Už v nejranějších kulturách dostaly barvy pevnou náboženskou symboliku, např. u Egypťanů a Židů. Od 12. - 13. stol. byly v katolické církvi stanoveny barvy pro liturgická období, např. bílá barva pro Velikonoce, červená Svatodušní svátky, fialová pro advent a postní období atd.
Bílá je barvou světla, a proto je obrazem Krista, který je světlem světa. Používá se o všech svátcích Páně, pokud nepřipomínají umučení. Bílá také symbolizuje nevinnost a čistotu, a je tudíž používána o svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov, kteří netrpěli mučednickou smrtí, a používá se i při pohřbu dětí. Dalším významem bílé barvy je radost, a používá se tedy při všech radostných příležitostech, v průvodech a při udílení svátostí, vyjma svátostí smíření a pomazání nemocných. Je vlastní Velikonočnímu období, Narození Páně. Navíc ještě Jana Křtitele (24.6.), katedry svatého Petra a obrácení svatého Pavla.
Červená připomíná utrpení a oheň. Proto se používá na Květnou neděli, Velký pátek, o Seslání Ducha svatého, při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů a mučedníků.
Zelená je barvou naděje, neboť evokuje pohled na zelené osení slibující bohatou úrodu. Symbolizuje také Kristovo zmrtvýchvstání a používá se v liturgickém mezidobí.
Fialová barva připomíná barvu popela a znamená pokání a kajícnost. Přísluší Adventní a Postní době, dále i mším za zemřelé (všech věrných zesnulých) a smírným obřadům.
Černá značí smutek a smrt. Používá se na pohřbech.
Růžová - radostná, zase podle zvyklostí, je vhodná pro III. adventní neděli (začíná "Radujte se") a IV. neděli postní doby ("Vesel se").
Žlutá barva důstojnosti, slavnostnosti, proto se používá při velkých slavnostech.
Modrá - je také barvou čistoty a nevinnosti, užívanou o svátcích Panny Marie.
Bílá je barvou světla, a proto je obrazem Krista, který je světlem světa. Používá se o všech svátcích Páně, pokud nepřipomínají umučení. Bílá také symbolizuje nevinnost a čistotu, a je tudíž používána o svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov, kteří netrpěli mučednickou smrtí, a používá se i při pohřbu dětí. Dalším významem bílé barvy je radost, a používá se tedy při všech radostných příležitostech, v průvodech a při udílení svátostí, vyjma svátostí smíření a pomazání nemocných. Je vlastní Velikonočnímu období, Narození Páně. Navíc ještě Jana Křtitele (24.6.), katedry svatého Petra a obrácení svatého Pavla.
Červená připomíná utrpení a oheň. Proto se používá na Květnou neděli, Velký pátek, o Seslání Ducha svatého, při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů a mučedníků.
Zelená je barvou naděje, neboť evokuje pohled na zelené osení slibující bohatou úrodu. Symbolizuje také Kristovo zmrtvýchvstání a používá se v liturgickém mezidobí.
Fialová barva připomíná barvu popela a znamená pokání a kajícnost. Přísluší Adventní a Postní době, dále i mším za zemřelé (všech věrných zesnulých) a smírným obřadům.
Černá značí smutek a smrt. Používá se na pohřbech.
Růžová - radostná, zase podle zvyklostí, je vhodná pro III. adventní neděli (začíná "Radujte se") a IV. neděli postní doby ("Vesel se").
Žlutá barva důstojnosti, slavnostnosti, proto se používá při velkých slavnostech.
Modrá - je také barvou čistoty a nevinnosti, užívanou o svátcích Panny Marie.
Liturgické barvy
Liturgické barvy
