Kronika 1934 - 1939
1934, 1935
30. ledna 1934 byl přijat nový duchovní správce farnosti Josef Zoubek. Přijetí připravil P. Jan Huňka, provizor. Farnosti se změna, jako každá novota, skoro zalíbila. P. Huňka odešel do Hrabyně u Opavy na jiné mariánské poutní místo. Nástupce přišel z Vel. Opatovic a nastoupil jako kaplan, ovšem bez faráře, a pak setrval do června 1934, kdy byl uvědomněn, že je provizorem, tuto funkci zastával do 1.1.1935. V prosinci 1934 byl dán bývalý farář P. Neduchal na odpočinek a provisor byl od 1. ledna 1935 jmenován administrátorem. O faru hlásili se další, chtěl i jakýs 50 - 60 ti letý farář, ale když byl poučen, že práce ve farnosti je tvrdá, upustil od svého úmyslu a farářem se stal administrátor, jediný kompetent - uchazeč. Tak se vysvětlí ten řídký případ, že v Suchdole je nejmladší farář z celého děkanství - po 5 letech kněžského života. Prostá instalace se konala 8. června 1935 zároveň s vizitací na prahu svátků svatodušních, před nimi v sobotu.
Po příchodu P. Josefa Zoubka nastala změna v kostele. Dosud bývalo kázání po ranní mši sv., Josef Zoubek sloužil mši sv. ranní po kázání a zdá se, že to prospělo. Místní hostinský p. Vašek naříkal potom, že po ranní muži jdou rovnou domů a dřív kázání neposlouchali a odseděli to u něho.
Již P. Huňka, provizor, chystal ve farnosti missie. V této snaze pokračoval jeho nástupce tak, že došlo k zajímavé události. Nejprve nebylo možné sehnat dp. misionáře. P. Huňka obrátil se na Červenku. Nástupce psal P. Řehořovi S. J. do Opavy a nedostal odpověď. Vzpomněl si na Dr. Žůrka a napsal do Bílska. Když Dr. Žůrek vše slíbil, řekl i P. Řehoř S. J. v Opavě P. Huňkovi, že se chystá na misie do Suchdola a P. Huňka to napsal sestře bývalého p. faráře Františce Burgetové a Josef Zoubek se to dověděl. Současně se hlásili i redemptoristé z Červenky. Co teď. Těžká situace. Napřed nikdo a potom najednou ze tří stran. Blížila se poslední pouť 1934 8/9 a na ten den přišel pomáhati Dr. Žůrek (provizor ho přivezl vlastním autem Aerem). Dr. Žůrek chtěl zůstati a missie vykonati a provisor svolil. Tak po dlouhé době konány misie. Začaly 8. září a končily za týden v neděli. Lidé byli málo připraveni a proto byla menší účast. Provizor oznámil, že misie budou v adventě 1934. 8. září posvěcen byl nový kříž, postavený Františkou Hejduškovou pod Labuticemi na památku † manžela. Kříž světil Dr. Žůrek. Ukončení misií bylo krásné, průběh slabší, sv. svátosti hojně přijímali i muži, které zpovídal Dr. Žůrek v noci. Misie probudily zájem. Provizor dosáhl toho, že Dr. Žůrek přijel 26.12.1934 na 2 dny do Lipové a tam pokračoval úspěšně, aby katolický živel se upravil a obnovil. Když slíbil provizor a prosil P. Řehoře S. J. v Opavě, aby misie konal a potom je začal konati Dr. Žůrek, psal mu, aby na Suchdol pamatoval v příštím roce s obnovou. Tak se též stalo. V roce 1935, kdy se hojně mluvilo a psalo o volbách a 1. sjezdu katolíků v Praze, začalo se i mluviti o misiích ve farnosti. Příprava byla důkladná, co bylo v našich silách, konali jsme nadšeně, a tak advent 1935 zůstane památným na delší dobu pro tuto farnost. Povětrnostní podmínky byly příznivé. Zdálo se, že Pán žehná celému dílu. Misie začaly pod názvem Obnova 8. prosince a trvaly do 15. prosince po celou oktávu svátku Neposkvrněného početí. Vykonal je P. Josef Bartoník a P. Antonín Řehoř oba S. J. 7. prosince přijel z Prahy P. Bartoník, 9. prosince z Hradu Klárov P. Řehoř. Pomáhaly i Karmelitky v Praze modlitbou a byla to citelná pomoc. Sv. zpovědí byla spousta, od 8. do 15. asi 2.000, a sv. přijímání podáno za tu dobu asi 4.000, a do 26.12 od začátku misií 5.000. Ten rok byl v duchovní správě požehnaný - sv. přijímání podáno od 1.1.1935 - 31.12.1935 21.000! Pomáhal i P. František Strnad, redaktor “Hlasu Malého Petříka“ svými důkladnými promluvami, který zalíbil se všem farníkům.
Léta Páně 1936
V roce 1936 pokračováno v obnově hmotných poměrů. 14. dubna začal Josef Bauer malovati stěny kostela a byla upravována fara a zahrady, jak zaznamenáno v inventáři. 31.5.1936 bylo asi 260 zdejších dětí u biřmování v Konici. 10. června byla konána vizitace ve farnosti.
Rok 1936 byl vyplněn pilnou a únavnou prací na faře a kostele. Velká světnice ve faře rozdělena ve 2 menší a zřízena jiná kaplanka, nyní přes síň naproti kuchyni, vedle 2 malých pokojů pro faráře. Z bývalé kaplanky a špižírny zřízena velká jídelna vedle kuchyně. Fara celá vymalována, do jídelny dána nová podlaha a pořízen elektrický lustr. Stálo to s novým ohrazením ovocné zahrady a malé zahrádky před farou faráře 3.500 Kč, konkurenční výbor vyplatil na přestavbu kuchyně nové komíny, plot a jiné, asi 8.000 Kč. V kostele bylo vymalováno za 5.000 Kč, olejová nová podrovnávka 375,- Kč, pořízena socha Božského Srdce Páně, opraveny sochy na stěnách, obrazy, pořízen monogram Panny Marie v průčelí kostela za 5.000 Kč. Koncem roku chtěli míti farníci v kostele koberce. Stály 3.032,35 Kč. Došly až v březnu 1937, protože jaro dalo na sebe dlouho čekati, osvědčily se znamenitě. Lidé naříkali, že to na nich tlačí, až se sešlapaly, jsou s nimi spokojeni.
Obnova kostela stála asi 17.500, bližší viz v knize Pořad služeb Božích, rok 1936, str. 83, sv. VIII. Zůstal nám dluh asi 4.000 Kč. Dá Pán Bůh, že se ho brzy zbavíme.
Léta Páně 1937
V roce 1937 připravujeme se na primici jáhna Jaroslava France ze Seče a rádi bychom ještě upravili kazatelnu, boční oltář sv. Kříže, vyzdobili kostel. Kdy se dá do pořádku strop, není známo, jen obraz Panny Marie 1936 je opraven olejovou barvou, když doplněna byla spadená omítka - vedle obrazu nad oltářem.
15. července nastoupil nový pan kaplan Jan Malý. 1.10.1936 musel nastoupit vojenský výcvik, vrátil se koncem února 1937 a ačkoli pracují od té doby dva v duch. správě, přece mají plné ruce práce. Lidé jsou ochotní, zápasí s krizí, rádi chodí do kostela a jsou vcelku spokojeni. Znepokojuje je jen možnost hrozné války, zatím co sledují strašnou válku protikatolickou ve Španělsku a poměry v sousedním Německu nevěstí nám nic dobrého. Svatých přijímání bylo v roce 1936 23.000, víc než loni. Počet komunikantů stále stoupá, dá Pán Bůh, že letos bude jich ještě víc. Chodí sem skoro každou neděli ke sv. zpovědi věřící ze sousedních farností.
15.5.1937 vypravilo se mnoho poutníků i s hudbou a farářem do Křtin. Pěšky šlo asi 315, autobusem 38, 10 na kolech. Počasí bylo krásné. 15.5. po dešti, 16.5. - při návratu ze Křtin horko a nepršelo. Od Sloupu však byla cesta až domů zkropena - krásně se šlo, jen nohy už bolely. Baptisté viděli, že nic neprospívají. Konali v prosinci 1936 tu asi misie - vedl je bývalý řádový katolický kněz, a zvali katolíky. Úspěch neměli žádný. Nikdo z katolíků nepřidal se k nim. Tento problém již není akutní ve farnosti.
Poměry se důkladně změnily a vyhranily nábožensky. Mužové z Hrochova chtějí na pouť na Velehrad a Hostýn autobusem s místním knězem. Probouzí se zájem o věci katolické církve. Nevíme, co podnikne ve farnosti peklo. Jsme připraveni a doufáme v pomoc vyšší. 1936 řádil trochu v Jednově učitelský čekatel Josef Lederer, 1937 opět a víc, v Labuticích uvidíme, jak dopadne 19.5. 1937 vizitace.
K méně významným událostem ve farnosti patří zaplacení dluhů za opravy ve faře z roku 1936. Mezi chlévem a farou postavena r. 1937 nová kůlna, aby stěna fary nepodmokala, suchou cestou bylo možno přijíti do chléva a k novým záchodům (místo starého jednoho). Svět byl 1937 ještě klidný, proto bylo možno podniknouti exercicie. Je-li to vůle Boží, bude potřebí ještě mnoho rosy s hůry a spolupůsobení s danou milostí, by tato myšlenka dala se dále prováděti a přivésti k rozkvětu. S bázní a třesením a pod ochranou sv. Josefa podnikli jsme v prosinci po svátku sv. Štěpána ve staré škole exercicie pro muže. Měl je Dr. Žůrek z Bilska u Litovle. Zkušenosti jsme zužitkovali v únoru, kdy P. Strnad měl druhý turnus pro muže, začal pro svobodné hochy, které dokončil opět Dr. Žůrek a konal hned na to pro ženy a dívky svobodné. Všichni účastníci byli spokojeni a toužili, by dílo započaté pokračovalo a zaznamenalo posílení farnosti i okolí, zajímali se potom o naše exercicie i Němci z Runářova a Brodku, katolíci ze Štěpánova a Protivanova.
1938, 1939
Rok 1938 přinesl dalekosáhlé změny. Po připojení Rakouska k Německu rostly obavy o ČSR a 21 a 22. května vyvrcholily částečnou mobilizaci. Další budoucnost jen je Pánu Bohu známa. Snáší-li na nás tresty, nutno je přijati a prositi o vytrvalost v dobrém do konce a zvláště o šťastnou hodinu smrti. Je rozbouřena celá Evropa, svět horečně zbrojí a chystá se k válce. Ohlas toho všeho je citelný (i v radiu) ve farnosti a šířen radiem. V tu dobu, kdy byla vyhlášena částečná mobilizace, která postihla i naše farníky, začala úprava prostoru před kostelem, kterou podnikla obec Suchdol. Rozpočet byl na 12.000 Kč, doufali, když se bude pracovat zdarma, že bude stačit 5.000 Kč, a přece pohltila 8.000,- Kč. Než to vše se stalo, byla nově pokryta fara eternitem, překryta a upravena střecha na stodole a ještě dříve nastala náhlá změna. 1.4.1938 byl poslán do Suchdola nový kaplan dp. P. Kacelle z Jesence u Konice (dříve ve Vel. Opatovicích) a dp. P. Malý nastoupil v Dolanech u Olomouce. Ve šk. roce 1937/38 učil P. Malý a po něm P. Kacelle (od prosince 1937) všechny české třídy (16 hod. týdně) v Brodku, odkud pro národní nepokoje odešel do Ptení P. Čonka a administroval P. Huvar, nový kněz.
Rok 1938 byl plný nejistoty, úzkosti o budoucnost. 21/5 t. r. projelo asi 240 vojáků na koních Jednov, přes Brodek, Hrochov jely tanky, a naši čekali, co bude dál. Po dlouhých jednáních a napětí, které prozrazovaly zprávy v novinách a radiu, přišla úplná mobilizace, vyhlášená večer, rukování a nástup po 30/9. To zaznamenají dějiny, zde by věci měly jen svůj odraz. Než víc než mobilizace a ústup 30/9 přivalilo se na zdejší farnost. 25/11 byly odloučeny Labutice novou státní hranicí od své mateřské farnosti. 23. a 24. loučili se občané z Labutic v kostele se svým kostelem. Pláč ozýval se v kostele a v Labuticích dlouho pro tuto věc. Všechna naděje na změnu poměrně ukázala se marná.
V prosinci stanovovány byly opět hranice a farnost žila ve strachu, že i kostel bude náležeti k III. říši. Díky Bohu nestalo se tak a jen Pán Bůh ví, co na nás dál čeká, když osamostatnělo se Slovensko r. 1939 a zřízen byl Protektorát Čechy a Morava. Všechny tyto události působily jako těžké sny. Farář v květnu 1939 podal žádost tajné říšské policii v Prostějově, by občané v Labuticích směli do Jednova do kostela. Úředníci z Gestapa byli proto 2x v Jednově a na 29/5 pondělí svatodušní konečně směli Labutičtí přijíti do Jednova do kostela. Dříve vůbec nesměli. Zřízením hranic mezi Jednovem a Labuticemi přišli do Jednova 1939 i do Lipové finanční dozorci. Jeden přes zimu (František Pešl) bydlel z nouze dokonce na faře. Ve staré škole v Jednově zřízena četnická stanice s posádkou 7 mužů. Konec exerciciím na čas. Všichni žijeme v napětí a očekávání těch věcí, které přijdou. Lidé jsou toho mínění, že nastalé změny nejsou poslední. Po uvolnění českých sil přestěhovala se před postoupením Brodku III. říši měšťanka do Suchdola. Má 4 třídy a jsou zatímně umístěny. V Jednově loni postavena 2. třída, v Hrochově pro nadbytek učitelů zřízena trojtřídka a teď tam působí 4 učitelé, v Lipové zřízena 4-třídní škola. V Hrochově a Lipové učí farář, ostatní má na starosti kaplan.
Před vizitací 6/6 byla upravena cesta na hřbitov, válcováno prostranství před a za kostelem, válena cesta a silnice ze Suchdola do Jednova. Bohu díky, Pán Bůh nás dále chrání. Ve faře do zabrání Biskupic bydleli rodiče faráře, kteří museli zpět do Biskupic, a teď je vše prostě a jednoduše, dokud nebude jasno co dál. Nových kancionálů máme za 7.700 Kč.
V pamětní knize P. Josef Zoubek, zdejší farář, po celý Protektorát nepokračoval, ani po jeho skončení. V roce 1950 byl zatčen a internován. Ani jeho nástupci P. Petr Neduchal a P. František Škoda, farář z Brodku u Konice, nepokračovali v zápisech. Proto další zápisy, v nichž pokračoval P. Karel Hradilík, provisor, jsou pro nemožnost obstarání dokladů z let 1939 - 1952 neúplné. Přesto se pokusil z knihy „Pořad služeb Božích“ a ze záznamů, které zapůjčil pan Václav Zatloukal, důchodce z Jednova, aspoň nejdůležitější události stručně zaznamenat a v zápisech v pamětní knize pokračovat.
Rok 1939 byl rovněž plný nejistoty a strachu z budoucnosti. Celou římskokatolickou církev postihla smutná zpráva, že 14.2.1939 v pátek v 5.30 hod. ráno zemřel sv. Otec Pius XI. Vlastním jménem Achilles Rath, narozen 31.5.1857, zvolen za papeže 6.2.1922, korunován 12.2.1922. Dne 2. března byl za papeže zvolen Eugen Pacelli a přijal jméno Pius XII.
Na jarní pouť 31.3., v pátek sedmibolestné Panny Marie, zařídila místní školní rada pro školní děti prázdno.
Po 15. březnu, kdy byla uskutečněna okupace ČSR německou armádou a vyhlášen protektorát Čech a Moravy, zapojili se čeští studenti do organizovaného odboje a dne 28. října 1939 v Praze společně umírají student medicíny Jan Opletal z Nákla u Litovle a horník Otakar Sedláček.
Dne 23. července kázal a uděloval novokněžské požehnání P. Jan Vlach z Malého Hradiska.
Dne 28.3.1939 skončena občanská válka ve Španělsku obsazením Madridu armádou generála Franka. Zvlášť byli vražděni a popravováni katolíci, komunistickou armádou. Prvního půl roku bylo popraveno půl milionu katolíků a v diecézi turelské bylo zavražděno 350 kněží a zastřeleno 12 biskupů.
V polovici roku 1939 bylo na troskách všech politických stran utvořeno „Národní souručenství“ (N. S.), používalo pozdravu „Vlasti zdar!“ Přihlásili se téměř všichni, neboť to považovali za sjednocení českého národa. V prosinci 1939 z příkazu státní tajné policie činnost NS v olomouckém kraji zastavena.
Dne 14.3.1939 vyhlásil Slovenský sněm samostatnost Slovenského státu. Hlavou státu se stal římskokatolický kněz Dr. Josef Tiso a jeho zástupce Dr. Bela Tuka. Tím byla porušena jednota ČSR.
Od neděle 1. října byly zavedena potravinové lístky, šatenky a tabačenky. Po vytyčení hranic před 15. březnem i po něm mohli přecházet hranice jen se svolením na tak zv. propustky, které zprvu vydávala obec a později okres. Občané z Labutic, hlavně Češi, chodili do Jednova bez propustek na černo. Když je německá pohraniční stráž chytila, platili velké pokuty a ještě i jiná opatření proti nim podnikána.
Sňatků v roce 1939 bylo 22,
křtů 64
pohřbů 18
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1940 - 1944
30. ledna 1934 byl přijat nový duchovní správce farnosti Josef Zoubek. Přijetí připravil P. Jan Huňka, provizor. Farnosti se změna, jako každá novota, skoro zalíbila. P. Huňka odešel do Hrabyně u Opavy na jiné mariánské poutní místo. Nástupce přišel z Vel. Opatovic a nastoupil jako kaplan, ovšem bez faráře, a pak setrval do června 1934, kdy byl uvědomněn, že je provizorem, tuto funkci zastával do 1.1.1935. V prosinci 1934 byl dán bývalý farář P. Neduchal na odpočinek a provisor byl od 1. ledna 1935 jmenován administrátorem. O faru hlásili se další, chtěl i jakýs 50 - 60 ti letý farář, ale když byl poučen, že práce ve farnosti je tvrdá, upustil od svého úmyslu a farářem se stal administrátor, jediný kompetent - uchazeč. Tak se vysvětlí ten řídký případ, že v Suchdole je nejmladší farář z celého děkanství - po 5 letech kněžského života. Prostá instalace se konala 8. června 1935 zároveň s vizitací na prahu svátků svatodušních, před nimi v sobotu.
Po příchodu P. Josefa Zoubka nastala změna v kostele. Dosud bývalo kázání po ranní mši sv., Josef Zoubek sloužil mši sv. ranní po kázání a zdá se, že to prospělo. Místní hostinský p. Vašek naříkal potom, že po ranní muži jdou rovnou domů a dřív kázání neposlouchali a odseděli to u něho.
Již P. Huňka, provizor, chystal ve farnosti missie. V této snaze pokračoval jeho nástupce tak, že došlo k zajímavé události. Nejprve nebylo možné sehnat dp. misionáře. P. Huňka obrátil se na Červenku. Nástupce psal P. Řehořovi S. J. do Opavy a nedostal odpověď. Vzpomněl si na Dr. Žůrka a napsal do Bílska. Když Dr. Žůrek vše slíbil, řekl i P. Řehoř S. J. v Opavě P. Huňkovi, že se chystá na misie do Suchdola a P. Huňka to napsal sestře bývalého p. faráře Františce Burgetové a Josef Zoubek se to dověděl. Současně se hlásili i redemptoristé z Červenky. Co teď. Těžká situace. Napřed nikdo a potom najednou ze tří stran. Blížila se poslední pouť 1934 8/9 a na ten den přišel pomáhati Dr. Žůrek (provizor ho přivezl vlastním autem Aerem). Dr. Žůrek chtěl zůstati a missie vykonati a provisor svolil. Tak po dlouhé době konány misie. Začaly 8. září a končily za týden v neděli. Lidé byli málo připraveni a proto byla menší účast. Provizor oznámil, že misie budou v adventě 1934. 8. září posvěcen byl nový kříž, postavený Františkou Hejduškovou pod Labuticemi na památku † manžela. Kříž světil Dr. Žůrek. Ukončení misií bylo krásné, průběh slabší, sv. svátosti hojně přijímali i muži, které zpovídal Dr. Žůrek v noci. Misie probudily zájem. Provizor dosáhl toho, že Dr. Žůrek přijel 26.12.1934 na 2 dny do Lipové a tam pokračoval úspěšně, aby katolický živel se upravil a obnovil. Když slíbil provizor a prosil P. Řehoře S. J. v Opavě, aby misie konal a potom je začal konati Dr. Žůrek, psal mu, aby na Suchdol pamatoval v příštím roce s obnovou. Tak se též stalo. V roce 1935, kdy se hojně mluvilo a psalo o volbách a 1. sjezdu katolíků v Praze, začalo se i mluviti o misiích ve farnosti. Příprava byla důkladná, co bylo v našich silách, konali jsme nadšeně, a tak advent 1935 zůstane památným na delší dobu pro tuto farnost. Povětrnostní podmínky byly příznivé. Zdálo se, že Pán žehná celému dílu. Misie začaly pod názvem Obnova 8. prosince a trvaly do 15. prosince po celou oktávu svátku Neposkvrněného početí. Vykonal je P. Josef Bartoník a P. Antonín Řehoř oba S. J. 7. prosince přijel z Prahy P. Bartoník, 9. prosince z Hradu Klárov P. Řehoř. Pomáhaly i Karmelitky v Praze modlitbou a byla to citelná pomoc. Sv. zpovědí byla spousta, od 8. do 15. asi 2.000, a sv. přijímání podáno za tu dobu asi 4.000, a do 26.12 od začátku misií 5.000. Ten rok byl v duchovní správě požehnaný - sv. přijímání podáno od 1.1.1935 - 31.12.1935 21.000! Pomáhal i P. František Strnad, redaktor “Hlasu Malého Petříka“ svými důkladnými promluvami, který zalíbil se všem farníkům.
Léta Páně 1936
V roce 1936 pokračováno v obnově hmotných poměrů. 14. dubna začal Josef Bauer malovati stěny kostela a byla upravována fara a zahrady, jak zaznamenáno v inventáři. 31.5.1936 bylo asi 260 zdejších dětí u biřmování v Konici. 10. června byla konána vizitace ve farnosti.
Rok 1936 byl vyplněn pilnou a únavnou prací na faře a kostele. Velká světnice ve faře rozdělena ve 2 menší a zřízena jiná kaplanka, nyní přes síň naproti kuchyni, vedle 2 malých pokojů pro faráře. Z bývalé kaplanky a špižírny zřízena velká jídelna vedle kuchyně. Fara celá vymalována, do jídelny dána nová podlaha a pořízen elektrický lustr. Stálo to s novým ohrazením ovocné zahrady a malé zahrádky před farou faráře 3.500 Kč, konkurenční výbor vyplatil na přestavbu kuchyně nové komíny, plot a jiné, asi 8.000 Kč. V kostele bylo vymalováno za 5.000 Kč, olejová nová podrovnávka 375,- Kč, pořízena socha Božského Srdce Páně, opraveny sochy na stěnách, obrazy, pořízen monogram Panny Marie v průčelí kostela za 5.000 Kč. Koncem roku chtěli míti farníci v kostele koberce. Stály 3.032,35 Kč. Došly až v březnu 1937, protože jaro dalo na sebe dlouho čekati, osvědčily se znamenitě. Lidé naříkali, že to na nich tlačí, až se sešlapaly, jsou s nimi spokojeni.
Obnova kostela stála asi 17.500, bližší viz v knize Pořad služeb Božích, rok 1936, str. 83, sv. VIII. Zůstal nám dluh asi 4.000 Kč. Dá Pán Bůh, že se ho brzy zbavíme.
Léta Páně 1937
V roce 1937 připravujeme se na primici jáhna Jaroslava France ze Seče a rádi bychom ještě upravili kazatelnu, boční oltář sv. Kříže, vyzdobili kostel. Kdy se dá do pořádku strop, není známo, jen obraz Panny Marie 1936 je opraven olejovou barvou, když doplněna byla spadená omítka - vedle obrazu nad oltářem.
15. července nastoupil nový pan kaplan Jan Malý. 1.10.1936 musel nastoupit vojenský výcvik, vrátil se koncem února 1937 a ačkoli pracují od té doby dva v duch. správě, přece mají plné ruce práce. Lidé jsou ochotní, zápasí s krizí, rádi chodí do kostela a jsou vcelku spokojeni. Znepokojuje je jen možnost hrozné války, zatím co sledují strašnou válku protikatolickou ve Španělsku a poměry v sousedním Německu nevěstí nám nic dobrého. Svatých přijímání bylo v roce 1936 23.000, víc než loni. Počet komunikantů stále stoupá, dá Pán Bůh, že letos bude jich ještě víc. Chodí sem skoro každou neděli ke sv. zpovědi věřící ze sousedních farností.
15.5.1937 vypravilo se mnoho poutníků i s hudbou a farářem do Křtin. Pěšky šlo asi 315, autobusem 38, 10 na kolech. Počasí bylo krásné. 15.5. po dešti, 16.5. - při návratu ze Křtin horko a nepršelo. Od Sloupu však byla cesta až domů zkropena - krásně se šlo, jen nohy už bolely. Baptisté viděli, že nic neprospívají. Konali v prosinci 1936 tu asi misie - vedl je bývalý řádový katolický kněz, a zvali katolíky. Úspěch neměli žádný. Nikdo z katolíků nepřidal se k nim. Tento problém již není akutní ve farnosti.
Poměry se důkladně změnily a vyhranily nábožensky. Mužové z Hrochova chtějí na pouť na Velehrad a Hostýn autobusem s místním knězem. Probouzí se zájem o věci katolické církve. Nevíme, co podnikne ve farnosti peklo. Jsme připraveni a doufáme v pomoc vyšší. 1936 řádil trochu v Jednově učitelský čekatel Josef Lederer, 1937 opět a víc, v Labuticích uvidíme, jak dopadne 19.5. 1937 vizitace.
K méně významným událostem ve farnosti patří zaplacení dluhů za opravy ve faře z roku 1936. Mezi chlévem a farou postavena r. 1937 nová kůlna, aby stěna fary nepodmokala, suchou cestou bylo možno přijíti do chléva a k novým záchodům (místo starého jednoho). Svět byl 1937 ještě klidný, proto bylo možno podniknouti exercicie. Je-li to vůle Boží, bude potřebí ještě mnoho rosy s hůry a spolupůsobení s danou milostí, by tato myšlenka dala se dále prováděti a přivésti k rozkvětu. S bázní a třesením a pod ochranou sv. Josefa podnikli jsme v prosinci po svátku sv. Štěpána ve staré škole exercicie pro muže. Měl je Dr. Žůrek z Bilska u Litovle. Zkušenosti jsme zužitkovali v únoru, kdy P. Strnad měl druhý turnus pro muže, začal pro svobodné hochy, které dokončil opět Dr. Žůrek a konal hned na to pro ženy a dívky svobodné. Všichni účastníci byli spokojeni a toužili, by dílo započaté pokračovalo a zaznamenalo posílení farnosti i okolí, zajímali se potom o naše exercicie i Němci z Runářova a Brodku, katolíci ze Štěpánova a Protivanova.
1938, 1939
Rok 1938 přinesl dalekosáhlé změny. Po připojení Rakouska k Německu rostly obavy o ČSR a 21 a 22. května vyvrcholily částečnou mobilizaci. Další budoucnost jen je Pánu Bohu známa. Snáší-li na nás tresty, nutno je přijati a prositi o vytrvalost v dobrém do konce a zvláště o šťastnou hodinu smrti. Je rozbouřena celá Evropa, svět horečně zbrojí a chystá se k válce. Ohlas toho všeho je citelný (i v radiu) ve farnosti a šířen radiem. V tu dobu, kdy byla vyhlášena částečná mobilizace, která postihla i naše farníky, začala úprava prostoru před kostelem, kterou podnikla obec Suchdol. Rozpočet byl na 12.000 Kč, doufali, když se bude pracovat zdarma, že bude stačit 5.000 Kč, a přece pohltila 8.000,- Kč. Než to vše se stalo, byla nově pokryta fara eternitem, překryta a upravena střecha na stodole a ještě dříve nastala náhlá změna. 1.4.1938 byl poslán do Suchdola nový kaplan dp. P. Kacelle z Jesence u Konice (dříve ve Vel. Opatovicích) a dp. P. Malý nastoupil v Dolanech u Olomouce. Ve šk. roce 1937/38 učil P. Malý a po něm P. Kacelle (od prosince 1937) všechny české třídy (16 hod. týdně) v Brodku, odkud pro národní nepokoje odešel do Ptení P. Čonka a administroval P. Huvar, nový kněz.
Rok 1938 byl plný nejistoty, úzkosti o budoucnost. 21/5 t. r. projelo asi 240 vojáků na koních Jednov, přes Brodek, Hrochov jely tanky, a naši čekali, co bude dál. Po dlouhých jednáních a napětí, které prozrazovaly zprávy v novinách a radiu, přišla úplná mobilizace, vyhlášená večer, rukování a nástup po 30/9. To zaznamenají dějiny, zde by věci měly jen svůj odraz. Než víc než mobilizace a ústup 30/9 přivalilo se na zdejší farnost. 25/11 byly odloučeny Labutice novou státní hranicí od své mateřské farnosti. 23. a 24. loučili se občané z Labutic v kostele se svým kostelem. Pláč ozýval se v kostele a v Labuticích dlouho pro tuto věc. Všechna naděje na změnu poměrně ukázala se marná.
V prosinci stanovovány byly opět hranice a farnost žila ve strachu, že i kostel bude náležeti k III. říši. Díky Bohu nestalo se tak a jen Pán Bůh ví, co na nás dál čeká, když osamostatnělo se Slovensko r. 1939 a zřízen byl Protektorát Čechy a Morava. Všechny tyto události působily jako těžké sny. Farář v květnu 1939 podal žádost tajné říšské policii v Prostějově, by občané v Labuticích směli do Jednova do kostela. Úředníci z Gestapa byli proto 2x v Jednově a na 29/5 pondělí svatodušní konečně směli Labutičtí přijíti do Jednova do kostela. Dříve vůbec nesměli. Zřízením hranic mezi Jednovem a Labuticemi přišli do Jednova 1939 i do Lipové finanční dozorci. Jeden přes zimu (František Pešl) bydlel z nouze dokonce na faře. Ve staré škole v Jednově zřízena četnická stanice s posádkou 7 mužů. Konec exerciciím na čas. Všichni žijeme v napětí a očekávání těch věcí, které přijdou. Lidé jsou toho mínění, že nastalé změny nejsou poslední. Po uvolnění českých sil přestěhovala se před postoupením Brodku III. říši měšťanka do Suchdola. Má 4 třídy a jsou zatímně umístěny. V Jednově loni postavena 2. třída, v Hrochově pro nadbytek učitelů zřízena trojtřídka a teď tam působí 4 učitelé, v Lipové zřízena 4-třídní škola. V Hrochově a Lipové učí farář, ostatní má na starosti kaplan.
Před vizitací 6/6 byla upravena cesta na hřbitov, válcováno prostranství před a za kostelem, válena cesta a silnice ze Suchdola do Jednova. Bohu díky, Pán Bůh nás dále chrání. Ve faře do zabrání Biskupic bydleli rodiče faráře, kteří museli zpět do Biskupic, a teď je vše prostě a jednoduše, dokud nebude jasno co dál. Nových kancionálů máme za 7.700 Kč.
V pamětní knize P. Josef Zoubek, zdejší farář, po celý Protektorát nepokračoval, ani po jeho skončení. V roce 1950 byl zatčen a internován. Ani jeho nástupci P. Petr Neduchal a P. František Škoda, farář z Brodku u Konice, nepokračovali v zápisech. Proto další zápisy, v nichž pokračoval P. Karel Hradilík, provisor, jsou pro nemožnost obstarání dokladů z let 1939 - 1952 neúplné. Přesto se pokusil z knihy „Pořad služeb Božích“ a ze záznamů, které zapůjčil pan Václav Zatloukal, důchodce z Jednova, aspoň nejdůležitější události stručně zaznamenat a v zápisech v pamětní knize pokračovat.
Rok 1939 byl rovněž plný nejistoty a strachu z budoucnosti. Celou římskokatolickou církev postihla smutná zpráva, že 14.2.1939 v pátek v 5.30 hod. ráno zemřel sv. Otec Pius XI. Vlastním jménem Achilles Rath, narozen 31.5.1857, zvolen za papeže 6.2.1922, korunován 12.2.1922. Dne 2. března byl za papeže zvolen Eugen Pacelli a přijal jméno Pius XII.
Na jarní pouť 31.3., v pátek sedmibolestné Panny Marie, zařídila místní školní rada pro školní děti prázdno.
Po 15. březnu, kdy byla uskutečněna okupace ČSR německou armádou a vyhlášen protektorát Čech a Moravy, zapojili se čeští studenti do organizovaného odboje a dne 28. října 1939 v Praze společně umírají student medicíny Jan Opletal z Nákla u Litovle a horník Otakar Sedláček.
Dne 23. července kázal a uděloval novokněžské požehnání P. Jan Vlach z Malého Hradiska.
Dne 28.3.1939 skončena občanská válka ve Španělsku obsazením Madridu armádou generála Franka. Zvlášť byli vražděni a popravováni katolíci, komunistickou armádou. Prvního půl roku bylo popraveno půl milionu katolíků a v diecézi turelské bylo zavražděno 350 kněží a zastřeleno 12 biskupů.
V polovici roku 1939 bylo na troskách všech politických stran utvořeno „Národní souručenství“ (N. S.), používalo pozdravu „Vlasti zdar!“ Přihlásili se téměř všichni, neboť to považovali za sjednocení českého národa. V prosinci 1939 z příkazu státní tajné policie činnost NS v olomouckém kraji zastavena.
Dne 14.3.1939 vyhlásil Slovenský sněm samostatnost Slovenského státu. Hlavou státu se stal římskokatolický kněz Dr. Josef Tiso a jeho zástupce Dr. Bela Tuka. Tím byla porušena jednota ČSR.
Od neděle 1. října byly zavedena potravinové lístky, šatenky a tabačenky. Po vytyčení hranic před 15. březnem i po něm mohli přecházet hranice jen se svolením na tak zv. propustky, které zprvu vydávala obec a později okres. Občané z Labutic, hlavně Češi, chodili do Jednova bez propustek na černo. Když je německá pohraniční stráž chytila, platili velké pokuty a ještě i jiná opatření proti nim podnikána.
Sňatků v roce 1939 bylo 22,
křtů 64
pohřbů 18
>>>
Přejít na další kapitolu kroniky:
Kronika 1940 - 1944