctivá a obslouží každého spravedlivě, řádně a patřičně, buďtéž jí veškerá čest a díky.
Nyní ještě připadl nejtěžší úkol místnímu faráři, totiž zaplatiti zvony a běžná vydání s objednáním, dodáním a zavěšením spojená. Pořádány sbírky, stálými prosbami doléháno na udílení darů; scházely se, ale tolik se přece nesešlo, kolik by bylo zapotřebí.
Po konečném zúčtování, čili bilance příjmů a vydání zvonového fondu, činil celkový příjem ke dni 31. prosince 1923: 37.817,04 Kč, vydání celkem 38.903,60 Kč, tedy schodek 1.086,56 Kč, které ještě třeba uhraditi, ve skutečnosti však je dluh ještě větší; dluhuje zvonový fond kromě uvedeného schodku ještě 2.000 Kč Matici, ze které bylo vzato na prvou splátku 14.000 Kč; pak 2.000 Kč hrobového fondu, jež bude též nutno vrátiti, neboť hřbitov bude též potřebovati časem opravy, a kromě toho je ještě dluh 2.000 Kč, které na své jméno vypůjčil místní farář, když zaslán firmou účet vyrovnávací za zvony, a obnos ten se na úhradu účtu ještě nedostával.
Zvony jsou úplně zaplaceny u firmy a vydání, jak již shora podotknuto při objednávce dopravy, svěcení, a zavěšování zvonů, byly rovněž zaplaceny a dá P. Bůh, že i zbytek letošním rokem bude úplně kryt a tyto krásné zvony budou hlásati slávu Boží a čest oněch šlechetných dárců, kteří ochotně malými dárky a většími přispěli; jsou to především následující farníci:
Rodina Pijáčkova ze Sukdola 1800 Kč
Svobodná Josefa Křížková 1000 Kč
Sl. učitelka Ludmila Koutná z Jednova 1000 Kč
Místní farář a kaplan společně 2030 Kč
Pí Františka Rolná z Prostějova 500 Kč
Anna Marková z Lipové asi 600 Kč
Filipína Kršková z Prostějova 500 Kč
Pí Havelková z Lipové 400 Kč
Pí Kalabisová z Lipové 400 Kč
Pak následovali 200 Kč a 100 Kč, pak ještě menší dárky, sbírky v kostele a o poutích, a jiné ještě různé dary a příjmy, za což všem vyslovuje místní duchovenstvo nejsrdečnější „Zaplať Pán Bůh“ a prosí tyto šlechetné dobrodince, aby nadále svou přízeň zdejšímu poutnímu chrámu osvědčovali, by další ještě potřeby mohly býti uhrazeny a zaplaceny.
V měsíci listopadu za temných a mlhavých nocí mezi 10. a 14. listopadem vnikli neznámí lupiči do prvního poschodí radnice, kde byli v obecní kanceláři umístěny dvě nedobytné a ohnivzdorné pokladny, z nichž jedné používala Rolnická záložna v Sukdole, z níž uloupeno asi 8000 Kč, a druhou používalo obecní zastupitelstvo, v níž nacházelo se pouze 160 Kč, které rovněž padly lupičům v oběť, místnost celá posypána byla popelem, aby všeliké stopy činu byly smazány. V pokladnách bylo ještě mnoho cenných papírů, které však zůstaly netknuty. Po lupičích zahájilo četnictvo pátrání, ale do dnes nepodařilo se pachatele zjistit.
Léta Páně 1924
Neobyčejná zima rozhostila se od vánoc po celé krajině. Sněhu napadlo tolik, že místy závěje nashromáždil vítr až 4 metry vysoko. Sníh zůstal ležeti přes celý téměř březen; a i v dubnu se kraj ještě několikrát pěkně obílil sněhobílým rubášem; v dubnu následkem trvajících jarních mrazů za nocí, a deštivého počasí za dne, nebylo možno ani počíti s jarními pracemi; teprve až v květnu počalo se trochu pracovati, než práce zdržovány jsou trvalými dešti, takže 1. května ještě všechny jarní práce nejsou u konce.
První jarní pouť Bolestné P. Marie připadla na 11. dubna. Byl zde cizí kazatel, P. Mořic Ludva, novicmistr řádu kapucínského z Prahy, a zhostil se svého úkolu výborně ku spokojenosti všech věřících, komunikantů bylo toho dne asi 1600, jistě překrásný to počet ctitelů pravých sedmibolestné zdejší Máti.
Kanonická visitace konala se letos 13. května 1923, jí vykonal veledůstojný p. děkan P. Josef Bernát, farář v Bohuslavicích; zkoušky účastnily se dvě třídy státní menšinové měšťanské školy v Něm. Brodku, která prozatím pro rok školní 1923/24 byla umístěna ve staré, nyní zrušené, bývalé dvojtřídní obecné škole. Po vystavění nové školní budovy v Něm. Brodku přestěhuje se z Jednova tamtéž, aby tam své národní poslání konala, čemuž zajisté přejeme největšího zdaru a Božího požehnání. Ať národ český roste, sílí a mohutní. Na této zatímní měšťanské škole pověřen ministerstvem nár. osvěty vyučováním ř. kat. náboženství místní farář Alois Šilhavý. V prvé třídě je 41 dítek, z nichž dvě děvčata a 5 chlapců nekatolických, kteří v předešlých letech se svými rodiči přešli od naší víry k československé neb evangelické církvi baptistů, kteří se též nazývají českobratrská jednota Chelčického.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1925 - 1933 (1. část)