Kronika 1925 - 1933 (2. část)
Také pro kostel bylo v tomto období hodně pořízeno. Farář Neduchal dal opraviti v roce 1929 varhany nákladem asi 4 - 6.000 Kč. Přesná data jsou bohužel neznámá. Na opravu varhan přispěl poštmistr Václav Zatloukal z Jednova obnosem 1.000 Kč. V témž roce provedena elektroinstalace Suchdola - Jednova a tudíž i farního kostela. Elektroinstalaci provedla fa Transforma v Olomouci nákladem 16.936,- Kč (v tom zahrnuta elektroinstalace fary v obnosu 2.952 Kč) k všeobecné spokojenosti. Náklad uhradí kostelní výbor poměrně snadně. Na sbírkách a darech sešlo se 10.665,20 Kč, z daru Polákova vzato 4.000,- Kč. Uvádíme výčet darů a sbírek: poutníci z Olšan 100,- Kč, Mazáčová Frant., Jednov 1.000,- Kč, občané Suchdol-Jednovští věnovali hanebně v obnosu 617,55 Kč, p. arcibiskup dr. Prečan 200,-, fa Baťa 50,- Kč, záložna v Jednově 50,- Kč, omladina v Jednově 50,- Kč, sbírka v Seči 971,-, v Lipové 1.473 Kč, sbírky při poutích 1.427,65 Kč, sbírka v Jednově 1.123,50 Kč, v Labuticích 292,- Kč, v Hrochově 1.262 Kč, v Suchdole 1.544,50 Kč, dar Fr. Pijáčka 500,- Kč. Jiné investice a opravy: v roce 1925 pořízena kamna v bytě farářově nákladem 416,- Kč, rýna na faře 307,- Kč, opravy klempířské na kostele 376,60 Kč, dvéře do sklepa 178,10 Kč, oprava střechy na hospodářských staveních 783,67 Kč.
V roce 1926 různé opravy na faře (okna, dvéře) 530,- Kč.
V roce 1927 opraven kostel střecha nákladem 1.314 Kč, pořízena vrata na faře nákl. 197,- Kč.
V roce 1929 různé opravy na faře nákl. 819,10 Kč, v kostele pořízeno lano k lustru za 125,- Kč.
V roce 1930 opravy střechy a zdi za 1.105,- Kč.
V roce 1931 pořízena kamna „Teno“ za 500,- Kč, různé opravy 104,- Kč.
V roce 1932 olíčen před gen. visitací kostel opraven střecha nákladem 12.291,- Kč
Celkem v období 1925 - 1933, tedy za 9 let, věnováno kostel. výborem na opravy kostela a investice v něm 28.342,60 Kč, z čehož 14.665 Kč hrazeno dary a sbírkami, na faru pak vynaloženo 8.265,20 Kč. Přesto však kostel i fara (zvláště tato) zasluhovaly by nákladnějších oprav a adaptací, aby svému účelu plně vyhovovaly. Farář N. svým nákladem na dvoře vedle letní kuchyně postavil malou komůrku, zvanou „špajzku“, která však pro svoji vlhkost nevyhovuje svému účelu.
Zbožní poutníci věnovali kostelu šedý koberec na oltář, sl. Pokorná velum, krumsínští poutníci rovněž velum. Nákladem 200 Kč opravena kasule bílá, Dr. Frank ze Brodku svým nákladem dal opraviti křestní konvičku a pořídit nový podnos pod ni.
Nastaly určité změny týkající se beneficia. Farář dostával od správy velkostatku v Plumlově ročně 330,15 Kč. Z toho 315 Kč dostával na doplnění platu, za zbytek byl povinen sloužiti mši sv. za hraběte Filipa de St. Genois, který byl majitelem statku Suchdol - Ptení, a celoročně se modliti při nedělních suffragiích za téhož. Poněvadž pozemková reforma zabrala lesní majetek statku Plumlov, k němuž náleží od jisté doby i Suchdol-Ptení, kníže Jan II. Liechtenstein, majitel velkostatku z Plumlova, se z této povinnosti v roce 1931 vykoupil částkou 8.253,75 Kč, za něž zakoupeny 6= IV. Státní půjčka B 9/296 na 7.500 Kč a 6% IV. Stát. půjčka 15/187 na 750 Kč. (??)
Převzetím velkostatku Plumlova do správy Státního pozemkového úřadu nastala změna patronátu, kterou oznámila f. ú. arcibiskupská konsistoř v Olomouci 10.2.1932 č. 20.681/32 IV/4 ze dne 25. ledna 1932, převzal od knížete Lichtensteina velkostatek Plumlov kromě revíru prostějovského a Myslejovice do své správy. S velkostatkem převzal Státní pozemkový úřad tyto patronáty k římskokatolickým kostelům a obročím: Drahany, Suchdol, Suchdol-Jednov, Ptení, Stínava, Mostkovice, Smržice, Kostelec na Hané a kapli v zámku plumlovském, pokud příslušely odstupujícímu vlastníku. Svým nástupcem k vyřizování záležitostí patronátních ustanovil Státní pozemkový úřad lesního kontrolora Karla Mráčka na Plumlově. O tom uvědomujeme důstojný farní úřad.
Zákonem ze dne 25.6.1926 č. 122 Sb. zák. upravena kongrua kněžím v duchovní správě a to tak, že všichni kněží v duch. správě, bez rozdílu zda jsou faráři či kaplany, mají základní roční plat 9.000 Kč, který se každé tři roky zvyšuje o 972,- Kč. Takových zvýšení může býti jen 10. Faráři nad to sráží se desateronásobný katastrální výnos z beneficiálních polí (nefundačních) a 50 hal. za každého farníka jakožto výnos ze štoly (30 h. se odpočítává na kancelářské výlohy). Sráží se též výnos z rent, sloužící k doplnění platu farářova, a naturálních dávek. Podle poslední přiznávky, jež vyřízena byla 23.3.1931 zem. úřadem v Brně, sráželo se faráři Neduchalovi desateronásobek v obnosu 159,40 Kč, výnos rent 831 Kč, ze štoly 1360,50 Kč, celkem 2.350,90 Kč. Z toho se mu však odpočítávalo 48,27 Kč na daně z pozemků beneficiálních a 816,30 Kč na kancel. výlohy, celkem 864,57 Kč, takže ze základního platu roč. 9.000,- Kč odráželo faráři Neduchalovi 1.476 Kč, čili jeho kongruový doplněk činil 7.524 Kč a ovšem i trienálky. Kaplan dostával plných 9.000,- Kč a trienálky.
Farářovo postavení zlepšilo se od roku 1925 tím, že farář Šilhavý zakoupil pozemky a louku s pastvinou ve výměře 2 ha 22 m2 a 48 m2 od velkostatku ptenského za 4.000,- Kč a zanechal je legitimním nástupcům se závazkem: Katol. farář v Suchdol-Jednově bude užívati jmenovaných pozemků, zaplatí každého roku veškeré daně i poplatky, které by snad ještě k zaplacení byly, a z užitků polností těch zaplatí každého roku, počínajíc r. 1925, na dluh, který povstal upsáním válečných půjček 400 Kč, na umoření dluhu; po umoření těchto dluhů užívati bude pozemků těchto katol. farář suchdol-jednovský svobodně. Po smrti dárce Aloise Šilhavého zřídí se pak mešní nadace za jmenovaného, rodiče a přízeň, a sice 1 mše sv. zpívaná s konduktem.
Ostatní příjmy farářovy i kooperátorovy lze těžko stanoviti. Poměrně největší příjmy jsou za školy. Obnášely průměrně ročně 7.000 Kč, poklesly však o 1000,-, jednak proto, že vzato cestovné do Suchdola, poněvadž škola leží na území téže katastrální obce a vzdálenost od obydlí farářova neobnáší 1,5 km, jednak také proto, že zem. školní rada nařídila, aby docházky do škol na jedné linii se nacházející se děly jeden den. Tak odpadá cestovné do Hrochova. Jiným zdrojem jsou intence, těch značně ubývá, zvláště intencí poutních. Od 1/9 1932 do 1/9 1933 intence obnášely asi 4.500 Kč, v čem započteny i poplatky za elektr. osvětlení. Prakticky to znamená, že jeden kněz si musí opatřovati intence odjinud. Štola je nestejná. Některé roky jsou velmi špatné; tak např. v roce 1931 bylo jen 8 svateb. Lid je chudý a vyžaduje proto funkce méně okázalé. Ve výše uvedeném období obnášela téměř 5.000,- Kč, v čemž zahrnuty pol. za elekt. osvětlení, křty, ohlášky atd. Tento rok byl velmi bohatý na funkce dobře honorované. S dobrým svědomím můžeme roční příjem (hrubý) ze štolby odhadnout průměrně na 3.000,- Kč. Velmi nepatrný je výnos z poutí. Faráři náležejí peníze, které házejí poutníci, obcházející oltář, do pokladnice tam se nacházející ( vulgo do „štoku“). Ve výše uvedeném období bylo toho přes 500 Kč. Kromě toho dostává podporu od arcibiskupské konsistoře, která je nestejná, nejmenší 200,- Kč v obnosu. Na poutě farář doplácí. Poplatky matriční (křestní listy apod.) dělaly něco přes 400,- Kč, otčenášky jen asi 400,- Kč, takže vedlejší příjmy pro oba kněze odhadnouti sumou 14.000,-, kromě obnosu z polí, rent a záduší (renty asi 1000,- Kč, záduší asi 400,- Kč). Z toho plyne, že buďto farář, je-li mladší, nebo pomocný kněz musí hledati ještě jiné vedlejší příjmy, mají-li oba existovati a tradici poutního místa udržovati.
Převratová doba hodně poutnímu místu uškodila. Mnozí lidé odpadli, přestali míti zájem o věci náboženské: změnily se též sociální poměry. Lidé po celý týden zaměstnaní nemohou se vydávati pěšky na pouť, mnohé jiné slavnosti (zejména spolkové) vyčerpávají finančně ty, kteří rádi do Suchdola putovali; rozvoj sv. Hostýna a Kopečku škodí malým poutním místům; také nedostatek výpomoci škodil poutnímu místu. Nicméně lze pozorovati v r. 1932 a 1933, že poutě jsou na vzestupu. Podle statistiky za rok 1933 bylo v poutním chrámě sv. přijímání:
v lednu 317
v únoru 207
v březnu 333
v dubnu 1.747
v květnu 499
v červnu 421
v červenci 1.680
v srpnu 1.427
v září 1.025
v říjnu 302
v listopadu 389
v prosinci 1.528
Dohromady přes 125.000. (??) Z toho v době poutní přes 5.000. Nejvíce poutníků přistoupilo na bol. pátek 1.090 a na Porciunkuli 1.026. Poutě jsou: Na Bolestný pátek, 2. července Velká pouť (v neděli po 2.7.), Malá pouť - další neděle, Karmelská pouť (další neděle), Porciunkule (neděle po 2.8), 15. srpna a 8. září. Poslední pouť se zvláště zvelebila; bývá 700 - 900 komunikantů a vyrovná se i velké pouti. Pokud se dalo zjistit, chodí do Suchdola tyto průvody: Usobrno, Ptení, Stínava, Konice, N. Dědina, Trnávka, Jevíčko, Arnoštov (50 let), Slatinice, Bouzov, Olšany, Vrážné, Bělá, Biskupice, Benešov, Vranová Lhota, Opatovice, Vícov, Drahanovice, Čechy, Hluchov, Kostelec, Čelechovice, Bílovice, Přemyslovice, Jaroměřice, Laškov, Hartmanice, Hradisko, Březsko, Michnov, Šubířov, Protivanov, Jesenec, Stražisko, Krumsín, Kladky, Štěpánov (od r. 1866), Kulířov, Pěnčín, Skřípov. Celkem 38 průvodů, z toho 2 německé. Jména průvodů zaslouží jen místa podtržená, jsou průvody i o 30 poutnících a ještě menší. Příčiny byly již výše uvedeny, k tomu dodati nutno rozvoj automobilismu zatlačuje pěší putování. Mnoho poutníků přijíždí autobusy, koní přicházejí sami. Na noc přicházejí poutníci hlavně před velkou poutí a závěrečnou poutí. Proto provizor Huňka v r. 1932 a 1933 zavedl před velkou poutí uvítací kázání, sv. požehnání a světelný průvod s hudbou pro poutníky. Světelný průvod povzbudil mnohé, zvláště však Slatěnické, aby hodně putovali do Suchdola. Slatiničtí přicházejí s knězem, se soškou P. M. na nosítkách, s družičkami a hudbou, a při světel. průvodě účinkují. Obětaví jsou poutníci z Olšan, z Krumsína, kteří přinášejí svíce pro kostel, takže někdy není třeba svíce pro kostel kupovati. Nechodí již do Suchdola Dubicko, Zvole, Úsov, Chudobín, Bílá Lhota, Drahany, Hněvotín, Loučany, Radnice, Senička, Stařechovice, Rozstání, Křenová, Dolní Loučka, Zadní Arnoštov, Ohrozim, Vilémov, Bohušín, Klužínek, Ochoz, Hvozd, Milkov, Lhota, Střemeníčko, Vojtěchov. Nově začali chodit Luká, Boskovice, Bousín, Borotín. Dohromady chodí do Suchdola 42 průvodů. Provizor učinil pro poutní místo co mohl; dá Bůh, že zase bude vzkvétati, až bude dostatek kněží! Neméně smutným zjevem postižena byla farnost - odpadlictvím. Příčiny odpadlictví byly různé. Agitátoři hlavně využívají zmohutnělého nacionalismu (viz výše). Domnívali se, že české bohoslužby získají mnohé katolíky k odpadu. Farní duchovenstvo však tyto snahy paralyzovalo zaváděním češtiny do služeb Božích, pokud to jen šlo (viz výše). Proto církev československá nedosáhla pozoruhodnějších úspěchů. Odpadl řed. Jemelka v Suchdole a řed. Faltýnek v Labuticích k církvi čsl., kromě nich v Suchdole asi 5 rodin, v Hrochově 2 - 3 rodiny, v Lipové 1 rodina. Podobně k bezvyznání odpadlo málo, jen někteří učitelé. Zato velkého úspěchu dosáhli baptisté, k nímž přidala se třetina Lipové, několik rodin v Hrochově, Seči. Poslední velice agresivně agitují v Suchdole. Podařilo se jim dokonce v Lipové vybudovati modlitebnu a duchovní správu, kterou vede t. zv. kazatel. Do nedělní školy jich dochází pravidelně 60 dětí. Odkud tyto úspěchy? Hlavní agitátorem byl Fr. Sekanina, sociální demokrat a starosta obce Lipové. Sekanina velmi dobře vycítil důležitost doby a využil ji všestranně pro sebe. Jako starosta hospodařil s obecním majetkem, takže přišel o všechno. Založil v Lipové stavební družstvo, peníze však inkasoval pro sebe. Potřeboval však ještě jiný zdroj příjmů, proto založil novou církev - baptistickou, poněvadž očekával od baptistů amerických peníze. Lipovští baptisté byli také podporováni z amerických peněz. Bylo zjištěno, že ač nejsou církví státem uznanou (v důsledku toho nesmějí vyučovat náboženství ve škole), přece dostávali poštou ve 2 - 3 měsíčních intervalech 2 - 3.000 Kč. Proto Sekanina chytil se baptistů z důvodů zřejmě zištných; poněvadž tato americká víra je českému duchu naprosto cizí, dostalo se nové církvi v Lipové kuriózního a monstrózního názvu „Československá jednota Petra Chelčického baptistická“. Lidé je neprávem nazývají „Českými bratry“, správně má se jím říkati „baptisté“, o čem níže bude ještě řeč.
Sekanina byl v Lipové u svých straníků všemohoucí, proto nastaly v Lipové hromadné odpady, kromě teroru pomáhaly dary amerických strýčků a osobní věci, které někteří věřící měli s farářem Šilhavým, třeba on sám ničím nebyl vinen. Jiní se zase vymlouvali na nepatřičné chování druhých, že je nechtěli pustit do lavic, poněvadž neměli zaplaceno, a. t. d. Vesměs tedy scandala pharisaica. Jsou známy případy, že odpadli i ti, kterým kněz pomohl, např. farář Neduchal. Baptistům se podařilo získat oddané agitátory. Mezi ně v poslední době patří Antonín Učeň a Fr. Skládal z Klárek. Tito obcházejí s biblemi a jinými baptistickými tiskovinami dům od domu, přemlouvají lidi k odpadu; i samého provizora H. se snažili (Učeň) k odpadu přiměti. Bibli znají zpaměti a jen člověk inteligentní jim může odolati. Konali již i bohoslužby i v Klárkách; svoji agitaci přenesli i za hranice farnosti (do Čunína, Bukové a Hradiska). Ještě štěstí, že lid v jejich počínání vidí bláznovství. Už to, že křtí teprve dospělé, a to v řece u lipovského mlýna, se zdá ztřeštěným nápadem. Také přílišné a doslovné lpění na bibli není sympatické. Ještě méně se líbí jejich abstinentismus. V této víře zakazuje se jakékoliv pití, kouření a tanec. Mnozí však nechtějíce zanechati, jiní pak zůstávají mimo, bez vyznání. Vrátit se, to je jim hanba, do modlitebny také nechodí, jsou tedy bez vyznání. Někteří se již vrátili. Nezmění-li baptisté svých zásad, lze očekávat, že tato sekta bude pozvolna zmírati, přes všechnu agitaci; jinak může dobýti velkých úspěchů, neboť pořádek při bohoslužbách jejich je velký a pracují též sociálně. Doposud převládá o nich názor: jsou to výstřední lidé. Sekanina o všechno přišel a proslýchá se, že i modlitebna jest ve finančních nesnázích a že přijde na prodej. Americký zdroj příjmů vyschl, takže lze očekávati úpadek sekty.
Naproti tomu církev československá snaží se dosíci větších úspěchů, než měla doposud. V roce 1933 usídlila se v suchdolské škole proti protestu lidových zástupců v místní školní radě. Bylo dosaženo toho, že musejí žádat o dovolení okr. školní výbor. Dá-li však dovolení čsl. církvi, musí ho také dáti římsko-kat. úřadu a katol. spolkům. O to se již pracuje. Pro čsl. církev se agituje v Sokole (dva předáci odpadli k čsl. sektě). Kvůli zajímavosti uvádí se, že 6 čsl. dětem v Suchdole chodil zvláštní katecheta ze Stražiska (uč. Skála), aby mohl pobírati cestovné přes Ptenský Dvorek. Zatím co suchdolský uč. Jemelka chodil zase několik žáků vyučovat do Čunína z téhož důvodu. Když však úřady nechtěly to trpět, páni se vzdali vyučování čsl. náboženství a přenechali je čsl. faráři v Pěnčíně.
Podle sčítání z r. 1930 v náboženské statistice figuruje velká číslice bezvyznání. V Lipové se napočetlo jich 64. To jsou ti, kteří nechodí do modlitebny a stydí se vrátit. Bez vyznání doopravdy jest říd. uč. Bursa z Hrochova.
Jiné sekty se neujaly, jenom mluvilo se o tom, že adventisté se chtějí v Lipové usadit a těžit z rozvratných tamních poměrů. Podle sčítání lidu z r. 1930 bylo v Jednově 315 katol., 1 nekatolík, v Suchdole 497,37, v Klárkách 180, 4, v Labuticích 172, 6, v Hrochově 550, 49, v Lipové 476, 185, v Seči 258, 5, celkem 2.448 katolíků a 287 nekatolíků. Tato statistika jest správná jen potud, pokud se týká celé farnosti, jinak neodpovídá skutečnosti; mnozí lidé z Lipové a Seče přihlásili se ke sčítání lidu v Jednově, Hrochově, aby okr. konickému přibylo českého živlu, by Němci nedosáhli 20% menšiny. Proto počet obyvatel Hrochova a Lipové jest nesprávný. Můžeme však odhadnout, že příslušníků církve čsl. jest asi 60, kolem 70 osob je bez vyznání, takže na baptisty, kteří se úředně ke své víře přihlásili můžeme počítat 150 - 160 osob. Někteří se od té doby vrátili. Do nedělní školy baptistické chodí 60 dětí; z Lipové všech nekatol. dětí jest kolem 40, počítáme-li docházející z Hrochova, Suchdola a od jinud, číslo je to pravděpodobné, bohužel i některé katolické děti docházejí do této školy, aby něco dostaly. Podle matrik vystoupilo do konce roku 1933 308 osob, z toho se vrátilo 59 osob, tedy asi pětina. Dlužno podotknouti, že vrátili se bez jakékoliv agitace ze strany katolické, zvláště farního úřadu. Vystupování z církve zahájil suchdolský řídící Matoušek v r. 1919 (bývalý regentschori!) a učitelé Vojta z Jednova a Valíček z Lipové (1920). V roce 1930 vystoupil učitel Hubáček z Hrochova. Odpadové hnutí řádilo hlavně v letech 1921 - 1925 a to v Lipové a Suchdole, suchdolští se namnoze vrátili. Přesto však Suchdol a Lipová zůstávají středisky odpadové akce.
Převratem v roce 1918 nastala revoluce v národnostních poměrech ve farnosti, hlavně v Labuticích. Labutice, původně osada německá, anebo alespoň národnostně smíšená, prodělala trojí národnostní metamorfosu. Postupem doby se Labutičtí národnostně asimilovali ve smyslu českém. Pevného národnostního vědomí však v nich nebylo. Když na rozhraní věků 19. a 20. měli stavět školu, navrhl jim Schulverein, že jim školu postaví svým nákladem. To se stalo v r. 1900. Z počátku germanizační úsilí nemělo reálného úspěchu. Když však správcem školy stal se odrodilec Haverda, germanizace postupovala mílovými kroky. V Labuticích nesměl nikdo česky slova promluvit, pohřby byly německé, jen náboženství se česky vyučovalo, což zadávalo příčinu ke sporům mezi správou školy a farním úřadem. Haverda usiloval o německé bohoslužby v českém kostele. Při sčítání lidu se Labutice ukázaly německé. Nebýti českých kněží a hlavně státního převratu, byly by Labutice dnes poněmčeny. Usilovalo se i, aby byly přifařeny k německému Brodku. V roce 1918 němectví se rozptýlilo v Labuticích jako dým. Haverda musel opustit Labutice, škola odebrána Schulvereinu za náhradu 60.000 Kč. V roce 1921 napočteno v Labuticích 13 Němců, v roce 1930 jen 9. Přes všechnu národní práci, kterou vykonává v Labuticích Národní jednota, jež Labutické podporuje hodně sociálně, najdou se mezi Labutickými ještě občané, kteří ač česky dobře umějí, mluví výhradně německy s tím, kdo němčině rozumí. Národnostně jest obyvatelstvo Labutic dosud neustálené a v ostatním smýšlení nevyhraněné.
Jinak z národnostních počinů nutno zaznamenati zřízení státní menšinové měšťanky v Brodku v roce 1923, která pro nedostatek budovy do r. 1927 umístěna v Jednově z části ve staré škole, z části v hostinci nad farou. O organizaci této školy se zasloužil velice p. ředitel Smékal, který ke katolíkům vystupoval velice taktně.
Totéž bohužel nelze říci o učitelstvu ostatním. Výše uvedeny byly už některé doklady o tom (primice P. Vičara, odpadová akce). Zvláště napjaté byly poměry v Jednově: tam působil dlouhá léta učitel Sedláček. Po převratu došel do Olomouce, tam odpadl k církvi čsl., třebaže za Rakouska dělal horlivého katolíka (i náboženství za faráře vyučoval). Potom tu byl učitel Vychodil, katolík, ale vůči katolickým spolkům nepřátelsky se stavící a velmi poťouchle pracující. S kněžstvem měl konflikty. Po něm stal se správcem školy Jar. Bureš, rodák z Kostelce, dříve učitel na Stražisku, pro svoji nesnášenlivost neoblíbený u učitelstva i u lidu. Byl původně v církvi čsl., před svatbou se však vrátil. Dostal Jednov, ač byl na třetím místě. Věc měla se tak: Na prvém místě byl uč. Zerhan, organizovaný katolík, na druhém uč. Valach, na třetím Bureš. Ač pro Z. se rozhodl obecní výbor i místní školní rada, ač občané Jednovští podepsali petici pro Z., tento místa dostati nemohl, poněvadž byl katolíkem. Místo dostal Valach, ten se ale vzdal, tak dostal je Bureš. Potom však bylo zjištěno, že jeho žádost má formální vady, proto bylo místo obsazováno po třetí. Ač vedena prudká tisková kampaň, ač zakročeno i u zem. školní rady, přece vše marně, Bureš se stal správcem školy v Jednově. Měl četné konflikty s provizorem i se svými straníky. Založil rodičovské sdružení, aby konkurovati jednotě Orla. Rozbil hasičský sbor, neštítil se v boji ani denunciace. V Suchdole vystřídala se řada učitelů. Zmíněný řídící Matoušek, regentschori odpadl a dělal faráři i slečně Koutné, industriálce katolického smýšlení, velké potíže. Byl vůdcem odpadové akce. Po něm byl řídícím Veselý, který zastával úřad varhaníka, neznamenal však pro katolický život ničeho. Potom se stal řídícím učitelem Jemelka, vyznání čsl. S nímž bylo možno vyjít, třebas že pracoval potichu. Za něho škola propůjčovala Sokolu a čsl. církvi. Z jeho pomocníků protikatolicky se orientovali uč. Hřivna a hlavně uč. Fialová, která ve škole vystupovala nenávistně proti Orlu.
V Labuticích správcem školy byl uč. Kudyn, po něm Břet. Faltýnek, známý čsl., člověk jinak klidný, ale bedlivě bdící, aby se nic katolického v Labuticích neujalo. Nemile nesl např. pronikání Orla do Labutic. V Hrochově vystřídalo se několik učitelů, z nich katolíci byli jen dva, uč. Šnyrych a jedna učitelka. Šnyrych s velkým úspěchem pracoval pro Orla, což se nelíbilo p. říd. Jemelkovi a p. inspektorovi, a tak házeli Šnyrychem po vlastech čsl., aby v něm orelské přesvědčení utloukli, ale neutloukli. Řídící Burza je bez vyznání, dá se s ním však jednat. Vyhověl přání místní školní rady, zavěsil kříže na přední místo a dovolil se dětem modlit. Z protikatolických borců vynikl zvláště uč. Poláček, který odpadl k bezvyznání, před dětmi se posmíval náboženským věcem a děti terorizoval.
V Seči byl dlouhá léta učitelem p. uč. Grepl, který s katol. omladinou cvičil divadla. Odešel do Prostějova a na jeho místo přišel Jar. Kunčík. Tento cvičil i kostelní zpěv, nicméně ukázal se nespolehlivý. Založil v Seči agrární střeleckou Jednotu a intrikami mařil práci Jednoty Orla v Seči. Ve svém smýšlení nestálý.
V Lipové řídící uč. Čapka, který byl bez vyznání, potom se však vrátil, poškodil katolickou věc tím, že založil stranu agrární, a tak poškodil stranu lidovou, od níž odešli rolníci. Jeho nástupce Ant. Lachman, katolík více méně matrikový, katolické věci celkem prospěl, poněvadž nestará se o politiku a vůči baptistům vystupuje dosti přísně. Možno s ním jednati. Jeho podřízení, až na malé vyjímky, byli celkem neurální. Uč. Rampulová i uč. Havelka byli z katol. rodin, bohužel svoje katolictví málo praktikovali, podobně jako uč. Navrátil z Hrochova. Celkem možno říci: za 9 let ve farnosti byli 4 učitelé katol. přesvědčení, z nichž jeden výbojný, 3 učitelé katol. rodin, ale bázliví, ostatek většinou odpadlí, nebo matrikoví katolíci, kteří více méně poškozovali zájmy církevní.
Zdálo se, že katolická církev, postižená odpadovým hnutím, mající tolik nepřátel, jest ve farnosti na ústupu. V tom nemožno mluvit. Církev má tu hráz v lidové straně a v katol. spolcích. Lidová strana zaujímá ve farnosti čestné místo, prvé. Výsledky volení se arci měnily ve prospěch i neprospěch církve. Podle různých voleb lze odhadovati, že v Suchdole-Jednově lidová strana disponuje 230 voliči, v Labuticích 20, v Hrochově 90, v Lipové 90, v Seči 100, dohromady 530 voliči. Potom je strana sociálně demokratická podle výše uvedeného pořadu 140, 30, 120, 80, 10, celkem 380 voliči, a republikánská 50, 30, 20, 80, 20, celkem 200, československá socialistická 50, 0, 10, 130, 0, celkem 190 voliči. Menším počtem hlasů zastoupeni také živnostnici, nár. demokraté. Komunisté zatím ve farnosti nejsou, třeba strana komunistická pořádala několik schůzí ve farnosti, avšak s naprostým nezdarem. Lidová strana jest poměrně nejlépe organizována. V Suchdole-Jednově jest vůdcem strany Václav Zatloukal, poštmistr. Lidová strana má tu Lidové jednoty v Suchdole a Jednově, Zemědělskou družinu v Suchdole, a právě bylo založeno křesťansko-sociální všeodborové sdružení v Jednově. Strana má v ob. zastupitelstvu 8 členů. Po tři období měla starostu.
V Labuticích není lidová strana ani organizována, ani v ob. zastupitelstvu zastoupena. V Hrochově není organizace, lidová strana má v ob. zastupitelstvu 6 členů. V Lipové jest lidová Jednota, Křesťanské soc. sdružení dělnické, Svaz katol. žen a dívek, který dosti čile si vede. V ob. zastupitelstvu jsou 3 členové na dvě kand. listiny. Lidové straně škodí rozbroje mezi vůdci. Vůdcem je Štěpán Barták. V Seči není organizace, celé zastupitelstvo je však lidové.
Katolická mládež jest organizována v Orlu a Omladině. Nejstarší jednota Orelská byla v Lipové už před válkou; zanikla však pro tamní rozvrácené poměry a nestálou mentalitu lipovskou. Po válce založena Orelská Jednota v Hrochově pro Hrochov a Seč, Lipovou. Měla na 150 členů, pořádala veřejné cvičení v Seči, avšak zanikla jednak pro nedostatečné vedení, jednak poněvadž byla rozdělena mezi tři obce. V roce 1932 založena jednota v Suchdole, která trvá do dnes. Mívá průměrně 150 členů. Původně měla sídlo v Klárkách, nyní jest však v Jednově a snaží se zachytit mládež celé farnosti. V Jednově naproti školy zakoupila pozemek v rozloze 39 ar, na němž vybudováno bude cvičiště a Orlovna. Pro katol. život učinila mnoho, ona udržuje svátek sv. Václava, jest nejčilejší organizace ve farnosti vůbec a proto jest i od nepřátel respektována.
V Seči farář Neduchal založil Sdružení venkovské omladiny, které trvá do dnes, činnost jeho snaží se oživit bohoslovec Jarosl. Franc ze Seče.
Kromě uvedených již organizací jest ve farnosti farní odbor charity, založený v r. 1929, který poměrně dosti čile si vede.
Z náboženských bratrstev uvádíme Apoštolát sv. C. a M., Armáda sv. Kříže, Bratrstvo živého růžence, Bratrstvo klanění a III. Řád. Tyto spolky více méně živoří, poněvadž není, kdo by je vedl.
Katolický tisk je poměrně rozšířen. Nejrozšířenější je ovšem „Neděle“. Začalo se jí odebírat 50 výt., potom 60, v roce 1932 170, v roce 1933 190. V r. 1934 počet odběratelů poklesl, poněvadž jest veliká bída. Jeden čas hodně rozšířeno „Litovelsko-Konicko“ v asi 50 výtiscích. Hodně rozšířen „Nový Národ“. Denního tisku se bralo málo, krize doléhá především na katolický tisk.
Z organizací, církvi nepřátelských, uvádí se Sokol, který má jednoty v Suchdole, Hrochově a Lipové. Poslední živoří, protože tamější učitelstvo jej nepodporuje jako v prvých dvou místech. V Seči založena Střelecká jednota rázu agrárního, ta však je v rozkladu. Politické strany vyjma Lidové, pokud známo, organizovány nejsou.
Ve farnosti jsou tři konzumy „Budoucnost“ v Suchdole, Labuticích a v Lipové. Proslýchá se, že bude založen i konzum v Hrochově. V Jednově jest rodičovské sdružení, které jest nástrojem protikatolické politiky řídícího Bureše.
Organizace více méně neutrální jsou Hasičské sbory v Jednově, Suchdole, Hrochově, Lipové, Labuticích a Seči, Spolek vysloužilců v Lipové, který se orientuje více na katolíky (má prapor s obrazem sv. Václava, zúčastňuje se služeb Božích na sv. Václava a jiné svátky korporativně), Národní jednoty v Suchdole a Labuticích, které jsou víceméně nečinné.
Záložny jsou tři: Občanská záložna v Jednově (většinou v rukou lidovců), Občanská záložna v Suchdole (v rukou pokrokářů) a Reifeisenka v Lipové (vedená P. Neduchalem, nyní v rukou agrárníků). Záložna v Suchdole v r. 1932 -33 postavila si budovu nákladem 180.000 Kč, čímž se dostala do finančních nesnází. V Lipové byla továrna na slaměné zboží, která však udělala krach, mnoho lidí finančně poškodila a katolickou věc oslabila. Budova továrny prodána za 60.000 Kč. Podobně ztroskotal pokus založiti takovou továrnu v Jednově a to dvakráte, Václav Zatloukal na tento pokus doplatil, podobně na mlékárnu, kterou založil v Suchdole. Hospodářský stav ve farnosti, zvláště však v Jednově, jest neutěšený. Podle soukromého odhadu mají jednovští občané na 800.000 Kč dluhů, kdežto úspor jest jen 200.000 Kč.
To by byl obraz farnosti za posledních 9 let, arci neúplný. Mnoho se udělalo, v mnohém se pokročilo, mnohé však neuspokojuje.. Bude ovšem záležeti na požehnání Božím a horlivosti duchovního správce, zda bude náboženská horlivost stoupati či klesati.
Dá dobrotivý Bůh na přímluvu 7 bolestné P. M. Suchdolské, zda tato pamětní kniha zaznamená ještě nové a nové úspěchy v duchovní správě.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1934 - 1939
V roce 1926 různé opravy na faře (okna, dvéře) 530,- Kč.
V roce 1927 opraven kostel střecha nákladem 1.314 Kč, pořízena vrata na faře nákl. 197,- Kč.
V roce 1929 různé opravy na faře nákl. 819,10 Kč, v kostele pořízeno lano k lustru za 125,- Kč.
V roce 1930 opravy střechy a zdi za 1.105,- Kč.
V roce 1931 pořízena kamna „Teno“ za 500,- Kč, různé opravy 104,- Kč.
V roce 1932 olíčen před gen. visitací kostel opraven střecha nákladem 12.291,- Kč
Celkem v období 1925 - 1933, tedy za 9 let, věnováno kostel. výborem na opravy kostela a investice v něm 28.342,60 Kč, z čehož 14.665 Kč hrazeno dary a sbírkami, na faru pak vynaloženo 8.265,20 Kč. Přesto však kostel i fara (zvláště tato) zasluhovaly by nákladnějších oprav a adaptací, aby svému účelu plně vyhovovaly. Farář N. svým nákladem na dvoře vedle letní kuchyně postavil malou komůrku, zvanou „špajzku“, která však pro svoji vlhkost nevyhovuje svému účelu.
Zbožní poutníci věnovali kostelu šedý koberec na oltář, sl. Pokorná velum, krumsínští poutníci rovněž velum. Nákladem 200 Kč opravena kasule bílá, Dr. Frank ze Brodku svým nákladem dal opraviti křestní konvičku a pořídit nový podnos pod ni.
Nastaly určité změny týkající se beneficia. Farář dostával od správy velkostatku v Plumlově ročně 330,15 Kč. Z toho 315 Kč dostával na doplnění platu, za zbytek byl povinen sloužiti mši sv. za hraběte Filipa de St. Genois, který byl majitelem statku Suchdol - Ptení, a celoročně se modliti při nedělních suffragiích za téhož. Poněvadž pozemková reforma zabrala lesní majetek statku Plumlov, k němuž náleží od jisté doby i Suchdol-Ptení, kníže Jan II. Liechtenstein, majitel velkostatku z Plumlova, se z této povinnosti v roce 1931 vykoupil částkou 8.253,75 Kč, za něž zakoupeny 6= IV. Státní půjčka B 9/296 na 7.500 Kč a 6% IV. Stát. půjčka 15/187 na 750 Kč. (??)
Převzetím velkostatku Plumlova do správy Státního pozemkového úřadu nastala změna patronátu, kterou oznámila f. ú. arcibiskupská konsistoř v Olomouci 10.2.1932 č. 20.681/32 IV/4 ze dne 25. ledna 1932, převzal od knížete Lichtensteina velkostatek Plumlov kromě revíru prostějovského a Myslejovice do své správy. S velkostatkem převzal Státní pozemkový úřad tyto patronáty k římskokatolickým kostelům a obročím: Drahany, Suchdol, Suchdol-Jednov, Ptení, Stínava, Mostkovice, Smržice, Kostelec na Hané a kapli v zámku plumlovském, pokud příslušely odstupujícímu vlastníku. Svým nástupcem k vyřizování záležitostí patronátních ustanovil Státní pozemkový úřad lesního kontrolora Karla Mráčka na Plumlově. O tom uvědomujeme důstojný farní úřad.
Zákonem ze dne 25.6.1926 č. 122 Sb. zák. upravena kongrua kněžím v duchovní správě a to tak, že všichni kněží v duch. správě, bez rozdílu zda jsou faráři či kaplany, mají základní roční plat 9.000 Kč, který se každé tři roky zvyšuje o 972,- Kč. Takových zvýšení může býti jen 10. Faráři nad to sráží se desateronásobný katastrální výnos z beneficiálních polí (nefundačních) a 50 hal. za každého farníka jakožto výnos ze štoly (30 h. se odpočítává na kancelářské výlohy). Sráží se též výnos z rent, sloužící k doplnění platu farářova, a naturálních dávek. Podle poslední přiznávky, jež vyřízena byla 23.3.1931 zem. úřadem v Brně, sráželo se faráři Neduchalovi desateronásobek v obnosu 159,40 Kč, výnos rent 831 Kč, ze štoly 1360,50 Kč, celkem 2.350,90 Kč. Z toho se mu však odpočítávalo 48,27 Kč na daně z pozemků beneficiálních a 816,30 Kč na kancel. výlohy, celkem 864,57 Kč, takže ze základního platu roč. 9.000,- Kč odráželo faráři Neduchalovi 1.476 Kč, čili jeho kongruový doplněk činil 7.524 Kč a ovšem i trienálky. Kaplan dostával plných 9.000,- Kč a trienálky.
Farářovo postavení zlepšilo se od roku 1925 tím, že farář Šilhavý zakoupil pozemky a louku s pastvinou ve výměře 2 ha 22 m2 a 48 m2 od velkostatku ptenského za 4.000,- Kč a zanechal je legitimním nástupcům se závazkem: Katol. farář v Suchdol-Jednově bude užívati jmenovaných pozemků, zaplatí každého roku veškeré daně i poplatky, které by snad ještě k zaplacení byly, a z užitků polností těch zaplatí každého roku, počínajíc r. 1925, na dluh, který povstal upsáním válečných půjček 400 Kč, na umoření dluhu; po umoření těchto dluhů užívati bude pozemků těchto katol. farář suchdol-jednovský svobodně. Po smrti dárce Aloise Šilhavého zřídí se pak mešní nadace za jmenovaného, rodiče a přízeň, a sice 1 mše sv. zpívaná s konduktem.
Ostatní příjmy farářovy i kooperátorovy lze těžko stanoviti. Poměrně největší příjmy jsou za školy. Obnášely průměrně ročně 7.000 Kč, poklesly však o 1000,-, jednak proto, že vzato cestovné do Suchdola, poněvadž škola leží na území téže katastrální obce a vzdálenost od obydlí farářova neobnáší 1,5 km, jednak také proto, že zem. školní rada nařídila, aby docházky do škol na jedné linii se nacházející se děly jeden den. Tak odpadá cestovné do Hrochova. Jiným zdrojem jsou intence, těch značně ubývá, zvláště intencí poutních. Od 1/9 1932 do 1/9 1933 intence obnášely asi 4.500 Kč, v čem započteny i poplatky za elektr. osvětlení. Prakticky to znamená, že jeden kněz si musí opatřovati intence odjinud. Štola je nestejná. Některé roky jsou velmi špatné; tak např. v roce 1931 bylo jen 8 svateb. Lid je chudý a vyžaduje proto funkce méně okázalé. Ve výše uvedeném období obnášela téměř 5.000,- Kč, v čemž zahrnuty pol. za elekt. osvětlení, křty, ohlášky atd. Tento rok byl velmi bohatý na funkce dobře honorované. S dobrým svědomím můžeme roční příjem (hrubý) ze štolby odhadnout průměrně na 3.000,- Kč. Velmi nepatrný je výnos z poutí. Faráři náležejí peníze, které házejí poutníci, obcházející oltář, do pokladnice tam se nacházející ( vulgo do „štoku“). Ve výše uvedeném období bylo toho přes 500 Kč. Kromě toho dostává podporu od arcibiskupské konsistoře, která je nestejná, nejmenší 200,- Kč v obnosu. Na poutě farář doplácí. Poplatky matriční (křestní listy apod.) dělaly něco přes 400,- Kč, otčenášky jen asi 400,- Kč, takže vedlejší příjmy pro oba kněze odhadnouti sumou 14.000,-, kromě obnosu z polí, rent a záduší (renty asi 1000,- Kč, záduší asi 400,- Kč). Z toho plyne, že buďto farář, je-li mladší, nebo pomocný kněz musí hledati ještě jiné vedlejší příjmy, mají-li oba existovati a tradici poutního místa udržovati.
Převratová doba hodně poutnímu místu uškodila. Mnozí lidé odpadli, přestali míti zájem o věci náboženské: změnily se též sociální poměry. Lidé po celý týden zaměstnaní nemohou se vydávati pěšky na pouť, mnohé jiné slavnosti (zejména spolkové) vyčerpávají finančně ty, kteří rádi do Suchdola putovali; rozvoj sv. Hostýna a Kopečku škodí malým poutním místům; také nedostatek výpomoci škodil poutnímu místu. Nicméně lze pozorovati v r. 1932 a 1933, že poutě jsou na vzestupu. Podle statistiky za rok 1933 bylo v poutním chrámě sv. přijímání:
v lednu 317
v únoru 207
v březnu 333
v dubnu 1.747
v květnu 499
v červnu 421
v červenci 1.680
v srpnu 1.427
v září 1.025
v říjnu 302
v listopadu 389
v prosinci 1.528
Dohromady přes 125.000. (??) Z toho v době poutní přes 5.000. Nejvíce poutníků přistoupilo na bol. pátek 1.090 a na Porciunkuli 1.026. Poutě jsou: Na Bolestný pátek, 2. července Velká pouť (v neděli po 2.7.), Malá pouť - další neděle, Karmelská pouť (další neděle), Porciunkule (neděle po 2.8), 15. srpna a 8. září. Poslední pouť se zvláště zvelebila; bývá 700 - 900 komunikantů a vyrovná se i velké pouti. Pokud se dalo zjistit, chodí do Suchdola tyto průvody: Usobrno, Ptení, Stínava, Konice, N. Dědina, Trnávka, Jevíčko, Arnoštov (50 let), Slatinice, Bouzov, Olšany, Vrážné, Bělá, Biskupice, Benešov, Vranová Lhota, Opatovice, Vícov, Drahanovice, Čechy, Hluchov, Kostelec, Čelechovice, Bílovice, Přemyslovice, Jaroměřice, Laškov, Hartmanice, Hradisko, Březsko, Michnov, Šubířov, Protivanov, Jesenec, Stražisko, Krumsín, Kladky, Štěpánov (od r. 1866), Kulířov, Pěnčín, Skřípov. Celkem 38 průvodů, z toho 2 německé. Jména průvodů zaslouží jen místa podtržená, jsou průvody i o 30 poutnících a ještě menší. Příčiny byly již výše uvedeny, k tomu dodati nutno rozvoj automobilismu zatlačuje pěší putování. Mnoho poutníků přijíždí autobusy, koní přicházejí sami. Na noc přicházejí poutníci hlavně před velkou poutí a závěrečnou poutí. Proto provizor Huňka v r. 1932 a 1933 zavedl před velkou poutí uvítací kázání, sv. požehnání a světelný průvod s hudbou pro poutníky. Světelný průvod povzbudil mnohé, zvláště však Slatěnické, aby hodně putovali do Suchdola. Slatiničtí přicházejí s knězem, se soškou P. M. na nosítkách, s družičkami a hudbou, a při světel. průvodě účinkují. Obětaví jsou poutníci z Olšan, z Krumsína, kteří přinášejí svíce pro kostel, takže někdy není třeba svíce pro kostel kupovati. Nechodí již do Suchdola Dubicko, Zvole, Úsov, Chudobín, Bílá Lhota, Drahany, Hněvotín, Loučany, Radnice, Senička, Stařechovice, Rozstání, Křenová, Dolní Loučka, Zadní Arnoštov, Ohrozim, Vilémov, Bohušín, Klužínek, Ochoz, Hvozd, Milkov, Lhota, Střemeníčko, Vojtěchov. Nově začali chodit Luká, Boskovice, Bousín, Borotín. Dohromady chodí do Suchdola 42 průvodů. Provizor učinil pro poutní místo co mohl; dá Bůh, že zase bude vzkvétati, až bude dostatek kněží! Neméně smutným zjevem postižena byla farnost - odpadlictvím. Příčiny odpadlictví byly různé. Agitátoři hlavně využívají zmohutnělého nacionalismu (viz výše). Domnívali se, že české bohoslužby získají mnohé katolíky k odpadu. Farní duchovenstvo však tyto snahy paralyzovalo zaváděním češtiny do služeb Božích, pokud to jen šlo (viz výše). Proto církev československá nedosáhla pozoruhodnějších úspěchů. Odpadl řed. Jemelka v Suchdole a řed. Faltýnek v Labuticích k církvi čsl., kromě nich v Suchdole asi 5 rodin, v Hrochově 2 - 3 rodiny, v Lipové 1 rodina. Podobně k bezvyznání odpadlo málo, jen někteří učitelé. Zato velkého úspěchu dosáhli baptisté, k nímž přidala se třetina Lipové, několik rodin v Hrochově, Seči. Poslední velice agresivně agitují v Suchdole. Podařilo se jim dokonce v Lipové vybudovati modlitebnu a duchovní správu, kterou vede t. zv. kazatel. Do nedělní školy jich dochází pravidelně 60 dětí. Odkud tyto úspěchy? Hlavní agitátorem byl Fr. Sekanina, sociální demokrat a starosta obce Lipové. Sekanina velmi dobře vycítil důležitost doby a využil ji všestranně pro sebe. Jako starosta hospodařil s obecním majetkem, takže přišel o všechno. Založil v Lipové stavební družstvo, peníze však inkasoval pro sebe. Potřeboval však ještě jiný zdroj příjmů, proto založil novou církev - baptistickou, poněvadž očekával od baptistů amerických peníze. Lipovští baptisté byli také podporováni z amerických peněz. Bylo zjištěno, že ač nejsou církví státem uznanou (v důsledku toho nesmějí vyučovat náboženství ve škole), přece dostávali poštou ve 2 - 3 měsíčních intervalech 2 - 3.000 Kč. Proto Sekanina chytil se baptistů z důvodů zřejmě zištných; poněvadž tato americká víra je českému duchu naprosto cizí, dostalo se nové církvi v Lipové kuriózního a monstrózního názvu „Československá jednota Petra Chelčického baptistická“. Lidé je neprávem nazývají „Českými bratry“, správně má se jím říkati „baptisté“, o čem níže bude ještě řeč.
Sekanina byl v Lipové u svých straníků všemohoucí, proto nastaly v Lipové hromadné odpady, kromě teroru pomáhaly dary amerických strýčků a osobní věci, které někteří věřící měli s farářem Šilhavým, třeba on sám ničím nebyl vinen. Jiní se zase vymlouvali na nepatřičné chování druhých, že je nechtěli pustit do lavic, poněvadž neměli zaplaceno, a. t. d. Vesměs tedy scandala pharisaica. Jsou známy případy, že odpadli i ti, kterým kněz pomohl, např. farář Neduchal. Baptistům se podařilo získat oddané agitátory. Mezi ně v poslední době patří Antonín Učeň a Fr. Skládal z Klárek. Tito obcházejí s biblemi a jinými baptistickými tiskovinami dům od domu, přemlouvají lidi k odpadu; i samého provizora H. se snažili (Učeň) k odpadu přiměti. Bibli znají zpaměti a jen člověk inteligentní jim může odolati. Konali již i bohoslužby i v Klárkách; svoji agitaci přenesli i za hranice farnosti (do Čunína, Bukové a Hradiska). Ještě štěstí, že lid v jejich počínání vidí bláznovství. Už to, že křtí teprve dospělé, a to v řece u lipovského mlýna, se zdá ztřeštěným nápadem. Také přílišné a doslovné lpění na bibli není sympatické. Ještě méně se líbí jejich abstinentismus. V této víře zakazuje se jakékoliv pití, kouření a tanec. Mnozí však nechtějíce zanechati, jiní pak zůstávají mimo, bez vyznání. Vrátit se, to je jim hanba, do modlitebny také nechodí, jsou tedy bez vyznání. Někteří se již vrátili. Nezmění-li baptisté svých zásad, lze očekávat, že tato sekta bude pozvolna zmírati, přes všechnu agitaci; jinak může dobýti velkých úspěchů, neboť pořádek při bohoslužbách jejich je velký a pracují též sociálně. Doposud převládá o nich názor: jsou to výstřední lidé. Sekanina o všechno přišel a proslýchá se, že i modlitebna jest ve finančních nesnázích a že přijde na prodej. Americký zdroj příjmů vyschl, takže lze očekávati úpadek sekty.
Naproti tomu církev československá snaží se dosíci větších úspěchů, než měla doposud. V roce 1933 usídlila se v suchdolské škole proti protestu lidových zástupců v místní školní radě. Bylo dosaženo toho, že musejí žádat o dovolení okr. školní výbor. Dá-li však dovolení čsl. církvi, musí ho také dáti římsko-kat. úřadu a katol. spolkům. O to se již pracuje. Pro čsl. církev se agituje v Sokole (dva předáci odpadli k čsl. sektě). Kvůli zajímavosti uvádí se, že 6 čsl. dětem v Suchdole chodil zvláštní katecheta ze Stražiska (uč. Skála), aby mohl pobírati cestovné přes Ptenský Dvorek. Zatím co suchdolský uč. Jemelka chodil zase několik žáků vyučovat do Čunína z téhož důvodu. Když však úřady nechtěly to trpět, páni se vzdali vyučování čsl. náboženství a přenechali je čsl. faráři v Pěnčíně.
Podle sčítání z r. 1930 v náboženské statistice figuruje velká číslice bezvyznání. V Lipové se napočetlo jich 64. To jsou ti, kteří nechodí do modlitebny a stydí se vrátit. Bez vyznání doopravdy jest říd. uč. Bursa z Hrochova.
Jiné sekty se neujaly, jenom mluvilo se o tom, že adventisté se chtějí v Lipové usadit a těžit z rozvratných tamních poměrů. Podle sčítání lidu z r. 1930 bylo v Jednově 315 katol., 1 nekatolík, v Suchdole 497,37, v Klárkách 180, 4, v Labuticích 172, 6, v Hrochově 550, 49, v Lipové 476, 185, v Seči 258, 5, celkem 2.448 katolíků a 287 nekatolíků. Tato statistika jest správná jen potud, pokud se týká celé farnosti, jinak neodpovídá skutečnosti; mnozí lidé z Lipové a Seče přihlásili se ke sčítání lidu v Jednově, Hrochově, aby okr. konickému přibylo českého živlu, by Němci nedosáhli 20% menšiny. Proto počet obyvatel Hrochova a Lipové jest nesprávný. Můžeme však odhadnout, že příslušníků církve čsl. jest asi 60, kolem 70 osob je bez vyznání, takže na baptisty, kteří se úředně ke své víře přihlásili můžeme počítat 150 - 160 osob. Někteří se od té doby vrátili. Do nedělní školy baptistické chodí 60 dětí; z Lipové všech nekatol. dětí jest kolem 40, počítáme-li docházející z Hrochova, Suchdola a od jinud, číslo je to pravděpodobné, bohužel i některé katolické děti docházejí do této školy, aby něco dostaly. Podle matrik vystoupilo do konce roku 1933 308 osob, z toho se vrátilo 59 osob, tedy asi pětina. Dlužno podotknouti, že vrátili se bez jakékoliv agitace ze strany katolické, zvláště farního úřadu. Vystupování z církve zahájil suchdolský řídící Matoušek v r. 1919 (bývalý regentschori!) a učitelé Vojta z Jednova a Valíček z Lipové (1920). V roce 1930 vystoupil učitel Hubáček z Hrochova. Odpadové hnutí řádilo hlavně v letech 1921 - 1925 a to v Lipové a Suchdole, suchdolští se namnoze vrátili. Přesto však Suchdol a Lipová zůstávají středisky odpadové akce.
Převratem v roce 1918 nastala revoluce v národnostních poměrech ve farnosti, hlavně v Labuticích. Labutice, původně osada německá, anebo alespoň národnostně smíšená, prodělala trojí národnostní metamorfosu. Postupem doby se Labutičtí národnostně asimilovali ve smyslu českém. Pevného národnostního vědomí však v nich nebylo. Když na rozhraní věků 19. a 20. měli stavět školu, navrhl jim Schulverein, že jim školu postaví svým nákladem. To se stalo v r. 1900. Z počátku germanizační úsilí nemělo reálného úspěchu. Když však správcem školy stal se odrodilec Haverda, germanizace postupovala mílovými kroky. V Labuticích nesměl nikdo česky slova promluvit, pohřby byly německé, jen náboženství se česky vyučovalo, což zadávalo příčinu ke sporům mezi správou školy a farním úřadem. Haverda usiloval o německé bohoslužby v českém kostele. Při sčítání lidu se Labutice ukázaly německé. Nebýti českých kněží a hlavně státního převratu, byly by Labutice dnes poněmčeny. Usilovalo se i, aby byly přifařeny k německému Brodku. V roce 1918 němectví se rozptýlilo v Labuticích jako dým. Haverda musel opustit Labutice, škola odebrána Schulvereinu za náhradu 60.000 Kč. V roce 1921 napočteno v Labuticích 13 Němců, v roce 1930 jen 9. Přes všechnu národní práci, kterou vykonává v Labuticích Národní jednota, jež Labutické podporuje hodně sociálně, najdou se mezi Labutickými ještě občané, kteří ač česky dobře umějí, mluví výhradně německy s tím, kdo němčině rozumí. Národnostně jest obyvatelstvo Labutic dosud neustálené a v ostatním smýšlení nevyhraněné.
Jinak z národnostních počinů nutno zaznamenati zřízení státní menšinové měšťanky v Brodku v roce 1923, která pro nedostatek budovy do r. 1927 umístěna v Jednově z části ve staré škole, z části v hostinci nad farou. O organizaci této školy se zasloužil velice p. ředitel Smékal, který ke katolíkům vystupoval velice taktně.
Totéž bohužel nelze říci o učitelstvu ostatním. Výše uvedeny byly už některé doklady o tom (primice P. Vičara, odpadová akce). Zvláště napjaté byly poměry v Jednově: tam působil dlouhá léta učitel Sedláček. Po převratu došel do Olomouce, tam odpadl k církvi čsl., třebaže za Rakouska dělal horlivého katolíka (i náboženství za faráře vyučoval). Potom tu byl učitel Vychodil, katolík, ale vůči katolickým spolkům nepřátelsky se stavící a velmi poťouchle pracující. S kněžstvem měl konflikty. Po něm stal se správcem školy Jar. Bureš, rodák z Kostelce, dříve učitel na Stražisku, pro svoji nesnášenlivost neoblíbený u učitelstva i u lidu. Byl původně v církvi čsl., před svatbou se však vrátil. Dostal Jednov, ač byl na třetím místě. Věc měla se tak: Na prvém místě byl uč. Zerhan, organizovaný katolík, na druhém uč. Valach, na třetím Bureš. Ač pro Z. se rozhodl obecní výbor i místní školní rada, ač občané Jednovští podepsali petici pro Z., tento místa dostati nemohl, poněvadž byl katolíkem. Místo dostal Valach, ten se ale vzdal, tak dostal je Bureš. Potom však bylo zjištěno, že jeho žádost má formální vady, proto bylo místo obsazováno po třetí. Ač vedena prudká tisková kampaň, ač zakročeno i u zem. školní rady, přece vše marně, Bureš se stal správcem školy v Jednově. Měl četné konflikty s provizorem i se svými straníky. Založil rodičovské sdružení, aby konkurovati jednotě Orla. Rozbil hasičský sbor, neštítil se v boji ani denunciace. V Suchdole vystřídala se řada učitelů. Zmíněný řídící Matoušek, regentschori odpadl a dělal faráři i slečně Koutné, industriálce katolického smýšlení, velké potíže. Byl vůdcem odpadové akce. Po něm byl řídícím Veselý, který zastával úřad varhaníka, neznamenal však pro katolický život ničeho. Potom se stal řídícím učitelem Jemelka, vyznání čsl. S nímž bylo možno vyjít, třebas že pracoval potichu. Za něho škola propůjčovala Sokolu a čsl. církvi. Z jeho pomocníků protikatolicky se orientovali uč. Hřivna a hlavně uč. Fialová, která ve škole vystupovala nenávistně proti Orlu.
V Labuticích správcem školy byl uč. Kudyn, po něm Břet. Faltýnek, známý čsl., člověk jinak klidný, ale bedlivě bdící, aby se nic katolického v Labuticích neujalo. Nemile nesl např. pronikání Orla do Labutic. V Hrochově vystřídalo se několik učitelů, z nich katolíci byli jen dva, uč. Šnyrych a jedna učitelka. Šnyrych s velkým úspěchem pracoval pro Orla, což se nelíbilo p. říd. Jemelkovi a p. inspektorovi, a tak házeli Šnyrychem po vlastech čsl., aby v něm orelské přesvědčení utloukli, ale neutloukli. Řídící Burza je bez vyznání, dá se s ním však jednat. Vyhověl přání místní školní rady, zavěsil kříže na přední místo a dovolil se dětem modlit. Z protikatolických borců vynikl zvláště uč. Poláček, který odpadl k bezvyznání, před dětmi se posmíval náboženským věcem a děti terorizoval.
V Seči byl dlouhá léta učitelem p. uč. Grepl, který s katol. omladinou cvičil divadla. Odešel do Prostějova a na jeho místo přišel Jar. Kunčík. Tento cvičil i kostelní zpěv, nicméně ukázal se nespolehlivý. Založil v Seči agrární střeleckou Jednotu a intrikami mařil práci Jednoty Orla v Seči. Ve svém smýšlení nestálý.
V Lipové řídící uč. Čapka, který byl bez vyznání, potom se však vrátil, poškodil katolickou věc tím, že založil stranu agrární, a tak poškodil stranu lidovou, od níž odešli rolníci. Jeho nástupce Ant. Lachman, katolík více méně matrikový, katolické věci celkem prospěl, poněvadž nestará se o politiku a vůči baptistům vystupuje dosti přísně. Možno s ním jednati. Jeho podřízení, až na malé vyjímky, byli celkem neurální. Uč. Rampulová i uč. Havelka byli z katol. rodin, bohužel svoje katolictví málo praktikovali, podobně jako uč. Navrátil z Hrochova. Celkem možno říci: za 9 let ve farnosti byli 4 učitelé katol. přesvědčení, z nichž jeden výbojný, 3 učitelé katol. rodin, ale bázliví, ostatek většinou odpadlí, nebo matrikoví katolíci, kteří více méně poškozovali zájmy církevní.
Zdálo se, že katolická církev, postižená odpadovým hnutím, mající tolik nepřátel, jest ve farnosti na ústupu. V tom nemožno mluvit. Církev má tu hráz v lidové straně a v katol. spolcích. Lidová strana zaujímá ve farnosti čestné místo, prvé. Výsledky volení se arci měnily ve prospěch i neprospěch církve. Podle různých voleb lze odhadovati, že v Suchdole-Jednově lidová strana disponuje 230 voliči, v Labuticích 20, v Hrochově 90, v Lipové 90, v Seči 100, dohromady 530 voliči. Potom je strana sociálně demokratická podle výše uvedeného pořadu 140, 30, 120, 80, 10, celkem 380 voliči, a republikánská 50, 30, 20, 80, 20, celkem 200, československá socialistická 50, 0, 10, 130, 0, celkem 190 voliči. Menším počtem hlasů zastoupeni také živnostnici, nár. demokraté. Komunisté zatím ve farnosti nejsou, třeba strana komunistická pořádala několik schůzí ve farnosti, avšak s naprostým nezdarem. Lidová strana jest poměrně nejlépe organizována. V Suchdole-Jednově jest vůdcem strany Václav Zatloukal, poštmistr. Lidová strana má tu Lidové jednoty v Suchdole a Jednově, Zemědělskou družinu v Suchdole, a právě bylo založeno křesťansko-sociální všeodborové sdružení v Jednově. Strana má v ob. zastupitelstvu 8 členů. Po tři období měla starostu.
V Labuticích není lidová strana ani organizována, ani v ob. zastupitelstvu zastoupena. V Hrochově není organizace, lidová strana má v ob. zastupitelstvu 6 členů. V Lipové jest lidová Jednota, Křesťanské soc. sdružení dělnické, Svaz katol. žen a dívek, který dosti čile si vede. V ob. zastupitelstvu jsou 3 členové na dvě kand. listiny. Lidové straně škodí rozbroje mezi vůdci. Vůdcem je Štěpán Barták. V Seči není organizace, celé zastupitelstvo je však lidové.
Katolická mládež jest organizována v Orlu a Omladině. Nejstarší jednota Orelská byla v Lipové už před válkou; zanikla však pro tamní rozvrácené poměry a nestálou mentalitu lipovskou. Po válce založena Orelská Jednota v Hrochově pro Hrochov a Seč, Lipovou. Měla na 150 členů, pořádala veřejné cvičení v Seči, avšak zanikla jednak pro nedostatečné vedení, jednak poněvadž byla rozdělena mezi tři obce. V roce 1932 založena jednota v Suchdole, která trvá do dnes. Mívá průměrně 150 členů. Původně měla sídlo v Klárkách, nyní jest však v Jednově a snaží se zachytit mládež celé farnosti. V Jednově naproti školy zakoupila pozemek v rozloze 39 ar, na němž vybudováno bude cvičiště a Orlovna. Pro katol. život učinila mnoho, ona udržuje svátek sv. Václava, jest nejčilejší organizace ve farnosti vůbec a proto jest i od nepřátel respektována.
V Seči farář Neduchal založil Sdružení venkovské omladiny, které trvá do dnes, činnost jeho snaží se oživit bohoslovec Jarosl. Franc ze Seče.
Kromě uvedených již organizací jest ve farnosti farní odbor charity, založený v r. 1929, který poměrně dosti čile si vede.
Z náboženských bratrstev uvádíme Apoštolát sv. C. a M., Armáda sv. Kříže, Bratrstvo živého růžence, Bratrstvo klanění a III. Řád. Tyto spolky více méně živoří, poněvadž není, kdo by je vedl.
Katolický tisk je poměrně rozšířen. Nejrozšířenější je ovšem „Neděle“. Začalo se jí odebírat 50 výt., potom 60, v roce 1932 170, v roce 1933 190. V r. 1934 počet odběratelů poklesl, poněvadž jest veliká bída. Jeden čas hodně rozšířeno „Litovelsko-Konicko“ v asi 50 výtiscích. Hodně rozšířen „Nový Národ“. Denního tisku se bralo málo, krize doléhá především na katolický tisk.
Z organizací, církvi nepřátelských, uvádí se Sokol, který má jednoty v Suchdole, Hrochově a Lipové. Poslední živoří, protože tamější učitelstvo jej nepodporuje jako v prvých dvou místech. V Seči založena Střelecká jednota rázu agrárního, ta však je v rozkladu. Politické strany vyjma Lidové, pokud známo, organizovány nejsou.
Ve farnosti jsou tři konzumy „Budoucnost“ v Suchdole, Labuticích a v Lipové. Proslýchá se, že bude založen i konzum v Hrochově. V Jednově jest rodičovské sdružení, které jest nástrojem protikatolické politiky řídícího Bureše.
Organizace více méně neutrální jsou Hasičské sbory v Jednově, Suchdole, Hrochově, Lipové, Labuticích a Seči, Spolek vysloužilců v Lipové, který se orientuje více na katolíky (má prapor s obrazem sv. Václava, zúčastňuje se služeb Božích na sv. Václava a jiné svátky korporativně), Národní jednoty v Suchdole a Labuticích, které jsou víceméně nečinné.
Záložny jsou tři: Občanská záložna v Jednově (většinou v rukou lidovců), Občanská záložna v Suchdole (v rukou pokrokářů) a Reifeisenka v Lipové (vedená P. Neduchalem, nyní v rukou agrárníků). Záložna v Suchdole v r. 1932 -33 postavila si budovu nákladem 180.000 Kč, čímž se dostala do finančních nesnází. V Lipové byla továrna na slaměné zboží, která však udělala krach, mnoho lidí finančně poškodila a katolickou věc oslabila. Budova továrny prodána za 60.000 Kč. Podobně ztroskotal pokus založiti takovou továrnu v Jednově a to dvakráte, Václav Zatloukal na tento pokus doplatil, podobně na mlékárnu, kterou založil v Suchdole. Hospodářský stav ve farnosti, zvláště však v Jednově, jest neutěšený. Podle soukromého odhadu mají jednovští občané na 800.000 Kč dluhů, kdežto úspor jest jen 200.000 Kč.
To by byl obraz farnosti za posledních 9 let, arci neúplný. Mnoho se udělalo, v mnohém se pokročilo, mnohé však neuspokojuje.. Bude ovšem záležeti na požehnání Božím a horlivosti duchovního správce, zda bude náboženská horlivost stoupati či klesati.
Dá dobrotivý Bůh na přímluvu 7 bolestné P. M. Suchdolské, zda tato pamětní kniha zaznamená ještě nové a nové úspěchy v duchovní správě.
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1934 - 1939