Kronika 1925 - 1933 (1. část)
Léta Páně 1925 - 1933
Na jaře 1924 odešel farář Alois Šilhavý na nové působiště do Kunovic; administrátorem stal se kooperátor Petr Neduchal, který až do srpna 1925 byl úplně sám. 4.8.1925 přidělen byl mu k pomoci novokněz Jan Huňka, rodák z Jalubí na Slovácku. Poněvadž farář Neduchal byl dlouhou dobu sám a byl slabé tělesné konstrukce, ochuravěl a tak kooperátor Huňka byl v dubnu 1930 jmenován provisorem, jímž zůstal až do 1.1.1934, načež byl přeložen do Hrabyně ve Slezsku. Novým provizorem jmenován Josef Zoubek, kooperátor z Velkých Opatovic. Farář Neduchal byl na léčení v různých ústavech (Kroměříži, Tuchlově a Opavě), když poznal, že je k další službě na obtížné štaci Suchdol - Jednovské neschopen, žádal v červenci 1932 do penze a odešel do kláštera sester Dominikánek ve Víceměřicích, aby tam vyčkal vyřízení své žádosti. Bohužel, ještě (na žně 1934) nebyla vyřízena. Byl to kněz lidumilný, farníci ho měli rádi pro jeho dobrotu, s kooperátorem vycházel dobře, podporoval katolické spolky.
Za dobu tak dlouhou se ledacos význačného v duchovní správě přihodilo. 28. září 1928 a 1929 okázalým způsobem slaven svátek sv. Václava. Večer před svátkem se vyzvánělo po celou hodinu; potom bylo sv. požehnání, po něm světelný (lampiónový) průvod do Sukdola s hudbou a po něm slavnostní proslov, na druhý den slavnosti služby Boží, jako v neděli a ve svátek. O zvelebení svátku svatováclavského se přičinila (a přičiňuje) Jednota Orla, která organizovala světelné průvody a dostavuje se rok od roku korporativně v krojích na velkou mši sv., která bývá sloužena za živé a † členstvo a dobrodince Jednoty Orla.
Poněvadž již delší dobu nebyly dítky u sv. biřmování, použil farní úřad sv. biřmování v Konici, které 10.5.1930 uděloval světící biskup Stavěl. Biřmovanců z farnosti bylo 256, takže utvořili v prostranném kostele konickém jednu řadu.
V roce 1932 konána v děkanství českém generální vizitace. Vykonal ji světící biskup Jan Stavěl. Konala se v Jednově za poměrů velmi smutných, farář Neduchal byl od r. 1930 většinou na léčení, provizor Huňka nad to jmenován na začátku roku 1932, za onemocnělého faráře Klosa převzal školy v Čuníně a ve Stražisku; stal se případ, že jedny služby Boží měl doma a jedny na Stražisku. Není divu, že prací byl přetížen a na tak důležitý akt, jako je generální vizitace, ne dosti připraven.
Byl rád, že jakž takž dal knihy do pořádku, takže mu nezbývalo na ostatní, zvláště na uvítání. Kromě toho i počasí se spiklo proti němu, takže ke slavnostnímu uvítání se dostavil poměrně malý počet lidí (silně pršelo). Pan biskup přijel autem z Konice (tam totiž povětšině nocoval) a byl uvítán starostou obce p. Grulichem Františkem, Suchdol 38, za kostelní výbor Josefem Burgetem ze Suchdola, za orelstvo a katol. spolky Vincencem Milarem z Klárek, za děti Žofií Valerovou z Lipové a provizorem za duch. správu. Proslov provizorův dopadl neslavně (museli mu napovídat), nebylo však divu, po tolika probdělých nocích ztratí hlavu i člověk nejotužilejší. Znění původní uvítací básničky:
1. Hlasy zvonů znějí, jásá věrný lid,
to pastýře svého přišel pozdravit.
2. Vítáme vás také my, děti chudých hor,
k Panence Marii, která je náš vzor.
3. Bohatý náš není, věru krásný kraj,
za to lásku máme, jež jest srdce ráj.
4. Lásku k Pánu Bohu, která sílí nás,
lásku k bližním chovajíce, která hřeje zas.
5. Lásku svou Vám chceme, vzácný hoste, dát
a vy prosíme vás o to račte nám zas požehnat.
6. Naše přání skromné, ale vroucí, zní,
jsme jen děti horské, nechceme být však poslední.
7. Všechno ale neumíme, ač se každý učil z nás,
slitování s námi mějte, o to prosíme my vás.
V kostele následovaly obřady a úkony, jak bývá při vizitacích generálních. Novinkou snad bylo, že p. biskup pokřtil desetileté děvčátko, Květoslavu Dragounovou z Lipové, jejíž rodiče se vrátili z baptistické sekty. Promluva p. biskupa se lidem zamlouvala. Při zkoušce z náboženství katecheta dopadl neslavně. Dal několik otázek dětem a pak se otázal p. biskupa, zdali to už stačí. P. biskup touto otázkou trochu překvapen ujal se zkoušení sám a děti pěkně odpovídaly. Sv. biřmování udělil 168 biřmovancům. Obřady v kostele trvaly od 8. - 1. hod, potom oběd na faře a ke třetí hod. odjel p. biskup přes Seč do Ptení. Po generální vizitaci téměř všichni dostali vyznamenání, jen Suchdol a Přemyslovice nic. Což ale nahrazeno bylo v roce 1933, kdy na paměť desetiletého panování biskupa Dr. Prečana byl provizor Huňka vyznamenán právem nositi synodálky. V souvislosti s generální vizitací se přihodila provizoru tragikomická historka: V den generální vizitace se dostavila k p. biskupovi deputace kostelního výboru, jež žádala urovnání osobních poměrů, žádala, aby farář Neduchal byl dán do penze, poněvadž jeden kněz nemohl zastávati dlouho odpovědné místo, jakým je Suchdol-Jednov. Několik neděl po té měl kázání, jak máme poslouchati slovo Boží. Při tom uvedl příběh, který měl naznačiti, že lidé jsou viní, že kázání neposlouchají, ne kazatel. Jistí farníci nebyli spokojeni s farářem a šli k biskupovi, aby jim dal jiného. Na otázku, co se jim na něm nelíbí, říkali, že pořád káže o jedné věci. Biskup se jich dotazoval na obsah kázání, žádný však nemohl říci z tohoto kázání ani slova. Načež jim řekl biskup: „Váš farář byl u vás 7 let. Nechám vám ho ještě 7 let, abyste se aspoň to jedno kázání naučili.“ Tento příběh vztahovali členové deputace na sebe, a také někteří farníci se jím vysmívali. Hněv postižených padl na hlavu provizorovu. Provizor potom rozjímal o mementu, které dal jistý profesor pastorálky: Neužívejte na kazatelně anekdot.
Neméně významnou událostí tohoto roku ve farnosti byly
prvotiny P. Aloise Vičara ze Seči 18.3.1932 ve svátek 7bol. Panny Marie. Významná proto, poněvadž to byly vůbec první kněžské prvotiny z farnosti a ve farním chrámě. Poněvadž den prvotin byl dnem vyučovacím, obrátil se farní úřad na okr. školský výbor v Litovli, Boskovicích a v Prostějově, aby dětem bylo dáno prázdno respekt. Aby vyučování bylo přeloženo na jiný den. Žádost byla řádně odůvodněna (významná a řídká církevní slavnost) a včas odeslaná (5. března). Okr. školský výbor v Boskovicích a v Prostějově na doporučení správců školy p. Kalčíka v Seči a p. Lachmana v Lipové vyhověly, jedině okr. škol. výbor v Litovli nevyhověl, ač správy škol více méně byly ochotny prázdno udělit. Na věčnou paměť budiž uveden doslovný opis odpovědi okr. škol. výboru v Litovli: „Okr. škol. výbor nevyhovuje Vaší žádosti z 5.3.1932 č. 141, aby bylo přeloženo vyučování na obecných školách v Jednově, Suchdole, Hrochově a Labuticích ze dne 18.3.1932 na nějaký feriální den, a to z těchto důvodů: Podle výnosu min. škol. a nár. osvěty ze dne 12.7.1925 č. 6.636 I. odd. C (obecné ustanovení) má býti dbáno, aby nebylo žactvo náboženskými úkony zdržováno od vyučování, řádně rozvrhem hodin stanoveného. Při mimořádných a zvláště významných bohoslužbách nebo úkonech náboženských (biřmování, konfirmaci atp) uděluje se jednotlivým žákům na žádost rodičů nebo jejich zástupců na jednotlivé hodiny nebo den dovolenou správcem školy. O tom, má-li býti v takovém případě vyučování přeloženo, rozhodnou školní úřady. V případě, který není vůbec důvodu k tomu, aby žákům byla udělena dovolená dne 18.3.1932, neboť ani pouť ani kněžské prvotiny nelze pokládat za bohoslužby, jaké má na zřeteli shora cit. Výnos min. škol. a nár. osvěty, nehledě ani k tomu, že farní úřad nemá vůbec právní legitimace (??) k podání takovéto žádosti.“
P. inspektor Černý se zase jednou vyznamenal a správcové škol výše zmíněných též. Zakázali dětem jíti na prvotiny a nepřijali ani písemných omluvenek, což je protizákonné. Nicméně v Labuticích a Jednově značná část žactva se nedostavila toho dne do školy.
P. primicianta v pondělí 13.3.1932 u Seče uvítal dlouhý špalír dětí věřících, banderisté ze Seči jeli naproti. Den primice byl dnem mohutné manifestace lidu. Slavnostního průvodu se zúčastnili též krojovaní Orli z farnosti a z Konice (s praporem), ač byla tuhá zima. Kostel byl přeplněn, takže mnoho set lidí se muselo vrátit. Kázal bývalý farář Šilhavý. Novokněz Vičar odešel pak do Hatě na Hlučínsku co kooperátor.
V období tomto na věčnost odešli tito významnější farníci.
Dlouholetý předseda kostelního výboru a veliký dobrodinec farního chrámu Páně Frant. Pijáček ze Suchdola; bohužel farníci neocenili jeho zásluhy, neboť na jeho pohřeb dostavili se hasiči a Orli, lidu velice málo.
V roce 1930 v Praze zemřel JuC Alois Grulich z Jednova, předseda ústředního katolického studentstva, mladík velmi nadaný, pro katolickou věc obětavý; byl pohřben na farním hřbitově. V roce 1933 zemřel jeho otec Vincenc Grulich, člen kostel. výboru a otec chudých, praktický katolík, chodil denně do kostela, katolické věci se všude zastával. Zemřel na cestě raněn jsa mrtvicí (na cestě ze Suchdola do Jednova), jeho úmrtí opředeno pověstmi, že byl zavražděn.
V Lipové zemřela pí Anežka Marková, manželka hostinského, která podporovala katolický živel, jenž byl ohrožován v Lipové sektářstvím.
V Labuticích zemřeli bezdětní manželé Polákovi. Polák ten byl s farářem Šilhavým (viz níže) v rozepři a ignoroval kostelní akce, věnoval 10.000 Kč na účet, aby se hodně svítilo elektrikou v kostele, 4.000 Kč vzato na doplacení nedoplatku za elektrickou instalaci v kostele, zbytek 6.000 Kč uložen na knížku záložny suchdolské, každého roku se vybírá 200 Kč úrok, za něj je farář povinen sloužit ročně 1 zpívanou mši sv. za
† Karla Poláka a m. se vším osvětlením. Úroků farář používá k hrazení nedoplatků za elektrické osvětlování kostela. Manželka Poláková odkázala v závěti pro kostel 3.000 Kč, za kterýžto obnos zakoupena renta náhradní B 10.882 na 4.500,-
V roce 1932 zemřel v Jednově Fr. Mazáč, bezdětný, který kostelu odkázal 1.000 Kč, kterýmžto obnosem farní úřad disponuje jako tajným fondem.
Z jiných farníků zemřeli mimo farnost učitelé Kadlec a Veselý a v Konice poštmistr Klíč, jenž v Jednově hrál důležitou úlohu.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1925 - 1933 (2. část)
Na jaře 1924 odešel farář Alois Šilhavý na nové působiště do Kunovic; administrátorem stal se kooperátor Petr Neduchal, který až do srpna 1925 byl úplně sám. 4.8.1925 přidělen byl mu k pomoci novokněz Jan Huňka, rodák z Jalubí na Slovácku. Poněvadž farář Neduchal byl dlouhou dobu sám a byl slabé tělesné konstrukce, ochuravěl a tak kooperátor Huňka byl v dubnu 1930 jmenován provisorem, jímž zůstal až do 1.1.1934, načež byl přeložen do Hrabyně ve Slezsku. Novým provizorem jmenován Josef Zoubek, kooperátor z Velkých Opatovic. Farář Neduchal byl na léčení v různých ústavech (Kroměříži, Tuchlově a Opavě), když poznal, že je k další službě na obtížné štaci Suchdol - Jednovské neschopen, žádal v červenci 1932 do penze a odešel do kláštera sester Dominikánek ve Víceměřicích, aby tam vyčkal vyřízení své žádosti. Bohužel, ještě (na žně 1934) nebyla vyřízena. Byl to kněz lidumilný, farníci ho měli rádi pro jeho dobrotu, s kooperátorem vycházel dobře, podporoval katolické spolky.
Za dobu tak dlouhou se ledacos význačného v duchovní správě přihodilo. 28. září 1928 a 1929 okázalým způsobem slaven svátek sv. Václava. Večer před svátkem se vyzvánělo po celou hodinu; potom bylo sv. požehnání, po něm světelný (lampiónový) průvod do Sukdola s hudbou a po něm slavnostní proslov, na druhý den slavnosti služby Boží, jako v neděli a ve svátek. O zvelebení svátku svatováclavského se přičinila (a přičiňuje) Jednota Orla, která organizovala světelné průvody a dostavuje se rok od roku korporativně v krojích na velkou mši sv., která bývá sloužena za živé a † členstvo a dobrodince Jednoty Orla.
Poněvadž již delší dobu nebyly dítky u sv. biřmování, použil farní úřad sv. biřmování v Konici, které 10.5.1930 uděloval světící biskup Stavěl. Biřmovanců z farnosti bylo 256, takže utvořili v prostranném kostele konickém jednu řadu.
V roce 1932 konána v děkanství českém generální vizitace. Vykonal ji světící biskup Jan Stavěl. Konala se v Jednově za poměrů velmi smutných, farář Neduchal byl od r. 1930 většinou na léčení, provizor Huňka nad to jmenován na začátku roku 1932, za onemocnělého faráře Klosa převzal školy v Čuníně a ve Stražisku; stal se případ, že jedny služby Boží měl doma a jedny na Stražisku. Není divu, že prací byl přetížen a na tak důležitý akt, jako je generální vizitace, ne dosti připraven.
Byl rád, že jakž takž dal knihy do pořádku, takže mu nezbývalo na ostatní, zvláště na uvítání. Kromě toho i počasí se spiklo proti němu, takže ke slavnostnímu uvítání se dostavil poměrně malý počet lidí (silně pršelo). Pan biskup přijel autem z Konice (tam totiž povětšině nocoval) a byl uvítán starostou obce p. Grulichem Františkem, Suchdol 38, za kostelní výbor Josefem Burgetem ze Suchdola, za orelstvo a katol. spolky Vincencem Milarem z Klárek, za děti Žofií Valerovou z Lipové a provizorem za duch. správu. Proslov provizorův dopadl neslavně (museli mu napovídat), nebylo však divu, po tolika probdělých nocích ztratí hlavu i člověk nejotužilejší. Znění původní uvítací básničky:
1. Hlasy zvonů znějí, jásá věrný lid,
to pastýře svého přišel pozdravit.
2. Vítáme vás také my, děti chudých hor,
k Panence Marii, která je náš vzor.
3. Bohatý náš není, věru krásný kraj,
za to lásku máme, jež jest srdce ráj.
4. Lásku k Pánu Bohu, která sílí nás,
lásku k bližním chovajíce, která hřeje zas.
5. Lásku svou Vám chceme, vzácný hoste, dát
a vy prosíme vás o to račte nám zas požehnat.
6. Naše přání skromné, ale vroucí, zní,
jsme jen děti horské, nechceme být však poslední.
7. Všechno ale neumíme, ač se každý učil z nás,
slitování s námi mějte, o to prosíme my vás.
V kostele následovaly obřady a úkony, jak bývá při vizitacích generálních. Novinkou snad bylo, že p. biskup pokřtil desetileté děvčátko, Květoslavu Dragounovou z Lipové, jejíž rodiče se vrátili z baptistické sekty. Promluva p. biskupa se lidem zamlouvala. Při zkoušce z náboženství katecheta dopadl neslavně. Dal několik otázek dětem a pak se otázal p. biskupa, zdali to už stačí. P. biskup touto otázkou trochu překvapen ujal se zkoušení sám a děti pěkně odpovídaly. Sv. biřmování udělil 168 biřmovancům. Obřady v kostele trvaly od 8. - 1. hod, potom oběd na faře a ke třetí hod. odjel p. biskup přes Seč do Ptení. Po generální vizitaci téměř všichni dostali vyznamenání, jen Suchdol a Přemyslovice nic. Což ale nahrazeno bylo v roce 1933, kdy na paměť desetiletého panování biskupa Dr. Prečana byl provizor Huňka vyznamenán právem nositi synodálky. V souvislosti s generální vizitací se přihodila provizoru tragikomická historka: V den generální vizitace se dostavila k p. biskupovi deputace kostelního výboru, jež žádala urovnání osobních poměrů, žádala, aby farář Neduchal byl dán do penze, poněvadž jeden kněz nemohl zastávati dlouho odpovědné místo, jakým je Suchdol-Jednov. Několik neděl po té měl kázání, jak máme poslouchati slovo Boží. Při tom uvedl příběh, který měl naznačiti, že lidé jsou viní, že kázání neposlouchají, ne kazatel. Jistí farníci nebyli spokojeni s farářem a šli k biskupovi, aby jim dal jiného. Na otázku, co se jim na něm nelíbí, říkali, že pořád káže o jedné věci. Biskup se jich dotazoval na obsah kázání, žádný však nemohl říci z tohoto kázání ani slova. Načež jim řekl biskup: „Váš farář byl u vás 7 let. Nechám vám ho ještě 7 let, abyste se aspoň to jedno kázání naučili.“ Tento příběh vztahovali členové deputace na sebe, a také někteří farníci se jím vysmívali. Hněv postižených padl na hlavu provizorovu. Provizor potom rozjímal o mementu, které dal jistý profesor pastorálky: Neužívejte na kazatelně anekdot.
Neméně významnou událostí tohoto roku ve farnosti byly
prvotiny P. Aloise Vičara ze Seči 18.3.1932 ve svátek 7bol. Panny Marie. Významná proto, poněvadž to byly vůbec první kněžské prvotiny z farnosti a ve farním chrámě. Poněvadž den prvotin byl dnem vyučovacím, obrátil se farní úřad na okr. školský výbor v Litovli, Boskovicích a v Prostějově, aby dětem bylo dáno prázdno respekt. Aby vyučování bylo přeloženo na jiný den. Žádost byla řádně odůvodněna (významná a řídká církevní slavnost) a včas odeslaná (5. března). Okr. školský výbor v Boskovicích a v Prostějově na doporučení správců školy p. Kalčíka v Seči a p. Lachmana v Lipové vyhověly, jedině okr. škol. výbor v Litovli nevyhověl, ač správy škol více méně byly ochotny prázdno udělit. Na věčnou paměť budiž uveden doslovný opis odpovědi okr. škol. výboru v Litovli: „Okr. škol. výbor nevyhovuje Vaší žádosti z 5.3.1932 č. 141, aby bylo přeloženo vyučování na obecných školách v Jednově, Suchdole, Hrochově a Labuticích ze dne 18.3.1932 na nějaký feriální den, a to z těchto důvodů: Podle výnosu min. škol. a nár. osvěty ze dne 12.7.1925 č. 6.636 I. odd. C (obecné ustanovení) má býti dbáno, aby nebylo žactvo náboženskými úkony zdržováno od vyučování, řádně rozvrhem hodin stanoveného. Při mimořádných a zvláště významných bohoslužbách nebo úkonech náboženských (biřmování, konfirmaci atp) uděluje se jednotlivým žákům na žádost rodičů nebo jejich zástupců na jednotlivé hodiny nebo den dovolenou správcem školy. O tom, má-li býti v takovém případě vyučování přeloženo, rozhodnou školní úřady. V případě, který není vůbec důvodu k tomu, aby žákům byla udělena dovolená dne 18.3.1932, neboť ani pouť ani kněžské prvotiny nelze pokládat za bohoslužby, jaké má na zřeteli shora cit. Výnos min. škol. a nár. osvěty, nehledě ani k tomu, že farní úřad nemá vůbec právní legitimace (??) k podání takovéto žádosti.“
P. inspektor Černý se zase jednou vyznamenal a správcové škol výše zmíněných též. Zakázali dětem jíti na prvotiny a nepřijali ani písemných omluvenek, což je protizákonné. Nicméně v Labuticích a Jednově značná část žactva se nedostavila toho dne do školy.
P. primicianta v pondělí 13.3.1932 u Seče uvítal dlouhý špalír dětí věřících, banderisté ze Seči jeli naproti. Den primice byl dnem mohutné manifestace lidu. Slavnostního průvodu se zúčastnili též krojovaní Orli z farnosti a z Konice (s praporem), ač byla tuhá zima. Kostel byl přeplněn, takže mnoho set lidí se muselo vrátit. Kázal bývalý farář Šilhavý. Novokněz Vičar odešel pak do Hatě na Hlučínsku co kooperátor.
V období tomto na věčnost odešli tito významnější farníci.
Dlouholetý předseda kostelního výboru a veliký dobrodinec farního chrámu Páně Frant. Pijáček ze Suchdola; bohužel farníci neocenili jeho zásluhy, neboť na jeho pohřeb dostavili se hasiči a Orli, lidu velice málo.
V roce 1930 v Praze zemřel JuC Alois Grulich z Jednova, předseda ústředního katolického studentstva, mladík velmi nadaný, pro katolickou věc obětavý; byl pohřben na farním hřbitově. V roce 1933 zemřel jeho otec Vincenc Grulich, člen kostel. výboru a otec chudých, praktický katolík, chodil denně do kostela, katolické věci se všude zastával. Zemřel na cestě raněn jsa mrtvicí (na cestě ze Suchdola do Jednova), jeho úmrtí opředeno pověstmi, že byl zavražděn.
V Lipové zemřela pí Anežka Marková, manželka hostinského, která podporovala katolický živel, jenž byl ohrožován v Lipové sektářstvím.
V Labuticích zemřeli bezdětní manželé Polákovi. Polák ten byl s farářem Šilhavým (viz níže) v rozepři a ignoroval kostelní akce, věnoval 10.000 Kč na účet, aby se hodně svítilo elektrikou v kostele, 4.000 Kč vzato na doplacení nedoplatku za elektrickou instalaci v kostele, zbytek 6.000 Kč uložen na knížku záložny suchdolské, každého roku se vybírá 200 Kč úrok, za něj je farář povinen sloužit ročně 1 zpívanou mši sv. za
† Karla Poláka a m. se vším osvětlením. Úroků farář používá k hrazení nedoplatků za elektrické osvětlování kostela. Manželka Poláková odkázala v závěti pro kostel 3.000 Kč, za kterýžto obnos zakoupena renta náhradní B 10.882 na 4.500,-
V roce 1932 zemřel v Jednově Fr. Mazáč, bezdětný, který kostelu odkázal 1.000 Kč, kterýmžto obnosem farní úřad disponuje jako tajným fondem.
Z jiných farníků zemřeli mimo farnost učitelé Kadlec a Veselý a v Konice poštmistr Klíč, jenž v Jednově hrál důležitou úlohu.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1925 - 1933 (2. část)